Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Act of Aggression oživuje vzpomínky na zašlou éru real-time strategií

aktualizováno 
Žánr real-time strategií je za zenitem, nebo ne? Act of Aggression servíruje old school zážitek, který tu už dlouho chyběl. Těch pár novinek je ku prospěchu, zamrzí ovšem špatná inteligence vlastních jednotek či mizerný pathfinding. I přes pár chyb si však Act of Aggression pravděpodobně rychle oblíbíte.
80

Act of Aggression

Platforma: PC
Výrobce: Eugen Systems (PC)

  • Vyvážení a rozdílnost stran
  • Hudba
  • Zábavný multiplayer
  • Satelitní mapa
  • Feeling devadesátých let
  • Nic moc příběh
  • Špatná AI vlastních jednotek
  • Problematický pathfinding

Herní karta

Eugen Systems mají slušné portfolio úspěšných real-time strategií, na kontě mají Act of War, R.U.S.E. či sérii Wargame. Act of Aggression má ideově navazovat na Act of War a hlavně strategie z 90. let.

Vítej zpět veliteli

Možná si vzpomenete na kultovní přivítání „Welcome back, commander“ z Command & Conquer. Přesně to mi přišlo na mysl, když jsem poprvé spustil Act of Aggression. Přísahal bych, že kdyby ve hře nebylo logo, klidně bych si hru spletl s novým dílem Command & Conquer. Atmosférou a pojetím mi hra evokovala první Command & Conquer, kde své síly poprvé poměřily jednotky GDI a fanatici z Bratrstva NOD. Podobností tu je ovšem mnohem víc.

Act of Aggression

Act of Aggression

Act of Aggression

Act of Aggression

V Act of Aggression vás čeká kampaň za dva nesmiřitelné tábory, za vojenskou jednotku Chiméra, kterou financuje OSN a spolupracuje i s Americkou armádou. Organizace střeží celou Zemi a snaží se ji bránit před nekalými silami.

Ve stínech se skrývá tajemný Cartel. Nemá sice ve svém středu fanatického věrozvěsta Kanea jako NOD, ale zato má vyspělý arzenál a mnoho mecenášů, kteří do něj cpou peníze horem i dolem. Stává se tak finančně i technicky nejzajištěnější stranou a úhlavním nepřítelem Chiméry. Ve skirmish a multiplayer najdeme i třetí hratelnou stranu: US Army. V kampani je US Army pod velením Chiméry.

Stínová válka

První kampaň sledujete z perspektivy Chiméry. Ta je na stopě nepřátelskému hlavounovi. Sice se jí podaří nebezpečného zločince zajmout a dostat za mříže, vyvolá to ovšem razantní odezvu teroristické skupiny. Druhá kampaň, která je z pohledu Cartelu, příběh doplňuje.

Strhující vyprávění nečekejte, na extrémní odvaz ve stylu C&C si nechte zajít chuť. Hra má být sice thriller, ale příběh je nezáživný a podaný nudnou formou. Překlenovací pasáže, které mají dávat dodatečné informace a motivovat vás k sympatiím s tou či onou skupinou, působí dost budgetově. Ano, jsou tu nějaké ty filmečky kombinující render a skutečné záběry z terénu, ale také dost ošizené briefingy. Na otřesné, ale zábavné herecké výkony jako v sérii Command & Conquer nedojde, velká škoda. Pokud je příběhová stránka slabší, pak se to nedá říct o samotné strategické části. Ta se drží hesla: „Proč měnit něco, co léta funguje?“

Act of Aggression

Act of Aggression

Každá mise se odehrává v jiné části světa. Prostředí se mění a s ním i postupy mapou. Od zahuštěné metropole, kde bude nutné opevnit strategicky důležité civilní budovy, zavítáte i na poušť, na níž situaci řešíte těžkou obrněnou technikou. Náplně misí jsou všelijaké, ačkoliv hra naštěstí nejde ve šlépějích původních C&C doslovně. Mise jako „znič všechny nepřátele na mapě“ tu nenajdete. Zato tu jsou klasiky: zajisti bezpečnou cestu náklaďákům, obsaď strategicky důležitá místa a získej informace, ubraň základnu, nebo stihni do určitého časového limitu zničit budovu. Jednou z nejzábavnějších misí je variace na tower defense, kde s omezeným rozpočtem obsazujete civilní budovy a ničíte projíždějící nepřátele, za což dostáváte další kredity.

Kromě hlavních úkolů, které postupně v dané misi plníte, můžete zkusit zdolat i ty nepovinné. Tím se hra stává o něco těží. Splnit misi pod 30 minut se může jevit jako brnkačka, ale není. Stejně tak zachránit určitý počet jednotek před evakuací nepatří mezi nejsnazší, když kolem vás zuří hotové peklo a vy jste rádi, že aspoň dokončíte misi.

Prvních zhruba pět misí za Chiméru jsou klasické rozehřívačky, ty zvládnete s prstem v nose. Přituhne zhruba u šesté mise a pak jde obtížnost prudce nahoru. Často tak, že nevíte, kam dřív kliknout. Nepřátelé na vás jdou ze všech stran, musíte naráz chránit vícero klíčových míst, a do toho soustavně vyrábět jednotky. Pokud polevíte jen v jednom bodě, je velká pravděpodobnost, že je s vámi amen.

Sklízíme a těžíme

V Act of Aggression je všechno typické pro 90. strategie: stavba základny, jednotek, sběr surovin a vylepšování. Existují tři typy zdrojů: kredity, kov a vzácná ruda + elektřina pro napájení budov. Abyste mohli naleziště využívat, musíte je nejprve objevit a vybudovat nad nimi rafinerii, následně vyrobit dostatečné množství harvestorů a skladišť. Kredity se dají získat více způsoby: obsadit banku, zajmout nepřátelského vojáka, nebo těžit ropu.

Act of Aggression

Act of Aggression

Act of Aggression

Act of Aggression

Každá frakce má jinak rozložené náklady. Některé jednotky koupíte pouze za kredity a jsou tak spotřebním zbožím, silnější a efektivnější za kombinaci kovu a kreditů a ty největší, nejvražednější a nejděsivější monstra získáte se špetkou vzácné rudy. Jde o skvělý taktický prvek, který vás nutí přizpůsobovat se prostředí. Navíc každá strana má jednotky jinak drahé. Například US Army disponuje za 2 500 kreditů skvělým pojízdným raketometem, zatímco jiné frakce musí takovou jednotku kupovat za cenný kov.

Co nejrychleji získávat co největší množství surovin je základ pro dobrý start. Není nic horšího, než když se vám zaseknou výrobní linky. Jako konstantní generátor kreditů slouží zadržovací budovy - uchovávají zajatce. Každá strana má trochu odlišnou budovu. Cartel zajatce drží v kasárnách, které se nejdříve musí „vylepšit“ na vězení. Poté vyšlete vojáky, aby pochytali zraněné nepřátele. V multiplayer vás to nutí k častým konfliktům, protože kreditů není nikdy dost.

Do útoku

Velkým pomocníkem vám bude satelitní mapa. Dovoluje pohled nazoomovat přes velkou oblast a snadno vše koordinovat. Je tak užitečná a důležitá, že možná ani nebudete přepínat na normální pohled. Jednotky v taktickém pohledu jsou perfektně viditelné a snadno se s nimi manipuluje.

K bojovému nasazení můžete použít pěchotu (ta je choulostivá, ale jakmile obsadí nějaký opuštěný dům, rázem se stává skoro nezničitelnou), vozidla, od APC po obléhací děla, vrtulníky a letadla. Na lodě se nějak zapomnělo. Hra je celkem dobře vyvážená a každá jednotka má nějaké znatelné plus a minus, vše se můžete dočíst v infu přímo v boji.

Act of Aggression

Act of Aggression

Nenajdete tu univerzálního maséra, který zmákne všechno. Je třeba pořád tvořit kombinované skupiny. Grupy se tvoří klasicky ctrl + číslo, takto můžete tvořit i podskupiny. Až v bitevní vřavě zjistíte, jak se to šikne. A jako v každé moderní strategii platí, že množství neznamená převaha, tedy až na extrémní situace. V Act of Aggression obzvlášť často dochází k momentům, kdy se vaše těžko budovaná armáda doslova roztříští o nepřátelský pluk během pár vteřin, protože jste špatně zvolili kombinace jednotek.

Ostatně vylepšování jednotek je velice důležité (často se projevuje vizuálně). Zvyšuje dostřel, přidává nové zbraně i funkce, například protiraketové střely, které znatelně ochromí útok nepřítele. Nebo dělo, které najednou dostřelí dvakrát tak daleko. Výsledek bitvy ovlivní i strategické rozmístění jednotek, naneštěstí ve hře není možnost formace měnit.

Kam to jedeš!

Act of Aggression je zábavná strategie, ale v některých momentech vám pravděpodobně bude slušně pít krev. AI (umělá inteligence) vašich jednotek je tupá jak poleno. Často připomíná hejno zběsilých lumíků, ti se neřítí houfně ze skály, ale pronásledují nepřítele kamkoliv, nejlépe do jeho po zuby ozbrojené základny. Aby k takovým zbytečným ztrátám nedocházelo, je třeba vždy zapnout příkaz „hold position“.

Další věc, která hru zbytečně komplikuje, je pathfinding. Jednotky mají rády silnice a cesty a je jim úplně fuk, že jste měli geniální plán, jak objet nepřátelskou skupinu po poli a vpadnout jí do zad. Občas to šlo tak daleko, že jsem musel tančíky manuálně posouvat po metrech, aby jely opravdu tak, jak jsem chtěl. Nějaká čára, která by dopředu ukázala, kudy vlastní armáda půjde, by bodla. Často je i waypoint pro továrny díky tomu nepoužitelný.

Podobnou jobovkou je zabírání budov. Pokud chcete zabrat nepřátelskou stavbu, budete muset s celou armádou zmizet z dostřelu, nebo jí zadat pálit do země (čímž začne ignorovat útok nepřítele), aby budovu nerozstřílela na hadry. Funkce hold fire v rušnějších chvílích nepomůže. Často jí ve střelbě nezabrání ani fakt, že už budovu zabíráte nebo dokonce vlastníte.

Velmi mile překvapila AI protivníka. Ten se opravdu snaží najít ve vaší obraně slabinu a není raritou, že vás chytře objede a vpadne vám do zad. Díky tomu je i hraní skirmish zábava, která vám může vydržet na pěkně dlouho.

Muž proti muži

Skirmish je tréning před pořádným zápolením se živými hráči. Lze navolit několik úrovní obtížnosti AI. Otrkáte se na mapách a pořádně si konečně otestujete všechny strany konfliktu.

Fotogalerie

Každá má specifika. Nejvíc jsem si oblíbil Cartel, je extrémně mobilní. Díky svým leteckým konstruktérům i těžebním helikoptérám můžete na mapě vytvořit doslova pavučinu základen během chvilky. Dokonce lze po upgradu stavět kasárna kdekoliv po mapě bez nutnosti mít poblíž velitelství. Krom toho disponuje i sympatickou jednotkou Jackal (ozbrojená bugina), což je supervýkonná mašina na pěchotu zalezlou v budovách.

Chiméra je méně mobilní, ale svou předsunutou základnu může předělat na opravárenskou buňku, která opravuje v perimetru budovy i jednotky. Její jednotky jsou po plném upgrade asi nejuniverzálnější a schopné slušné obrany i útoku. Při otevírání technologických větví se můžete specializovat nejdřív na útok a pak obranu, nebo naopak.

US Army je nejblíž dnešnímu vybavení. Má jednu „výhodu/ nevýhodu“ oproti ostatním stranám konfliktu. Jednotky upgradujete přímo na bojišti. Podle situace tak můžete přidělat protiletadlové zbraně, protitankové, nebo protipěchotní. Při útoku to oponenta dokáže zaskočit. Jednotka se ale dost prodraží. US Army spoléhá spíš na brutální sílu než na technologické vymoženosti.

Multiplayer je díky variabilitě zábavný a pro každou ze stran vyžaduje volit odlišnou strategii. To, co funguje u Cartelu, nefunguje u US Army, a naopak. Rozložení zdrojů se náhodně generuje, takže žádná mapa není stejná a i skladba jednotek se tak mírně pokaždé mění. Někde je dost ropy, ale méně kovu – budete vrhat do bitvy spíš základní jednotky. Jinde začínáte s větším nalezištěm kovu, což vám armádu vybaví méně jednotkami, ale zato silnějšími.

Vizuálně působí hra pěkně a živě, všechno se hýbe plynule. Velice pěkné jsou i animace jednotek a smysl pro detail. Když APC brzdí, krásně se nakloní dopředu. Zmínku zaslouží i hudba, ta je na chlup stejná jako v C&C, řízná tak, aby dodala vašemu tažení ty správné grády.

Command & Conquer 21. století

Act of Aggression je klasickou strategií 90. let se špetkou 21. století. Nenajdete tu moc novot, ale to nevadí, pokud se přece jen nějaké objeví, jsou ku prospěchu. Oproti Command & Conquer není Act of Aggression tak svižný. Příčinou těžkopádnosti je hlavně špatná AI vlastních jednotek a pathfinding, které nepotrápí mozek, jen nervy. Ale co, strategie jako Act of Aggression tu dlouho nebyla, tak už stačí jen říct: „Welcome back, commander“ a jít hrát.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

71 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 72 čtenářů





Hlavní zprávy

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.