Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žebříček herního hororu: to nejlepší nakonec

  0:04aktualizováno  0:04
Pokud se nebojíte, nahlédněte, které hry představovaly to nejlepší v hororovém žánru.

- číst první část Žebříček herního hororu: Strach a svrab v MS-DOS

5. Realms of the Haunting (1996/97)
Do lepšího středu se umístil nejmladší titul z žebříčku. Jako jediný je již prioritně naprogramovaný pro Windows 95. Spustíte ho ale i v DOSu, takže s odřenýma ušima (z nichž prýští fontány krve, ať je to hororovější) prochází naším výběrem. Realms of the Haunting je jednou z těch nešťastných her, které přestože nabídnou skvělý příběh, hratelnost i grafiku, postrádají nějaký výrazný rys, jenž by přivábil zájem hráčů.

Realms of the Haunting

Tato hororová FPS dávala v plén vynikající vizuální stránku s filmovými prostřihy, které natáčeli profesionální herci, širokou volnost pohybu, atmosféru a vysokou hratelnost. Nic z toho nezabralo. Hra ale dominuje především dějovou linií, a ta se tak snadno neprodá. Navíc, když začíná tak banálně, nudně, ohraně. Jak? Zkuste se zamyslet…

Realms of the HauntingJestli vás napadl strašidelný dům, tak gratuluji k bystrému úsudku. Zápletka nejprve zavání děsivostí tak unylou, jako desetkrát vyluhovaný houbový čaj špatnou halucinací.

Posuďte sami: váš otec byl vesnickým pastorem kdesi mezi kopci Cornwallského hrabství. Zemřel za záhadných podmínek a vy se vydáváte do jeho venkovského sídla zjistit podrobnosti jeho smrti. Ale hned poté, co vkročíte do dveří, ty se za vámi zavřou a nezdá se, že by měl dům v plánu pustit vás zpět na čerstvý vzduch.

Uááá, zní to jako z edice Stopy hrůzy, já vím. Co teprve, když ještě dodám, že ona rezidence byla postavena na rozvalinách starého satanistického chrámu. Že si z vás dělám legraci a na páté místo jsem propašoval nějaký šílený herní brak? Ne, jen musíte dát této gamese šanci.

Příběh je skutečně eklektickým gulášem křesťanské a new age symboliky, ale čím více se vám bude odhalovat jeho šíře a propletenost, tím více vás bude pohlcovat. Budete cestovat různými světy a příběh se před vámi bude protáčet jako prsten na malíčku…. vlastně zjišťuji, že přesně nevím, čím vás na Realms of the Haunting přesvědčivě nalákat. Zřejmě tak prokletí na první pohled nezajímavé hry nezlomím. Přesto pokud cítíte v prstech chuť na dynamickou, akční hru zabalenou do strhujícího horrorového příběhu, překonejte ostych a zkuste ji.

4. Dark Seed (1992)
Na čtvrtém místě se opět dostáváme ke spojení hry a filmu, byť nepřímému. Grafické návrhy k Dark Seed jsou totiž dílem otce postavy Vetřelce, výtvarníka H. R. Gigera (pokud ho neznáte, přeskočte o několik řádek níže). Pokud jeho tvorbu znáte, jistě vás nemusím přesvědčovat, že tento titul rozhodně nebude trpět nedostatkem hrůzy.

Darkseed

Dobrodružství zase začíná ve starém, opuštěném domě. Ten si v kůži Mikea Dawsona pořídíte s bláhovou ideou, že zde budete mít klid a splníte si svůj sen – napíšete knihu. Hned po nastěhování na vás padne neovladatelná dřímota, padnete do postele a prožijete tu nejhorší noční můru.

Ocitnete se v děsu plném světě, kde vám houf ohyzdných příšer do mozku implantuje jakýsi temný zárodek. Ze sna vás zachrání probuzení, ale ne nadlouho. Zjistíte, že celá ta scéna nebyla jen plodem pocuchaného podvědomí, ale že skutečně máte v hlavě mimozemský implantát a jen tři dny na to, abyste přišli na způsob, jak se ho zbavit.

Dark Seed byla vynikající hororová adventura, která triumfovala hlavně skvělým grafickým zpracováním. Nebyla to jen práce H. R. Gigera, ale jednalo se i o jednou z prvních adventur ve vysokém rozlišení. Zkrátka po výtvarné stránce dobová špička. Stejně tak příběh, který trochu připomíná Hellraisera spisovatele Cliva Barkera, se povedl na jedničku.

Prokletím hry se stal právě časový limit, během něhož musíte splnit všechny úkoly a nic neprošvihnout. Tento systém zatím v žádné adventuře nedělal dobrotu a Dark Seed není výjimkou. Do bezútěšného paralelního světa se můžete vrátit ještě v pokračování hry, které ale už vinou sterilní renderované grafiky ztratilo velkou část původního kouzla.

H. R. Giger – švýcarský Dalí věku technokracie

Hans Ruedi Giger Švýcarský výtvarník, sochař a designér Hans Ruedi Giger patří už od sedmdesátých let k nejosobitějším postavám evropské umělecké scény. Jeho výtvarný styl, tvořený převážně airbrushovou technikou, je na první pohled nezaměnitelný.

Umělcovým životním tématem se stalo protínání reality a noční můry, a zároveň symbióza člověka a stroje. Jeho obrazy, grafiky a sochy působí jako surrealismus z nejtemnějšího cyberpunkového universa. Není divu, že si Gigerovu práci zamiloval spisovatel William Gibson. Jeho styl tzv. biomechaniky se stal také jedním z nejpopulárnějších tatérských motivů.

Podstatná část tvorby H. R. Gigera tkví v jeho designérské práci. Nejvíce se proslavil jako výtvarný designér filmu Vetřelec. Za speciální efekty po právu obdržel Oscara a široké uznání coby tvůrce jednoho z nejslavnějších filmových mimozemšťanů. Mezi jeho (bohužel nerealizovanou) tvorbu patří výtvarná spolupráce se slavným režisérem Alejandrem Jodorowskym na filmu Duna, který nikdy nebyl pro nedostatek peněz dokončen. Pro zajímavost: kromě Gigera měli na filmu spolupracovat i jiní známí umělci, například hudbu měli složit Pink Floyd a v roli císaře Shaddama IV. se měl objevit Salvador Dalí.

3. Alone in the Dark (1992)
Do týlu nesvaté trojice herní hrůzy se dostává asi nejznámější hra celého žebříčku. Revoluční skloubení akční adventury a děsivé atmosféry zde zafungovalo na sto procent a Alone in the Dark se stalo nestorem survival horroru. Z koncepce této hry vychází dnešní slavné série jako Resident Evil nebo Silent Hill.

Alone in the Dark (1992)

Příběh není komplikovaný ani zrovna originální. Píše se rok 1925 a umělec Jeremy Hartwood ve svém viktoriánském venkovském sídle (už zase!) spáchá sebevraždu. Vy si můžete vybrat buď postavu soukromého detektiva, nebo Jeremyho neteře a podle volby se z osobních či pracovních důvodů vydáte Hartwoodův dům prozkoumat. Ještě, než se zde stačíte pořádně porozhlédnout, na vás zaútočí příšery. Stavení se hemží démony a zombies. Vaším úkolem je probojovat se zpátky na svobodu. A aby se neřeklo, tak přitom zjistit pravou příčinu Jeremyho smrti a pochopitelně zlikvidovat koncentrované zlo.

Ale není to děj nebo výrazné postavy, které přinesly Alone in the Dark takovou slávu. Ještě aby ano, vždyť závěrečným nepřítelem je zde, ehm, strom plivající firebally. Je to herní systém, který kombinuje renderované 3D postavy se statickými, ručně malovanými 2D lokacemi.

Příjemně se zde střídá akce, taktické uvažování a logické puzzle. Stejným způsobem o dva roky později sestavili francouzští Adeline protitotalitní pohádku Little Big Adventure. V čem navíc Alone in the Dark i dnes ohromuje, je skvělá potemnělá strašidelná atmosféra viktoriánského domu. Není divu, přiznanou inspirací tvůrců je dílo jednoho z největších hororových klasiků, spisovatele H. P. Lovecrafta.

2. The 7th Guest (1993)
The 7th Guest Po Phantasmagorii tu máme druhý interaktivní film, tentokrát dokonce jednoho z  pionýrů. Sedmý host obsahuje na svou dobu nevídané množství živých videosekvencí a počítačem renderované grafiky. Pro mnohé hráče byla tato gamesa jedním z důvodů, proč si pořídit CD mechaniku.

Dramatická zápletka se točí kolem postavy tajemného hračkáře, což je osvědčené téma od dob panenky Chucky. Tak tedy: Henry Stauf byl jednou z obětí ekonomické krize přelomu třicátých let. Přežíval jako bosák a zloděj a jedné noci dokonce z nouze zavraždil pro peníze nevinnou ženu. Později se mu ve snu zjevila dětská panenka, ale tak krásná, že úplně posedla jeho mysl. Henry vykasal rukávy a začal svou vizi přetvářet ve skutečnost. Jak ji dokončil, zdálo se mu o další hračce, a tak dále.

The 7th Guest Zakrátko se stal slavným hračkářem a všechny děti se po jeho výtvorech neskrytě toužily. Pak ale všechny malé vlastníky Staufových hraček infikoval neznámý virus, kterému postupně všechny podlehly.

Podle své poslední noční vidiny si hračkář nechal postavit velký, strach nahánějící dům (zase, zase! Já za to ale opravdu nemůžu!), kde se zcela izoloval od světa. Po dlouhé době se stane něco zvláštního. Šest lidí obdrží pozvánku na večírek, pořádaný Staufem. Nějaký čas nato se v domě objevujete vy a poodhalujete háv tajemství, do kterého jsou zvláštní večírek i postava hračkáře zahaleny.

Tahle hororová adventura může některé dychtivce vystrašit tím, že jde o logickou hru, postavenou na minihrách s důmyslnými puzzle. Pokud se ale nebojíte si při hraní rozpálit nejen nervové receptory, ale i mozkové závity, Sedmý host vás jistě osloví.

Takto začíná příběh Sedmého hosta. Na svou dobu více než působivé, že?

1. I Have No Mouth, and I Must Scream (1995)
Vývojáři ze Cyberdreams nebyli žádné větrné korouhvičky, točící se podle vrtochů herního trhu. I Have No Mouth je po Dark Seed už jejich druhou hrou v tomto žebříčku. Obě jsou nadmíru ujeté a obě vznikaly v úzkém spojení s umělci. Zatímco výše představená hra byla ztělesněním temných snových vizí H. R. Gigera, vítězný titul je počítačovou adaptací postapokalyptické představy spisovatele Harlana Ellisona. Diví se někdo, že symbolem Cyberdreams byla černá ovce?

 I Have No Mouth, and I Must Scream

Nástin příběhu je jednoduchý, ale má osobité kouzlo. Ve třetí světové válce mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou hrají zásadní postavení superpočítače, které si velmoci sestavily, aby efektivně vedly boje s nepřáteli. V určitou chvíli se stane nečekaná věc – jeden z computerů si uvědomí svou vlastní existenci, stane se svébytnou formou života a zlikviduje ostatní počítače. Poté, prakticky neomezen ve svých možnostech, vyvraždí celé lidstvo, které mu přijde odporné a nedokonalé, a vybere si k přežití pouhých pět jedinců.

Pokud si myslíte, že s nimi má v plánu založit novou, lepší civilizaci, tak kdepak, chyba lávky. Planetární superpočítač je uzavře do virtuální reality, kde se baví tím, že je nekonečné dny, měsíce a roky všemožnými způsoby mučí. Hra začíná 109 let po uvěznění, kdy jim digitální pán představí novou hru, kterou si pro ně připravil. Jeho vlastními slovy půjde o "adventure of speared eyeballs and dripping guts and the smell of rotting gardenias”, což lze volně přeložit jako dobrodružství vypíchnutých očí a škvařících střev při odéru hnijících gardénií. Nebudu už prozrazovat ani kousek děje, nechci vás případně okrást ani o minutu skvělého herního času. Je ale jasné, že půjde o náramnou veselici.

Hra se dočkala ve Francii a v Německu částečných cenzorských zásahů a byla zpřístupněna jen plnoletým hráčům. Jak už dokázaly předešlé tituly této hororové hitparády, v praxi to znamená spíše zvýšení popularity. I Have No Mouth ale možná ani tyto zákazy nepotřebovala – mnoho herních časopisů ji zařadilo mezi nejlepší počiny roku a dodnes se objevuje v různých výběrech starých her, které pořad stojí za to. Mimochodem, pokud se rozhodnete hru zkusit, vězte, že hlasem supercomputeru AM na vás mluví autor příběhu Harlan Ellison.

P.S.: I Have No Mouth má prémiový bod za to, že se neodehrává v opuštěné venkovské rezidenci.

Autor:




Nejčtenější

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Age of Empires: Defintive Edition
Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Další z rubriky

SNES Classic Mini
Skvělý dárek pro každého (chlapa)? Retro konzole SNES Mini

S retro konzolí SNES Classic Mini se vracíme do devadesátých let a éry 16bitů. Většina z 21 předinstalovaných her však není jen pro nostalgiky, jsou skvěle...  celý článek

Sherlock Holmes: The Awakened
Kniha vázaná v lidské kůži či podivná hra TRIHAYWBFRFYH. Mýtus Cthulhu

Herní průmysl si od jiných médií půjčuje motivy a nápady odnepaměti. Nikoho nepřekvapí, že již na samém počátku sáhl i do pokladnice jednoho z nejkultovnějších...  celý článek

Triss Ranuncul - Zaklínač
KVÍZ: Poznáte herní krásky a hrdinky jen podle obrázků?

Jsou schopné, chytré, krásné či slavné, často i všechno dohromady. A všechny je spojuje výskyt v počítačových hrách. Poznáte herní hrdinky jen podle obrázku?...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.