V Yakuze 6 drsní chlapi spěchají s toaletním papírem a přebalují děcko

  18:00aktualizováno  18:00
Nová Yakuza sice pouze dále vybrušuje již osvědčené principy, ale dělá to naprosto dokonale. K tradičně vynikajícímu příběhu přidává spoustu věcí okolo, takže tu lze opět strávit stovky hodin. A pochopitelně dojde i na krásná polonahá děvčata, současným společenským trendům navzdory.

Yakuza 6 | foto: Michael Mlynář, iDNES.cz

90

Yakuza 6

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: Sega

  • Tradičně vynikající příběh
  • Drobné změny až překvapivě oživují tradiční známé schéma
  • Spousta vedlejších činností včetně velmi povedených novinek
  • Kompletní dabing
  • Krásná děvčata v live chatu
  • Občas příliš rychlé titulky
  • Pohyby postav mohly být lepší

Herní karta

Základy hry jsou stále stejné: hlavní příběhovou linii doplňuje množství vedlejších úkolů a ještě větší spousta činností vlastně zcela nepovinných. Vše je to ovšem poskládáno tak, že každou aktivitu si alespoň jednou zkusíte, protože vás k ní zavede nějaký úkol. Je pak na vás, zda se dané kratochvíli budete věnovat více.

Změny jsou jen víceméně kosmetického rázu, například tentokrát získáváte zkušenosti v pěti různých kategoriích a různé statistiky a dovednosti si můžete vylepšit pouze tehdy, pokud máte dostatečný počet bodů příslušného typu. Ale jelikož to funguje jinak než předtím, je to opět solidní výzva v tom smyslu, že nemůžete jen mechanicky postupovat podle mustru známého z minula, ale musí se nad tím uvažovat trochu jinak a chvilku trvá, než si nové mechaniky osvojíte.

Vlevo noční klub, vpravo večerka, v pozadí vstup do čtvrti Kamurocho se známou...

Vlevo noční klub, vpravo večerka, v pozadí vstup do čtvrti Kamurocho se známou červeně blikající bránou

A asi by se slušelo nováčkům alespoň náznakem popsat zdejší herní principy, ale jelikož jádro zůstává stejné, poslouží k tomu i recenze minulých dílů a obecněji jsme se na Yakuzu podívali v nedávném článku.

Sayonara se neříká

Příběh šesté Yakuzy navazuje na předešlé díly, ale pokud jste je nehráli, tak žádný strach. Jednak si ve hře můžete přečíst krátká shrnutí předešlých dílů, jednak se věci z minulosti vysvětlují i v průběhu hraní a jednak to asi není moc potřeba, protože příběh Yakuzy 6 dává smysl i sám o sobě.

Je ovšem opět docela temný a do tuhého jde prakticky už od úvodních titulků. Znalci předchozích dílů budou přinejmenším kroutit hlavou nad tím, že hlavní hrdina Kazuma Kiryu je zase v kriminále, Daigo Dojima je v kriminále, Goro Majima taky sedí a Kazumova schovanka Haruka leží na ARO. Svět je v troskách.

A když v jedné animaci hned na začátku zazní slůvko „sayonara“, člověk dostane pocit, že temné síly zvítězily a zvrat už není možný. Toto slovo sice znamená „nashledanou“, ale na rozdíl od celosvětového přesvědčení se tak Japonci rozhodně neloučí s prodavačkou v krámě. Je to loučení osudové, mnohdy bolestné a většinou navždy.

Nová doba

Hra je zasazena do roku 2016, tedy do zcela současného Japonska, což s sebou nese spoustu kosmetických, ale příjemně vtipných změn. Tak například základní menu je ztvárněno jako smartphone a dá se ukládat kdykoliv, tzn. nemusíte běhat k telefonním budkám. Samo o sobě to sice není nic světoborného, ale když vám tato informace přijde přes aplikaci s dodatkem, že je přece rok 2016 a budky už nikdo nepoužívá, je to příjemný střípek, který naznačuje, že autoři si umějí udělat srandu i sami ze sebe. To samé pak platí i o premiérové možnosti používat na mapě waypointy.

Kazuma se seznamuje s moderními technologiemi, konkrétně s počítačem.

Kazuma se seznamuje s moderními technologiemi, konkrétně s počítačem.

Skvěle to pak působí zejména v porovnání s Yakuzou 0, která je příběhově úplně na začátku celé série, tedy v 80. letech, ale vyšla jako poslední před šestkou. Tam nás zase holčička proškolila, že „haló, máme přece osmdesátky a ne minulé století“.

Od té doby ovšem zestárnul i Kazuma, takže mu do starých dědků nadávají častěji než kdy předtím a setkání s některými starými známými po zhruba 30 letech působí až smutně. Ale Yakuza vždy bodovala i řekněme fajn humorem, přestože často dost košilatým, a ani teď tomu není jinak. Úsměvná připomínka jeho věku se objeví například v internetové kavárně, kde do počítače kostrbatě datluje slovo „roztomilá“ a nahlas si to hláskuje. Mimochodem, zrovna toto slovo píše proto, že zrovna poprvé kouká na live chat s roztomilou dívenkou.

Jakuzáci z vesnice

Příběh vás velmi záhy zavede do menšího městečka v provincii Hirošima, kde narazíte na partičku zdejších jakuzáků. Jsou to neumětelové, jak se patří, a korunu tomu dává jejich šéf, který ten post nemá snad ani za zásluhy, ale proto, že to asi nikdo jiný nechtěl dělat. Takže třeba zatímco u nich v kanclu řešíte zásadně důležitou věc, šéfík tam jednomu mladíkovi názorně ukazuje, jak se nasazuje páka na nohu.

Takeši Kitano

Nejsrandovnější jakuzácký boss v historii

„Vesnického“ předáka jakuzy hraje Takeši Kitano, japonský multiumělec, kterého u nás známe především jako herce a režiséra. V jednu chvíli se jeho chlapci chystají na zátah na vlastní pěst, ale tím by naštvali lidi z nadřazené jakuzácké rodiny. Kitanův hrdina zahlásí, že na to zná jeden hodně dobrý fígl, a přijde s opravdu nečekaným a velmi „neotřelým“ řešením. V tu chvíli se zdá, že v jeho případě už by nepomohla asi ani ta příslovečná svěcená voda.

Dotyčný mlaďoch to ostatně vůbec má těžké. Haruka totiž sice už vyrostla a navíc je v kómatu, ale aby si Kazuma nemohl užívat radostí života v pokročilejším věku, tak se na scéně objevuje další děcko, navíc dokonce zhruba jednoroční. A někdo ho přebalovat musí. Pochopitelně ten nejmladší.

Tito chlápci tak jsou v ostrém kontrastu s uhlazenými seladony z horních pater nejen tokijské jakuzy. Ale nejsou to vysloveně komické postavičky (těm jsou vyhrazeny vedlejší příběhy). Stejně jako všechny ostatní jsou i tyto postavy napsány naprosto parádně a dohromady to tvoří skvělý příběhový propletenec, kdy tradičně každou chvíli je něco jinak, než se dosud zdálo. Zkrátka scénář opět na jedničku.

A když už byla řeč o tom přebalování, tak nejen ten malý potřebuje péči. To si tak jdete po ulici a najednou k vám přes místní sociální síť dolehne volání o pomoc. Na veřejných záchodech v parku totiž došel toaletní papír a onen nešťastník má za chvíli důležité jednání. Takže do večerky, koupit papírové ubrousky a s nimi do parku. Pořád ještě máte pocit, že jakuzáci mají lehký život?

Volnočasové aktivity

Na konec příběhu se samozřejmě musíte protlouct pěstmi, ale mimo to se můžete věnovat i dalším dlouhodobějším aktivitám. Zatímco v Yakuze 0 jste budovali realitní a kabaretní impéria, zde se budete věnovat baseballu a válkám gangů.

Bitky jsou nyní o poznání obtížnější. Nepřátelé útočí aktivněji a to nejraději...

Bitky jsou nyní o poznání obtížnější. Nepřátelé útočí aktivněji a to nejraději ze všech stran.

Baseball je takový velmi zjednodušený sportovní manager, kde musíte na ulicích rekrutovat hráče, skládat sestavu a porážet jiné týmy. Zápasy fungují téměř komplet automaticky, jen sem tam dostanete možnost provést odpal sami. Celé je to dost jednoduché, ale vylepšování statistik, budování týmu atd je dost návykové na to, abych u toho strávil nemálo hodin. Nicméně ačkoli to asi bude po chvíli pochopitelné, možná by to chtělo znát alespoň základní pravidla baseballu. Ale neumím to moc odhadnout, neboť kdysi dávno na střední škole jsem shodou okolností baseball hrával, takže osobně jsem s tím neměl nejmenší problém.

Naproti tomu války gangů jsou variace na žánr tower defense, akorát že tady nebráníte, ale útočíte. Časem se nabíjí „energie“, která umožňuje vypouštět různé jednotky a ty musí rozdrtit nepřátelské šiky. V jádru je to opět velmi jednoduchá věc, ale když se do toho přidají časový limit, sestavování hierarchie klanu, levelování, tužší nepřátelé a zejména časový limit, tak to rozhodně není triviální. To v žádném případě.

No a pak je tu ještě hlubinné rybaření, což je klasická kolejnicová střílečka. Zpočátku mi to přišlo jako taková fajn srandička na odreagování, ale když se na to navázal jeden vedlejší úkol, rázem jsem se našel vprostřed víru vylepšování a nakupování nových harpun.

Podvodní rybaření. Hned první boss je pochopitelně velký jako dva náklaďáky.

Podvodní rybaření. Hned první boss je pochopitelně velký jako dva náklaďáky.

Buď fit

No a pak jsou tu všechny ty známé věci jako šipky, herny se starými klasikami, pálkařské baseballové centrum a podobně. A k tomu samozřejmě přibyly i další novinky, například posilování. Vyfasujete osobního trenéra a pod jeho dohledem cvičíte. Jsou to jednoduché minihry, kdy je potřeba přesně/rychle tisknout tlačítka. Je ovšem nutné dodržovat i stravovací režim, a tak dostanete po cvičení instrukce, co máte jíst. Ale to se děje formou jakési hádanky typu „něco bohatého na karbohydráty, je to vlastně japonské národní jídlo a dej si to s hovězím“. Pak musíte najít vhodný podnik a dát si tam správné jídlo. I s mírnou znalostí japonských reálií jsem tedy často střelil vedle, ale fatální dopad to nemá. A navíc jsou za cvičení slušné zkušenosti, takže jsem nakonec v posilovně strávil víc času než v reálu za celý svůj život dohromady.

Vyhodnocení tréninku v posilovně

Vyhodnocení tréninku v posilovně

Opět je to tedy v podstatě zbytečnost, ale zkrátka i v tom fitku jsem byl každou chvíli. Důvod vidím v tom, že autoři hry zkrátka vědí, jak pracovat s detaily. S takovými těmi, které vlastně vůbec nevidíte, ale právě ony dělají rozdíl mezi pitomostí a tím, že s nadšením jak blb mačkáte podle pokynů čudlíky, abyste správně dělali dřepy s výskokem.

Důkazem je třeba chytání koček. Majiteli kočičí kavárny všechny utekly, tak mu musíte pochytat nové. Takže nakoupíte kočičí konzervy, a když někde uslyšíte mňouknutí, začnete kocoura horečně hledat, i kdybyste běželi k té nejdůležitější misi ve vesmíru. A ten detail? No, je to kocour, takže když mu dáte třeba sardinkový pamlsek, na který on zrovna nemá chuť, tak vás nonšalantně zaignoruje. A vy běžíte do nejbližší večerky koupit třeba tuňákový.

Než člověk věkem dospěje ke krmení holubů, krmí v přechodové fázi kocoury.

Než člověk věkem dospěje ke krmení holubů, krmí v přechodové fázi kocoury.

A k vrcholům se řadí situace, kdy chodíte po městě s děckem v náruči a ono začne řvát. Utišit ho musíte jedním ze tří typů houpání, přičemž musíte vysledovat, co to nemluvně vlastně chce. A pak podle toho třesete ovladačem. Zdržovačka? Takto na papíře určitě, ale z pohledu celku je to jen potvrzení předchozích řádků. Nápaditý detail, díky kterému aspoň chvilku nepobíháte po městě jen tak „naprázdno“. Akorát mě tedy trochu děsí, že od té doby si každou chvíli vybavím hlášku „Hó-ra, takai, takái“ (japonský ekvivalent našeho „No téda, ty jsi ale veliký“).

Za děvčaty z Kamurocho choď

Samozřejmě nesmí chybět ani ryze pánská zábava, a tak dojde i na koketování s dámičkami. Ovšem zatímco v osmdesátých letech k tomu sloužily telefonní kluby, dnes se chodí do internetové kavárny na live chat. Probíhá to prostřednictvím krátkých videí s živými herečkami, kdy musíte v časovém limitu zadat sekvenci tlačítek. Videa jsou to často dost odvážná, ale mnohdy je moc nevidíte, protože se soustředíte na čtení požadované sekvence. Naštěstí se zpětně dají zhlédnout znovu.

Na tomto místě je ovšem třeba poznamenat, že nálepku 18+ má tato hra zcela oprávněně. Filmečky sice nejsou nijak explicitní a na krásné dívce v plavkách samozřejmě není nic špatného, ale svlékání v kombinaci se značně lascivní mluvou asi opravdu není něco, co by i velmi liberální rodič ukazoval dětem. Přestože tedy zůstává otázkou, nakolik bude jak starý mládežník rozumět peprné konverzaci v angličtině.

Live chat

Live chat

Live chat. Našemu týmu odborníků se zatím nepodařilo docílit toho, aby...

Live chat. Našemu týmu odborníků se zatím nepodařilo docílit toho, aby účastnice výzkumu svým slovům dostála.

Klasické odlehčení v tomto případě představuje mladý muž, který vás v jedné vedlejší misi s live chatem seznámí. Přítelkyně mu totiž vyčítá, že touto činností tráví příliš mnoho času, tak se odhodlá k zásadní životní změně: přítelkyni pošle k vodě a nadále se bude věnovat jen live chatu. Ten má totiž budoucnost. 

Krásy velkoměsta

Dívky jsou tu bezpochyby velmi krásné, ale důležité je, že zkrásněla i celá hra. I když to tedy mohlo být lepší. Grafika je od posledně taková jakoby ostřejší, živější a čistší. Kaluže mají lepší odlesky, na ulicích je více lidí a nepřátelé se houfují ve větších partách. Mimochodem, jsou i o něco silnější, takže poradit si s průměrnou skupinkou vagabundů dá o něco více práce než minule. Napadají ze všech stran a v některých příběhových bitkách na vás nastoupí doslova dav.

Mírně se změnila i mapa. Oblast Little Asia už není změť zaplivaných uliček, některé budovy se změnily, objevilo se tu pár pasáží a do více budov se dá vstoupit i při volném průzkumu. Lepší nicméně mohly být pohyby postav. Stále jsou tak trochu kostrbaté, což platí i o některých obličejových animacích. Tady jsem od nového dílu tvořeného přímo pro současné konzole čekal více.

Fotogalerie

Velkou změnou pak je kompletní nadabování, které však možná může za to, že vedlejších příběhů (tzv. Substories) je tu tentokrát jen 52. Ale v kombinaci s výše naznačenými možnostmi to není žádná ztráta, i tak hra vydrží na proklatě dlouho. Mírnou komplikací však je, že občas je potřeba velmi rychle číst titulky. Dabing je pochopitelně japonský, a když nakvašený jakuzák spustí, titulky občas skáčou jeden za druhým. Ale nemám pocit, že by mi kvůli tomu něco důležitého uniklo. Většinou se to pak probírá v konverzacích s dalšími postavami, takže obraz o dění jsem měl vždy velmi dobrý.

Takže co nám z toho celkově vychází? Samozřejmě opět vynikající věc. Dramatická i vtipná, obsáhlá i ucelená, atraktivní i lehce exotická, vážná i lechtivá a hlavně úžasně zábavná a dlouhá. Prostě vynikající.

Hodnocení hry

Redakce

90 %

Čtenáři

99 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 27 čtenářů

Nejčtenější

Zemřel Stan Lee, spolutvůrce komiksového světa značky Marvel

Fanoušci vzpomínají na Stana Lee u jeho hvězdy na chodníku slávy v Hollywoodu....

Ve věku 95 let zemřela legenda komiksu Stan Lee, který byl spolutvůrcem proslulé značky Marvel. O smrti muže, který se...

Hacker objevil chybu ve Steamu, která mu umožnila generovat hry zdarma

Steam

„Hodný hacker“ Artem Moskowsky dostal odměnu půl milionu korun za to, že objevil a nahlásil zásadní chybu ve Steamu. Ta...

Kombinace Dooma s nejnudnější hrou na světě je skutečnou výzvou

Revenant Bus

Modifikace Revenant Bus přináší klasickou (ne)hratelnost Desert Busu do enginu Dooma. A přidává i několik drobných...

RECENZE: Hra o havárii ponorky Kursk je tragickým omylem

Kursk

Kromě samotného nápadu nenabízí hra Kursk vůbec nic, proč byste si ji měli chtít zahrát. Je nudná a technologicky...

Potvrzeno: vzniknou remastery legend Command & Conquer a Red Alert

Command & Conquer (1995)

Po trapném odhalení mobilní verze Command & Conquer letos na E3 se EA pokouší napravit si reputaci. Potvrdilo, že...

Další z rubriky

RECENZE: Letošní FIFA sází na Ligu mistrů, jinak je vše při starém

FIFA 19

Zase o trochu lepší fotbal než v minulém roce, ale opět jistá pachuť z toho, že musíme platit plnou cenu za hrstku...

RECENZE: Call of Cthulhu je jen zábavnou přehlídkou hororových klišé

Call of Cthulhu

Ani svět kultovního spisovatele hororů H. P. Lovercrafta, pěkná grafika či důraz na nelinearitu nestačí k tomu, aby...

Jen kvůli příběhové kampani si Battlefield V nekupujte. I když je skvělá

Battlefield 5

Navzdory zpackanému oznámení a mizerné betě to vypadá, že letošní Battlefield je možná ten vůbec nejlepší v historii...

Najdete na iDNES.cz