Logické hry často přezdívané jako "logické rychlíky" jsou u hráčské
veřejnosti velmi oblíbené. Proto není divu, že právě tento žánr zaujímá v
nepřeberném množství herních titulů, jež se objevily v průběhu prvního roku
od uvedení handheldu Game Boy Advance na trh, jedno z předních míst. Na
sečtení všech různě kvalitních a různě nápaditých variací nesmrtelného Tetrisu
stěží vystačíme se všemi prsty na rukou. A to nebereme v úvahu více či méně
vydařené klony kuliček ze série Bust-A-Move. Na první pohled nabídka více než
početná, při podrobnějším prozkoumání však zjistíme, že v drtivé většině případů
se jedná pouze o recyklaci osvědčených herních nápadů upravených pro vskutku
zajímavé možnosti handheldu od Nintenda. Snahu o maximálně efektivní vytěžení
komerčně úspěšných titulů lze do určité míry tolerovat, nicméně se
vkrádá otázka, zda opravdu není možné přijít s novým neotřelým nápadem, který
by se přinejmenším mohl směle rovnat s klasickými logickými hrami. Donedávna
vcelku truchlivá situace se změnila k lepšímu po ohlášení revoluční logické
hry ZooCube z dílny zkušeného vývojářského týmu Graphic State. O potenciálních
kvalitách tohoto titulu nasvědčovala i skutečnost, že se o distribuci a masivní
reklamní kampaň postarala společnost Acclaim, mající na svém kontě například
veleúspěšnou sérii Bust A Move a další áčkové hry nejen pro Game Boy Advance.
Reklama slibující adrenalinový zážitek s okamžitou závislostí napínala hráče
pár předlouhých měsíců. Nyní je čekání u konce a v dnešní recenzi se společně
můžeme podívat, zda se jednalo o klasický hype, nebo zda je
opravdu ZooCube natolik originální a návykovou záležitostí, že se zapíše
nesmazatelně do herní historie.
Příběh bývá u této kategorie her poněkud nadbytečný a samoúčelný. Nejinak je
tomu i v případě ZooCube a lze jej shrnout do následujícího vět. Při
nelegálním experimentu nejmenovaného bláznivého vědce došlo ke strašlivému
omylu a všechna zvířata na planetě Země byla proměněna do různých prostorových
geometrických útvarů. Jejich jediná naděje nese jméno ZOOCUBE a jedná se o
evakuační modul novodobé archy, který umožní neutralizovat účinek experimentu,
navrátit jim zpět jejich původní podobu a přenést je do archy do bezpečí.
Nezbytně nutnou podmínkou úspěchu celé transformace je vstup vždy dvou zvířat
stejného tvaru do evakuačního modulu současně. Úkolem hráče je zcela
pochopitelně zachránit co nejvíce zvířat, než dojde k přetížení evakuačního
modulu a jeho následnému zničení. Vskutku velmi originální zápletka. Co říkáte?
Alespoň pro vysvětlení názvu hry ale postačí. Naštěstí pro ZooCube to není
příběh, který rozhoduje o úspěchu logické hry.
Toliko nezbytný úvod a nyní se konečně dostáváme ke hře samotné. Upřímně
se přiznám, že moje očekávání při vkládání herní cartridge bylo srovnatelné
snad jen s prvním spuštěním legendárního RPG Golden Sun, které zbořilo
všechny zažité představy o podobě RPG na handheldu. Reklama firmy Acclaim
vychvalovala ZooCube každým slovem, uvolněné obrázky a videa ze hry vypadaly
také velmi slibně. Jako příznivec kvalitních logických počinů jsem si nemohl
přát více. Zapínám tedy Game Boy Advance a euforii vystřídává mírné zklamání.
Po pár úvodních statických obrazovkách následuje rovnou herní menu s
hudebním doprovodem, který sice používá samply, ale je mono a jeho kvalita
je silně průměrná. Žádné úžasné animované FMV intro se nekonalo. Tetris a
Bust A Move také neměly intro ani kvalitní ozvučení, snažím se neztrácet naději
a rychle procházím herní menu, vypínám hudbu, vybírám hru pro jednoho hráče,
mačkám tlačítko Start a poté už jenom nevěřícně zírám na LCD displej, kde se to
jenom hemží objekty v naprosto plynulém a detailním 3D enginu. Pomalu přicházím
na kloub ovládání a po drobné konzultaci s manuálem i hernímu principu. Hmm, to
vůbec není špatné, dám ještě jednu hru a ... a tak stále dokola až do úplného
vybití baterií. Ač to zní velmi nepravděpodobně, reklama nelhala, ZooCube
způsobuje okamžitou závislost :-).
Jak už to u většiny "geniálních" her bývá, základní myšlenka je vpravdě
jednoduchá a ZooCube není výjimkou. Přibližně uprostřed herní obrazovky se
nachází volně rotující krychle, kterou je možné pomocí křížového ovladače v
kombinaci s levým horním tlačítkem natáčet ve všech šesti směrech. Napsané to
vypadá jednoduše, nicméně při hraní vyžaduje osvojení ovládání notnou dávku
praxe a zručnosti. Teprve po jeho zvládnutí je možné naplno vychutnat
všechny detaily, které sem autoři zapracovali. Základní herní princip je
následující. Představte si zmiňovanou krychli jako střed osové soustavy X,Y,Z.
Shora, zleva a zprava (z pohledu hráče) padají různé prostorové geometrické
předměty a úkolem hráče je natáčením krychle je "navlékat" na všech šest
neviditelných os tak, aby vždy dva stejné předměty byly za sebou. Tyto potom
zmizí a hra končí ve chvíli, kdy počet umístěných předmětů na jedné ose přesáhne
pět. Protože jednotlivé předměty padají v náhodném pořadí, nezřídka se stane, že
například padá shora kostka a na koncích všech šesti os máte jiné předměty. V tuto
chvíli přichází na řadu další část ovládání, kdy pomocí pravého horního tlačítka
a tlačítka B můžete posunovat jednotlivé předměty na všech šesti osách cyklicky
nahoru nebo dolů (směrem od krychle a směrem ke krychli) a tak měnit předměty
na styčných pozicích podle potřeby. V počátečních úrovních předměty padají vždy
v jednom směru a další následuje až po umístění předchozího. V pokročilejších
levelech padají stále rychleji, ve všech třech směrech současně a počet různých tvarů postupně vzrůstá. O adrenalinem napěchované okamžiky opravdu nebývá nouze.
To však není zdaleka vše. Po chvíli hraní zjistíte, že pro dosažení dobrého
bodového ohodnocení je nutné kromě umísťování předmětů po dvojicích kombinovat také různé bonusy, jež jednotlivé předměty uvnitř obsahují, a které se aktivují stisknutím tlačítka A. Po uvolnění bonusového předmětu se rychlost padajícího předmětu přibližně dvakrát zrychlí a tento je fixován na osu, na kterou byl
nasměrován v okamžiku stisknutí tlačítka A. Nejvíce bodů a bonusová herní úroveň
následuje v okamžiku, kdy se podaří napárovat všechny předměty a krychle zůstane
na okamžik (před dopadem dalšího předmětu v řadě) prázdná. Od čtvrté úrovně
navíc padají kromě předmětů také různé bomby a invertující granáty, které
mnohdy pomohou od přebytečných tvarů na osách, nebo naopak nečekaně zamíchají jejich pořadím. Herní engine vyhodnocuje aktuální styl hry a po jejím zakončení podle daných kritérií kromě získaného skóre zobrazí i body za uvedený styl. Autoři si rozhodně zaslouží pochvalu za přidání automatického ukládání tabulky
nejlepších výkonů a dosažené úrovně do paměti, takže po vypnutí a zapnutí
handheldu můžete pokračovat od posledně dosaženého levelu, popřípadě překonávat body získané v předchozích hrách.
Celkově ZooCube nabízí sedm rozsáhlých úrovní, tři herní styly a kooperativní a Vs. režim dvou hráčů na dvou handheldech propojených síťovým kabelem. Nechybí zde možnost nastavení jasu zobrazované grafiky na LCD, vcelku potřebný tutorial, zapnutí/vypnutí zvukových efektů/hudby a devíti úrovňové nastavení rychlosti padajících předmětů. Zatímco hudební doprovod je silně průměrný, zvukové efekty, použitý 3D engine a grafické zpracování je na velmi dobré úrovni a rozhodně dělá čest možnostem Game Boy Advance. Vezmeme-li navíc v úvahu originalitu a úžasnou hratelnost vyvolávající okamžitou závislost, dostáváme naprosto zničující kombinaci, která je nutností nejen pro všechny příznivce dobrých logických her.
| ZooCube | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
