Heavy Rain (PS4)
Jakožto herní recenzent si nikdy nemůžete dovolit přehnané nadšení, a i když byste nejraději chválili až do nebes, musíte být ten věčně otravný šťoural a hledat problémy i tam, kam se většina lidí ani nepodívá. Tentokrát si ale trochu toho ryzího fanouškovství mohu s klidem dovolit, protože mám tu výjimečnou výhodu časového odstupu několika let, které od vydání značně kontroverzních titulů firmy Quantic Dream uplynuly.
Všechny vášně mezitím stačily utichnout, a ať už se vám to líbí nebo ne, interaktivní filmy a seriály se díky titulům jako Walking Dead, Until Dawn nebo Life is Strange napevno ukotvily mezi zavedenými žánry. A speciální reedice Heavy Rain a Beyond: Two Souls je tou nejlepší příležitostí připomenout si, komu za to vlastně vděčíme.
Heavy Rain
Heavy Rain (PS4)
Heavy Rain samozřejmě nebyl prvním pokusem propojit filmy a hry. Od rozšíření CD-Romů se o to pokoušeli mnozí a i sám David Cage se svým prvním pokusem narazil. Jenže všechno zlé je k něčemu dobré, a přestože nadějný Fahrenheit skončil spíše zklamáním, viděli v něm hlavouni ze Sony obrovský potenciál. Dali tak nadějnému týmu královskou nabídku na tvorbu exkluzivního titulu, který měl pomoci nakopnout prodeje PlayStation 3. A minimálně v mém případě se jim to i povedlo, protože ač jsem byl do té doby kovaný PC hráč, nástup moderních adventur jsem si nemohl nechat ujít.
Nemám v plánu zde znovu popisovat všechny vlastnosti hry, to už udělal Michal ve své dobové recenzi a vše je platné i k dnešnímu dni. Ano, z grafiky už dnes oči nikomu nevypadnou, ale za výše uvedenou konkurencí nijak výrazněji nezaostává. Co se týče herních mechanismů a obzvláště proklínaných quick time sekvencí, tak to po pravdě žádná sláva nebyla nikdy, ale ani v této oblasti se nikomu nepodařilo přijít s něčím inovativnějším. Hlavním trumfem Heavy Rain byl především scénář a na ten zub času neměl pražádný vliv.
Heavy Rain (PS4)
Kdyby byl pouze napsaný na papír, srovnání se svými filmovými vzory, mezi něž bez debat patří třeba Sedm či Blade Runner, by určitě nesnesl. Jenže díky možnosti vcítit se do jednotlivých postav a směrovat příběh podle svého uvážení je zcela unikátní. Spousta lidí podobným titulům vytýká, že hráčův vstup je omezen pouze na několik málo voleb, které ve výsledku stejně končí u stejných situací. Něco na tom bude, ale pokud vás příběh dokáže vtáhnout tak, že se nad volbami doopravdy zamýšlíte, není to nakonec jedno? Při opakovaném zkoušení různých možností se samozřejmě celá iluze zhroutí jako domeček z karet, jenže podobné hry jsou spíše o prožitku a napětí, nikoli o napínání omezených hranic.
Beyond: Two Souls
Beyond: Two Souls (PS4)
Výše popsané platí částečně i pro druhou hru, která se na disku nachází. Beyond: Two Souls je, co se týče herní náplně, takřka identický, bohužel ale trpí značnou nekonzistencí scénáře.
Ellen Page v hlavní roli je fantastická v křehkých emocionálních pasážích, přepálená zápletka jí ale v mnoha momentech posílá do standardních videoherních klišé. Méně je někdy více a David Cage by nad sebou evidentně potřeboval pořádného producenta, který by se nebál vyškrtat pasáže, které celku více škodí, než pomáhají (viz indiánská epizodka evokující to nejhorší z Fahrenheitu).
Na druhou stranu tady se pořád bavíme o médiu, v němž se běžně příběhy vyprávějí pomocí útržků textů rozházených po lokacích, což evidentně nikomu nevadí. Mně tedy ano, a proto mám tendenci hře, která se pokouší o něco víc, odpouštět i klopýtnutí, za která bych se třeba filmu nebo knize neváhal vysmát.
Stárnutí se ctí
Heavy Rain (PS4)
V tomto remasteru jde pouze o zprovoznění her na PlayStation 4, kromě lehce vylepšených textur tu nic nového nenajdeme, a to bohužel ani kratičké DLC Taxidermist k Heavy Rain. Co si mohli ale autoři klidně nechat od cesty, je několik dobře známých bugů, které lze vyřešit jenom nahráním staré pozice. Pokud jste se ale ve své době k těmto hrám nedostali, není nad čím váhat. Netvrdím, že se musí zalíbit každému, ale jejich osobitost a originalita se časem nikam nevytratila.
Oba tituly jsou při digitálním nákupu k dispozici i samostatně, dohromady je to samozřejmě výhodnější. Při poloviční ceně oproti dnešním novinkám tak odpadá další oblíbený argument odpůrců a hodnotou jedné hodiny hraní se tak blížíme spíše návštěvě kina.
