O recenzentech videoher koluje po světě hojně rozšířený názor, že si na svůj chléb vydělávají velice snadno. Zaprvé dostávají zaplaceno za to, že si hrají, a za druhé, pokud je hra nebaví, kouknou se na ni tak asi na půl hoďky a pak jdou radši třeba na pivo. Pokusím se do uvedené kauzy vnést trochu objektivního světla, takže asi takhle: pokud jste tomu až dosud nevěřili, tak od tohoto okamžiku věřit začněte.
Abych ale nebyl za úplně největšího lempla, musím se hned v úvodu alibisticky obhájit, neboť hraním preview kódu hry WRC Arcade jsem strávil plnou hodinu. Při náhodné přepadovce v redakci jsem byl totiž požádán, zdali bych se na tuhle věc nechtěl kouknout. No, co bych se nekoukl, když už jsem tady. Zhlédl jsem intro a nevypadalo to vůbec špatně. Kolega pronikající do tajů Kingdom Hearts tedy dostal s okamžitou platností náhradní volno, protože mistr si šel na redakční PS2ce zazávodit.
Nabídka herních režimů nebyla nikterak široká, ale což, řekl jsem si, jde přeci o arkádu. Co však bylo horší, nabídka herních režimů byla naprosto nic neříkající. Ale což, jedná se přeci o arkádu. Zvolil jsem tedy ten, který byl hned nahoře, jmenovitě Super Special. Jako správný patriot jsem vybral Škodu Octavii WRC a už jsem byl na startu. Na startu není pranic zvláštního, prostě se rozjedete do jedné „erzety“. Dále ovšem potkáte zvláštností vcelku hodně. První z nich, které si povšimnete okamžitě, je podivné ovládání a chování vozu. Pokud se mi podaří nezapomenout, ještě se k této záležitosti vrátím. Druhou zvláštností bylo, že velice záhy jsem začal dojíždět vozy, které podle všech dobrých mravů rallye závodů startovaly o jistý časový interval přede mnou. Nepřikládal jsem tomu v podstatě žádnou váhu, jelikož jsem to připisoval na účet skutečnosti, že jsem vstoupil do prvního, a tedy pravděpodobně nejjednoduššího seriálu závodů. Při dojezdu do cíle druhé etapy jsem byl ovšem dotázán, k čemu slouží onen ukazatel pořadí v pravém dolním rohu. Na startu třetího závodu jsem tedy zjistil, že onen ukazatel tam skutečně je a v tom mi to sepnulo. Aha, vždyť já vlastně musím v průběhu několika závodů, na které je vypsán daný šampionát nebo co to vlastně je, předjet pokud možno všechny soupeře, kterých s každým seriálem přibývá. Nu což, jedná se o arkádu, tak co by ne. V zásadě tak jde o zajímavý koncept. Na každé trati jsou navíc tři checkpointy, jejichž smysl se nám ale nepodařilo objasnit ani po vydatné vnitroredakční diskusi. Ale jsou tam.
Hra v redakci zpočátku vzbudila velkou pozornost, zejména díky povedené grafice. Auta i tratě jsou docela slušně zvládnuté a rozhodně nedělají staré dobré PSX ostudu. Ještě větší pozornost si ovšem získala moje jízda od jednoho okraje ke druhému, přičemž mi samozřejmě nikdo nevěřil, že se jedná o nový progresivní rallye styl vyvinutý před lety Carlosem Sainzem, kdy to v Monte Carlu našil na víceméně rovném úseku do osamoceného stromku. Samozřejmě, že pravá příčina byla v hrubě nedokonalém ovládání, kdy se vám auto daří držet na trati víceméně pouze s pomocí okolních mantinelů ať už viditelných, či neviditelných.
Ani to vám ovšem nemůže zabránit v kvapném sběru vavřínů. WRC Arcade jako hra je totiž neuvěřitelně jednoduchá a to, světe div se, i pro mě. V hlavním režimu na vás ve třech šampionátech čeká celkem osmnáct závodů, kdy každý trvá zhruba tři minuty, což nám dohromady dává 54 minut čistého závodění plus šest minutek na nahrávání, hrabání se v menu a závěrečné animace. Takže jde zároveň o směšně jednoduchou záležitost, protože vzhledem k nízké obtížnosti vše zmíněné absolvujete hnedle napoprvé a za hodinku prostě budete mít hotovo. Otevře se vám pak ještě jeden údajně ultra obtížný šampionát, ale věřte tomu, že se vám do něj rozhodně chtít nebude. Zaprvé není důvod živit naději, že bude skutečnou výzvou, protože všechny předchozí byly obtížné naprosto stejně, a za druhé toho budete mít už i tak plné zuby. A i když je zde ještě jeden mód (kde startujete najednou v chumlu s dalšími auty), hrát ho taky nebudete, protože se jedná o prachsprosté závody na rallye tratích.
Fyzika aut na trati je tak příšerná, že doteď nevím, co si o tom mám myslet. Dosáhnout aspoň lehce řízeného smyku v zatáčce se mi nepodařilo ani jednou a chování vozu při skoku neumím ani popsat. Chápu, že slovo "arcade" se ve světě používá ve smyslu herního kabinetu a užití k popsání něčeho akčnějšího je spíše naše specifikum, přesto mi smysl tohoto slova v názvu této hry naprosto uniká. Auta se zde totiž ještě ke všemu "hejbou" provokativně pomalu a na cihlu na plynu či sběr power-upů rovnou zapomeňte.
Jímá mě ovšem silné podezření, že do vydání ostré prodejní verze se nezlepší zhola nic, a tak již nyní v rozporu se zásadami správného galaktického stopaře propadám panice při pomyšlení, co budu psát do případné recenze. Děkuji za pozornost.
