Dávno, hodně dávno
Velmi mladý člověk sedí, jak jinak, než u počítače a čte si časopis (hmm...tenkrát ještě neměl internet), jak jinak než o počítačích, kde nalistuje stránky o novinkách a říká si: "Á nová strategie, dokonce i realtime - no, to v poslední době asi každá, pěkná grafika a dokonce i pěkná 3D grafika. Hordy jednotek, spousty prostředí a způsobů, jak zničit nepřítele. To vypadá nadějně". Ale, co si budeme nalhávat, vždyť čím nás hra, natožpak strategie, od neznámého vývojáře může překvapit?
Už jenom dávno
Ten samý teenager zírá opět do monitoru, ale nyní ve svých rukách (myškodrtičkách) svírá CD s názvem Total Annihilation (dále jen Totala). Hru nainstaluje a poprvé spouští... Od této chvíle se jeho dojmy točí okolo počinu týmu Cavedog, který nám Totalu přinesl. Budete si možná myslet, že vás tahám za nos, možná si říkáte, že je to opět to samé, co jste už dávno hráli, ale má to jeden háček - Totala je totiž naprosto skvělá strategie.
To, co vás ihned překvapí, je zobrazení herní plochy. No, snad nemůžu říci, že jde o první, ale Totala určitě patří ke strategiím, které se odvážily v rané době herního průmyslu vytvořit taktickou hru ve 3D. Stále sice vidíte vše izometricky, nenabízí se žádná jiná kamera, ale engine rozeznává hloubku vody, výšku hor a kopců a koneckonců i reálnou fyziku. Když jede vaše jednotka směrem nahoru, je pomalá a neohrabaná, pokud ale jede dolů, je rychlá a mrštná. K tomu lepšímu patří také balistická křivka střel - dalekonosné dělo Big Bertha nevyužijete, pokud ho postavíte v údolí, jeho ničivý potenciál dosáhne maxima, až se objeví na vrcholu kopce - pak dostřelí o hodně dále a s vyšší přesností. Ke grafice musíme připočíst úroveň detailů na svou dobu nevídanou. Všechno se krásně hýbe, otáčí nebo (a to většinou) střílí. Hru jsem na svém starém počítači hrál v ubohém 640x480, až teď mám to štěstí libovat si v rozlišení 1024x768. Jediné, co se dá Totale po vizuální stránce vytknout, je hardwarová náročnost. Sice nechce výkonný procesor (stačilo Pentium), bylo potřeba hodně, hodně RAM- 32MB se považuje za minimum a spustíte pouze středně velké mapy, teprve s 64MB a 128MB jste si mohli dovolit obrovské herní plochy s osmi protihráči. Dnes si říkáte, že to není problém, operačka je levná, ale tenkrát jste vyhodili opravdu dost i za ubohých 16MB.
Totala se proslavila hlavně díky svému hernímu systému, který doplňovala atmosféra opravdového boje budoucnosti. Hra oplývala originalitou a nejen to, brala si ze všech do té doby vydaných strategií to nejlepší.
Základní jednotkou zde byl Commander (každá strana mohla mít pouze jednoho), který se nejenže skvěle hodil do boje (a také po zabití pěkně bouchnul), ale mohl stavět základní budovy. Nevídanou věcí bylo také obrovské množství jednotek čítající celkem dvě stě druhů. Snad žádná hra předtím se nepyšnila tak komplexním arzenálem jako Totala. Na zemi, na moři, ve vzduchu, tam všude jste řídili své oddané bojovníky. Taktice vedení boje se takřka nekladly žádné meze. Kombinace, to je to slovo, které vystihuje jednotky v Totale. Jen tak jste vyslali na nepřátelskou základnu letku taktických bombardéru, aby připravily bojiště pro flotilu těžkých křižníků. Commandeři se zneviditelňovaly, používali D-gun (ta nejúčinnější zbraň - na jednu ránu zničí jednoduše vše), stavěly se Moho doly, vyráběla se konstrukční letadla. To je jen krátký výčet schopností této ojedinělé hry.
Samostatnou kapitolou Totaly, podle mého názoru, tvoří zvuk a hlavně pak hudba. Ta je tak úžasná, že se chcete vykašlat na hraní a pouze poslouchat ty krásné orchestrální melodie, které tak skvěle doplňují monumentálnost a spád hry. Nevím, jak vám, ale mě hudba připadá lepší než u Star Wars. A dokonce, když jste strčili CD do své věže, tak jste si to mohli užít v plné parádě.
Příběh
Je to opravdu škoda. Tak takhle by se nějak dal vyjádřit příběh Totaly. Úvodní video vás zasvětí do tisíce let probíhajícího boje mezi dvěma znesvářenými stranami, a to sice Arm a Core.
Válka robotů o světy a celé galexie je řízena již zmiňovanými Commandery, které ovládají lidé kdesi z pohodlí a bezpečí. Singleplayerové mise bohužel většinou začínají právě s nimi a v šedesáti procentech máte za úkol velice obligátní věc- zničit vše, co nemá vaši barvu. Zasvěcení do další mise tvůrci sfoukli do krátkého briefingu, žádné dlouhé animace se nekonají.
Totala je stále skvělou a velice dobře hratelnou hrou, která se díky nejmenovanému časopisu opět paří a taví na internetu. A nakonec bych vás chtěl upozornit na Total Annihilation: Kingdoms - tato hra nemá ani zdaleka na to, aby se původní Totale vyrovnala.
