Zlatý kompas - filmová hra pro děti

Na motivy dobrodružného a pohádkového filmu vznikla akční adventura, která evidentně cílí na dětské publikum.

Zlatý kompas

Herní zpracování další dobrodružné fantasy ságy Zlatý kompas (The Golden Compass) na první pohled láká kolonkou výrobce. Recenzi filmu si můžete na Show přečíst zde. Za dvojtečkou se totiž skví název studia, na jehož tituly mnozí dodnes nadšeně vzpomínají. Shiny Entertainment se postarali o tak nevšední zážitky, jako například The Neverhood, MDK, Messiah či Sacrifice. Co hra, to naprosto jedinečný koncept a atmosféra, nesrovnatelná s běžnou produkcí.

"Kdo není obeznámen s knižní předlohou Philipa Pullmana nebo alespoň filmovým zpracováním, které nedávno proběhlo i českými kiny, bude mít s pochopením příběhu problémy."

Jenže hry Shiny se nikdy příliš neprodávaly, firma se dostala do područí velkých, komercí hnaných distributorů a především ji opustil otec-vizionář Dave Perry. Jak moc se tyto faktory zasloužily o přerod inovacemi hnaného studia v konformní, nevyčnívající bandu tvořící nepříliš dobré hry podle filmové/knižní předlohy, o tom se můžete přesvědčit právě ve Zlatém kompasu. Odmyslíte-li si ale historii a ubráníte se hořkému zklamání z nenaplněných nadějí, možná hru hned neodkopnete.

VIDEO

Po krátkém vhledu do budoucnosti, na pokročilé události, jež mají hráče navnadit a pomoci mu překlenout počáteční nezajímavost, se ocitáte v roli hlavní protagonistky Lyry na střechách Jordánské koleje v Oxfordu. Zde přemlouvá hrdinka svého strýčka Lorda Asriela, aby ji přibral do expedice na sever. Místo toho ale přistane u paní Coulter, kde se dostává na stopu machinacím tajemné organizace, která zjevně unáší děti a cosi s nimi provádí v arktické výzkumné stanici. Spolu se skupinou cikánů, proměny schopným démonem Panem a válečným ledním medvědem Iorekem se za doprovodu četných filmových scén s účastní Nicole Kidman či Daniela „007“ Craiga vydává na cestu za dobrodružstvím.

Kdo není obeznámen s knižní předlohou Philipa Pullmana nebo alespoň filmovým zpracováním, které nedávno proběhlo i českými kiny, bude mít s pochopením příběhu problémy. Aniž by byl příliš složitý, musíme konstatovat, že hra nedává hráči nahlédnout všechny důležité momenty a čas od času je tak dějová linka nepěkně přetržena. Filmové předěly působí dojmem využití licence za každou cenu a rozhodně nejsou se hrou dobře provázány. Nehledě na to, že grafické provedení hry je zastaralé a in-game postavy se dají popsat mnoha přízvisky, jen ne jako podobné svým filmovým předlohám. Ale co, za pár desítek minut si na nepovedený model Lyry zvyknete.

Čas od času se mimoto dostanete do kůže ledního medvěda Ioreka či démonského doprovodu Pana. Často je ovládáte ale jen v řad tzv. „quick-time“ situacích, kdy jde především o to v rychlém sledu mačkat předepsaná tlačítka. Jistě, takové doplňky jsou dnes módní, ve Zlatém kompasu však přichází ke slovu až příliš často, ať už jde o uhýbání nepřátelským úderům, či obtížně vyobrazenou interakci s okolím. Dá se říci, že si autoři těmito předěly vypomohli ve chvílích, kdy potřebovali překlenout designově obtížně zpracovatelný úsek. Potenciální vrcholy hry tak degradovaly na banální tisknutí kláves. Na stejném, byť přeci jen lehce vyztuženém principu probíhají i rozhovory s různými postavami. Stačí říct, že posouváte kuličkami a jiným se zase vyhýbáte.

Čas od času je třeba balancovat na visutých tyčích, trefovat blikající cíle různými předměty, popřípadě zvládnout postřehové úkoly závodního či uklízecího typu. Hráč se přitom ale příliš nepředře. Závody se dají s pomocí démona zvládnout v polospánku, pro pořádný úklid stačí pohybovat kurzorovými klávesami sem a tam a ani ostatní úkoly nedají vůbec zabrat. Výzva je tím, co Zlatému kompasu hodně schází. Šikovnost je hrou vyžadována jen opravdu zřídka, roztočení mozkových závitů jsme se nedočkali vůbec, což je na akční adventuru přinejmenším podezřelé. Také bojové sekvence v roli medvěda Ioreka se snaží především nezatížit. Stačí kolem sebe máchat prackou a nepřátelé padají jako mouchy. K dispozici jsou sice větší komplex úderů, ovšem jejich využití spíše zdržuje, než aby pomohlo. Údery se nespojují do žádných komb, a když už utržíte nějakou tu ránu, je to úplně jedno, protože všude kolem se válí léčivé rostlinky.

O něco lepšího zpracování se dočkal Lyřin duševní démon Pan, který na sebe dokáže vzít podobu čtyř zvířat. Díky tomu neumí jen prozkoumávat místa, kam se hlavní hrdinka nemá šanci dostat, ale také lézt po zdech, rychle běhat, daleko a vysoko skákat apod. To s přimhouřenýma očima můžeme nazvat adrenalinovou zábavou, autoři jí ale nemilosrdně přistřihli křídla, když jednak jasně vytyčili, kde služeb démona využít a jednak po celou hru prakticky nelze uhnout z vytyčené cesty. Malé výhybky se nepočítají. Hra tak bohužel jede na lineárních kolejích, kdy notorické průzkumníky drží ve vytyčených hranicích pomocí neprůchodných a nezdolatelných objektů.

Jediným odklonem od primární linky je tak sbírání dobře ukrytých symbolů pro řešení hádanek pomocí kompasu. Jejich naprostá většina je však volitelná, a ty, které jsou povinné, mají naprosto nulovou obtížnost. Při plnění nepovinných jsme zase zaregistrovali několik bugů v podobě špatně namapovaných odpovědí. Tím se ztrácí další potenciálně velmi zábavná rovina. Jistě, mnozí budou chtít splnit hru na 100% a snažit se najít úplně všechno. Chybí ale odměna – většinu bonusových materiálů uvidíte i díky prvnímu ledabylému dohrání. Kdo by ale přeci jen chtěl plni resty, bude potěšen možností vybrat si libovolnou ze započatých kapitol.

Hodila by se možnost navolení obtížnosti. Nikdo nečeká, že se u Zlatého kompasu bude bavit ostřílený hráč, titul je zcela jasně určen pro děti, ale i zamýšlená cílová skupina podle mě nebude mít se hrou větších problémů. Tedy až na několik frustrujících momentů, které však nejsou způsobeny herní výzvou, nýbrž občas zmatkující kamerou. Našince ale rozhodně potěší, že je CD Projekt Zlatý kompas lokalizoval do češtiny, což z nepochopitelných důvodů stále není u dětských titulů pravidlem.

Jak z toho ven? Jako každou hru pro děti, ani Zlatý kompas není jednoduché soudit. S jistotou lze ale tvrdit několik tezí. Dospělé a zkušené hráče s velkou pravděpodobností bavit nebude. Je příliš přízemní, málo inovativní a navíc velice jednoduchý. Druhou jistotou je, že zcela určitě mohl být zpracován lépe – vydavatel nejspíše chtěl stihnout premiéru filmu, a tak na autory tlačil. Hra si však pravděpodobně najde publikum mezi mladšími, nenáročnými hráči, kteří propadli kouzlu knižní či filmové pohádky.