Další rozšíření řady Medal of Honor má - po eufemisticky řečeno rozpačitém přijetí kapesního Medal of Honor: Underground, mnohem slibnější audiovizuální prezentaci. Připravte se na podařené FMV sekvence s autentickými záběry z války, na detailní 2D grafiku bohatou na barvy a tematicky odlišné úrovně a na skutečně podařenou zvukovou kulisu. V tomto ohledu nemá Infiltrator chybu.
Do akce, obnášející v každé z misí návštěvu jiného bojiště druhé světové války, jste vybaveni poměrně skromně, ale v dané úrovni vždy narazíte na místa, kde můžete vaši výbavu obměnit - tedy s tím, že máte vždy toliko hlavní a sekundární zbraň. V prvním případě jde o automat, pušku či pistoli, ve druhém o granáty, bazuku a časovanou nálož. Stejně jako munici i jednorázové medikamenty lze čas od času vyzískat od padlých nepřátel, z čehož je zřejmé, že na inventář se tady nehraje. Jdete vpřed, střílíte a likvidujete nacistickou chásku a k tomu plníte velitelstvím zadané úkoly. Jako dojít či projít odněkud někam, vyhodit do vzduchu nějaký objekt, nalézt tajnou dokumentaci apod. Po splnění posledního úkolu je nakrátko konec představení a přesouváte se dál, do jiné úrovně, potažmo mise, mající vždy jakési příběhové pozadí.
Jednotlivé úrovně jsou sice striktně lineární, ale nabízí jistou míru interakce, kam patří výbušné sudy, budovy, kde se lze schovat, anebo ultimátní zbraně, které je možné využít - patří sem stacionární těžký kulomet a tank, jenž se však ovládá zbytečně komplikovaně. Vedle toho nezůstal nepovšimnut ani stealth aspekt, v němž oceníte pacifikaci nic netušících strážných na obchůzce s tím, že se pak nadějete o poznání menšího zájmu ze strany Třetí říše. Takže zatím to vypadá na skutečně velkou věc, klasických stříleček dnes na trhu není mnoho a v případě Infiltrator by mohlo jít o trefu do černého. Nebýt několika poměrně zásadních maličkostí…
Váš postup vpřed je determinován skutečností, kolik vydržíte. Pakliže to neustojíte, musíte spoléhat na skutečnost, zdali jste již prošli neviditelným checkpointem, abyste danou úroveň nemuseli hrát od jejího úplného začátku. Jenomže počet možných opakování je striktně omezen, nota bene se vám status přenáší do další mise, přičemž nemusím připomínat, že ty pozdější budou zatraceně obtížné. Takže doporučuji zkraje šetřit "continue" a pilovat a zase pilovat. Po skončení mise vám autoři milostivě o jedno opakování navýší šance na přežití, za což jim můžete v kanclu vypucovat kanady, nebo je poslat tam, kde slunce nesvítí, každému dle jeho ctěné libosti a nálady.
Infiltrator je po čertech těžký kousek. Má to několik příčin. Lineární postup vpřed s pravidelným zablokováním dříve prošlých lokací, kde jste si nechali pro strýčka příhodu uzdravovačku dvakrát nepotěší. Veliká přesila nepřátel také ne, i když to není ten pravý důvod pro mé hořekování. Ve stealth misích, či stealth manévrech citelně chybí např. ve Splinter Cell nabízené posunutí obrazu dál, abyste se lépe obeznámili s terénem. Nemluvě o nějaké další alternativě vypořádání se s hlídkami, než doběhnutí za jejich záda s vymazáním z obrazu skrze úder pažbou vaší momentálně držené zbraně.
A během střílení se s vojáky je posléze velikánský otazník nad některými nepříliš propracovanými herními mechanismy. Někdy vás totiž vaše dovednost automatického přikrčení na místě ochrání před nepřátelskými kulkami, jindy zase ne (resp. většinou nikoliv). Ale co hlavně, velice špatně se bojuje s protivníkem, který vůči vám stojí šikmo, anžto se tento směr hodně mizerně přes směrový kříž volí. Takže se dosti často točíte jako na obrtlíku a pálíte vysloveně Pánu bohu do oken a němečtí vojáci to do vás zatím v klidu nasypou. Jinak šikovná alternativa strafování ve vybraném směru není vůbec špatná, ale v závěru herního dobrodružství nebude již tolik platná, neboť protivníci vás v pohodě zacilují i tak a při jejich nabíhání do prostoru ze všech možných i nemožných stran vám garantuji, že tahle okousané nehty dlouho mít nebudete. Nevhodně je zvoleno spravování
zbraňového arzenálu, namísto primárního a sekundárního ataku musíte nepochopitelně přepínat mezi zbraněmi a pak tuto teprve použít, což je v případě granátů, jež budete mít asi nejčastěji, zbytečně zdlouhavé a ve víru boje tudíž naprosto nepoužitelné. Zajímavý je nicméně motiv, že čím déle máte stisknuté akční tlačítko, tím dále granát letí…
Vedle uvedeného se ještě pravidelně dočkáte pasáží, v nichž po obrazovce běhá toliko zaměřovací terčík a v této first person perspektivě musíte v časovém limitu vydržet při životě. Máte neomezeně munice a lze střílet i tak, že máte stále stisknuté tlačítko "fire", ale pak těžko udržíte konstatní náměr. Nicméně tvůrci nabízené zpomalení pohybu zaměřování pro nějaké přesné zacílení protivníka je úplně zbytečná aktivita, ani první a pohříchu ani poslední nápad, nemající v praxi reálné využití. Uvedené pasáže jsou v závěru hry neskutečně frustrující a musíte se jako za starých časů učit, odkud v danou chvíli kdo vyskočí apod. Nedosti na tom se občas dostavuje pocit, že zaměřování je nepřesné, ale to už je asi jen má ryze subjektivní reakce na časté neúspěchy. Jinak se tady dočkáte i vcelku příjemného leteckého dne, kdy coby kulometčík jednoho bombardéru ze spojeneckého svazu likvidujete nalétávající stíhačky.
Po dohrání se vám zpřístupní i jeden ze dvou prvotně nepřístupných režimů nazvaný Survival, v němž likvidujete na malé náměstíčko stále nabíhající německé vojáky. Stran druhého módu nemohu sloužit, protože mám jenom jedny nervy a herní finále, v němž vás čeká sice jen pár místností k prolezení, ale nášup neuvěřitelně přesných a zdatných Němčourů mi ukrojilo hezkých pár let života. Takže úplně nakonec snad ještě připomenutí linkového propojení s GameCube a konektivita s Medal of Honor: Rising Sun. Tahle záležitost je zkrátka jen pro mimořádně trpělivé hardcore střelce, ostatní ji mohou zařadit do kolonky podprůměrná hra s promarněným potenciálem, nicméně kooperativní režim skrze dvě propojené cartridge může docela zvednout můj kritický náhled na věc!
| Medal of Honor: Infiltrator | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
