Asi byste v celé komunitě milovníků akčních her těžko našli někoho, kdo by nebyl zvědav na to, co se nakonec vyklubalo ze hry Red Faction od vývojářského týmu Volition. Tento titul byl prezentován jako vynikající halflifovská akce s impresivním vizuálním ztvárněním, poměrně silnou variabilitou herního systému a vynikajícím enginem, jenž mimo jiné umožňuje probourávání zdí, vrtání tunelů apod. - tedy deformaci herního prostředí v reálném čase. Když vyšla hratelná demoverze, očekávání hráčů se ještě vystupňovalo, protože jak singleplayerová, tak i multiplayerová část vypadaly velmi zdařile. Nyní ale nadešel čas zúčtování, protože se nám dostala do rukou finální verze a my se tak mohli podívat na to, zda je Red Faction opravdu tak vynikající hrou, jak o ní autoři tvrdili.
Nejprve si ale řekněme něco o příběhu, který nás celou hrou provází. Ocitáte se v roli mladého horníka Parkera, jenž přijal práci v dolech na Marsu s vidinou toho, že se mu podaří naspořit slušnou sumičku peněz a s jejich pomocí si zařídit život tak, jak vždycky snil. Počítá s tím, že bez práce nejsou koláče a že každý pětník si bude muset řádně odpracovat. Absolutně ale netušil, co jej na Marsu vlastně čeká. S dělníky je zde nelidsky zacházeno,
nikdo se však neodváží říct jediné slovo. Strážní jsou tvrdí a každý projev nespokojenosti na místě trestají. Kromě toho všeho se mezi horníky začíná šířit záhadná smrtelná epidemie, na níž nikdo nezná lék. Jednoho dne se situace vyhrotila a vyústila ve vzpouru. Strážní se ji pokusili krvavě potlačit, ale nepodařilo se jim to do důsledku. Horníci totiž tento krok plánovali již delší dobu a pod vedením ženy zvané Eos a technika Hendrixe hodlají získat několik raketoplánů a odletět zpět na Zemi. Vzhledem k tomu, že se jejich plány shodují s vašimi, přidáváte se k hnutí Red Faction i vy. Nic ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a váš protivník je vychytralejší, než jste si mysleli. Abyste se tedy dostali na rodnou planetu, budete muset nejen splnit sérii poměrně náročných úkolů, ale také odhalit, co může za onu tajemnou nákazu, která se šířila v dolech, překazit plány poněkud šíleného a nelidského vědce a pomoci všem svým kolegům, jimž se doposud podařilo přežít.
Jestli je něco, co nelze hře Red Faction upřít, pak je to různorodost prostředí a variabilita herního systému. Podíváte se nejen do marsovských dolů, ale také na těžařskou základnu, do tajné laboratoře, na povrch Rudé planety, pod vodu a dokonce i na orbitální
stanici (a na mnohá další místa). A ačkoliv se v principu jedná jen o klasickou FPS, tvůrci se ji snažili co nejvíce oživit. Takže většinou sice pobíháte po okolí a střílíte vše, co se hne, ale nezřídka se najdou i oživující prvky. Dvěma lokacemi např. musíte (nebo byste alespoň měli) projít klasickým „stealth“ způsobem, kdy byste se měli vyhýbat přímému kontaktu s civilisty, kamerami a především strážnými. Některé mise zase budou časově limitovány, takže nebudete mít na přemýšlení až tak moc času a na opatrný postup chodbami už vůbec ne. A aby se nám hra ještě trošku oživila, nebudete pokaždé chodit jen po svých, ale projedete se v džípu (a to jak jako řidič, tak i jako střelec), poletíte v jakémsi antigravovém vznášedle a poplujete pod hladinou v miniaturní ponorce (o lanovce, metru a těžařském vozidle nemluvě). Na nějaký stereotyp si tedy nebudete moci příliš stěžovat. Valná většina úkolů má na sebe i logickou vazbu, takže se nemusíme bát nějakých křečovitých zásahů do toku příběhu.
V čem také musíme dát reklamním sloganům za pravdu, to jsou schopnosti enginu Geo-Mod. Jak již bylo řečeno v preview, opravdu s jeho pomocí dokážete zlikvidovat prakticky vše tak, jako ve skutečnosti, ale navíc vám jeho schopnost ničení zdí a skal může v lecčem ušetřit
práci (příkladem budiž obrněný transportér z první mise, jehož se můžete zbavit tím, že pod ním odstřelíte kus mostu, nebo obcházení zamčených dveří rozbouranou skalní stěnou). Navíc je schopen vykreslování slušného množství detailů a podporuje dostatek efektů pro to, aby byla hra Red Faction ve výsledku opravdu impresivní podívanou. To ale s sebou nese jednu pochopitelnou nevýhodu - engine je hardwarově mnohem náročnější než konkurenční produkty. Taktéž se nemohu zbavit dojmu, že zvláště v některých lokacích se tvůrci spolehli hlavně na dojem z enginu jako takového a na design map trošku pozapomněli. Ne, že by byl vyloženě špatný, ale nikdy ve hře nenarazíte na tak věrně ztvárněné prostředí, jakým oplýval Max Payne nebo dokonce i nedávno recenzovaný nepříliš špičkový From Dusk Till Dawn. Stručně řečeno, nezdá se, že by měli pracovníci Volition v tomto ohledu smysl pro detail. Je to škoda, protože po technické stránce nelze jejich výtvoru nic vytknout - ani zobrazování, ani zvuku, ani koliznímu systému, dokonce ani AI.
Zastavme se na chvíli u posledně jmenovaného prvku - u umělé inteligence. Kdybychom její popis odbyli pouhým prohlášením, že je dobrá, asi bychom se programátorů nemile dotkli. Je na ní totiž vidět, že si s ní tvůrci pěkně pohráli. Každý typ nepřátel se chová trošku jinak,
přičemž výsledek poměrně dobře odpovídá skutečnosti. Zatímco strážní nejsou v boji moc zdatní a když jednou začnou střílet, máloco je přesvědčí, aby přestali (leda tak rána do hlavy), profesionální žoldáci se ukrývají za rohem, neustále se pohybují a minimalizují tak šanci na zásah. Všichni ale ke střelbě zaklekávají, zvláště střílejí-li z dálky, spouštějí poplach apod. Kvality AI poznáte také např. ve chvíli, kdy na své protivníky najíždíte autem. Uvidí vás, zakleknou, párkrát vystřelí, pak jim dojde, že je chcete přejet a okamžitě se dají na útěk. Samostatnou kapitolou pak jsou NPC, tedy valnou většinou civilisté. Ti se chovají podle toho, kdy na ně narazíte. Zatímco v dolech můžete často narazit na někoho, kdo vám pomůže (lidé s vámi sympatizují), čím dále se dostáváte, tím je jejich postoj k vám nepřátelštější. Často se též stane, že poplach spustí někdo z civilistů hned, jakmile vás spatří - ostatně všude jsou vylepené plakáty s vaší podobiznou, jak se na hledanou a nebezpečnou osobu vašeho kalibru sluší a patří. Je ale obrovská škoda, že se hra neubírala směrem, jenž byl naznačen v demoverzi, tedy velkým množstvím skriptových situací. Sice na ně čas od času narazíte, ale rozhodně jich není dost na to, aby to mělo nějaký výrazný vliv na atmosféru hry.
Snad posledním základním prvkem akčních her, o němž jsme se ještě nezmínili, je zbraňový arzenál. Ten rozhodně stojí za pozornost a v ničem vás nezklame. Je poměrně dost široký a ačkoliv se k některým typům zbraní dostanete až ke konci celé hry, určitě je využijete všechny. Celkem jsou rozděleny do čtyř kategorií - na blízko, poloautomaty, automaty a výbušné. Většina typů zbraní má i dva rozdílné palebné módy a jejich účinek je dobře vyvážený, snad jenom základní raketomet (jsou zde dva) mohl být o něco účinnější.
Po tom všem, co jsme na adresu hry Red Faction řekli, možná vyznívá poněkud paradoxně závěrečné hodnocení, které se sotva přiblížilo k hranici 90%. Má to ale své důvody. Po čase hraní se totiž dostavuje hodně nepříjemný stereotyp a atmosféra, ono koření každé počítačové hry, se rozplývá jako pára nad hrncem. Zní to divně, ale je to tak. Zatímco na začátku (a tedy i v demoverzi) jsme byli svědky výborně ztvárněné hornické rebelie, v níž nebyla nouze o skriptové situace a rozvětvenost cest, kterými jste mohli pokračovat vpřed, postupem času jako by tvůrcům docházela invence. Takže ačkoliv se první polovina Red Faction podobá svým nábojem nejvíce Half-Lifu, poslední úrovně lze přirovnat snad jen k Serious Samovi -
čekají nás totiž hordy pěkně tuhých nepřátel, ale mozek můžete nechat odpočívat.
Také i multiplayer byl trošku zklamáním. Ne, že by byl vyloženě špatný nebo nudný, to v žádném případě. Ale pouhá trojice módů (deathmatch, team deathmatch a capture the flag) je přeci jen trošku málo. Mapy jsou sice dynamické a dobře odpovídají zvolenému módu, ale to lze považovat spíš za vyhovění základním požadavkům než za nějaké výrazné plus. S radostí můžeme alespoň kvitovat skutečnost, že zároveň s hrou je distribuován i editor misí a podle všeho se tvůrci nebrání různým modům, takže můžeme doufat, že nás herní komunita něčím milým překvapí.
Jaký nám tedy z toho všeho vyplývá závěr? Hra Red Faction je kvalitní halflifovskou střílečkou, která se bez problémů vyrovnala se současnými poměrně vysokými herními standardy. V několika směrech dokonce patří mezi světovou špičku, pár prvků ale tvůrci silně zanedbali. Je to škoda, protože pak by se hodnocení v pohodě přehouplo přes magickou hranici 90%. Snad někdy příště.
PS: Vzhledem ke skutečnosti, že po vizuální stránce je hra opravdu podařená, přichystali jsme pro vás ještě speciální galerii obrázků.
| Red Faction | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
