XCOM: Enemy Unknown vychází z principů starého UFO: Enemy Unknown, které vyšlo na přelomu let 1993 a 1994. To znamená, že hráč se opět stane velitelem organizace, která se snaží zamezit vetřelecké invazi. V manažerské části hry se stará o chod základny, zadává výzkum, staví budovy, vyrábí předměty a přezbrojuje vojáky. V akční si to na tahy rozdá s agresivními vetřelci.
Rovnou do akce
Hra mě nechá skočit do akce pěkně po hlavě. V Německu se prý zřítil neznámý objekt a vypukla panika. Možná satelit. Na místo doráží čtyřčlenné komando. Pohled na pána s rozpáraným břichem u zastávky a neznámý objekt mimozemského původu uprostřed ulice ovšem napovídají, že satelit to nebude.
Nápověda mi rychle vysvětlí, že každý voják má k dispozici dvě akce, které může využít k pohybu či střelbě. Následuje vypjatá scéna, při níž mi zařve skoro celý tým.
Tohle nevypadá na spadlý satelit (vlevo). Herní Moskvu čeká závažnější hrozba než Pussy Riot (vpravo).
Výuka pokračuje na základně, při níž mi hra nenásilně a jakoby mimoděk vysvětluje herní principy. Už volba umístění základy například ovlivní bonusy. Zbytek je velmi intuitivní. Zřejmě je to způsobeno i tím, že filozofie pojetí hry odpovídá originálu, byť konkrétní prvky se liší. Například základna je vidět z boku.
Chvilku prozkoumávám základnu, ale ne všechny funkce a možnosti jsou zatím přístupné. Později mě čeká mnoho nelehkých voleb. Který z mimozemských artefaktů zkoumat první? Mám rozšířit základnu, nebo ještě chvilku počkat? Kterou z vyzkoumaných věcí vyrobit?
Trhala fialky dynamitem aneb na emzáka s raketometem (vlevo). Poslední z vetřelců se ukrývá někde uvnitř mimozemské lodi (vpravo).
Největším problémem jsou peníze, kterých není nikdy dost. Provoz základy jich spolkne nemalou část. Pokud mají ale vaši sponzoři, kterými jsou státy, pocit, že jejich region nedokážete před mimozemšťany bránit, přestanou vám dávat peníze. Ubránit všechny ale nelze.
Ten neustálý pocit, že jsem pod tlakem, evokuje vzpomínky na první díl. Tohle se povedlo. Těžko ovšem říct, jak hru přijmou ti, kteří milovali komplexnost originálu.
Sectoidovi na mušce zbývají poslední vteřiny života (vlevo). Pro zájemce o větší napětí je k dispozici speciální Ironman mód (vpravo).
Nový XCOM je totiž zjednodušený, ovšem na dnešní dobu pořád dostatečně komplexní. A co je nejdůležitější: je neuvěřitelně zábavný. Opět se totiž dostavuje ten pocit, kdy víte, že už musíte dělat něco jiného než vysedávat u počítače a opět si říkáte "ještě jednu misi a končím".
Každý chvilku tahá pilku
Souboj na tahy je přece jen jiný a v jistém ohledu jednodušší. Mám dvě akce. Zjednodušeně řečeno: buď se za dvě akce posunu hodně a jsem v podstatě bezbranný. Nebo se posunu méně a druhou akci využiji ke střelbě, speciální akci nebo hlídkování, kdy si voják rezervuje akci na reakci při tahu mimozemšťanů.
Nároky na PC
Nároky na PC jsou minimální: procesor 2 GHz Dual Core, 2 GB RAM a grafická karta GeForce 8600 GT nebo ATI Radeon HD 2600 XT. Na mé pět let staré sestavě, která už v době pořízení patřila spíše do střední třídy, běžela hra hladce. |
Hra je samozřejmě založená na schovávání se za překážkami a faktu, že čím je protivník dále a schovaný, tím menší je šance na zásah. Roli hraje i výšková úroveň, mnoho překážek je zničitelných.
Taktický zážitek prohlubují různé třídy (podpora, odstřelovač apod.) vojáků s odlišnými sadami schopností. Zajímavé je, že i za vojáky stejné třídy se může hrát jinak, protože se získanými zkušenostmi ještě volím mezi schopnostmi.
Rozdíl mezi nováčkem a veteránem je zřetelný. Když jsem pak na lehčích misích "zaučoval" nováčky, připadal jsem si bezzubý. Na vychytávky získané skrze zkušenosti jsem se totiž začal rychle spoléhat.
Zkušení mariňáci si postupně zpřístupňují nové dovednosti (vlevo). V této misi je cílem najít a deaktivovat bombu (vpravo).
Sblížení s vojáky napomůže i možnost změnit jméno, účes, hlas či barvu pleti. Přijít pak v bitvě o zkušeného ostříleného mariňáka zabolí. Ale stává se to. Voják v XCOMu je křehká bytost, která často umírá i po jediném zásahu.
Zábavná je i akční kamera. Při střelbě se díváme přes rameno vojáka, někdy i při pohybu. Oproti jiným hrám mě tato funkce neotravovala ani po několika hodinách hraní, byť ji lze samozřejmě vypnout. Pomáhá ale budovat atmosféru a pocit ohrožení.
Tohle nevypadá dobře. Hrozí, že přijdu o část svých příjmů (vlevo). I jako šéf podléhám hodnocení (vpravo).
Skvělá byla i různorodost misí. Kromě klasického "zabít všechny" jsem deaktivoval výbušniny, eskortoval důležitou osobu či zachraňoval civilisty. Uvidíme, jak na tom bude plná hra.
Co dodat. XCOM je skutečná pocta původní hře, která respektuje její filozofii, na svůj vzor odkazuje, ale zároveň se nebojí některé prvky zpracovávat po svém. Zkrátka, je to pecka, přátelé. Herní dobu by měla prodloužit i hra více hráčů, která umožní sestavit smíšené týmy, tj. postavit po bok lidské rasy i mimozemšťany.
XCOM: Enemy Unknown vychází na PC a konzole 12. října. Připomeňme, že původní hře se blíží více PC verze, konzolové mají jiné, jednodušší ovládání. PC vyjde na 999 korun, rozšířená pak na 1 499 korun. Navíc nabídne stahovatelný obsah Elite Soldier Pack, knížku s artworkama, plakát, odznak a odkaz na stažení soundtracku. Doporučená cena konzolových verzí je 1 499 korun.
Index očekávání: 100 %
