Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lovec démonů zfrackovatěl, ale pořád baví. Recenze DmC: Devil May Cry

aktualizováno 
Boj mezi nebem a peklem pokračuje v moderní době. Hlavní hrdina přitom omládl a rozhodl se začít od začátku. A dobře udělal, protože se rozhodně nemá za co stydět.
85

DmC: Devil May Cry

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: Ninja Theory

  • Propracovaná akce
  • Svět Limbo
  • Laciný, přesto zábavný humor
  • Zajímavé zbraně i nepřátelé
  • Absence ruční volby cíle
  • Občas zlobí kamera
  • Pár stereotypních soubojů s bossy

Poctivá akce, která respektuje původní sérii, ale nebojí se změn.

Herní karta

Série Devil May Cry poprvé potěšila fanoušky stylové akce už před dvanácti lety. A stala se zaslouženě velmi oblíbenou, pokud tedy pomineme druhý díl. Nakonec se dočkala celkem čtyř titulů, poslední se objevil v roce 2008.

Za všemi hrami stál vydavatel Capcom, ale ten se nakonec rozhodl, že právoplatný pátý díl nebude a začne se od začátku. Ano, došlo na (ne zrovna) oblíbené "rebootování". A to už z principu vyvolává určité obavy.

Hru sice dostalo na starost studio Ninja Theory (distribuci dál zajišťuje Capcom), které se blýsklo hrami jako Heavenly Sword nebo Enslaved: Odyssey to the West, jenže když se objevily první obrázky Danteho, nejen ďábel zaplakal.

Z onoho cynického lovce démonů se vyklubal jakýsi pubescent, který začal fandit očním linkám a emo účesům. A to nás hodně vyděsilo.

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

Naštěstí finální podoba mladého Danteho je od té původní odlišná. A ještě větší radost nám udělalo, že DmC patří k oněm výjimečným případům, které dokazují, že rebooty nemusejí být pokaždé špatný nápad.

Od začátku a trošku jinak

Scenáristé měli volnou ruku v tom, jak se poperou s příběhem. Je to nový start, takže si nemuseli lámat hlavu s tím, co se odehrálo v předchozích hrách. Naštěstí však nepřekopali mytologii úplně od základu.

Došlo k několika menším a k několika větším změnám, ale ani oddaní fandové původních čtyř titulů nebudou muset protestovat s transparenty před ústředím studia Ninja Theory. Jejich modla pošlapána nebyla.

Světová kritika

DmC: Devil May Cry

Joystiq - 4,5/5  
GameInformer - 9/10
IGN - 8,9/10
GameSpot - 8/10
The Escapist - 3,5/5

Dante je mladík, který si užívá všeho, co život nabízí. Především sličných ženštin, které se nechají rychle zlomit jeho šarmem "zlobivého chlapce". S ničím si neláme hlavu. Tedy až do momentu, než se před jeho karavanem objeví dívka jménem Kat.

Od té chvíle se vše změní a Dante se stane jedním z členů organizace The Order, kterou veřejnost považuje za teroristickou. Pravdou ovšem je, že jde o hrstku odvážlivců, kteří bojují proti démonům ovládajícím náš svět.

Děj má dvě složky. První se odehrává ve světě lidí a je prezentována skoro jako poctivý thriller. Ústřední nepřítel v podobě Mundus, není jen tak obyčejný netvor, který pobíhá kolem a vraždí nevinné, ale mocný obchodník, který přes bankovnictví a média ovládá celý svět. Připomíná mafiánského kmotra.

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

Druhá vrstva příběhu je reprezentovaná místem nazývaným Limbo, kde neplatí fyzikální ani jiné zákony. Potulují se tu nejrůznější bestie a může se zde stát v podstatě cokoliv.

Kontrast mezi oběma světy je propracovaný. Zatímco lidský je potemnělý a depresivní, Limbo je hodně fantaskní. Odehrávají se v něm momenty, jako je například variace na talentové soutěže, prostředí se otáčí vzhůru nohama, ožívají v něm sochy a podobně. S Limbem si tvůrci opravdu pohráli a jen tak se neokouká.

Rozjívený Dante

Zápletka je standardní. Démon Sparda se zamiloval do anděla jménem Eva a zplodili dva syny: Danteho a Vergila. Jde tedy o křížence a jen kříženec neboli nephelim, může porazit Munduse, který zabil Evu a uvěznil Spardu.

Síla scénáře nepochybně není v jeho originalitě, ale v postavě Danteho. Ten sice nejdříve působí jako pubertální fracek, který by zasloužil pár dobře mířených facek, ale za pár chvil si ho oblíbíte. I když je jasné, že jeho povaha nemusí sednout všem.

Není to žádný slušňák, má dost drsný slovník, ale také smysl pro černý humor a pár hlášek se opravdu povedlo. Humor je přímočarý a ne zrovna hlubokomyslný, ale funguje.

Bohužel ostatní postavy už tak zvládnuté nejsou. Vergil či Kat hrají přinejlepším druhé housle a příliš prostoru nedostanou. A když ano, tak se zrovna nepředvedou. Například hlavní ženská postava Kat je naprosto standardním prototypem dívky v nesnázích. Sice občas Dantemu pomůže, protože je médium a má magické schopnosti, ale obvykle potřebuje zachraňovat ona. To Trish, Lucia nebo Lady ze starších her se uměly postarat samy o sebe.

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

DmC: Devil May Cry

Mundus a jeho pravá ruka Lilith jsou správně slizcí, zákeřní a nebezpeční, ale i oni by mohli být na scéně častěji. Nechceme, aby DmC byl epickým dramatem, ale větší propracovanost charakterů vedlejších postav by nám nevadila.

Stará dobrá akce

V případě herních mechanismů se tvůrci z Ninja Theory výrazně neodklonili od toho, co jsme zažili v ostatních titulech Devil May Cry. Dante je tedy vybaven několika druhy zbraní, přičemž nejdůležitější je jejich kombinování.

Nejprve má k dispozici meč Rebellion a dvě pistole Ebony a Ivory, později se dostane k dalším střelným (brokovnice a pistole s výbušnými střelami) a sečným zbraním. Ty jsou rozděleny do dvou kategorií: démonické a andělské.

U některých protivníků fungují jen vybrané typy, takže i kdybyste nechtěli, jednotlivé kousky musíte střídat. Kromě toho, čím stylovější budou vaše útoky, tím lepšího hodnocení se dočkáte.

Stylové znamená, že budete zkoušet různé kombinace střelných a sečných zbraní, nebudete neustále opakovat to samé, spolehnete se na boj na zemi i ve vzduchu a nezapomenete ani na jakýsi hák, kterým si nepřítele buďto přitáhnete k sobě nebo se vy přitáhnete k němu.

DmC
DmC

DmC: Devil May Cry

Už od prvních misí je k dispozici docela dost pohybů a pravdou je, že nás to zpočátku mátlo. Ale přestože je ovládání o něco složitější, než u některých konkurenčních projektů, dá se na něj rychle zvyknout.

Tím, jak jste šikovní, se můžete pochlubit on-line, ale především za to získáváte orby, které slouží k nákupu předmětů a vylepšování schopností. Orby se barevně liší: červené slouží k nakupování, bílé k vylepšování, zelené okamžitě přidají zdraví.

Upravit lze všechny zbraně i některé základní schopnosti Danteho, takže nemusíte mít strach, že nebude do čeho investovat. Pokud jde o nabídku obchodu, není to supermarket, takže je tu jen pár předmětů. A docela užitečných.

Kdo neskáče, není lovec démonů

Výrazná část herní doby je věnována skákání. Dante je zdatný akrobat a předvádí to na každém kroku. Obecně jsou jednotlivé lokace, kde se hopsá z plošiny na plošinu, povedené, dobře navržené, ale někdy malinko zazlobí kamera. Pak je těžké se orientovat v prostoru, takže počítejte s tím, že párkrát spadnete do neznáma a budete si muset danou sekci zopakovat.

Součástí jsou i úrovně s předem určeným časem na splnění úkolu. To je příjemným zpestřením. Jestliže však patříte k vyznavačům rébusů, tak tentokrát máte pech, protože je jich minimum.

DmC
DmC

DmC: Devil May Cry

Ale není třeba se děsit, že se po pár hodinách začnete nudit. Nejen proto, že DmC je tak trošku očekávatelně krátký, ale design misí je povedený.

Lokace nejsou kdovíjak velké, ale zase nabízejí odbočky a můžete hledat bonusové předměty, kterých je dost a dost. A některé úrovně jsou vynikající. Například ta, ve které pomáháte autu s Vergilem a Kat, aby nebylo smeteno tím, takže jim musíte odstraňovat překážky z cesty.

Samostatnou kapitolou jsou souboje se strážci úrovní. Těch není moc, ale takzvaní bossové jsou zajímavě vypadající monstra, na která většinou nestačí standardní postupy. Každé má nějakou slabinu, kterou musíte najít a pak ji využít. Pravdou ovšem je, že obvykle neustále opakujete tu samou činnost dokola, dokud není netvor mrtvý a i finální měření sil s Mundusem by mohlo být o něco propracovanější.

Vergil's Downfall

Vergil sice v DmC: Devil May Cry dostal roli vedlejší postavy a hrát budete za Danteho, ale pokud jste fanoušky spíše staršího z bratrů, tak je tu šance, jak si za něj zahrát. Ti, co si předobjednali hru přes GameStop nebo EBgames, si mohou zdarma stáhnout příběhový přídavek nazvaný Vergil's Downfall, v němž řádí právě Danteho sourozenec. Ale pokud po něm toužíte i vy, tak to není zase takový problém: vlastníci Xboxu 360 za něj zaplatí 720 bodů a pokud máte PS3, tak vás vyjde na necelých devět dolarů, tedy ani dvě stovky korun. Doba vydání není přesně stanovena, ale mělo by to být v prvním čtvrtletí tohoto roku.

Když dojde řeč na běžné nepřátele, tak někteří jsou variací na bytosti viděné už v minulosti, jiní jsou originální. Celkově očekávejte zajímavou sestavu protivníků. Dante je výkonný bijec, ale i on se pěkně zapotí, především ve chvílích, kdy se na něj žene skupina poskládaná z různých nepřátel.

Provedení účinné kombinace úderů je sice v DmC možná o něco snadnější než v minulých hrách, ale hra není lehká. Samozřejmě to závisí na zvolené obtížnosti, ale můžeme říct, že nový Devil May Cry umí být výzvou.

K náročnosti přispívá i jeden nešvar, kdy není možné ruční zaměření na konkrétního nepřítele. To za vás dělá umělá inteligence, jenže se nám například stalo, že jsme chtěli utéct a neustále jsme byli otáčeni směrem k netvorovi. Automatický výběr cíle je obvykle nápomocný, ale byly chvíle, kdy jsme za něj nebyli zrovna vděční.

Naštěstí to dopadlo dobře

Nad vizuální propracovaností, především Limba, už jsme se rozplývali, potěšila nás i zvuková stránka. Je však nutné upozornit, že zatímco na Xboxu 360 běží DmC plynule, tak na PS3 se občas "cuká". PC verze vyjde až 25. ledna.

Fotogalerie

Nakonec jsme si tedy  oddechli. Většina obav se ukázala jako neopodstatněná a z DmC: Devil May Cry se vyklubala poctivá akční hra, která je sice novým začátkem původní série, ale respektuje základy, které vybudovaly předchozí hry.

Mladý Dante možná nemusí po charakterové stránce sednout každému, ale po té herní by jeho dobrodružství mělo potěšit všechny, kteří holdují propracované variabilní a stylové akci. Pár nedotažeností sice najdete, ale není to nic, kvůli čemu bychom tvůrce posílali do horoucích pekel.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

85 %

Čtenáři

77 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 155 čtenářů



Nejčtenější

Wolfenstein II: The New Colossus
Wolfenstein 2: střílet nácky je lepší se zbraní v každé ruce

Koncem října se vrátí bijec nacistů B.J. Blazkowicz, aby dokončil rozdělanou práci z New Order, na nějž hra navazuje. Pár věcí se změní.  celý článek

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Turnaj The International ve hře DoTa2 nabídl rekordní výhry.
Vítězové turnaje v Dota 2 si odnesli rekordních 10 milionu dolarů

Právě skončený světový turnaj ve hře Dota 2 byl přinejmenším z hlediska vyplacených výher tou dosud největší událostí ve světě e-sportu. Vítězové si přišli...  celý článek

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Arma 3 Laws of War
Přídavek do Army 3 umožní hrát za humanitárního pracovníka

Ve hrách zcela neobvyklý pohled na válečné peklo nabídne přídavek Laws of War pro Armu 3. Vyzkoušíte si v něm roli nestranného humanitárního pracovníka.   celý článek

Další z rubriky

Warhammer 40 000: Dawn of War 3
RECENZE: Warhammer 40 000: Dawn of War 3 je velkým šlápnutím vedle

Pokud se mohli vývojáři z Relic Entertainment něčím chlubit, tak tím, že jejich realtimové strategie patří k naprosté špičce žánru a při jejich koupi...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.