Jako již ve včerejším reportu z posezení s Peterem Molyneuxem, tak i dnes musíme pochválit organizátory za to, jak celou akci zvládli. Díky dostatečnému počtu stojanů a programu, který rozptýlil všechny účastníky rovnoměrně po celém objektu (přetlak v kantýně se nepočítá) měl každý z přítomných i krásnou možnost zahrát si kteroukoliv z přítomných her, jelikož fronty zde byly veškeré žádné, a tak se v nejhorším případě čekalo pouze pár chvil, dokud nedohraje člověk, který danou hru aktuálně testoval. Zkrátka fakt pohodička. Dost ale oslavných ód na adresu organizátorů, je nejvyšší čas začít opěvovat hry.
Forza Motorsport 2
Udržet se na trati nemusí být nic snadného ani samo o sobě, ale pokud se k tomu ještě připletou soupeři, jedná se o stav nejvyšší pohotovosti. Z hratelné ukázky jsme totiž nabyli dojmu, že zdejší soupeři si dali něco ostřejšího na kuráž a jejich agresivita nezná mezí. Samozřejmě se nadá říci, že by jejich životním posláním bylo vás programově sestřelovat, ale nedají vám zadarmo ani centimetr a čas od času jdou až za hranu, kdy si dovolí nějaký ten riskantnější manévr, jenž ale ve většině případů skončí karambolem vašeho auta. Forza 2 se tak zatím zdá jako skutečná výzva, která ale člověka nefrustruje. Zvítězit se nám sice podařilo až někdy na šestý pokus, ale od samého začátku jsme z hraní měli pocit, že na to máme a že příště zkrátka zvítězíme.
Gears of War
Na hru je sice nahlíženo z pohledu třetí osoby, ale díky tomu, že je tato perspektiva modifikována podobně jako v Resident Evilu 4, jedná se ve výsledku v podstatě o FPS, čemuž odpovídá i ovládání, které je velmi pohodové a příjemné. Vedle klasické střelby lze využít i tlačítka, jehož prostřednictvím se váš pohled přepne do pozice jakoby za mířidla, tedy je možné lépe a přesněji mířit. Díky tomu, že svou postavu vidíte, ale navíc můžete efektivně využívat krytí za různými objekty, aniž byste ztráceli
K vyzkoušení zde byl i multiplayerový režim, kdy bylo možné hrát ve čtyřech lidech proti čtyřem oponentům. V této souvislosti pak působil velmi dobře prvek vzájemného uzdravování. Funguje to tak, že pokud vás někdo sejme, zůstanete se ještě chvíli plácat tak říkajíc jako ryba na suchu, pokud vás tedy někdo rovnou nedorazí, a pokud je někde poblíž váš kolega z týmu, může k vám přijít a stiskem tlačítka vás znovu „nahodit“, což do týmového multiplayeru přináší další zajímavý taktický prvek. Nejedná se ale samozřejmě o to, že by se zde nedalo zemřít, ale abyste někoho nadobro odlogovali z daného souboje, je potřeba svou práci vykonat skutečně zodpovědně a rozstřílet ho do té míry, aby to už zkrátka nerozdýchal. Máme sice trochu obavy, aby se hra časem nestala stereotypní, ale jak to nakonec dopadne v tomto ohledu se dozvíme již brzy. Lítá řež na Xboxu 360 vypukne již 17. litopadu. Netušíme, zdali se bude jednat o revoluci, ale že rozhodně nebude sametová, to víme na beton.
Alan Wake
Zpočátku to vypadalo poměrně fádně, jelikož chlapci z Remedy začali ukazovat, jak detailní mají postavy, jak velký a detailní je herní svět, což sice rozhodně nebylo bez zajímavosti a bylo na co koukat, ale kdo už párkrát na podobné prezentaci byl, tak tomu zase až tak velký důraz nepřikládá a vedle velmi slušné práce se světlem si raději všimne i toho, že hlavní hrdina běhá jako kříženec Emila Zátopka a Mr. Beana. Zajímavější ale už byla informace ohledně toho, že příběh bude vyprávěn seriálovou formou a zároveň jakoby za pochodu. Velmi dobře působila třeba sekvence. Kdy jel Alan autem na místo, kam ho hra poslala, a zatímco řídíte svou plečku po nějaké horské okresce, je vám skvěle nadabovaným hlasem vyprávěno něco, co
Trendem moderního hraní je volnost. Té se ve značné míře dočkáme i u Alana Wakea, nicméně nebude se jednat o absolutní svobodu jako třeba v GTA, a tak budou některé scény předem pevně dané, ale bude zde údajně dost prostoru i pro svobodné rozhodování hráčů. Samozřejmě nelze ani s nějakou volností počítat v některých misích, které budou časově omezené. Ať už to ale v tomto ohledu dopadne, jak chce, ve výsledku je to úplně jedno, protože hororové momenty, které nám byly předvedeny budily doslova hrůzu a i když Alan Wake s největší pravděpodobností nebude ani zdaleka tak úchylný jako Silent Hill, děs to v některých okamžicích bude přinejmenším stejný.
Nejdříve ale ještě malou pauzičku. Tedy ne že by Forza 2 dopadla kdovíjak příšerně, ale je potřeba si hned v úvodu přiznat, že ty, kteří znají první díl, ten druhý zase až tak nepřekvapí. Poměrně mrzuté je zjištění, že na první pohled je druhá Forza prakticky k nerozeznání od té
Pravověrné závodníky ale budou samozřejmě zajímat úplně jiné věci. Vylepšena samozřejmě byla fyzika a to jak jízdní, tak i kolizní, což se projeví hned při první jízdě, kdy se potkáte v zatáčce se soupeřem a vystřihnete cestou necestou nějaké ty ukázkové hodiny. Jízdní model pak nejlépe demonstrují situace, kdy lehce neodhadnete zatáčku a na jejím výjezdu jste příliš
širocí. Pokud v danou chvíli nemáte všechna čtyři kola na asfaltu nebo alespoň na obrubníku, je nejvyšší čas začít se modlit, aby se vám podařilo alespoň jakž takž udržet vůz v přijatelné stopě. Akcelerace nebo třeba jen zatáčení se stávají smrtonosnými činnostmi, pokud máte každou půlku auta na jiném povrchu. Alespoň tedy v případě těch silnějších mašin.
Pakliže se nám na první pohled mohla zdát Forza 2 jako lehce nevýrazná záležitost, Gears of War od prvních okamžiků dokazují, že toto krvavé peklo bude vysoce pravděpodobně obrovským hitem. Velmi působivě se tvářila již ukázka hraní, která nám byla prezentována na středeční tiskové konferenci, kdy vedle krve ze hry doslova kapala i brutální atmosféra bojové vřavy, která v mnoha ohledech evokovala vzpomínky na atmosférickou Killzone či hrubě akční Black. Když pak ale člověk má možnost si hru sám zahrát, je zážitek samozřejmě ještě lepší. Rozřezat protivníka, který je na vás doslova nalepen, motorovou pilou, to je v GoW skutečným zážitkem.
přehled, co se děje v místech, kam chcete střílet. 4As od času sice kamera malinko zazlobí, ale nejedná se o nic, co by mělo fatální důsledek na hratelnost. Zpoza krytů se samozřejmě můžete i vyklánět a v nouzi nejvyšší potěší i možnost pálit z krytu víceméně naslepo, což je sice samozřejmě znatelně méně přesné než kdybyste mířili klasicky, ale když vám zbývá poslední kousek zdraví vprostřed křížové palby, pak je lepší být někde zalezlý a kropit to alespoň takto naslepo.
Nic pro slabé povahy nebude ani Alan Wake, nejnovější počin finských tvůrců slavného Maxe Payna. Sami autoři tuto hru popisují jako „psychologický akční thriller“ a přestože v rámci prezentace hry toho zase až tak moc nepředvedli, dá se s jejich kategorizací docela souhlasit. Pravda, akce jsme moc neviděli, ale psycho momentů se v ani ne půlhodinové prezentaci objevilo více než dost a místy člověku málem až běhal mráz po zádech.
obohacuje a doplňuje příběh. Velmi vkusné řešení.
