Zoufalé manželky – Vyspíte se s Mikem?

Staňte se novou obyvatelkou Wisteria Lane. Zkuste objevit svou ztracenou paměť. Odhalte temná tajemství obyvatel předměstí. Naučte se vařit jako Bree, oblékat se jako Gabrielle a intrikovat jako Edie.

Ještě před čtvrt rokem by recenzent čelil velkému problému. Jak českým hráčům přiblížit hru, která je spojena se seriálem, který u nás nikdo nezná? Prima nás naštěstí tohoto problému ušetřila. S lehkým zpožděním dvou let totiž uvedla vynikající seriál Desperate Housewives, Zoufalé manželky. A i když jde o dílo, které popisuje život zelených vdov na americkém luxusním předměstí, seriál dokázal zaujmout i muže. Některé dokonce natolik, že seriál sledovali již dávno před jeho českým uvedením. A někteří dokonce utratili spoustu amerických dolarů ještě se silným kursem za nádherně vyvedené DVD s první řadou seriálu.

Pokud se ale na televizi nedíváte a DVD ze zahraničí nekupujete, vězte, že DH (nebo ZM?) nabízejí příběhy čtveřice kamarádek, které mají po čtyřicítce, starají se o své manžely, či milence a potomky a přitom pátrají po nejrůznějších záhadách. Něco jako Stepfordské paničky křísnuté Agathou Christie. Asi nejpůsobivější je začátek seriálu. Krásná (zachovalá) paní připraví manželovi a synovi snídani, zaběhne do obchodu, vyzvedne prádlo z čistírny, utře doma prach.. A potom si vystřelí mozek z hlavy. Proč? To řeší její kamarádky v průběhu první série. Hlas zasebevražděné Mary Alice jejich snažení s nadhledem a vlídným pochopením komentuje.

"Hráče mužského pohlaví jistě zklame absence úprav tělesných křivek, ale pro sexisty není hra primárně určena."

Blahosklonného hlasu Mary Alice a jejích úvah z onoho světa se samozřejmě dočkáte i ve hře, která na první ročník vysílání DH navazuje, i když jde spíše jen o rámcové určení času – nedořešené věci z 22. druhého dílu si děvčata odnesou do druhé série, které se snad dočkají i čeští diváci, nebo spíše divačky. Příběh hry tak staví do popředí nové přistěhovalce. Ženu, která má muže a vzrostlého syna. Nemá ale historii, její paměť nefunguje, jak by měla. Vaším hlavním úkolem tedy bude zjistit, co je vlastně zač, jaký je její manžel, co se děje s jejím synem a proč se vlastně přestěhovala na předměstí Fairview.

Vaše cesta za jednou ze čtyř katastrof (vyústění příběhu v terminologii klasických řeckých divadelních her) začne celkem jednoduše. Vytvoříte si vlastní rodinu. U hlavní postavy, na kterou se budete celou hru dívat, máte na výběr mezi cca desítkou různých tváří a několika účesy. Hráče mužského pohlaví jistě zklame absence úprav tělesných křivek, ale pro sexisty není hra primárně určena. Vytvořenou zoufalkyni pak můžete ještě podle svého vkusu obléknout. Výběr není příliš široký, jde v základu o deset, patnáct kousků s několika barevnými variacemi.

"Postava se může jmenovat třeba Hana, ale Adéla už neprojde."

Ještě spartánštější jsou možnosti úpravy vzhledu vašeho manžela a syna – vybírat jde jen z celých předem vytvořených postav. Hlavním rozlišovacím prvkem pak je barva pleti a ochlupení. Naštěstí alespoň mají oba mužští členové rodiny rozumné proporce a nevypadají jako Homer Simpson. Postavičky si samozřejmě můžete pojmenovat. Zde možná narazíte na první problém. Postava se totiž může jmenovat třeba Hana, ale Adéla už neprojde. Chyba není v délce obou jmen, ale v nemožnosti využít v české verzi hry (nejde to ani v anglické) háčky a čárky. V naší rodince tedy místo Štěpána svou matku Lenku KudLenku celou dobu trápil Stepan.

Malý střih, a už stojíte na dřevěné podlaze svého nového domu. Jako správně vlezlá realitní makléřka vás přijde v novém prostředí uvítat Edie Britt. Protože první "díl" hry slouží jako výukový program pro ženu v domácnosti, padne Eddie za oběť vašemu seznamování s ovládáním hry a způsobem komunikace s ostatními postavami. V rozhovorech můžete pokaždé reagovat několika způsoby, které se liší míro empatie nebo slušnosti. Je na vás, jestli budete za vždy slušnou, elegantní a vyrovnanou dámu nebo jestli budete s lidmi jednat jako hysterka. Na výsledky to nemá zásadní vliv. Kromě rozhovorů, které posouvají děj hry můžete s ostatními komunikovat i jinak. Drbání, rozhovory a klábosení (volby z menu) slouží k upevňování vztahů mezi vámi a postavami ve hře.

Pokud strávíte kafráním dostatek času, kdokoliv k vám získá důvěru a svěří vám své nejtemnější tajemství. Jedno vám prozradíme. Jeden z obyvatel Wisteria Lane nezachránil život svému psovi, jak tvrdí, ale vyhrál ho v pokeru. Na tomto tajemství není smutné ani tak to, že jde o banalitu. Průšvih spočívá v tom, že toto vysvětlení nesouhlasí s oficiálním příběhem Zoufalých manželek. Co naděláte, ono je vlastně jedno, jak se k Mikovi Bongo dostal, hlavně, že sežral Susan náušnici.

Po přednášce o minulosti vašeho domu Eddie vyprovodíte, ale nebudete sami dlouho. Jako dokonalá sousedka už se k vám blíží Bree Van de Kamp, aby vás přivítala. Bohužel, v rukách jí chybí košíčky s domácím pečivem dělaným od základu, žádné polotovary. Bree vás překvpivě hned pozve k sobě domů, abyste se mohli seznámit i s ostatními dámami. Takové pozvání se nedá odmítnout. Jen si před odchodem můžete dopřát radost z jedné ze dvou miniher. Můžete se postarat o zahradu nebo uvařit jídlo. Oboje se vám ve hře bude hodit, ale není úplně nutné, abyste tyto činnosti vykonávali neustále. Ona to ani není velká zábava. Starost o zahradu snad ani nelze nazvat minihrou. Jediné hraní spočívá v tom, kam umístíte konev s vodou, abyste nepřelili kytky – zaléváním jedné totiž logicky ovlivňujete úroveň vláhy u těch ostatních. Ale třeba vás bude bavit kmitání myší při trhání plevele nebo honění škůdců se sprejem v ruce.

"Manželské povinnosti nezaberou moc času, zato vás na hodně dlouho dobře naladí. A manželovi navíc ještě můžete říct, že to nestálo za nic."

Vaření je trochu zábavnější, ale jen o trochu. V podstatě spočívá v krájení (mačkání tlačítka myši ve správných intervalech tak, jak virtuální nůž přejíždí nad potravinou), míchání (kvedlání myší nad hrncem nebo mísou, vaření (kvedlání myší nad hrncem tak, aby klesla teplota vařené hmoty), grilování (obracení slaniny před půlkou, aby se při pečení z druhé strany dotáhla, ale nespálila) a pečení (předehřátí trouby a vytažení pokrmu včas, než se spálí). Nezní to moc dobře, to uznáváme, ale chvíli se tím dá zabavit a při plnění úkolů, které zahrnují vaření možná ani nebudete skřípat zuby. To se zase autorům podařilo. V honbě za odhalením tajemství a plněním úkolů nebudete muset příliš myslet na své manželské povinnosti. Uklidit je třeba jen občas, stejně tak se nebudete muset každých deset minut mýt. A "manželské povinnosti" nezaberou moc času, zato vás na hodně dlouho dobře naladí. A manželovi navíc ještě můžete říct, že to nestálo za nic.

Kromě miniher a naplňování ukazatelů štěstí, které ze hry dělají očesané Sims, vás čeká plnění povinných a nepovinných úkolů, které směřují k odhalení příběhu. Nejde o nic složitého, každý úkol je popsán tak podrobně, že nejde udělat chybu. Jen několikrát budete donuceni provádět skutečná rozhodnutí. Například se budete muset podřídit vydírání slečny praktikantky, která učí vašeho syna Nebo na to budete moci jít tvrdě, vyhrabete na ní nějakou špínu a role vyděrače se ujmete sami. Další rozhodování přijde na konci, kde volíte mezi čtyřmi možnostmi, které vám, a tak hodní budeme, neprozradíme.

Spolu jsme v podstatě došli až na konec příběhu. Než se k němu propracujete ve hře, vyzkoušíte si slídění v cizích domech, úpravu domova, návštěvu psychiatra, který vám pomůže v odhalení vzpomínek na dobu před svatbou, nákupy v butiku a desítky dalších věcí, které se pomalu, ale jistě, začnou opakovat. Fanouška hry to tolik nezarazí, stejně jako třeba používání slevových kupónů na nákup, tak to v Americe prostě chodí. A je vlastně jedno, že v případě Zoufalých manželek jde o do očí řvoucí reklamu. Tím nejzářivějším příkladem je automobil, kterým se mnohokrát svezete. A tak děkujeme nejmenované automobilové společnosti. Má u nás Velké Plus.

"Potěšila nás trocha humoru, když Bree v jednom z rozhovorů mluví o kapřících."

Jelikož hra u nás vychází kompletně v češtině, počkali jsme s recenzí až na finální českou verzi. Autor recenze pro jistotu předem přiznává, že lokalizace nemá rád, seriál sleduje v originále a navíc, kromě jiného, profesionálně překládá. Tak tedy – lokalizace je zevrubná. Hlas Mary Alice pravděpodobně svěřila česká seriálová dubérka, což je plus, které kopíruje originální verzi. I v ní se "Mary Alice" jako jediná ze zoufalých manželek na tvorbě hry podílela.

Pozitivní vyznění této skutečnosti ale kalí naprosto tragický přednes, který stejně jako českou verzi seriálu postihl i hru. Chybičkou je také absence překladu jedné televizní zpravodajské relace, která obsahuje informace pro další postup ve hře. Nebojte, zásek nehrozí, ale zamrzí to. Rozebírat chyby v jednotlivých dialozích nemá smysl. Povětšinou nejsou nijak tragické, jen to vypadá, že se na překladu podílelo více lidí a jejich styl není konzistentní. A co nás potěšilo, byla trocha humoru, když Bree v jednom z rozhovorů mluví o kapřících.

"Bohužel i přes jednodušší zpracování má hra jednu zásadní chybu. Málokterá zoufalá manželka si ji zahraje."

Zatímco se lokalizace na české poměry zdařila, američtí soudruzi si moc chvály nezaslouží. První výtkou je přílišná polopatičnost, která ze hry dělá spíše mírně interaktivní film než plnohodnotnou hru. Ale to není nic proti tomu, co autoři spáchali v oblasti technického zpracování. Grafika není nic úžasného, ale jednotlivé seriálové postavy jsou si celkem podobné. Bohužel i přes jednodušší zpracování má hra jednu zásadní chybu. Málokterá zoufalá manželka si ji zahraje.

Hra má nesmyslně vysoké nároky na počítač. Soubor readme.txt říká, že pro hraní je potřeba grafická karta se 128 MB grafické paměti (Geforce 3 a vyšší). V praxi to vypadá, že by mohlo stačit i 64 MB, ale i to je problém. Alespoň ve světě, kdy většina domácích počítačů staví na prastarých grafických kartách nebo na integrovaném grafickém čipu. To se týká zejména notebooků. Autor zkoušel hru spustit hned na dvou strojích s rozdílnými čipsety (Intel a SiS). Bez úspěchu. U jiné hry by to samozřejmě bylo jedno, ale pokud Zoufalé manželky míří na jinou cílovou skupinu, než jsou hard-core pařani, je HW náročnost značně omezující prvek.

Klady a zápory

Prostředí oblíbeného seriálu
Lokalizace
Jednoduché ovládání

Vysoké HW nároky
Absence bonusů
Stereotyp

799 Kč
Kompletně v češtině

Další zásadní výtkou je absence bonusů, které by hru více spojovaly se seriálem. Vlastně si akorát můžete zahrát poker, ale jeho zpracování je v ZM na pendrek. Když to srovnáme třeba s Buffy the Vampire Slayer: Chaos Bleeds, chce se nám plakat. Buffy byla nejen hratelnější, ale těch rozhovorů s herci a tvůrci seriálu, které se daly postupem ve hře odemknout… Prostě fňuk. Je to k pláči. Na hru podle seriálu jsem se těšil, výsledek ale zaostal daleko za očekáváním. Hodně daleko. Při ceně 800 korun nicméně dokáže fanynky seriálu potěšit. Pro nás chlapy tam toho moc není.