Zoo Empire – zvířecí ráj

Zoo Tycoon ve 3D od Trevora Chana je velmi příjemným letním překvapením. Totožné herní principy, ale o třídu lepší zpracování a zvířátka roztomilá tak, že se slabší povahy rozplynou jako pára nad hrncem...

Někdo je technofil, pro jiného je bohyní příroda. Někdo má zvířátka vážně rád a jiný také, ale nejen na talíři. Ve vztahu k ostatním organismům se lidé různí, najde se ale dostatečně velká skupina takových, kteří alespoň některou část fauny milují tak, že jsou ochotni dát vydělat zoologickým zahradám s jejich výběhy, pavilony, zaplivanými záchodky a stánky s koka-kolou a rozteklou zmrzlinou. Jenže: každý má jen omezenou odolnost proti smrtícímu faktoru roztomilosti – a nerozplynout se při pohledu na ladné pohyby gazel, obratné a grimasami hýřící lidoopy, či rafinovaně neobratné slony a žirafy, to chce pořádný Icy Armour +5 okolo srdéčka.

Těžit z této slabosti vlastní dětem, ženám, ale i řadě na první pohled neoblomných mužů,

Chybička se vloudí

Je to trochu žurnalistický parazitismus, ale když už se najde takhle krásná programová chyba, člověku by bylo líto na ni neupozornit. O čem že se mluví? Pozorný pohled na screenshot žirafy v této tabulce odhalí okamžitě, v čem je problém. Ano, těžko říci, zda jde o vypadnutí textur, chybu modelu, nebo nějakou programovou nedokonalost, každopádně z chudáka žirafy nám zbyla jen hlava a kousek zadnice. Nedá se předpokládat, že by šlo o vědomé napodobení kočky Šklíby, a tak nezbývá, než směrem k vývojářům z Enlight zvednout varovný prstík.

dovedně zvládli začínající Blue Fang Games se svým Zoo Tycoonem, jehož distribuce se ujal Microsoftí moloch. Po dvou výtečných datadiscích se dali do práce na pokračování, čekání jen lehce zkrátil Wildlife Park – hra, která zaspala dobu a vlastně nenabídla nic, co by už datadisky ZT nezpracovaly lépe. Preview texty o Zoo Tycoonu 2 se obvykle soustředí na vychvalování nového 3D provedení a řady "features", které obohatí hraní, může se ale stát, že tím, kdo tentokrát přijde s křížkem po funuse, bude právě Microsoft. Proč? Inu – Trevor Chan se svým Enlight Studiem stihl svou trojrozměrnou zoo přivést na obrazovky o poznání dříve a přitom ve velmi luxusním podání.

"Zoo Tycoon byl roztomilý, ale zastaralý. Zoo Empire je roztomilý ještě mnohem více a přitom nabízí kvalitní modely, textury a hlavně: animace."

Magie technického zpracování
Převod do tří rozměrů se týmu, jenž má na svědomí z poslední doby kupříkladu Restaurant Empire či rozporuplnou Johanku z Arku, vydařil na jedničku podtrženou. Zoo Tycoon byl roztomilý, ale zastaralý. Zoo Empire je roztomilý ještě mnohem více a přitom nabízí kvalitní modely, textury a hlavně: animace. Zvířat je zde méně, ovšem umějí dělat pořádné psí (gorilí, žirafí, medvědí) kusy. Pobíhají po výběhu, druží se, perou, koupou, žerou, kálejí, hrají si s hračkami, spí – a při tom všem jsou díky preciznímu rozpohybování k sežrání (diskuse o tom, zda jsou lepší medvědí tlapy na rožni či na grilu nechme stranou).

Omezení plynoucích ze 3D není zdaleka tolik, kolik by se zdálo: zoom je omezený směrem nahoru, takže hráč nemá u větších zahrad přehled, ale zase je tu volná rotace a pohyb kamery. Opticky je vzhledem k menšímu rozsahu všechno větší, a tak je pokoukání i na obyčejné služební budovy, hlavně ale na samotné výběhy opravdu potěchou pro oko. Pro úplnost pak lze ještě dodat, že i artworky při nahrávání a mimo hlavní herní obrazovky jsou špičkové a kupříkladu obrázek vyprovázející ze hry je roztomilost sama.

"Zoo Empire se řadí do dlouhé fronty těch, kteří nových nápadů nepobrali ani za pořezanou makovici."

Originalita? No fuj!
Zhruba tak ve školkovém období bývají malé děti obvykle poučovány, že hlasité pronášení vulgárních výrazů jako prdel, hovno, připoteplenej smradlavej sračkysyn nebo schodek státního rozpočtu nebývá ve společnosti hodnoceno dvakrát nejlépe – a přibližně zároveň získávají několikaletou obsedantní zálibu právě v této činnosti. Podle manažerů distribučních společností v oblasti interaktivní zábavy by si k podobnému výrazivu měly přidat ještě jedno libozvučné slůvko: originalita.

Ano, Zoo Empire se řadí do dlouhé fronty těch, kteří nových nápadů nepobrali ani za pořezanou makovici. Herní systém i

Zoo Empire a fotografování

Pěkná blbinka na pohrátí si pro milovníky zvířátek je systém fotografování. Ve volném čase (anebo v zapauzované hře) je možné pomocí tlačítka v pravém horním rohu típnout screenshot – fotku. Netípne se nicméně celá obrazovka, nýbrž jen záběr na vybrané zvířátko bez všech překážejících textů a interface. Fotky se ukládají do standardního adresáře, mají rozlišení 320x240 (možná částečně nevýhoda, přece jen to není nejvíce) a lze je sdílet po internetu. Jak dlouho bude fanouškům trvat vypsání soutěže o nejhezčí fotku, to je otázkou, ale dá se očekávat, že k tomu dojde.

tak kreativní vývojář, jakým Trevor Chan bezesporu je, překopíroval v podstatě bez mrknutí oka. I zde hráči plní ve dvaceti scénářích (první pětici z nich tvoří jednoduché tutoriály) úkoly spočívající ve výchově určitého počtu zvířat, udržení ekonomických ukazatelů na dané úrovni, či třeba dosažení jisté spokojenosti návštěvníků. Což o to, v oblasti kampaně revoluci čekal asi málokdo, že ale i vnitřní mechanismy fungují se Zoo Tycoonem zcela shodně, to už tak trochu zavání vykradačstvím.

"Herní systém i tak kreativní vývojář, jakým Trevor Chan bezesporu je, překopíroval v podstatě bez mrknutí oka."

Co si ty potvory jenom navymejšlej
Základem hry je i v Zoo Empire výstavba výběhů pro zvířata. Každé z nich je charakterizováno požadavky určujícími přesné složení podloží, flóry, zvlnění terénu, procenta vodní plochy, vhodných hraček, obytných boud a jeskyní – a vůbec všeho, co lze postavit. Takto je vlastně hráči nadiktováno přesně, z čeho může výběh pro daný druh vytvořit, a kreativita se smrskává jen na rozmístění jednotlivých prvků. Tradičně nechybí poněkud nelogický systém výzkumů, které odhalují nové stavby a zpřístupňují vzácná zvířata.

Samozřejmostí je nutnost nájmu celé řady zaměstnanců. Ti se starají o krmení zvířat, úklid v parku, léčení různých neduhů, objevování, nechybí ale ani v domácích krajích nepříliš vídané průvodkyně. Personálu je až trochu moc, jediným štěstím tak je, že se dokáže celkem dobře postarat sám o sebe a příliš neotravuje s požadavky na plat či jiné výhody. Na druhou stranu: přidělování starajících se človíčků k jednotlivým výběhům bylo v Zoo Tycoonu zpracováno nepoměrně lépe: zatímco tam fungovaly uzavřené prostory pro zvířata jako samostatné herní prvky a stačilo je klikáním vybrat, zde je nutné nejprve do nich umístit orientační vlaječku, tu si pojmenovat a teprve pak ji přidat jako prioritu do pracovního okruhu zvoleného zoo-keepera.

"Zoo Empire je hrou s vysokým faktorem roztomilosti a "tohle-je-fakt-naprosto-boží"."

Potlesk nebo pískot?
Zoo Empire je hrou s vysokým faktorem roztomilosti a "tohle-je-fakt-naprosto-boží", a to zejména v začátcích. Objevování možnosti fotografovat zvířata (viz tabulka u tohoto článku), pořádání prvních zvířecích happeningů á la vodní show v Marine Mania, či třeba jen pozorování peroucích se ledních medvědů vypadá jako zábava, již máloco překoná. Později ale střízlivý pohled odhalí, že pod trojrozměrnou slupkou se skrývá značně tuctová strategie, principiálně v podstatě totožná se Zoo Tycoonem, která navíc oproti Restaurant Empire od stejných autorů nedisponuje ani bonusem v podobě příběhu spojujícího jednotlivé mise kampaně do perzistentnějšího celku. Rádoby RPG systém s tvorbou postavy na začátku a přidělováním hvězdiček ke čtyřem schopnostem v průběhu jej může jen těžko nahradit.

Ty, kdo nad Zoo Tycoonem strávili hodně času, dost možná Zoo Empire znudí už velice brzy. Stejně snadno se ovšem může stát, že se naopak stane platformou, na niž fandové prvního zvířecího tycoonu plynule přejdou – právě z důvodu systémových shod a přitom výrazně k lepšímu proměněného technického provedení. Zoo Empire je přese všechno hudrání skvělá, vážně "cool" hra, i když namísto riskování v podobě inovací zvolili Enlight tentokrát sázku na jistotu.

Zoo Tycoon - jak to vlastně všechno bylo?

První díl hry Zoo Tycoon spatřil světlo světa na podzim roku 2001. Nabídl výtečný herní systém, hlavně ale k sobě připoutal všechny, které bavilo starat se o a pozorovat virtuální zvířátka. Verdikt z recenze na BonusWebu: "Propracovanost a komplexnost + intuitivní ovládání + roztomilost a především skvělá hratelnost = herní skvost nejen mezi tycoony." a 90% jako výsledná známka hovoří za vše.
Zhruba půl roku nato rozšířili Blue Fang Games rodinu ZT o datadisk Dinosaur Digs, originální a zábavný. Jaké by to asi bylo provozovat vlastní jurský park a starat se o obří, dávno vyhynulé ještery? Dinosauří expansion pack právě tohle nabízí - a je to skvělé, jakkoliv je zábavy na šest měsíců vývoje trochu málo: "Datadisk pro zavilé fanoušky, který přináší deset hodin zábavy a něco nové fauny a flóry. Změny v samotné hře jsou ale minimální," to je verdikt recenze na BW, hodnocení se ustálilo na 70%.
Mnohem méně, vlastně velký propadák, se očekával od dalšího datadisku Marine Mania, i on ale dokázal na konci roku 2002 příjemně překvapit. Čím? Řadou nových zvířat, ale hlavně: vylepšením herních mechanismů o pořádání vodních show. Navíc do balíčku byl přidán i datadisk číslo jedna. "Jste-li majiteli původního Zoo Tycoonu a nevlastníte zároveň datadisk Dinosaur Digs, je to koupě, nad kterou se dá minimálně uvažovat. Jen kvůli Marine Manii a jejím inovacím si ale původní hru těžko někdo koupí..." Hodnocení BonusWebu bylo 66%.

Verdikt: Sázka na jistotu, která se ale podle všeho vydaří. Většině masového publika by nemuselo vadit, že se pod opravdu parádní grafickou slupkou skrývá vlastně tatáž hra jako Zoo Tycoon. Nakonec – není to hra špatná a znuděni budou jen ti, kteří už se po jedné rozsáhlé hře, dvou datadiscích a prakticky herně stejném Wildlife Parku cítí jejím systémem přejedeni a rádi by okusili něco originálnějšího.