Vítám vás v druhém díle povídání o historii adventur. Posledně jsme skončili rokem 1990, dnes se budeme věnovat letům 1991 - 1994, tedy období největšího rozkvětu klasických point-and-click adventur.
1991:
Stejně jako v předchozím díle, začneme i dnes u legendární Sierry. Ta se totiž v roce 1991 činila ze všech výrobců adventur nejvíce a představila hráčům hned pět titulů! Dle mého názoru nejvýznamnější z nich bylo pokračování nepříliš vydařené detektivky se svéráznou ženou v hlavní roli, Laura Bow II: Dagger of Amon Ra. Druhý a zároveň i poslední díl, vytvořený přímo Robertou Williamsovou, však již byl po všech stránkách kvalitnější. Pojednává o reportérce Lauře Bowové, která je vyslána do muzea Leyendecker za účelem zjištění podrobností o nově nalezeném artefaktu. V muzeu se však začne odehrávat série záhad a vražd, jimž musí Laura přijít na kloub. Hra je rozdělena do šesti aktů a obsahuje několik konců závislé na tom, jak úspěšně jste si během hraní počínali. Vydána byla původně pouze na disketách, později však i na CD s kompletním dabingem.
Kromě Laury Bow II slavila Sierra úspěch i s dalšími díly svých „nekonečných“ sérií. Již pátého dílu se dočkal proutník Larry ve hře Leisure Suit Larry V: Passionate Patti Does a Little Undercover Work. Ve skutečnosti se však jednalo pouze o čtvrtý díl, i když nesl ve svém názvu pořadové číslo 5. Důvod je docela komický - Al Lowe, tvůrce série, se po třetím díle zapřísáhnul, že čtvrtý díl nikdy nevytvoří… a aby i po změně názoru dodržel slib, jednoduše jej přeskočil. V „pětce“ se pak Larry probouzí s totální amnézií, co se to vlastně v předešlém díle odehrálo (zpětně jej pojmenovává „Larry IV: The Missing Flopies“, tedy „Chybějící diskety“). V této hře se Larry poprvé oblekl do VGA kabátu a grafické ztvárnění hry se přesunulo do stylu „křivých stěn“, neboli „cartoons“. Prvního 256-ti barevného vzhledu a kompletního nadabování se dočkal taktéž Roger Wilco ve hře Space Quest IV: Roger Wilco and the Time Rippers. Rogera tentokráte čeká cestování v čase, respektive mezi minulými i budoucími díly této série (jukne i do prvního dílu, jehož část je ztvárněna autenticky pouze v šestnácti barvách). Krom zmíněných her ještě Sierra vydala dvě o něco méně známé a úspěšné hry - Eco Quest 2: Lost Secret of the Rainforest (jedná se o ekologickou naučnou adventurku) a Castle of dr. Brain, což byla v podstatě více logická hra než adventura.
Činil se taktéž Legend Entertainment se svými hybridy mezi starými textovkami a moderními grafickými adventurami. Kromě pokračování kouzelnické hry Spellcasting 201: The Sorcerer's Appliance vytvořil taktéž poměrně zajímavou scifi hru Timequest, která pojednává o zlotřilci, co ukradl stroj času a s jeho pomocí změnil historicky důležité události. Vy musíte tohoto lumpa vypátrat, stroj času mu sebrat a taktéž napravit vše, co v uplynulých třech tisících letech zpustošil. V opačném případě hrozí zničení celé civilizace.
Po úspěchu Operation Stealthu přispěchal s další detektivkou Delphine Soft. Jmenovala se Cruise for a Corpse a jako inspektor Raoul jste v ní byli pozváni svým přítelem Niklosem na zábavní projížďku lodí. Během plavby však začnou cestující záhadně umírat a abyste nedopadli obdobně, musíte vraha co nejrychleji vypátrat. Z řady dalších her ještě jmenujme Suspicious Cargo od Gremlinu, což byla detektivka odehrávající se v 21. století na jednom z měsíců Saturnu. Hra ještě obsahovala zastaralé zadávání textových příkazů z klávesnice. Opomenout nelze ani dalšího Pána prstenů (Lord of the Rings), tentokráte od společnosti Interplay. Jednalo se však spíše o RPG (využití pravidel AD&D) s adventurními prvky.
1992:
Na trůnu nejúspěšnějšího výrobce adventur vystřídala Sierru v roce 1992 společnost LucasArts. Ta učinila v tomto období dvě významné skutečnosti - jednak se herní divize Lucasfilmu částečně osamostatnila (proto změna názvu firmy na LucasArts) a druhak na počátku roku vydali hru, na níž budou zřejmě až do skonání světa vzpomínat všichni příznivci adventur s nostalgickou slzou v oku. Jednalo se o druhý díl adventury s potřeštěným pirátem Guybrushem Threepwoodem v hlavní roli, Monkey Island 2: LeChuck’s Revenge. Práce na něm začaly již při dokončování prvního dílu a Ron Gilbert se svým týmem se rozhodl toto pokračování udělat mnohem dokonalejší, vtipnější a rozsáhlejší. V podstatě se jednalo o první hru LucasArts běžící primárně ve VGA s vylepšeným plně grafickým interfacem (příkazy a předměty již nebyly textové, ale kreslené).
Monkey 2 byl oproti svému předchůdci téměř dvojnásobně rozsáhlý (finální verze musela být dokonce zkrácena kvůli protestům finančních úředníků LucasArts, že hra na 7 disket je až příliš). Do hry byly implementovány dva obtížnostní módy, protože prý první díl většina hráčů vůbec nedokončila. Ron Gilbert dokonce vtipkoval, že „kdybychom z jedničky vyřezali její závěrečnou část, nikdo by si toho ani nevšimnul a já bych si ušetřil práci :o)“. Děj Monkeyho 2 se odehrává na čtyřech rozsáhlých ostrovech v Karbiku a Guybrush tentokráte nepátrá pouze po svém úhlavním nepříteli LeChuckovi, ale taktéž po věhlasném pirátském pokladu Big Whoopu.
Pokud o Monkey Islandu 2 hovoříme jako o skvělé hře, pak další projekt LucasArts vydaný v polovině roku 1992 musíme označit za naprosto geniální. Samozřejmě zde mluvím o adventuře Indiana Jones and the Fate of Atlantis, kterou já osobně považuji za vůbec nejlepší adventuru všech dob. Její tvorbu si vzal pod taktovku Hal Barwood, což je kupodivu tentýž člověk, co totálně zprznil další Indyho pokračování nazvané Infernal Machine. Hal vymyslel zcela nový a neskutečně rozsáhlý příběh (i když v něm nalezneme mnohé podobnosti s filmem „Dobyvatelé ztracené archy“) a obalil hru do krásného grafického kabátu doplněného o perfektní „indy-like“ hudbu ve formátu Midi. Hra měla fantastickou atmosféru - s krásnou společnicí Sophií Hapgoodovou po boku a odpornými nácky v patách jste procestovali skoro celý svět, abyste nakonec skončili v zatopené Atlantidě a zničili ďábelský stroj, jež dokáže dělat z lidí bohy. Legendou se tato hra stala především díky své až návykové hratelnosti a taktéž celkem tří možných a naprosto odlišných průchodů hrou vyúsťující v několik různých konců. Je to prostě pravá perla, kterou by si žádný fanoušek adventur neměl nechat uniknout. K dispozici je samozřejmě i plně namluvená CD verze (na hlas Harrisona Forda však můžete zapomenout).
Zatímco LucasArts zářil, Sierra si pohodlně špacírovala cestičkou prošlapanou jejími předešlými tituly. Světlo světa tak spatřil The Quest for Glory III: Wages of War (Jako Shapeirský princ se vydáváte do země Tarna, kde hrozí vypuknutí války vyvolané smrtí zloducha Ad Avise) a King's Quest VI: Heir Today, Gone Tomorrow (Princ Alexandr cestuje po čtyřech ostrovech Zeleného souostroví, aby naleznul a osvobodil Cassimu - dívku, kterou spatřil v magickém zrcadle). Obě hry disponovaly nádhernou VGA grafikou a využívaly osvědčeného ikonkového interfacu.
V roce 1992 zaznamenaly adventurní debut hned tři firmy, jež nás v budoucnu zásobovaly (a některé snad ještě budou zásobovat) množstvím kvalitních a uznávaných her. První z nich jsou američtí Westwood Studios, jejichž kořeny sahají až do let 1985, kdy zakladatelé Brett W. Sperry a Louis Castle tvořili hry doslova na koleni v jedlé Los Angeleské garáži. V roce 1992 pronikli na trh adventur s výbornou fantasy pohádkou Legend of Kyrandia. Kyrandia přišla s velmi jednoduchým interfacem - nebyly zde žádné příkazy, žádné ikonky, jen jeden kurzor všeuměl, který se staral o vše potřebné. Hra si získala velkou oblibu především díky své atmosféře, nádherné grafice a příběhu, v němž jste jako budoucí princ Brian pátrali po zlém šaškovi/čaroději Malcolmovi.
Dalším nováčkem byla britská Revolution Software založená v roce 1990 Charlesem Cecilem a Tony Warrinerem. Každý z vás určitě zná jejich famózní megaadventuru Broken Sword, nicméně jejich prvotinou se stala právě v roce 1992 Lure of the Temptress. V klasické 3rd person adventuře, zasazené do fantasy světa žijícího svým vlastním nezávislým životem, je vaším úkolem uniknou z věznění zlé čarodějnice a osvobodit jí ovládané městečko. Zajímavý je na hře její novátorský víceúčelový interface.
Poslední společností, která v tomto roce spatřila světlo světa a která již bohužel neexistuje, byla Cyberdreams (proslavená především psychologickým hororem I Have No Mouth And I Must Scream). Její prvotinou byl horor Darkseed, postavený především na motivech a grafice uznávaného malíře H.R. Gigera. Hlavní hrdina se jednoho rána probudí a zjistí, že zrcadlo v jeho obýváku je vstupním portálem do cizího bizarního světa, jehož obyvatelé, příšerné obludy, se chystají ovládnou náš svět. Hra se ovládala pouze klávesnicí, grafika běžela ve vysokém rozlišení (640x350), ale pouze v šestnácti barvách.
O zbylých hrách vydaných v roce 1992 se již zmíním pouze telegraficky. Pozornost si jistě zaslouží projekt od Microprose nazvaný Rex Nebular, což je klasická scifi adventura se silným příběhem, VGA grafikou a příkazovým interfacem. Poměrně známá je taktéž kvalitní detektivka The Lost Files of Sherlock Holmes od Electronic Arts, která je klasickou adaptací knihy A.C.Doylea „Jack Rozparovač“. Core Design, tvůrci pozdějších slavných Tomb Raiderů, se prezentovali jednoduchou kreslenou pohádkovou adventurkou The Curse of Enchantia,
no a na svět se dralo taktéž kontroverzní francouzské Cryo se svojí akčně/strategickou adventurou Dune, jejíž volné pokračování je právě v těchto dnech ve výrobě. Již zaběhnutá společnost Legend Entertainment vydala v roce 1992 dva tituly - Gateway a Spellcasting 301: Spring Break.
1993:
Ať se vám to líbí nebo ne, největší pozornost si v roce 1993 získala bezesporu velmi kontroverzní hra Myst od společnosti Cyan. Spousta hráčů ji považuje za famózní a bezkonkurenční herní projekt, jiní zase za změť neuspořádaných puzzlů, jejichž koncept negativně ovlivnil vývoj budoucích adventur. Ať tak či onak, dvě věci Mystu nikdo neodpáře - byla to vůbec první hra vyvíjená pouze pro CD-ROM a stala se vůbec nejprodávanější hrou minulého desetiletí. Její nejsilnější stránkou bylo jednoznačně technické zpracování, ať už se jednalo a detailní fotorealistickou grafiku v dosud neprobádané SVGA (640x400, 256 barev), o renderované animace, nebo o kvalitní zvukové efekty. Příběh kupodivu nebyl až tak důležitý, ve hře jste cestovali mezi několika menšími scifi světy a na nich řešili spoustu logických hádanek. Neexistoval zde žádný inventář, žádné NPC charaktery. Jen vy, neznámý svět a velké množství puzzlů. Myst se vloni dočkal velmi vydařeného přepracování do 3D, viz naše recenze na RealMyst.
Nicméně mou nejoblíbenější hrou tohoto roku se stala překrásná pohádková adventure Simon The Sorcerer od americké společnosti Adventure Soft. Čtrnáctiletý hoch jménem Simon je přenesen se svým pejskem do fantasy pseudo-minulosti, kde se musí stát kouzelníkem a porazit zlého čaroděje Sordida. Simon the Sorcerer je klasická point-and-click adventure s interfacem podobným hrám LucasArts
(v dolní části obrazovky výpis příkazů a inventář), avšak má úžasně detailně prokreslené herní prostředí a jeho atmosféra je přesycena vtipnými dialogy s nejrůznějšími pohádkovými bytostmi (močálník, obr, kouzelníci, princezny…). V současnosti se připravuje již její třetí díl, tentokráte kompletně ve 3D (bohužel).
Když už jsem v předchozím odstavečku nakousl LucasArts, tak se u nich na chvilku zdržíme. V roce 1993 si pro nás připravili hned dvě kvalitní adventury - jednou z nich je pokračování jejich vůbec první hry Maniac Mansion s názvem The Day of the Tentacle. Tento druhý díl je ještě praštěnější než ten první a opět se odehrává v šílené paranormální budově a jejím okolí. Za hrou stojí designér Tim Schafer, o němž ještě bude v souvislosti s adventurami LucasArts řeč. I druhá hra vydaná v tomto roce je z humorného soudku a pojednává o dvou… zvláštních detektivech. Jsou jimi totiž pes a králík a jmenují se Sam and Max. Hra si vzala námět z komixu Steve Purcella, kterýžto byl jednu dobu taktéž zaměstnancem Lucas Arts. Sam and Max je charakteristická svou cartoon grafikou, občas trošku sadističtějším vtipem a taktéž četnými zábavnými mezihrami. Zajímavá a dost nepochopitelná je však změna interfacu z charakteristického a hráči oblíbeného příkazového na ikonkový systém Sierry.
Sierra si již po několik let lebedila stále ve stejném a dobře vyhřátém hnízdečku. Žádná z jejich her neznamenala průlom na adventurním poli, ať už se jednalo o Leisure Suit Larry VI: Shape Up or Slip Out (zde je poprvé Larry namluven, jinak hra sklidila slávu hlavně za svoji detailní grafiku polonahých slečen) nebo o Space Quest 5: The Next Mutation
(tvůrčí duo Murphy - Crowe se rozpadlo a autorem pátého dílu je pouze Mark Crowe, který hru vytvořil pro Dynamix, což byla sesterská společnost Sierry). Sierra se pokusila přijít na trh s novinkou nazvanou Freddy Pharkas: Frontier Pharmacist, což byla westernovka z 19. století napsaná Al Lowem, nicméně ta nakonec nesklidila takový úspěch, jaký se očekával.
Zato Legend Entertainment naznačil, že u svých textovek doplněných obrázkem rozhodně zůstat nehodlá. Pravda - dvě jimi vydané hry ještě oblékaly tento postarší kabátec (Eric the Unready a Gateway 2), nicméně vylepšený engine a interface okusila jako první hra Companions of Xanth, která taktéž odstartovala série adventur vycházejících ze známých knižních předloh (v tomto případě to byla fantasy série Xanth od Pierse Anthonyho). Engine běžel v rozlišení 320x200, 256 barev (původní v 640x350, 16 barev), z čehož logicky pramenilo i nové uspořádání herní obrazovky: ve sloupci nalevo se nacházely příkazy, ve spodní části inventář s kreslenými předměty, menu a dialogové okénko. Zbytek obrazovky zabíral výhled na herní lokaci z pohledu první osoby.
O několika dalších adventurách z roku 1993 se z důvodu nedostatku místa zmíním jen velmi stručně. Pozornost si určitě zaslouží pokračování pohádkové hry od Westwoodu, Kyrandia 2: Hand of Fate. Ta přichází s opět velmi kvalitní grafikou, vylepšeným ovládáním, novou hlavní hrdinkou (kouzelnice Zanthia) a samozřejmě novým příběhem, jenž však kvalitativně zaostával daleko za prvním dílem a možná právě proto je Kyrandia 2 považována za nejslabší díl série. Další zajímavou adventurkou byla Bloodnet. Jejím tvůrcem je Microprose a hra představuje kvalitní futuristický mix cyberspacu a upírství. No a když jsme u těch upírů, rozhodně nemohu zapomenout ani na Dracula Unleashed od Viacomu, což byl vydařený a velmi vychvalovaný interaktivní film odehrávající se na sklonku devatenáctého století v Londýně.
Pozor - v současné době se připravuje jeho vylepšená DVD verze, takže se máme nač těšit! Výčet adventur uzavřu vzpomenutím na o něco méně kvalitní Innocent Until Caught od Divide by Zero a Shadow of the Comet od francouzských Infogrames. Obě hry se v budoucnu dočkaly slavnějších a vydařenějších pokračování.
1994:
Přelom let 93/94 se nesl jednoznačně pod taktovkou Sierry. Ta ve zmíněné době vydala hned tři velmi kvalitní kousky, z nichž jeden se zapsal do historie adventur zlatým písmem a stal se po zásluze nejlepší adventurou roku - Gabriel Knight: Sins of Fathers. Tvůrcem této hry je nadaná spisovatelka, scenáristka a designérka Jane Jensen (interview), pro niž znamenal Gabriel Knight první možnost se samostatně prosadit na herním poli (doposud pouze asistovala u některých předchozích projektů Sierry). Svůj debut pojala vskutku megalomansky, jako první hru Sierry ji plánovala primárně pro CD-ROM a díky zvýšenému rozpočtu si mohla dovolit najmout profesionální dabéry (Gabriela namluvil Tim Curry). Hra se skvělou temnou atmosférou a chytlavou hratelností pojednávala o knihkupci a spisovateli Gabrielovi Knightovi, který ve snaze získat materiály pro svou novou knihu, začal se vměšovat do případů voodoo vražd v New Orleans. Posléze pak zjišťuje, že je posledním z rodu Lovců stínů, jejichž posláním je bojovat s nadpřirozenými temnými silami.
Za velmi vydařené lze označit i čtvrté díly sérií Quest for Glory a Police Quest. Quest for Glory IV: Shadows of Darkness sice nepřišel s žádnou novinkou a vypadal v podstatě totožně jako předchozí díl, nicméně, a to je podstatné, hrál se dobře. Zato Police Quest IV: Open Season doznal mnoha změn. Tak zaprvé již nebyl dílem Jima Wallse, který vytvořil všechny předešlé díly, ale nováčka Daryla Gatese. Zadruhé zde byl pokus o první SVGA, který ale jaksi vyšel naprázdno, jelikož herní lokace byly stále pouze v rozlišení 320x200, pouze ikonky a předměty v inventáři vypadaly „ostřeji“. No a zatřetí se změnila celková koncepce hry - jednalo se o naprosto vážnou detektivku s digitalizovanou grafikou, animacemi i zvuky. Co se mě týče, jednoznačně nejlepší díl série.
Všechny tři výše zmíněné hry však již byly jen labutí písní postaršího enginu SCI,
běžícím ve VGA a využívajícím klasický ikonkový interface. S novým vzhledem i ovládáním přišla Sierra na sklonku roku 1994 ve hře King’s Quest VII: The Princeless Bride. Grafika se přehoupla tentokráte již do opravdové SVGA, v níž se grafici a animátoři vskutku vyřádili, a ikonky vystřídal jednoduchý kurzor všeuměl. S tím přišla i obrovská výhoda, že se na rozdíl od všech předešlých her Sierry začaly interaktivní předměty na lokacích hlásit pod kurzorem. Nicméně i přes tyto změny a vylepšení se stal sedmý King’s Quest spíše propadákem, a to kvůli nevalnému příběhu a špatné hratelnosti. Holt, talent Roberty Williamsové si vybral oddechový čas.
Jak tak sleduji, prostor, jenž mám pro tento článek vyčleněn, je těsně před vyčerpáním. Nechám si tedy několik her z roku 1994 napříště (v čele s revoluční Under a Killing Moon) a dnešní povídání uzavřu po boku s americkými Westwood Studios. Ti nám na sklonku roku představili třetí a poslední díl pohádkové série Kyrandia s podtitulem Malcolm’s Revenge. Tentokráte jsme dostali pod kontrolu šaška Malcolma, hlavního záporňáka z prvního díku, s nímž jsme se procházeli ne po ručně kresleném, ale překvapivě renderovaném herním prostředí. Hra obsahovala několik specialitek, jako je možnost lhát/mluvit pravdu během rozhovorů nebo kouzlit pomocí magické hůlky. Mezi její charakteristiky patřila velmi pěkná grafika a velká rozsáhlost, ale taky nelogičnost a až přehnaná obtížnost. I přesto se stala mezi adventuristy velkým hitem.
Ta to by bylo pro dnešek vše a pokud budete chtít, sejdeme se zase za týden, kdy již tuto sérii článků o historii adventur definitivně uzavřeme. A ještě malá poznámka na závěr: jak jste si možná všimli, tentokrát jsem za článek neumístil žádnou anketu, takže chcete-li se k danému tématu sami vyjádřit, případně uvést, která z adventur je dle vašeho názoru nejlepší, učiňte tak prostřednictvím diskusního fóra pod článkem.
