Hry, které si představujeme v rubrice Klasika, většinou splňují podobná kritéria - nejsou graficky srovnatelné s dnešními hrami, jejich hudbě a zvukovým efektům by se dnešní hity jen zasmály, ale hratelností jsou natolik výjimečné, že přečnívají nad většinou soudobé produkce. Přesně tahle kritéria splňuje hra Worms, která je mezi, řekněme, "pařanským lidem" natolik známá, že psát nějakou Klasiku lze považovat téměř za ztrátu času. Snad každý trápil svou klávesnici a myš při nevydařených zápasech, aby je pak definitivně dorazil ze samé radosti, že se mu konečně poštěstilo. A přišel-li na návštěvu kamarád (nebo ještě lépe - více kamarádů), nastala teprve ta pravá jatka. Uzavírala a zase rušila se spojenectví, vyhrožovalo se nálety, fyzickým násilím, nakopáním do určitých partií těla - jak už to u kvalitních multiplayer her bývá.
Žánrově zařadit Worms by byl úkol věru nesnadný. Obsahují něco ze strategie, něco z akce a něco z plošinovky, to vše okořeněno notnou dávkou humoru. Takže se o to raději nebudeme ani snažit a popíšeme si hru bez nějakého škatulkování.
Základní princip červíků je geniálně jednoduchý (a jednoduše geniální ostatně také). Máme proti sobě několik týmů (2-4), každý tým tvoří čtyři po zuby ozbrojení červi. Cílem hry je povraždit ostatní červy a docílit toho, aby alespoň jeden člen našeho týmu zůstal naživu jako poslední. Hra probíhá v kolech, přičemž jedno kolo je omezeno jednou minutou, aby se udržela dynamičnost hry. Hra vždy vybere jednoho červa z vašeho týmu, v dalším kole bude hrát vybraný červ ze soupeřova týmu, pak zase jiný červ z vašeho týmu, až se prostřídají všichni přeživší. V této minutě se můžete libovolně pohybovat a skákat, jakmile ale vystřelíte nebo použijete speciálních nástrojů k zakopání se, vaše kolo končí nehledě na čas a ke slovu se dostává až dosud nehybný soupeř.
Nemyslete si, že tento princip je nějak originální. Worms lze považovat s klidným srdcem za další vývojový stupeň či klon her jako Gorily (nikdy jste neměli Qbasic?) nebo Scorched Earth. Ovšem svým zpracováním a humorem Worms obě jmenované hry daleko předčí (ostatně proto se i dnes ještě vydávají další díly červíků, zatímco na Gorily a "skorčíky" lidově řečeno kálí pes).
V čem tedy Worms excelují? Především je to rozmanitý arzenál zbraní. Máme tu základní zbraně jako bazuka, granáty, výbušné granáty (z těch potom odletují střepiny), brokovnici, uzi, naváděné rakety, nálet a teleport (to není moc zbraň). Každý ze jmenovaných nástrojů zkázy je originální a hodí se pro jiné situace. Brokovnicí můžete střílet dvakrát, rakety z bazuky jsou skvěle ovlivněny větrem, čehož se dá samozřejmě využít, granáty zase zraní více červíků, totéž platí pro nálet. Už i takovouto škálu by bylo možno považovat za dostačující. Možnosti Worms jí ale nekončí. V průběhu hry totiž z nebe padají takzvané "Weapon Drops" neboli bedny se zbraněmi. Pravda, občas se některý z červíků nechá nachytat na "Booby Trap" - opastěnou bednu - ale většinou se v zásilce nachází cenný příspěvek do zbrojního arzenálu toho kterého týmu. Se speciálními zbraněmi si tvůrci pohráli a krom v podstatě trapných záležitostí jako je rotační kulomet se dočkáme i skutečných libůstek (banánová bomba, ovce).
V předchozím odstavci jsme si probrali zbraně sloužící k takříkajíc konvenčnímu boji. Worms ale obsahují i mnoho zbraní a vymožeností určených pro ty zákeřnější z nás.
Nechybí miny a dynamit, které nepřátelské červíky pěkně potrápí, tou nejpodlejší taktikou však není kladení min, ale zakopávání. Proč je zakopávání temnou stranou hraní červíků, ptáte se asi. Inu prostě a jednoduše proto, že pod zemí vám nehrozí žádné výbuchy a soupeř, chce-li vás zničit, musí se k vám prokopat nebo teleportovat, takže ve chvíli, kdy se mu to povede, máte na něj jedno kolo náskok a buďto stihnete utéct nebo ho rovnou zabijete. Tato podlost není bohužel v první verzi Worms ani v datadisku Reinforcements nijak ošetřena, takže doporučuji před započetím souboje zakopávání zakázat (počítač se sám od sebe nezakopává).
Tímto nenápadným oslím můstkem jsme se dostali k taktice hry. Ano, abyste přežili, musíte se nejen ve Fallout Tactics, ale i v prachobyčejných Worms chovat takticky. Trajektorie raket z bazuky je snadno ovlivnitelná směrem a silou větru, s čímž musíte počítat, ale na druhou stranu toho můžete snadno využít. Stojí nepřátelský červík na kraji ostrůvku? Doplazíme se k němu a prostou brokovnicí ho sestřelíme do vody, která je pro všechny červy smrtelná. Seskupili se tři soupeřovi bojovníci u sebe na volném prostranství? Nálet to vyřeší. Moje oblíbená finta se dá použít ve chvíli, kdy máte jednoho červa a soupeř dva a více. Jeden z protivníkových wormů odehraje svůj tah, načež vy se k němu teleportujete.
Po vás hraje druhý z oponentových červů, který po vás většinou nestřílí, protože by si zabil i svého bojovníka. Po něm už hrajete zase vy a bezmocný soupeřům worm se může jen koukat, jak mu pod "nohy" (píšu v uvozovkách, protože - jak všichni biologové dobře ví - červi žádné nohy nemají) kladete minu, dynamit, či jiní zákeřné zařízení, jak ho odkopáváte do vody nebo odstřelujete bazukou… jak je libo.
Worms pro jednoho hráče - asi se shodneme, když řeknu, že to prostě není ono. Samozřejmě, můžete schizofrenicky hrát sami proti sobě, většinou si ale jako soupeře zvolíte spíše jeden z týmů ovládaných počítačem. Nechci nijak srážet umělou inteligenci Worms, ale řeknu vám - není to prostě ono. Počítačoví oponenti (kdo ví, jestli záměrně) téměř nevyužívají náletů a naváděných raket, teleportují se na zcestná místa a zase na druhou stranu téměř neomylně střílí z bazuky a hází granáty. Hra proti počítači se prostě jednomu hráči brzy omrzí, a to i přesto, že nám Team 17 připravil cosi jako kampaň - řadu misí/soubojů s postupně se zvyšující silou nepřátel v různých zajímavých prostředích.
Úplně jiná káva jsou ale Worms ve dvou a více lidech. Popsal jsem to zčásti už v prvním odstavci - uzavírala a zase se rušila spojenectví, vyhrožovalo se nálety,
naváděnými raketami - no zkrátka idyla. Při hraní Worms se také krásně projevila skutečná povaha té které osoby - zbabělci se nechtěli vůbec účastnit hry, vyčůránci se zakopávali a čekali, až se ostatní vyvraždí, ješitní sváděli neúspěšné střely na špatný vítr, prostředí, klávesnici a další okolnosti, agresivní s krvavým výrazem ve tváři stříleli zásadně maximální silou a bylo jim jedno, kolik jejich a kolik soupeřových červů padne, blbí si pod sebou ustřelili pevnou zemi a jako první se utopili a třeba jedinci se sebevražednými sklony do té vody skočili rovnou s rozběhem.
To, co velkou měrou prodloužilo hratelnost červíků, bylo něco, co bych nazval "utilizace", popřípadě variabilita. Ve Worms jste totiž měli možnost si změnit téměř všechno: výchozí podmínky, rozestavení červů, počet min volně se válejících ve hře, počet zbraní do začátků, mohli jste některé zbraně úplně zakázat nebo naopak jich zadat neomezené množství. Věřte mi, tato nastavení měla na styl hry opravdu velký vliv - jinak se hrálo, když byl povolen neomezený počet naváděných raket a náletů, jinak se hrálo, když bylo zakázáno všechno kromě brokovnice.
Dalším důležitým prvkem byla možnost pozměnit si tým k obrazu svému. Mohli jste měnit jména všech červíků, hodnoty životů, hlasy (na výběr bylo mnoho zvukových schémat,
mezi kterými byly i takové lahůdky jako Monty Pythonovské hlasy nebo zvukový repertoár našich vzdálených předků Vikingů), ale i takovou hloupost, jako tvar hrobečku, který zbyde po vašich červech, jste mohli ovlivnit.
Kromě toho Worms obsahují téměř nekonečné množství různých prostředí. Dá se říci, že pokud vyloženě nechcete a nezapíšete si číslo určitého prostředí, nevstoupíte nikdy do stejné řeky a nebudete hrát na dokonale stejné herní ploše. Ve Worms najdeme okolo deseti základních prostředí (hory, peklo, pláž, skládka a další), ovšem v každém z nich se nachází desetitisíce jednotlivých levelů. Autoři do hry dokonce zabudovali i "easter eggs" v podobě několika specifických levelů, která se skrývají pod zajímavými hesly, takže doporučuji zkoušet a zkoušet (napovím - jak se vlastně jmenuje hra, o které tady celou dobu mluvíme? Máte to? Tak to zkuste použít… :-)).
Už jsem se zmínil o kampani. Ovšem většinu času asi strávíte - ať už sami nebo s kamarády - hraním ligy. V lize operuje dvacet týmů, z toho šestnáct je předvytvořených počítačových. Samozřejmě i ty si můžete upravit a ovládat. Hrát můžete zápasy přátelské nebo ligové,
ty ligové se liší tím, že se započítávají do celkového žebříčku. Liga je vlastně zábavnější obdobou arcade módů v jiných hrách, protože umožňuje volné hraní a zároveň vás určitým způsobem motivuje.
Nastal pomalu čas, abychom se zmínili o zpracování. Původní Worms už dnes ani nikoho neohromí (ostatně neznám hru z rubriky Klasika, která by to dokázala), nicméně disponují osobitou kreslenou grafikou a obzvláště některé animace umírajících červíků jsou jedinečné. Grafika Worms, ať je sebejednodušší, má něco do sebe.
Zato ozvučení je čestnou výjimkou. Nevadí vůbec absence hudby. Už jsem mluvil o zvukových schématech. Nutno dodat, že všechny hlášky jsou takřtka geniální a když k tomu přidáme ještě možnost výběru z desítek různých hlasů, vyjde nám z toho fantastická záležitost, která by se neztratila ani dnes.
V předcházejících odstavcích jsem vyjmenoval všechny klady této bezesporu legendární hry. Těch si samozřejmě povšimli i hráči, a tak se Worms stali maximálním prodejním úspěchem. To pobídlo autory k tvorbě dalších pokračování, a tak jsme se v roce 1995 dočkali datadisku Reinforcements,
který přinesl nové zbraně, padající lékárničky, nová prostředí a zvuková schémata a novou porci zábavy. V roce 1997 na naše monitory dorazil druhý díl Worms 2, který překvapil hlavně radikálně zlepšenou grafikou, nicméně koncept hry zůstal stejný a dobře tomu tak. V roce 1999 přišel třetí díl Worms: Armageddon a konečně někdy v těchto dnech se na pulty prodejen dostane The Worms World Party.
Nacházíte se na konci článku, zase o něco bohatší. Dozvěděli jste se toho věru hodně o hře, která může s klidem aspirovat na titul nejlepší multiplayerové zábavy vůbec. Věřím, že alespoň na chvíli opustíte své Counterstriky a Melior Annis (vím, že to v obou případech půjde velmi těžko) a věnujete pět minut dětinsky růžovým červíkům s nedětinsky bohatým zbrojním arzenálem. Jsem si jist, že se od nich jen těžko odtrhnete.
P.S.: Obrázky, které naleznete u tohoto článku, jsou vytípány z datadisku Reinforcements, protože původní Worms se mi na Celeronu 450 nepodařilo rozběhnout (příliš rychlý počítač…). Nicméně vězte, že rozdíl v grafice Worms a Worms: Reinforcements je opravdu minimální.
