Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Yu-Gi-Oh! - japonská karetní hra s draky, kočkami a roboty

  0:02aktualizováno  0:02
Na trumfy se tu nehraje, ale přebíjená je to mnohdy zuřivější než v mariáši.

Fairy of Love

Yu-Gi-Oh!Když se řekne „karetní hra“, většině lidí se u nás vybaví v prvé řadě mariáš, poker nebo nějaký podobný karban, který se hraje s pevně daným balíčkem karet. Naproti tomu existují i takzvané „trading card games“, v nichž si každý hráč může vytvořit balíček vlastních karet, jenž obsahuje kouzla, pasti a monstra, která má k dispozici.

Yu-Gi-Oh! patří právě do této skupiny her, jejímž asi nejznámějším zástupcem je u nás Magic the Gathering. Podle některých zdrojů je dokonce tato hra celosvětově o dost populárnější než právě Magic, přičemž na těch největších turnajích se dají vyhrát i velmi slušné peníze.

Stručná historie
Hra jako taková začala vznikat v roce 1996. Nicméně koncept byl hotov až v roce 1998 a Yu-Gi-Oh! se poté začalo hrát masivně v Japonsku. Do Ameriky se tato hra dostala v roce 2002 a od té doby úspěšně válcuje ostatní karetní hry. Před nedávnem se dokonce objevila v Guinessově knize rekordů jako nejúspěšnější a nejhranější sběratelská karetní hra vůbec.

A když už jsme u těch peněz, tak podobný, je i systém vylepšování vašeho balíčku, kdy si nejprve do začátku koupíte sadu kartiček, kterou následně dokupováním dalších a silnějších karet proměňujete v pokud možno neporazitelný balík.

Yu-Gi-Oh!Yu-Gi-Oh! pracuje na víceméně stejném principu, přičemž zde pochopitelně jsou jisté nezanedbatelné rozdíly. Více se o nich ale můžete dočíst až dále v tomto textu. Zajímavé pak je, že primárně je údajně tato hra cílena spíše na mladší hráče, což zarazí zejména při zjištění, že v současnosti je k dispozici zhruba 8000 karet, které můžete do svého balíčku zařadit, a strategií, které můžete pro svou hru volit, je téměř nepočítaně.

Tato hra je zajímavá i v tom, že mistrovství světa byl schopen vyhrát i desetiletý kluk a díky množství strategií je může hrát skutečně každý. Takže ve skutečnosti je ono cílení na mladší hráče prakticky jen důsledkem spojitosti s anime.

Základem hry a zároveň asi největší odlišností oproti většině podobných her, je skutečnost, že se hraje na pevně daném plánu. Každý hráč má k dispozici pět políček pro monstra, stejný počet pozic pro kouzla a pasti a vše je doplněno po jedné pozici pro váš balíček karet, „hřbitov“ pro karty již použité, místo pro kouzla ovlivňující Yu-Gi-Oh!celé herní pole a vše uzavírá místo pro takzvaný „extra deck“, kam se dávají speciální karty, které nemusejí být v balíku hlavním. Jejich vyvolání si ale vždy žádá jisté oběti.

Samotná hra pak staví na tom, že tah každého hráče je rozdělen na několik fází. V první, takzvané „Draw“ fázi si každý hráč nejprve vezme jednu kartu do ruky. Následuje první hlavní fáze, v níž můžeme standardně na svou stranu vyložit jedno monstrum a libovolný počet kouzel a pastí. Kouzla a některé pasti pak lze přímo v této fázi už aktivovat.

Sběratelská karetní hra World of Warcraft vs. Yu-Gi-Oh!
Zatímco sběratelská karetní hra Yu-Gi-Oh! vznikla na základě populárního japonského seriálu, karetní World of Warcraft se objevil po boku veleúspěšné stejnojmenné MMORPG hry. Cíl obou her je stejný a to pomocí vykládání karet snížit počet životů protivníka na nulu.

Herní mechanika funguje podobně, přesto se v jedné důležité oblasti liší. V Yu-Gi-Oh! se nevykládají zdroje. Ty ve World of WarCaft fungují tak, že si každé kolo můžete vyložit jeden zdroj. Všechny ostatní karty, například vyložení bojovníka či seslání kouzla, pak stojí určitý počet zdrojů. Na tomto principu si hráči staví i celé balíčky. Někteří spoléhají na rychlou likvidaci soupeře (rush) pomocí "levných" karet. Jiní se naopak snaží "přežít" prvních pár kol a teprve v pokročilejších fázích se vytasí se silnými, ale na vyložení drahými kartami. Yu-Gi-Oh! má naopak rychlejší rozjezd a místo úvodního managementu zdrojů dovoluje soustředit se přímo na duel.

Další odlišnost nalezneme v přítomnosti hrdinů, za které hráč ve World of WarCraft hraje. Ti se dělí na devět různých povolání, přičemž každé existuje ve třech různých specializacích (například u Druida to je Balance, Feral, Restoration). Volba povolání vymezí karty, které můžete v balíčku mít, přičemž některé silnější ještě vyžadují konkrétní specializaci. Jednou za hru lze také použít předem danou hrdinovu vlastnost (flip), která ale ve většině případů stojí zdroje.

Pokud vás jedna z těchto her zaujala, doporučuji nejdříve nakoupit tzv. startery – předem připravené balíčky pro hru. V případě WoW stačí jeden, protože krabička obsahuje dva balíčky, u Yu-Gi-Oh! potřebujete dva. Byť na reálných turnajích byste s těmito balíčky neměli žádnou šanci, pro seznámení s hrou jsou ideální, neboť jsou postavené tak, aby karty v nich spolu "spolupracovaly". Pokud se vám hra zalíbí a budete do ní chtít více proniknout, účastnit se turnajů a stavět si vlastní balíčky, potom přichází na řadu nekonečný ďábelský kolotoč nových edic a rozšiřujících balíčků (boosterů).

Jediným omezujícím faktorem tak v tuto chvíli je právě pět míst pro tyto karty, protože když jich zaplníte všech pět, nemůžete již ani umístit ani tak říkajíc „z ruky“ aktivovat žádné kouzlo.

Druhým omezujícím faktorem je pak situace, kdy už vám v ruce žádné karty Yu-Gi-Oh!nezbudou, takže už nemáte v aktuálním tahu co hrát. Vzhledem k tomu, že různé karty mívají i jeden či více přídavných efektů typu např. „zahoď kartu a z balíčku si lízni novou“, tak byste čistě teoreticky mohli vykládat nová kouzla až do nekonečna. Respektive do té doby, než by vám došly karty, kterých můžete mít v hlavním balíku maximálně 60 (minimálně 40).

Poté následuje soubojová fáze, v níž útočíte na soupeřova mostra, případně přímo na soupeře (viz dále) a pak nastává druhá hlavní fáze, v níž můžete dělat v kostce řečeno to samé, co v první hlavní fázi a pak už přichází závěrečná fáze, v níž váš tah končí a na řadu přichází soupeř.

Cílem hry je pochopitelně porazit protivníka. Každý z hráčů začíná hru s 8000 body života a kdo toho druhého připraví o tyto body dříve, ten vyhrává. Další možností pak je, že hra dojde tak daleko, že jeden z hráčů již nemá ve svém hlavním balíčku žádné karty. V okamžiku, kdy si někdo nemůže líznout další kartu, prohrál.

Yu-Gi-Oh!Přímo na soupeře ale nemůžete zaútočit jen tak, kdy se vám zachce. Pokud má váš protivník na poli nějaká monstra, musíte útočit nejprve na ně. Karty s monstry lze navíc vyložit ve dvou pozicích – útočné a obranné. Každé monstrum pak má na své kartičce napsány hodnoty útoku a obrany.

Pokud na sebe narazí dvě monstra v útočných pozicích, počítají se jejich hodnoty útoku. Karta, která má nižší hodnotu útoku, prohrává a je odstraněna na hřbitov a rozdíl útočných hodnot pak představuje poškození, které je uděleno přímo soupeři a je odečteno od jeho aktuální hodnoty života.

Jak postavit balík
Z hlediska teorie pravděpodobnosti je nejlepší mít v balíčku co nejméně karet, pokud jej máte zaměřený na určité téma, protože potřebujete, aby vám chodily jisté karty a to co nejčastěji. Pokud chcete hrát balíček bez zaměření, třeba jen neurčitý útočný beatdown, tak můžete mít klidně šedesát karet v balíčku a nepoznáte to. Yu-Gi-Oh! TCG je hra zaměřená většinou na monstra, takže pokud budete stavět naprosto normální balíček, měli byste se držet v mezích 20 monster, 10 až 15 kouzel a 5 až 10 pastí. Zároveň doporučujeme vyhnout se kartám, které "za moc karet, dělají málo".

Pokud útočí monstrum v útočné pozici na monstrum v pozici obranné, vstupuje do hry hodnota obrany karty, která je v obranné pozici, u útočníka pak pochopitelně hodnota útoku. Pokud je útok vyšší než obrana bránícího monstra, je obránce vyřazen na hřbitov, ale hodnota soupeřova života se nesníží. Pokud je naopak v tomto Yu-Gi-Oh!případě obrana vyšší než útočníkův útok, zůstanou obě karty na stole, ale rozdíl naopak slízne přímo útočící hráč.

To se samozřejmě může zdát jako nesmysl, protože kdo by útočil slabým monstrem na nějakého silného obranáře, že? Vtip je ale v tom, že do obranné pozice se karty vykládají lícem dolů, takže napoprvé se můžete při útoku na takovou kartu vcelku slušně spálit. Po prvním útoku se bránící karta samozřejmě otáčí lícem nahoru, ale napoprvé zkrátka nevíte, na co útočíte.

Tento vcelku jednoduchý princip je pak ale dále rozšiřován značným množstvím již zmíněných kouzel a pastí a aby toho nebylo málo, disponují mnohá monstra i přídavnými efekty typu „když tato karta putuje na hřbitov, vyber si do hry ze hřbitova jinou“. Tento příklad je samozřejmě naprosto jednoduchý a základní, ale mnohdy lze správnou volbou a aktivací karet dosáhnout značně zajímavých situací, které nezřídka mohou značně změnit dosavadní průběh souboje.

Jak postavit balík II
Krása Yu-Gi-Oh! Je v různorodosti. Můžete hrát prakticky cokoliv bez omezení. Jediné co vás drží při zemi je limit karet v balíku (40 až 60), jejich kopií (maximálně tři) a seznam zakázaných karet, které hrát nesmíte. Jinak se můžete pouštět do neskutečných kombinací válečníků, vodních monster, draků, robotů, amazonek a dalších potvor. V současnosti můžete potkat balíky např. Zaměřené na tvz. Monstra světla (Lightsworn), Synchro monstra a spousty dalších. Nicméně Češi jsou experti v improvizaci, takže občas u nás potkáte balík, kterému se budete smát i pozítří.

Yu-Gi-Oh!Karty kouzel a pastí jsou navíc různých typů, od nichž se odvíjí i jejich „rychlost“. Díky tomu lze na různé tahy soupeře přímo reagovat různými pastmi a kouzly a právě rychlost určuje, zda na tuto vaši reakci může případně zareagovat znovu i soupeř. Dochází tak k takzvanému řetězení a u zkušenějších hráčů s kvalitními balíky tak může dojít i k velmi dlouhým řetězcům (pravidla ovšem povolují maximálně řetězce o 12 článcích), které se nezřídka zahrají během jedné minuty, ale pak se nepoměrně delší dobu vyhodnocují.

I přesto jsou ale základní herní mechanismy příjemně jednoduché a dají se pochopit velmi rychle i bez jakékoliv předchozí zkušenosti s podobnými hrami, což jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli. Na úplné nováčky tak číhá víceméně jediná překážka, kterou je interpretace vlastností karet. Chce to nějaký čas než si zažijete pár ustálených termínů, respektive než se naučíte znát svoje karty.

Yu-Gi-Oh!Pro začátek je tedy dobré mít po ruce nějakého toho zkušenějšího hráče, jenž si s vámi párkrát zahraje a vysvětlí vám, jak se vyhodnocují některé pro nováčka poněkud nejednoznačné situace. Naše redakce tímto děkuje Petru Žaludovi, lídrovi českého Yu-Gi-Oh! portálu, jenž si na nás udělal čas nejen aby nás naučil základy, ale i aby tento text obohatil o několik odbornějších poznámek ohledně této hry.

Dobrou pomůckou pak mohou být dokonce i videohry, kterých již vyšlo několik desítek. Zaprvé si tam můžete zažít základní mechanismy a zadruhé si můžete i vyzkoušet karty předtím, než si je koupíte v reálu. A když se vám ve videohře osvědčí, můžete si je přidat do vlastního reálného balíku. Nebo si naopak ve hře postavit balík, který máte v reálu, a vyzkoušet si tam, co všechno se s ním dá vymýšlet.

Kočky
V době tvorby tohoto článku už byly kočky naprosto mrtvým balíkem, protože byl příliš silný a byl tak omezen do jistých mantinelů. Nicméně pro zajímavost: jednalo se o balík, který zabíjel za pomocí kombinace koček, lesních monster a občas tygrů. Pokud se tedy říká, že v Yu-Gi-Oh! je možné všechno, pak je to pravda zcela beze zbytku.

Stejně jako samotná hra Yu-Gi-Oh! tak i kombinace hra-reál nabízí dostatek možností, co s tím provádět. Ostatně, recenzi aktuální Yu-Gi-Oh! hry pro Nintendo Yu-Gi-Oh!DS v současnosti připravujeme a pokud se nestane nic neočekávaného, najdete ji u nás v průběhu následujících dnů.

Ať už je tedy vaše zkušenost s karetními hrami tohoto typu jakákoliv, určitě podle našeho názoru stojí za to dát Yu-Gi-Oh! šanci. Jednoduchý princip se rychle naučíte a škála možností vás dokáže udržet jistě velmi dlouho. Příjemné je i „grafické“ zpracování, kdy karty mnohdy disponují velmi hezkými obrázky. A mimochodem, v které jiné karetní hře můžete vidět balík sestavený třeba jen z robotů a roztomilých chundelatých koťátek?

Pro hráče videoher pak může být tím posledním příhozem na tu „správnou“ misku vah skutečnost, že zde existují i karty s videoherní tématikou jako například Gradius či Silpheed.

Autor:




Nejčtenější

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Legacy of Kain
Bude nová hra ze série Legacy of Kain? Vývojáři něco naznačují

Majitelé práv na dlouho opuštěnou značku Legacy of Kain začali na sociální síti sdílet obrázky upíra Raziela. Mohlo by to znamenat nový díl?  celý článek

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Další z rubriky

Grand Theft Auto 5
Jakým typem hráče jste?

Stejně jako se hry dělí do mnoha různých žárů, z nichž každý má svoje specifické publikum, dělí se do kategorií i hráči. Vzájemné nepochopení těchto skupin pak...  celý článek

Phantasmagoria (PC)
Hrajete někdy retro? Co jste si pustili naposledy?

Vracíte se ještě ke starým hrám, nebo se naplno věnujete hraní současné produkce?  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.