Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Broken Sword 1, 2 - dobrodružné legendy

  12:00aktualizováno  23. srpna 1:48
Má vůbec smysl tuhle herní sérii nějak představovat? Nemá, viďte! Kdo ji nehrál, alespoň o ní slyšel, a to určitě jen samou chválu. My na BonusWebu jsme se i přesto rozhodli na tuto živoucí legendu mezi adventurami zavzpomínat a připomenout si ty slastné okamžiky, kdy jsme tyto skvosty hráli před lety vůbec poprvé.

Broken Sword

Občas se stává, že chodíte stále dokola kolem nějaké věci, prahnete po ní a přitom si vůbec neuvědomujete, že už ji vlastně máte. Nám na BonusWebu se stal úplný opak. V jednom kuse vás zaplavujeme informacemi a screenshoty z netrpělivě očekávaného Broken Swordu 3 a při té příležitosti si nikdy neodpustíme připomenout, jak skvělé jeho předchozí díly byly. Ale skutečnost, že o nich u nás nenajdete napsanou v podstatě ani čárečku, jsme si uvědomili teprve nedávno. Proto jsem byl vrchností našeho webmagu pověřen, abych o této nesmrtelné legendě něco „sesmolil“ a připomenul ji tak hráčům-pamětníkům nebo představil nováčkům, kteří až doteď neměli tušení, o co přicházeli. Shodou náhod jsme si pro napsání tohoto článku nemohli vybrat lepší dobu – již za pár dnů bude třetí díl série poprvé oficiálně představen a to na ECTS během jedné jediné konference a ještě k tomu za zavřenými dveřmi. Ale žádný strach, BonusWeb mezi tou hrstkou vyvolených chybět přeci nemůže.

Trocha historie…

Za geniálním počítačovým "Zlomeným mečem" stojí britská společnost Revolution, která byla založena v roce 1990 zkušeným herním vývojářem Broken SwordCharlesem Cecilem. Charles se tvorbě her věnoval už v průběhu 80. let, kdy pracoval pro několik tehdy světoznámých společností, jako třeba Artic Computing, US Gold nebo Activision. V Articu spolupracoval s mužem jménem Tony Warriner, jehož posléze přetáhl do své vlastní firmy a vytvořil tak základ společnosti, která se specializovala na adventurní žánr a přispěla do jeho pokladnice samými prvotřídními kousky. Prvním z nich byl v roce 1992 fantasy Lure of the Temptress a o dva roky později následovala sci-fi záležitost Beneath a Steel Sky. Oba projekty byly všestranně kvalitní, ale nikoliv revoluční. Mezníkem nejen v historii samotné firmy, ale vůbec celého žánru adventur, se stal až jejich třetí projekt, nesoucí název Broken Sword: The Shadow of the Templars. Hra vyšla na sklonku léta roku 1996 a dočkala se extrémně vřelého přijetí u hráčů po celém světe a snad ještě vřelejšího v naší vlasti, neboť byla jako jedna z prvních her, prodávána v lokalizované české verzi (ta vyšla těsně před vánoci a vzpomínám si, že jsem tenkrát před Zlínskou pobočkou JRC málem vystál důlek). No a jelikož byl úspěch hry přímo fenomenální, do roka a do dne si pro nás tvůrci připravili druhý díl s podtitulem The Smoking Mirror, který ale – přestože byl stejně kvalitní, jako Broken Swordjeho předchůdce – pozbyl jakoukoliv originalitu ve zpracování a zůstal tak stát ve stínu svého staršího brášky. V následujících letech se Revolutionové jakoby odebrali do ústraní. Zplodili sice povedenou akční adventuru In Cold Blood a hezkou adventuru pro děti Gold and Glory: Road to El Dorado, ale oba tituly kvůli mizerné propagaci vydavatele (Ubi Soft) poměrně rychle upadly v zapomnění. V současné době pracují na dvou projektech, z nichž jeden (Good Cop, Bad Cop) je více akčněji laděný a ten druhý (tolikrát zmiňovaný Broken Sword 3) má v žánru adventur rozpoutat minimálně stejnou revoluci, jako kdysi jeho první díl.

Dvě hlavní postavy, dva nezapomenutelní hrdinové…

V podstatě se dá říci, že hlavní hrdinové série Broken Sword jsou dva. Jednoznačně tím důležitějším je modrooký blonďatý mladík z Kalifornie, jenž se honosí jménem George Stobbart („To je s dvěma b a s dvěma t.“ - George). Je to takový „normální“ amík, co právě dostudoval práva a před prací dal přednost poznávací cestě do Evropy. Osudná se mu stala návštěva kavárny La Chandelle Verte v Paříži. Co konkrétně se zde stalo, se dozvíte v jiné části tohoto článku, avšak Broken Swordpodstatné v tuto chvíli je, že právě zde se George seznámil s druhou důležitou postavou budoucí herní trilogie – půvabnou černovláskou Nicole Collardovou.

Nico je rodilá Francouzska. Její rodiče se rozvedli když jí bylo osm a ona zůstala bydlet u otce. Ten bohužel zemřel o dva roky později při leteckém neštěstí, a tak se chudák Nico musela postavit na vlastní nohy. Přihlásila se sice na univerzitu, ale tu nedokončila a věnovala se své největší zálibě – fotografování. Postupem času se vypracovala až na profesionální fotografku-novinářku, pracující pro pařížský deník La Libreté. No a právě investigativní novinařina, respektive případ, jenž odstartuje výbuchem v již zmíněné kavárně, spojí její životní dráhu s Georgeovou.

První díl Broken Swordu má snad nesčetné množství silných stránek a jednou z nich určitě je formující se vztah mezi oběma hlavními hrdiny. Zpočátku se k sobě chovají poměrně cize, i když jistý „zájem“ ze strany Georga je částečně znatelný, Nico se však tváří jako tvrdá a nekompromisní žena, které jde především o práci. A Georgeovi to dává setsakramentsky najevo, jelikož na „špinavou“ Broken Swordprácičku posílá právě jeho a ona si jen čeká v teple svého apartmánu na výsledky (ve druhém dílu jí naštěstí nezbude nic jiného, než přiložit ruku k dílu taky). Postupem času se její postoj a především city razantně změní a začne našeho pohodáře Georga nehorázně svádět. Do boje samozřejmě vytáhne všechny dostupné prostředky, mezi nimiž nechybí její šarm, dlouhé nohy, modravé oči a především neuvěřitelně sexy hlásek s oním klasickým francouzským přízvukem, který dokáže mnoha mužům pěkně rozpumpovat krev v žilách (nikdy nezapomenu na její škádlivé oslovení „Žorržíku“, jenž používala na George ve chvíli, kdy už jí začínal mít plné zuby). No pánové, uznejte sami, že tomuhle se prostě odolat nedá a všechno to dopadlo tak, jak to prostě dopadnout muselo – první díl je ukončen dlouhým francouzským polibkem no a ve dvojce už je prakticky ruka v rukávu.

Tajuplné příběhy…

Říká se, že dobrou adventuru dělá dobrý příběh a oba díly Broken Swordu jsou toho nezvratným důkazem. Každý z nich se opírá o tajemnou legendu, která skutečně obklopuje náš svět a vytváří tak v hráči pocit realističnosti, mystičnosti a napětí. Onou legendou se Broken Swordv prvním díle stali Templáři, ve druhém pak Mayové a jejich bůh Tezcatlipoca.

Síla řádu Templářských rytířů, odnože křesťanské armády za doby křížových výprav, pocházela z bájného meče, jenž dle legendy patřil bohovi třech tváří, Baphometovi. V průběhu staletí nabyl řád obrovského bohatství, což bylo trnem v oku francouzskému králi Filipovi Sličnému. Ten podnikl v roce 1312 nájezd na templářské statky, jejich majitele upálil a majetek zabavil. Templáři však stihli velkou část svého bohatství ukrýt a jako stopu k místu úkrytu sepsali manuskript, jehož nalezení se stalo odvěkým snem všech hledačů pokladů.

Příběh prvního dílu Broken Swodu začíná docela nevinně a tak trochu jsem ho už nakousl v předchozí sekci. Turista George přijede do Paříže na dovolenou, dá si kafe na venkovní terase jedné romantické kavárničky, koketuje se servírkou a je svědkem toho, jak dovnitř kavárny vejde nejprve postarší muž s kufříkem a následně odporný klaun s akordeonem, který ale obratem prchá a místo akordeonu třímá v ruce mužův kufřík. A pak už přijde jen jedno velké BUM, po Broken Swordněmž se stane z útulné kavárničky grilovací dům, v němž si přiopilý kuchař nebezpečně zahrával s ohněm. Muž v kavárně samozřejmě zahynul a postupem času do rodiny mrtvých přibývaly další a další přírůstky. Pátrání po sériovém vrahovi, jenž si říká Kahn a vraždí vždy v nějakém komickém převleku, zavede George a Nico až k onomu tajemnému manuskriptu a k objevení skupinky fanatických neo-templářů, kteří se snaží odhalit místo úkrytu bájného meče a získat pomocí něj moc nad celým světem.

Děj dílu druhého se točí okolo třech kamenů-obsidiánů (se symboly jaguára, orla a kojota), jež měly navěky zabránit zlému Mayskému bohovi Tezcatlipocovi v návratu z podsvětí zpět do našeho světa. Kameny však byly ještě před použitím ukradeny a podle legendy je možné, že by se mohl na konci pátého věku bůh osvobodit a způsobit zkázu s nedozírnými následky. Smůla je, že symbolem konce pátého věku je úplné zatmění slunce a to má nastat již za několik dní...

Sotva si George na chvíli odskočil zpět do Spojených států (umíral mu otec), vklouzla Nico znova do problémů. Shodou náhod se jí totiž dostal do rukou obsidián se symbolem kojota a to je extra nebezpečné Broken Swordzboží, obzvláště když po něm pase jistý Karzac – kdysi voják, dnes obchodník s kokainem. Karzac, jenž je Tezcatlipocou posedlý a chce být u toho, až se jeho bůh vrátí zpět na Zemi, Nico unese a uvězní v přístavu v Marseille, kde ji však již v první části hry George osvobodí a společně se pak vydají pátrat po zbylých dvou obsidiánech, které jsou jediným možným klíčem k věčnému uvěznění Tezcatlipoca v říši temnot.

Cestujeme po celém světě…

Pokud bych měl sérii Broken Sword k nějaké hře přirovnat, byla by to bezpochyby fantastická adventura z roku 1992 Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Těch společných bodů je hned několik – od mystického příběhu přes hlavního hrdinu-dobrodruha, doprovázeného sexy krasavicí (v případě Indyho to byla Sophia Hapgood), až po cestování po zajímavých lokalitách celého světa. A právě posledně zmíněný fakt je jedním ze stěžejních bodů obou dílů, který do ní vnáší notnou dávku exotiky. Pojďme si tedy ve stručnosti připomenout, kam všude nás oba díly Zlomeného meče zavedou.

Broken Sword Paříž, Francie: Do Paříže se podíváme v obou dvou dílech. V tom prvním zde ale strávíme podstatně více času, neboť se jedná vlastně o jakousi základnu, z níž se vždy čas od času vypravíme do vzdálenějších zemí a pak se zase vrátíme nazpět. Abych byl konkrétnější, tou základnou je apartmán Nico na Rue Jarry 361, místo strategického plánování každého kroku. Zapomenou ale nelze na kavárnu La Chandelle Verte, kde celá hra začíná a kde se poprvé setkáme jak s vrahem Khanem, tak s Nico a též s policejním párečkem Augistina Rossa a poněkud méně inteligentního inspektora Mouea („A nepřecházejte ulici dřív, než panáček nezezelená“ – Moue). Další důležitou lokalitou je hotel UBU, místo Khanova přechodného bydliště a lokalita prvního setkání s duem komických, ale nebezpečných gangsterů Flapem a Guidem, no a nemohu nezmínit též muzeum Crune, kde tráví hodně času André Lobineau – bývalý spolužák Nico a váš současný sok. Z dalších míst ještě vzpomenu policejní stanici, nemocnici, Montfauson a pochopitelně spletité kanály pod městem, které skrývají nejedno překvapení.

Lochmare, Irsko: Lochmare je malá víska v Irsku, krčící se pod troskami středověkého hradu. Prakticky jedinými lokalitami, které zde navštívíme, je právě onen hrad (nezapomenutelná scéna s kozlem, na níž zatuhnul absolutně každý, koho znám) a pod ním klasická irská hospoda s klasickým irským hospodským a klasickým irským pivem, které stoupá do hlavy rychleji něž Khanova kudla zajíždí do těla oběti.

Vila de Vasvoncellů, Španělsko: Graficky snad nejúžasnější lokalita ve hře. Není sice moc rozsáhlá, skládá se prakticky jen z 300 let staré vilky, překrásné zahrady, rodinné hrobky a studny, ale její atmosféra je nezapomenutelná. Stejně jako je nezapomenutelná místní stará kněžna, nabručený zahradník Lopéz... a jeho psi.

Marib, Sýrie: Nemůžu si pomoci, ale na městečko Marib, usazené ve skalní rozsedlině drsné Sýrie, mám jedině humorné vzpomínky. Ať už je to malý zlodějíček Nejo, prodavač kebabu (který svoje „zboží“ v jednom kuse potírá záchodovou štětkou) nebo taxikář Ultar, jenž mě po opravě svého „džípu“ (nahradil klínový řemen špinavým ručníkem ze záchodku) odvezl do hor Býčí hlavy. Stopy na atmosféře tohoto místa zanechalo i bezchybné namluvení domorodců s úsměvným arabským přízvukem.

Zatímco v prvním dílu se pohybujete v podstatě na území Evropy, ve dvojce strávíte většinu času ve střední Americe. Kromě toho zde neexistuje žádná „centrála“ jako v případě Paříže, ale cestovat budete kontinuálně. Navštívíte řadu míst, z nichž si nyní připomeneme čtyři nejzajímavější.

Quaramonte City, Mexiko: Jakmile George vysvobodí Nico v Marseilleském přístavu, odcestují oba do Quaramonte City. Je to nádherné městečko s tržištěm na úpatí sopečné hory. Hlavní budovou je zde policejní stanice a kancelář důlní společnosti, která má co dočinění s podvodníkem Karzacem. Zatímco George si zde užije své v ponuré cele, Nico stráví o mnoho příjemnější chvíle v honosném domě místního generála a jeho dominantní matky Madam la Presidenta. Z města se oba dostanou do blízkého pralesa, kde stojí za zmínku „stromový dům“ duchovního otce Huberta a nedaleká indiánská osada s moudrým šamanem.

Ketch’s Landing: Pobyt na místě posledního odpočinu slavného piráta Federicka Ketche je vskutku okouzlující. Překrásná přímořská krajinka s pláží, nad níž se na nevelkém útesu tyčí starobylá vilka, obklopená palmami a hustou džunglí, je skutečnou slastí pro oči. Na toto místo dorazil George bez Nico a čekalo ho zde jak setkání se sestrami Ketchovými, tak prohledávání muzea jejich slavného předka, v němž lze objevit řadu zajímavostí.

Zombie Island: Z muzea George dále pokračoval na ostrov Zombie, kde měl být ukrytý tajný poklad piráta Ketche. Na údajně vylidněném ostrůvku se však usadil filmový štáb, který zde natáčel film „Ostrov pokladů“. Aby se George dostal do jeskyně s pokladem, musel zaskočit za filmového kaskadéra, během čehož si užil pořádnou kupu legrace.

Londýn, Anglie: Zatímco se George během shánění orlího obsidiánu opaloval v Karibiku, Nico odcestovala do sychravé Anglie, kde se měl v místním muzeu nacházet jaguáří obsidián. Moc klidu si zde ale neužila, jelikož jí ho nedopřál ani profesor Oubier, ani zločinec Karzac. Přes stanici metra Nico prchá až do noční tmou pokrytého přístavu, kde se musí pro ukradený obsidián nepozorovaně dostat na Karzacovu loď.

Broken SwordPopis herních lokací bych uzavřel konstatováním, že oba díly Broken Swordu jsou velmi rozsáhlé hry a každý z nich vám vystačí na desítky hodin skvělé zábavy. Pokud někoho z vás zajímají statistické údaje, pak vězte, že oba díly se mohou pochlubit sedmdesáti lokacemi (z nichž většina scrolluje do stran), BS1 dále padesáti použitelnými předměty a šedesáti interaktivními postavami, BS2 pak sedmdesáti předměty a stejným počtem postav.

Ukazujeme a klikáme…

O zlomeném meči se nedá mluvit jinak než o klasice i z hlediska hratelnosti a ovládání. Je to tradiční point-and-click adventura, kde je jedinou vaší činností rejdění s kurzorem myši po obrazovce a namáhání vlastních mozkových závitů. Herní obrazovku z drtivé většiny zabírá výhled na 2D kreslenou lokaci, který je v horní a dolní části ohraničen prostorem pro předměty (neboli inventářem) a pro témata k rozhovorům. A právě rozhovory obsahovaly další originální prvek - témata v nich byla zastoupena pouze ikonkami (což do té doby nebylo zvykem) a postav jste se mohli vyptávat dokonce Broken Swordi na všechny předměty z inventáře! Nejen díky tomu se první díl Broken Swordu jevil jako neskutečně ukecaná adventura, i když na druhou stranu – dialogy byly kvalitně napsané a snad ještě lépe nadabované, takže si v podstatě není nač stěžovat. Druhý díl už takové množství dialogů neobsahoval, inventář se přesunul z horní lišty do dolní a během rozhovorů jste se mohli postav ptát pouze na vybrané inventářní předměty, jejichž ikonky se přimíchaly mezi ikonky klasických dialogových témat. K samotnému ovládání hry žádné ikonky zapotřebí nebyly – o vše se postaral jednoduchý ANIMOVANÝ (!!! Další z novinek) kurzor, který na interaktivních místech měnil svůj tvar na několik základních funkcí (jdi, seber, použij, promluv si). Levé myšítko sloužilo jako „akce“, pravé jako „prozkoumej“. Třemi slovy: jednoduchost, pohodlí, příjemný pocit.

Technická revoluce…

Když se v Revolutionu připravoval design prvního Zlomeného meče, ujasnili si tvůrci jednu věc – pokud chtějí vytvořit revoluční hru, musí mít nejen špičkovou hratelnost, ale taky musí špičkově vypadat a být neustále v pohybu. Nejlépe jako animovaný film. Cíl to byl v tehdejší době nelehký, ale jak se ukázalo, když se chce, všechno jde. Technologie a kvalita hardwaru PC jim prakticky svazovala ruce Broken Swordrozlišením 640 x 480 a maximálně 256-ti barevnou paletou, ale grafikům se podařilo něco, co nikdo nečekal. Drtivá většina lokací vypadá naprosto úchvatně a je prakticky nemožné na tomto místě vybírat dva nebo tři příklady těch nejhezčích z nich, jelikož by to bylo vůči všem ostatním nespravedlivé.

Technika tvorby „backgroundů“ byla taková, že se každá lokace nejdříve nakreslila na papír, naskenovala do PC a dodatečně vyretušovala, aby přechody barev nepůsobily tak okatě. Obdobným způsobem se vytvářely též animace postaviček. Obrysy se opět rozkreslily na papíře, v PC vybarvily a dotvořily k dokonalosti. I když v roce 1995 už se v adventurách objevovaly první pokusy o využití motion-capture (Prisoner of Ice), grafici v Revolutionu tuto technologii ignorovali (nebo na ni neměli prostředky). Výsledek to však nijak nepoznamenalo – všechny postavičky chodí (relativně) plynule a jejich další škálu pohybů by jim mohly mnohé ze současných adventur závidět. Animátoři však šli ještě o kus dál – obrazovky vyplnili množstvím vedlejších animací a jako vůbec první představili veřejnosti třívrstvý paralaxní scrolling!

Broken Sword

Novoty se netýkaly pouze grafiky, ale i ozvučení. V tehdejší době nebylo zvykem, aby na všech lokacích svištěl vítr, šplouchala voda, zpívali ptáci... nicméně v Broken Swordu jste tohle všechno slyšet mohli. Dabing byl taktéž prvotřídní. Georga si v obou dílech střihl Rolf Saxon (hrál například ve filmu Mission: Impossible), Nico zapůjčily hlas dvě dámy – v jedničce to byla Rachel Atkins a ve dvojce Flamina Cinque. Vrcholem se ale stal hudební doprovod. Podepsal se pod něj významný britský skladatel Barrington Pheloung, jenž spolupracoval na řadě filmů a složil několik vlastních symfonií. Vlastní nahrávání probíhalo v profesionálním Imperial studiu a postaral se o něj třicetičlenný Londýnský Metropolitní Orchestr. Revoluční navíc bylo i používání hudby ve hře, která se neměnila v závislosti na lokacích, jak bylo v té době zvykem, ale v závislosti na dění na obrazovce, jak jsme zvyklí dnes. Suma sumárum, audiovizuální zpracování obou Broken Swordů se neslo ve filmovém stylu (a ve filmové kvalitě) a ve své době nemělo absolutně žádnou konkurenci.

Broken Sword Špičkové adventury i po letech…

Přestože tento článek není recenzí, asi se na mě projevuje profesionální deformace a já mám nutkání obě hry zhodnotit. Pokusím se tedy toto nutkání potlačit jednoduchým konstatováním, že oba kousky jsou jednoznačně skvělé i po těch šesti, respektive pěti letech a mezi novějšími adventurami se nenajde prakticky žádná, která by se jim po stránce hratelnosti dokázala vyrovnat. Proti Broken Swordům působí chudším dojmem i taková Syberia a troufl bych si říct, že na ně nemá ani The Longest Journey, ale to by mohli mnozí z vás považovat za kacířství, takže to raději neřeknu. Rozhodně ale všem, kdož ještě neměli to potěšení jeden z dílů vyzkoušet, tyto hry doporučuji. Možná bude problém je sehnat, ale když se poohlédnete po bazarech nebo si dáte inzerát třeba k nám na bazar, může se na vás usmát štěstí. Mě nezbývá než Revolutionům za tyto brilianty poděkovat a popřát jim, ať jejich připravovaný třetí díl dopadne alespoň z poloviny tak dobře. Pokud ano, máme se skutečně nač těšit.

Autor:




Nejčtenější

Star Wars Battlefront II
Podívejte se na nové trailery Battlefront 2 a Assassin’s Creed: Origins

U příležitosti právě započatého Gamescomu dostaly dvě z nejočekávanějších her současnosti nové trailery. A oba vypadají fantasticky.   celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

The Sims 4 Psi a kočky
Do Sims 4 míří spousta koček a psů, expanze vyjde v listopadu

Simulátor života a vztahů The Sims 4 rozšíří v listopadu expanze s názvem Psi a kočky.   celý článek

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Dark Souls 3
Ovládá hry taneční podložkou, volantem a banány. A je v tom fakt dobrý

Jako by série Dark Souls nebyla dost obtížná sama o sobě, rozhodl se ji youtuber ATwerkingYoshi pokořit pouze pomocí taneční podložky.  celý článek

Další z rubriky

Gwent Thronebreaker
Kartičková minihra ze Zaklínače dostane vlastní příběhovou kampaň

Populární karetní hra Gwent už jednu svoji hru má. V chystaném titulu Gwent Thronebreaker však tradiční partie obohatí i příběhová omáčka.  celý článek

Dark Souls 3
Ovládá hry taneční podložkou, volantem a banány. A je v tom fakt dobrý

Jako by série Dark Souls nebyla dost obtížná sama o sobě, rozhodl se ji youtuber ATwerkingYoshi pokořit pouze pomocí taneční podložky.  celý článek

Výstava staré výpočetní techniky nazvaná Století  informace na Fakultě...
Hurá informatika. Jak se hrálo na školních počítačích

Učebny informatiky byly ještě na přelomu tisíciletí místy, kde někteří studenti viděli počítač poprvé. Místo učení pak na nich samozřejmě chtěli jen hrát hry.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.