První titul rozsáhlé série akčních RPG her Ys se objevil v roce 1987 na NEC PC-8801, což byl počítač v Japonsku velmi populární, který se ale do světa nikdy nerozšířil. Disponoval paletou 512 barev, z nichž ovšem mohl současně zobrazit jen 8. To jen pro představu, jak stará série je. V žánru strategií v reálném čase je ale Ys nováčkem a to s sebou přináší jistá rizika. Pojďme se tedy podívat, jak se s nimi tvůrci popasovali.
Nejčastěji používaným tlačítkem je to, kterým postrkujete text.
Hra nás vítá úvodní animací a katapultuje očekávání vysoko. Tvůrci si dali záležet a posuzováno měřítky her na NDS je na co se dívat. Pak sice následuje menu připomínající zrcadlové bludiště na Petříně, ale vzpomínka na animaci nás žene nedočkavě vpřed, takže se sice s obtížemi, ale přece jen poměrně rychle vymotáváme. Hra nabízí tři základní herní módy: multiplayer až pro čtyři hráče, singleplayer a tzv. Scenario. Kupodivu singleplayer není hlavní hra, nýbrž pouze obdoba toho, co nabízí multiplayer, tedy sbírka bojišť bez jakéhokoli příběhu, kdy si můžete navolit prostředí, obtížnost, přítomnost nebo nepřítomnost válečné mlhy a podobně. Otázkou je, proč byste se s tím měli obtěžovat, když vás nic nemotivuje.Příběh je totiž obsažen jen ve Scenario módu, dokonce v míře asi tak desetkrát větší, než by bylo milé. Ale pěkně popořádku. Vymotali jsme se z menu, kde singleplayer neznamená hlavní hru, a konečně se před námi otevírá vlastní herní svět. A a nevíme, co si máme myslet. Vizuálně je to něco jako izometrická verze adventur z první poloviny 80. let. Angličtina má pro jejich postavičky z několika pixelů trefné označení „stickmen“. Vězte tedy, že se stanete pánem nad životem a smrtí mnohých „hůlkomužů“, kteří se pohybují a bojují – no asi jako hrdina prvního King´s Questu, má-li někdo tak dlouhou herní paměť. Prostředí je podobně příšerné, takže marně vzpomínáme, kdy jsme naposled viděli tak propastný rozdíl mezi úvodní animací a samotnou hrou. Ke všemu nečekejte, že si hned tak zahrajete. Vězte, že „Ys strategie“ je něco na způsob interaktivního animovaného filmu, až na to, že nikoli v grafice úvodní animace, nýbrž v neskutečně ohavné spíše zombie než retro grafice, zaplavované neuvěřitelným množstvím bezpříkladně blábolivého textu. Nejčastěji používaným tlačítkem celé hry je A, kterým postrkujete text vpřed. Zdůrazňujeme, že nejde o nadsázku. Tak to prostě je.
V průběhu hry hrajete za kdekoho, výjimečně i za zápornou postavu.
Děj se odehrává v jakémsi alternativním, převážně evropském prostoru, kdy mapa v hrubých obrysech a názvech sedí, asi jako když Američan odpovídá v zeměpisném kvízu. Severní Afrika je tedy Afroca, Británie Britai, Německo Garman, země na severu se jmenuje Viking a tak dále. Dozvíte se, jak lidé v minulosti spolupracovali s okřídlenými bytostmi a jak tyto záhadné bytosti uvěznily světové zlo v Měsíčním zrcadle. Síla zla byla ale tak velká, že sklo nevydrželo a rozpadlo se. Pět úlomků skla se stalo pěti drahokamy a ten kdo dá dohromady těchto pět drahokamů a původní rám, paradoxně tím uvolní tajemné megazlo Ildivise a ovládne svět. Příběh si lidé předávají jako součást lidové slovesnosti, dokud se na scéně neobjeví národ Romunů, které napadne, že vláda nad světem není tak úplně marná věc, zvlášť když je zrcadlo náhodou právě v jejich království, a začnou poztrácené drahokamy nahánět. Dvě třetiny hry se tedy přetahujete s Romuny o úlomky skla a zbytek jsou různé chaotické sub-historky, motající se okolo hlavní dějové linie. Hrdina, se kterým začínáte, se sice jmenuje Abel Renford, ale v průběhu hry hrajete za kdekoho, výjimečně i za zápornou postavu, což má asi oživit hratelnost, ale ve výsledku to jen zvyšuje už tak dost velký zmatek. Odklikávaný „příběh“ je vůči hratelné složce nesrovnatelně rozsáhlejší, takže jsme dost dlouho mysleli, že Scenario mod je prostě souvislým přehráním nehratelných pasáží. Vždy asi po dvaceti minutách mačkání tlačítka A ovšem hra vyžaduje složitější spolupráci, a tak jsme pochopili, že vlastně hrajeme.Co se týče samotného hraní, řekněme si nejprve, jak si asi hru představovali její tvůrci. Na začátku máte vždy mapu, kdy na jednom konci krajiny jste vy a na druhém nepřítel. K dispozici jsou nějaké ty omezené zdroje, základní budova a pár pracantů. Můžete se věnovat třem základním aktivitám: shromažďování zdrojů, budování budov a jednotek a samotnému boji. Zdroje jsou opět trojí: jídlo, dřevo a tzv. cleria, která na brčálově zeleném trávníku vypadá jako krtina, ale myslí se tím, že těžíte zlato. Clerii lze získat nejen těžbou, ale i obchodem a z daní, jejichž přísun odpovídá rozsahu vypěstované populace. Populace sestává z pracantů a bojovníků, pracanti se líhnou v obyčejných domech a bojovníci v kasárnách. Speciální bojovníci, jmenovitě hrdinové, mágové a monstra, vypadávají z klášterů. Základními bojovníky jsou pěšáci, lučištníci nebo kopiníci a jejich efektivnost je určována systémem kámen-nůžky-papír, takže pěšák je účinný proti lučištníkovi, ten proti kopiníkovi a kopím pěkně napíchnete pěšáka. Stejným kruhovým systémem je ostatně řešena účinnost jakýchkoli zbraní. S rozvojem civilizace totiž časem získáte i jezdce, námořní jednotky, létající jednotky, můžete budovat pasti, dělostřelectvo, teoreticky toho není málo.
Vítězství nad soupeřem lze dosáhnout dvojím způsobem: útokem nebo obranou. Vítězství útokem spočívá v tom, že vybijete všechny soupeřovy muže na volném prostoru, bez ohledu na to, že budovy zůstaly nedotčené a z obranných věží dál vesele létají šípy. Vítězství obranou dosáhnete tím, že shromážděním dostatečného množství zdrojů provedete svou mikrocivilizaci třemi érami vývoje a postavíte tzv. Emelas věž, kterou musíte uhájit po dobu deseti minut. Ta vám současně umožňuje použít speciální Emelas sílu. Tolik tedy v kostce o tom, jak si asi Future Creates hru představovali. Nyní si ale povíme, jak se hra doopravdy hraje.
|
Stačí vám to nebo máme pokračovat ve výčtu hrůz? Postavili jsme Emelas věž, abychom viděli, jak vypadá obrana. Snažili jsme se ji obklopit zdí, ale stihli jsme
|
Ys Strategy | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|