Mini-hry. Známe je všichni. Jsou součástí „velkých“ her a mají za úkol hráče rozptýlit, trošku ho zrelaxovat před dalším snažením, ale hlavně pobavit. A proto je máme tak rádi, že? Jsou v RPG, jsou v simulátorech, jsou v plošinovkách, jsou v bojovkách, jsou všude. A teď dokonce jsou i v samostatné hře na PSP seskládané jen ze samých miniher plus několika bonusových ... jak to jen nazvat? ... prográmků. Je čas se radovat? Otevřeme šampáňo? Obvoláme kámoše? Hmm, ne.
Celý soubor her se zdá být sešit hodně horkou jehlou, bez citu pro vkus.
Nikdy na nás nepůsobila prezentace hry tak negativně, jako u WTF (což znamená „work time fun“, nikoliv onen
anglický expresivní výraz pro údiv). Obrazovka vraku automobilu, doslova napěchovaná odpadem, jen podtrhuje obsah UMD. Menu a vše ostatní se nese v minimalistickém, autistickém stylu mentálně postiženého dítěte. Co se hře nedá upřít, je unikátní ztvárnění jednotlivých miniher. Každá vypadá úplně jinak – co se týče grafického zpracování – ovšem na druhou stranu, ze všech budete mít ten stejný, rozpačitý dojem nepovedenosti a trapnosti. V samotném hraní ale jejich vizuální
odflinknutí nevadí. Jednak lze s přimhouřeným okem tvrdit, že jde o záměrný styl, a také nejde o žádné komplexní programy vyžadující perfektní grafické zpracování. To ani náhodou. V devadesáti procentech případů jde jen a pouze o zmáčknutí tlačítka X, v ostatních jde o křížek a kolečko. Obrazně řečeno.
|
Systém otevírání nových miniher... |
|
... je stejně tak vyšinutý, jako celý obsah WTF. Do zemdlení utrácíte drobné vydělané v hlavní sekci hry v automatech, které vám z milosti ze svého rezervoáru vysypou nějakou novou hru. Kromě toho z nich dostanete celý kontejner nejrůznějších předmětů, které vám postupem času vyplní tabulku k nim určenou. Jejich smysl nám uniká a stejně tak nám uniká smysl celé této hry.
| | |
A o co tedy jde konkrétně? Kompilace čtyřiceti miniher, z nichž některé jsou určené jen k multiplayeru přes AdHoc a deset bonus
programů, které jsou koncipované tak, aby vám posloužily v běžném životě. Některé jsou úplně k ničemu (jako napřiklad EyeSpy – dvojice očí v několika variacích. WTF?) K ruce se vám dostane počítadlo (neplést s kalkulačkou), baterka (displej zbarvíte do několika barev), kuchyňské stopky, čínský horoskop nebo vám PSP ukáže světový čas nebo pomůže ve hře bingo. Když nad tím teď tak uvažuji, možná jsou tyto programy lepší, než hlavní náplň hry a to myslím zcela dostatečně popisuje, s čím máte tu čest. Hry jsou totiž založené na nejzákladnšjších principech (stisknout na povel tlačítko) a na stereotypním vymačkávání kombinací jako
při třídění kuřat nebo seskládávání propisek. Těch pár „her“ složitějšího rázu jsou frustrující, nezábavné hříčky, které vás spíše vytočí než pobaví a ve vás zanechají jen pocit vyhozeného času a peněz.
Pípy a kníky jako vystřižené z dob osmibitů do kvality hry skvěle zapadají.
Celý soubor her se zdá být sešit hodně horkou jehlou, bez citu pro vkus (nejen po grafické stránce, ale i pro samotnou herní
podstatu). V tomto duchu se nese i zvuková stránka. Pípy a kníky jako vystřižené z dob osmibitů do kvality hry skvěle zapadají. O hudbě se hovořit nedá vůbec, ale i kdyby ji zkomponoval samotný Beethoven, na konečném verdiktu by to nic nezměnilo.
|
|
Množství miniher
Málokterá je na víc než 5 minut
Grafika, hudba, zvuky
|
| |
Minimum hratelných hříček, které i tak úsměv vykouzlí na vaší tváři jen na pár krátkých okamžiků, nemůže tedy být důvodem, proč se touto kompilací vůbec zaobírat. Zkrátka ruce pryč. Snad se někomu podaří dát dohromady smysluplnější, ale hlavně zábavnější soubor miniher, jenž by nás byl schopen zabavit déle než na pár minut.
| WTF |
|
| Ukládání pozic: |
ano |
| Multiplayer: |
ad-hoc |
|
| Verdikt: |
Verdikt: Pokud vám chyběl nějaký soubor miniher k PSP na cesty, na chatku, nebo k umlčení mladšího sourozence, ruce pryč. Tedy pokud není ten váš sourozenec retardovaný. Marně hledáme logo Unicef potvrzující, že jde o produkt z chráněné dílny. |
|
|
Mini-hry. Známe je všichni. Jsou součástí „velkých“ her a mají za úkol hráče rozptýlit, trošku ho zrelaxovat před dalším snažením, ale hlavně pobavit. A proto je máme tak rádi, že? Jsou v RPG, jsou v simulátorech, jsou v plošinovkách, jsou v bojovkách, jsou všude. A teď dokonce jsou i v samostatné hře na PSP seskládané jen ze samých miniher plus několika bonusových ... jak to jen nazvat? ... prográmků. Je čas se radovat? Otevřeme šampáňo? Obvoláme kámoše? Hmm, ne.
anglický expresivní výraz pro údiv). Obrazovka vraku automobilu, doslova napěchovaná odpadem, jen podtrhuje obsah UMD. Menu a vše ostatní se nese v minimalistickém, autistickém stylu mentálně postiženého dítěte. Co se hře nedá upřít, je unikátní ztvárnění jednotlivých miniher. Každá vypadá úplně jinak – co se týče grafického zpracování – ovšem na druhou stranu, ze všech budete mít ten stejný, rozpačitý dojem nepovedenosti a trapnosti. V samotném hraní ale jejich vizuální
odflinknutí nevadí. Jednak lze s přimhouřeným okem tvrdit, že jde o záměrný styl, a také nejde o žádné komplexní programy vyžadující perfektní grafické zpracování. To ani náhodou. V devadesáti procentech případů jde jen a pouze o zmáčknutí tlačítka X, v ostatních jde o křížek a kolečko. Obrazně řečeno.
A o co tedy jde konkrétně? Kompilace čtyřiceti miniher, z nichž některé jsou určené jen k multiplayeru přes AdHoc a deset bonus
programů, které jsou koncipované tak, aby vám posloužily v běžném životě. Některé jsou úplně k ničemu (jako napřiklad EyeSpy – dvojice očí v několika variacích. WTF?) K ruce se vám dostane počítadlo (neplést s kalkulačkou), baterka (displej zbarvíte do několika barev), kuchyňské stopky, čínský horoskop nebo vám PSP ukáže světový čas nebo pomůže ve hře bingo. Když nad tím teď tak uvažuji, možná jsou tyto programy lepší, než hlavní náplň hry a to myslím zcela dostatečně popisuje, s čím máte tu čest. Hry jsou totiž založené na nejzákladnšjších principech (stisknout na povel tlačítko) a na stereotypním vymačkávání kombinací jako
při třídění kuřat nebo seskládávání propisek. Těch pár „her“ složitějšího rázu jsou frustrující, nezábavné hříčky, které vás spíše vytočí než pobaví a ve vás zanechají jen pocit vyhozeného času a peněz.
Množství miniher
Málokterá je na víc než 5 minut
