RECENZE: Nový XCOM originálu ostudu nedělá, zabaví na desítky hodin

Znalci originálu zajásají, noví hráči jakbysmet. Klasická strategie UFO: Enemy Unknown vyšla už před 18 lety. Nyní vývojáři z Firaxis přicházejí s remakem původní hry. A ukazují, že záchrana planety před šmejdem z vesmíru má i v roce 2012 pořádný tah na bránu.

Skoro každému při vyslovení slova remake nebo restart v souvislosti se hrou nebo filmem vyskočí kopřivka. Často jsou totiž tyto "novinky" jen odfláknutým hnusem, který slouží maximálně k podojení peněženek. Tentokrát to naštěstí neplatí.

Původní hra

Budování základny, výzkum a samozřejmě boj s mimozemšťany na tahy. Přečtěte si více o 18 let staré klasice UFO: Enemy Unknow v archivním článku BW.

Nový XCOM: Enemy Unknown je totiž remakem, který se zatraceně povedl. Herní matadoři tak zamáčknou slzu a možná se i pokusí ohnout zákony moderních Windows a rozchodí skoro dvě dekády starou klasiku.

Mladí hráči, kteří o UFO v životě neslyšeli, pak budou koukat, jaký adrenalin můžou zažít ve hře, kde úspěch nezávisí na tom, kdo rychleji zmáčkne tlačítko myši.

Premisa je přitom jednoduchá jak facka: na Zemi přiletěli návštěvníci z kosmu. Na rozdíl od roztomilého E.T. Mimozemšťana se ovšem nechtějí kamarádit, ale vyhladit lidstvo a na modré planetě si zřídit chalupu na volné víkendy bez lidské havěti.A na hráči jako veliteli organizace XCOM je, aby agresory vykopal zpátky tam, odkud přišli.

Kouzlo hry tkví v tom, že až na úvodní výukovou misi je jen na vás, jak kampaň povedete. To výrazně prodlužuje herní dobu a napomáhá opakovanému hraní, protože málokdo trefí tu správnou strategii hned napoprvé.

Základna připomíná mraveniště. A záleží na tom, které budovy postavíte vedle sebe, při správném rozložení získáte zajímavé bonusy.

Veteráni samozřejmě tuší, kudy se vydat, ale nováčci se rozhodně nemusí stydět za to, že napoprvé hru rozjedou na nejnižší obtížnost. XCOM je totiž na rozdíl od drtivé většiny dnešní herní produkce titulem, který vás za špatná rozhodnutí tvrdě trestá. A to i několik hodin poté, co jste šlápli vedle.

Chybovat se nevyplácí

Může se tak klidně stát, že po 12 odehraných hodinách skončí slavné tažení proti emzákům neúspěchem a je potřeba ho rozjet od začátku. A zkusit zainvestovat do nějaké jiné technologie nebo vybavení vyrobit v jiném pořadí.

XCOM je takových rozhodnutí plný. Často si musíte vybrat jednu věc a tím si prodloužíte cestu k jiné. Vyzkoumáte nejdřív brnění? Nebo radši laserové kanóny, které snáz z nepřátel vyrobí neškodnou hromádku? Postavíte dřív laboratoř nebo dílnu? Vypustíte satelit nad Čínu nebo radši nad Německo?

Útočné komando právě vylezlo z letounu. Kdepak se asi schovávají nepřátelé?

Jedna z prvních technologií dovoluje zajímání živých mimozemšťanů, což ulehčuje další výzkum.

A totéž platí i o boji s meziplanetárními nájezdníky. I na bojišti musíte často řešit dilema, zda použít granát, který zničí všechno vybavení nepřátel nebo raději riskovat a střílet třeba jen s třicetiprocentní šancí na zásah.

Celé tohle taktizování ztěžuje fakt, že pokud nějaký voják zemře, je nadobro po něm. A věřte, že když si svěřence pipláte a protáhnete ho třeba dvacítkou misí, tak bude strach z jeho ztráty o to větší. Nejen, že přijdete o cvičeného profesionála se spoustou šikovných zvláštních schopností, ale přijdete i o kamaráda ve zbrani.

Pocty originálu

Autoři si moc dobře uvědomují, že řada hráčů pamatuje původní UFO z roku 1994. Proto jsou ve hře schované drobnosti, které je potěší. Když například vědec v krátké animaci testuje laserovou pušku, na terči je nakreslený sektoid z původní hry. Ti, kteří si nový XCOM předobjednají, mohou zas při editaci vojákům na hlavu vrazit ikonický účes, který připomíná truhlík s dlouhou trávou. A můžete naverbovat i otce Civilizace Sida Meiera (Civilizace je jednou z her Firaxis - pozn. red.)! Na to už si ovšem musíte přijít sami.

UFO: Enemy Unknown (1993/1994)

Nový XCOM tuto sounáležitost umí zatraceně dobře prodat a umocňuje ji fakt, že si vojáky můžete přejmenovat a přizpůsobit jejich vzhled. Do boje tak třeba můžete posílat anglickou fotbalovou reprezentaci, nebo bandu kumpánů z pivnice.

Bonusweb

na Facebooku

www.facebook.com/bonusweb

V závěrečné fázi kampaně se ke klasickému bojovému výcviku navíc u některých vojáků přidává i rozvoj psionických schopností, což ještě rozšiřuje taktické možnosti. Zvlášť od chvíle, kdy vaší psionici dokážou ovládnout mysl nepřátel a obrátit je na vaši stranu.

Satelit zachytil UFO, teď je třeba ho sestřelit a vybrakovat.

I když se voják tváří otráveně, faktem je, že nové brnění mu může zachránit život.

Taktická část jako celek prodělala od dob 18 let starého originálu největší změny. A i když to na první pohled nevypadá, dokážou vám tahové boje místy zatopit víc než v originálu, který byl pořádně tuhý.

Živý nebo mrtvý, půjdeš se mnou!

PC nebo konzole?

PC verze zachovává mřížku a podle vývojářů se více podobá originálu. Naproti tomu konzolová verze působí akčnějším dojmem, protože je oproštěna o mnoho taktických prvků z původního rozhraní. Hráči na PC se také mohou těšit na detailnější grafiku a vyšší rozlišení. - více zde

Rozjezd je přitom mírný. Úvodní mimozemšťané (sektoidi a thin mani) se k zemi většinou poroučejí po prvním zásahu. Jenže to má několik háčků: ufoni totiž až na výjimky na bojišti čekají ve tříčlenných skupinkách, a rozhodně tak nehrozí, že by vašich šest výsadkářů s prstem v nose střílelo jednoho osamoceného chudáka.

Navíc i základní nepřátelé umějí nějaký podlý trik, kterým znepříjemní život. Třeba thin mani vypadají jako anorektičky ve slunečních brýlích, ale dokážou ve vteřině vyskočit z chodníku na střechu anebo plivnout na vaše vojáky jed, který jim pomalu ubírá zdraví.

Vycvičený snajpr sestřelí nepřítele i na velkou vzdálenost. A se správným tréninkem vypálí dvakrát za tah.

Nejmarkantnější novinkou je absence časových jednotek (time units) z originálu. Místo toho umějí vojáci v jednom tahu jeden pohyb a střelbu nebo dva pohyby. Už proto nejde časové jednotky syslit a pak vyběhnout a vypálit třeba čtyřikrát za tah.

Nároky na PC

Nároky na PC jsou minimální: procesor 2 GHz Dual Core, 2 GB RAM a grafická karta GeForce 8600 GT nebo ATI Radeon HD 2600 XT.

Extrémně těžké je proto především zajímání živých cizáků, zvlášť těch s kupou životů. Nejdřív je totiž potřeba je ohlodat zdálky a pak vybrat jednoho nešťastníka, který je zblízka zkusí paralyzovat.

A to je pokaždé nebezpečné. Omráčení totiž v podstatě není nikdy stoprocentní a když minete, s velkou pravděpodobností musíte buď načíst uloženou pozici anebo vystrojit nebožákovi v přední linii pohřeb.

Novinkou je i to, že každý voják se velmi brzy po naverbování (pokud přežije) specializuje. Odstřelovač tak kropí emzáky pěkně zdálky, zatímco assault naopak nakluše až k nim a pocuchá jim fasádu laserovou brokovnicí.

Někteří nepřátele vydrží i několik zásahů z plazmové pušky. Proto je lepší se k nim přiblížit, aby byla větší šance na zásah.

Střílet nebo ne? Každý projektil, který mine, může stát život některého z vypiplaných vojáků.

Vojákům se navíc s přibývajícími zářezy na pažbě odemykají speciální schopnosti, většinou je ale možné vybrat jen jednu ze dvou. Hráči tak mohou mít medika, který to umí dobře s lékárničkami anebo naopak specialistu na bojovou podporu, který dokáže hodit kouřový granát dvakrát za šarvátku a ne jen jednou.

Kámen, nůžky, papír = brokovnice, puška, bazuka

I zástupci jedné bojové třídy tak mohou mít naprosto odlišnou sadu dovedností a tím i uplatnění v boji. Všichni ale mají společné to, že se při bojích musí krčit v krytu, jinak je jejich život pekelně krátký.

Veškeré prostředí je přitom zničitelné, takže krčení se za kamionem je bezpečné jen do momentu, než začne hořet (a vybouchne). I to zvyšuje variabilitu. Jen máloco vám udělá takovou radost, když schované skupince ufonů odpálíte zeď za zády a pošlete jim do kožichu pár výbojů z plazmové pušky dřív, než stačí zareagovat.

I graficky vypadá hra dobře a Unreal engine je zárukou, že tuhle strategickou perlu rozjedete už na lehce dýchavičných sestavách. V podstatě jediné výtky lze směřovat ke zlobící kameře a přece jen menšímu počtu nepřátel.

Kamera je občas totiž tak chytrá, že vám ve výhledu vypne pro lepší přehled zeď a parádně vás zmate. Anebo naopak na střídačku vypíná a zapíná stropy a vy omylem odešlete vojáka úplně jinam, než byste chtěli.

Problémy jsou i s takzvanou akční kamerou, která z pohledu třetí osoby zblízka ukazuje letící střely nebo přibližující se nepřátele. Několikrát se mi totiž stalo, že můj voják na záběru jasně střílel do zdi, a přesto nepřítel padl.

I těch emzáků mohlo být víc. Zmizely třeba hodnosti, takže teď už se nesnažíte zajmout sektoidy vědce, navigátory nebo velitele, ale zkrátka jen sektoidy. A to je ve výsledku škoda, protože to zbytečně ubírá adrenalin a rozmanitost.

To jsou ovšem naštěstí jen mušky na vynikajícím celku, který dokazuje, že i modernizace herních prvků se dá udělat s citem a ne na sílu. Je to v podstatě povinná koupě pro fandy originálu, jedna z nejlepších strategií letošního roku a trvalka, která vydrží opravdu dlouho. Takže nabít pušky, planeta se sama nezachrání!