Představa pařanského doupěte je asi každému jasná. Vlastní televize s dostatečně velkou úhlopříčkou, aby vás rodiče nevyhazovali kvůli telenovelám, a vy si v klidu mohli hrát až do rozednění. Před TV vaše vysněná konzole, po levé ruce pořádný hifi systém a řada CD s vašimi oblíbenými interprety. No a po pravé ruce pořádná sbírka nejoblíbenějších her. To všechno vás svým způsobem čeká i v této hře, kde takto koncipovaná místnost představuje úvodní menu. Všechno nádherně navozuje atmosféru osmdesátých let. Před sebou uzříte starší, ale v té době velmi oblíbenou konzoli Atari 2600 i s klasickým jednotlačítkovým kniplem. V pozadí hraje hudba, ale ne z CD, nýbrž z klasického radiomagnetofonu, na pořadu dne jsou skupiny Blondie, Soft Cell, Twisted Sister atd. A po té pravé ruce by se měla nacházet ta vaše sbírka - ehm - nejlepších her. Zde je na výběr okolo padesáti her z té doby.
Pokud vám názvy titulů jako Pitfall, River Raid, Dolphin, Commando, Hero atd. vhánějí slzy nostalgie do očí tak vězte, že po zhlédnutí téhle retro edice si budete klást jednu zásadní otázku - jak jsme to mohli vůbec hrát?? Hry se mění a tady je ten největší důkaz toho, jakým tempem. Zde prezentované tituly byly ve své době špičky a ukazovaly tehdejší (dnes už směšnou) sílu strojů. Jedno však musím říci a to ten fakt, že plno zde obsažených titulů se stále připomíná, ovšem již ve zcela jiném grafickém kabátě a kolikrát i hratelnosti.
Dřívější hry se vyznačovaly poněkud stereotypní náplní a jednoduchou hratelností, navrch s malou obměnou témat. Sportovní, závodní a střílecí hry tak byly denodenním chlebem. O příběhové lince v té době nemohla býti vůbec řeč. Nastínění příběhu se hráč dozvěděl maximálně tak z přebalu a pak už jej čekalo jen manévrování s kniplem. Výhodou bylo, že vás neotravovaly žádné loadingové obrazovky a také skutečnost, že vám ke hře stačilo jedno jediné tlačítko pro akci.
Teď se zřetelněji podíváme na počiny, jež se v této neobvyklé sbírce jménem Activision Anthology vlastně nacházejí:
Hry závodní. Enduro či Grand Prix jsou velice výstižné názvy a každému dojde, že se zde bude jezdit. Pohledy na dění byly klasické, buď z ptačí perspektivy a nebo "zpoza" daného vozidla. Grafika byla jednoduchá a rozhodně jste nemohli očekávat nějaké geniální vykreslení krajiny, sluneční odlesky a nebo nedej bůh realistický fyzikální model jízdy. Vše bylo podřízené rychlosti a vašemu postřehu. Aut se přitom na silnici nacházelo tolik, že i dnešní geniální Gran Turismo by bledlo závistí. Ovšem všechna si byla podobná jako vejce vejci. O AI také nemohla být řeč - auta většinou jela v jednom pruhu a nebo se "kolíbala" ze strany na stranu.
Hry sportovní. I toto odvětví bylo poznamenáno tehdejším výkonem a tak pokud znáte hru pong, tak vám je již zřejmé, kterak se tyto záležitosti provozovaly. Hokej, tenis atd. se hrály pouze na body a většinou jeden na jednoho, o týmové spolupráci jste si mohli nechat zdát. Jediný rozdíl byl ve skutečnosti, že tenista držel raketu a hokejista hokejku. Ale pokud se sešli dva hráči u jedné konzole pro režim VS, byla to nevídaná zábava.
Další byly hry bojové a do této kategorie spadá třeba box či karate, osobně mě nejvíce překvapil jakýsi předchůdce wrestlingu, kde již byla i jakási animace postav a kombinace se prováděly akčním tlačítkem a směrovými úhyby, což ostatně přežilo dodnes.
Akční hry se vyznačovaly klasickým chozením nebo lítáním mezi nepřáteli a hektickým střílením. Nejslavnějším příkladem je určitě Commando a též velice známý a oblíbený River Raid, který se dočkal i druhého dílu. V něm jste si během létání museli dokonce hlídat stav paliva. Akčních her byla spousta a byl to asi nejoblíbenější druh zábavy. Většina z nich se však odehrávala ve vesmíru, kde jste měli za úkol ničit tuny vesmírného šmejdu. Vše pochopitelně ve 2D zpracování, ale i tady se začaly objevovat první náznaky 3D rozměru. Jednalo se o průlety kosmickým prostorem, kde jste vše sledovali z prvního pohledu a kolem vás bylo rozeseto tisíce malých teček, znázorňujících hvězdy.
Objevovaly se však i jiné, velice originální tituly. Dokonce i jakýsi předchůdce slavného Ecca s příznačným názvem Dolphin, ve kterém jste v podobě delfína unikali před žralokem a v cestě vám překážely rozličné nástrahy.
Na závěr jsem si nechal nejznámější postavičku, která se posléze objevila snad na každé platformě. Pitfall je jakýsi hodně vzdálený příbuzný Lary Croft a ve své době se jednalo o to nejlepší, co se na Atari 2600 objevilo. Dočkal se také hnedle několika pokračování. Klasický Pitfall se vyznačoval na svoji dobu výbornými nápady; houpali jste se na liánách, přeskakovali různé propasti, vyhýbali se největší havěti, která se v džungli nacházela, abyste se na konci dobrodružství zmocnili pokladu a pak to zkusili znovu a znovu, až jste dosáhli nejvyššího skóre. Jediný díl, který se objevil ve 3D zobrazení, je starý již několik let a stalo se tomu na PSX - po zadání kódu bylo možné v něm hrát tuhle původní verzi Pitfalla.
Obrovskou výhodou většiny her byl fakt, že jste je mohli hrát ve dvou, což samozřejmě zvyšovalo herní extázi. Nicméně dost možná se vám honí v hlavě myšlenka, proč se vlastně tyto staré kusy vytahují na světlo a jestli to má pro dnešní hráče nějaký význam. Já, jakožto zastánce klasiky, mám po zhlédnutí tohoto kompilátu pro konzoli PlayStation 2 stejný dotaz. Zdali se vůbec najde někdo, kdo se může v takovýchto hrách vyžít - jestli to tedy spíše neslouží k tomu, abychom si více vážili herních produktů současnosti? Vždyť grafika je směšná a hratelnost naprosto fádní a i když se na disku nachází několik desítek her, přeci jen je stáří dvaceti let obrovský skok. Na druhou stranu se tak možná - po tomto statečném pokusu - dočkáme i jiných kompilací, mám na mysli sbírku hitů z Amigy, Mega Drive nebo SNESu, to by jistě nebylo vůbec na škodu.
A konečný verdikt? Activision Anthology je kompilace toho nejlepšího, co ve své době bylo k mání, ale může zaujmout pouze zarytého fanouška, kterého snad štvou dnešní hry. Ti ostatní nechť dílo obejdou obrovským obloukem a bez mrknutí oka. Na závěr se rozloučíme slovy jednoho redaktora - Páni a Dámové, končím naši prohlídku let osmdesátých a těším se na tu příští, kde se seznámíte s léty devadesátými, které většina z vás jistě zažila.
