Vyrostl jsem na hrách od doby osmibitů a jsem stejně nadále asociální jedinec bez rodiny

V roce 2002 jsem začal dělat gamemastera na Ultimě online (free shard Dark Paradise) na pozici questmastera. Kromě řady dalších skvělých lidí jsem tam narazil na o 9 let mladší slečnu paladinku vedoucí jednu guildu, které se mé dynamické questy velmi líbily a chtěla pár věcí a nápadů probrat osobně.

Žádost o ruku proběhla uvnitř dungeonu Shame. Svatbu jsme měli v gotických zbrojí na hradě Bouzov, účastnila se i část gamemaster teamu. Dnes máme 14 letého syna a pochopitelně "paříme" ve třech. Své drahé polovičce a synovi každý rok pod vánoční stromek dávám flashdisk s vždy nově naprogramovanou zábavnou minihru s úkoly, kdy jejím hraním vyluští pozici pro vánoční dárky.

Jsem si celkem jistý, že v Česku není moc starších párů co se potkalo "online" při hraní her a v té době jsme působili na okolí jako něco nepochopitelného. Obzvláště u nás na vesnici na Valašsku (200 obyvatel), kde v době našeho seznámení většina místních nevěděla, co to ten internet je, a nebyl u nás zavedený ještě ani plyn a vrcholem technologie byla pevná telefonní linka.

Nádhera, tleskám. Ač zavilý odpůrce sňatků, takhle bych šel k oltáři dobrovolně Je to vlastně sen nás hráčů něco takového prožít. Sezdaných párů takto moc neznám, ale dvojice, které se seznámily při pařbě nějakého MMORPG až tak málo zase není. WOWko má v tomto primát P.S.: Máme podobný původ (valašská vesnička), takže opravdu vím, o čem mluvíte. Tohle tamní lidé prostě nedávají