Některé příbuzenské vztahy se těžko prokazují. A o to horší je to u herních postaviček. Nintendo to dokáže navíc vždy ještě o kousek více zamotat. Takže. Mario a Luigi jsou bratři. Ale otázka je, jak do téhle "famiglie" zapadá samotný Wario? Dle informací je to prý jakési alter ego samotného Maria. Což vzhledem k prvnímu dobrodružství před mnoha lety sedí. Co však dále sedí je skutečnost, která jistě Maria zamrzí a to, že kterýkoli díl Waria byl vždy o řádný krok napřed - co se týče hratelnosti, v porovnání s eskapádami klaďase Maria. Tato skutečnost je nicméně dána toliko verzemi pro GameBoy. Nyní, po čtyřech vystoupeních na kapesní konzoli, přichází první skutečně velká akce s Wariem v hlavní roli. Který opouští stísněné 2D prostory a vydává se vstříc novým rozměrům!
Wario není jediný, kdož zažívá premiéru na velké konzoli. Luigi měl tu čest dokonce být úvodním titulem na nové nextgen platformě od bigN. Takže souboj o maskota právě započal. Mario a Luigi již své kvality předvedli a Wario se blíží na startovní čáru, aby rozeběhl svou zbrusu novou kariéru.
Je velice těžké hodnotit hry od samotného Nintenda a býti u toho ještě objektivní. Vždyť je to přece bigN, volají jedni. Ale pak zase ti druzí - vždyť jenom omílají a vylepšují svoje série
stále dokola. A pak třetí a nezávislá strana - no hlavně, že se to dá hrát a dobře to vypadá. Co na to Wario? Tahle postavička má velice dobrou reputaci - co se týká handheldu.
Vzpomeňte si na geniální Mario 64 a nebudeme si nic nalhávat, od Sunshine se čekalo daleko více a jak se říká, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, viď Laro? Takže se pomalu ale jistě dostáváme k hlavnímu problému Waria. Wario byl vždy jinačí a to od něho hráči očekávali i teď. Nechtěli tedy dalšího Maria. Pohříchu se však stalo, že pro dnešní dobu vznikla zcela obyčejná a ničím výjimečná plošinovka. Připravte se na klasický 2.5D svět, který je navíc tak přímočarý, že i Manic Miner je proti němu hotové bludiště. Nejde ani tak o to, že Wario World je klasická chodička. Já jsem při prvním ochutnání očekával spíše něco jako Pandemonium, nežli dalšího Crashe. V době, kdy se dají pomocí kamer dělat hotové zázraky, tu tak vznikla naprostá tuctovka. To i Luigi, který měl stejné zpracování, vše vynahrazoval skvělým humorem a nápady, což Wario překvapivě postrádá.
Wario World je totiž učebnicový příklad, jak vydělat peníze - tedy nic ve zlém. Hra obsahuje čtyři království (světy) a každé království se pak dělí na několik levelů. Pokud úspěšně absolvujete jeden level, postoupíte klasicky do dalšího a tak dále. Pokud nesplníte daný level na sto procent, máte možnost se vrátit a svoji chybu napravit. K tomu zde máte dokonale
znázorněno, co vše vám ještě chybí posbírat. Až dokončíte levely v daném světě, objevíte se před závěrečným bossem daného království a tak dál a zase dál, až získáte ruku princezny, zachráníte svět anebo se stanete milionářem (bez Čecha). Jestliže překlenete tak polovinu hry, začne vám být něco velice podezřelého a to, že každou chvilku bojujete proti subbossům a s tím související ostudná skutečnost, že každého toho mohutného, x-krát většího protivníka skolíte stejnou metodou. Pročež se pak na další setkání ani nějak moc netěšíte, ale spíše se modlíte, aby to již bylo konečně za vámi.
A co se týče modelu časté likvidace nepřátel, tak tady vám to občas připadne jako v nějakém špatném kung-fu filmu. Protivníků je totiž velké množství a vy při setkání s početní přesilou jako vzteklí mlátíte do tlačítka a rozdáváte zběsilé rány nalevo napravo. Občas uchopíte vybraného omráčeného soka anebo nějaký sloup či sochu, roztočíte to a nepřátelé již létají vzduchem. Což je vlastně hlavní náplní celé hry.
Další pohybové aktivity a principy jsou shodné s GB verzí. Takže můžete rychle běžet, aplikovat skok a pád s úderem atd. Nesmíme zapomenout ani na obvyklé sbírání. Klasické mince, které vám slouží jako continue, zavření skřítkové, co musíte osvobodit, váš ztracený majetek a krystaly,
jež vám otevřou cestu dále. Krystaly jsou před vámi různě poschovávané a je to jediná část, která je tady opravdu hodně zábavná a zajímavá. V každé místnosti totiž musíte přijít na to, jak krystal získat. Ze začátku je to velice jednoduché, ale postupem času již musíte využít i svou šedou kůru mozkovou.
Jak rád bych o této hře napsal něco hodně pozitivního, rozebral něco revolučního, co se ještě předtím neobjevilo, jenže bohužel nemohu. Co zde spatříte, jste již viděli a hráli mockrát předtím a myslím, že i v daleko lepší kvalitě. Po technické stránce nicméně nemám opravdu žádných připomínek. Klasický design, který je tak typický pro Nintendo, se nedá přehlédnout a zaměnit a o zvuku a hudbě to platí dvojnásob. Jenom vás v tomto případě varuji - nedávejte si na moc dlouho pauzu, protože melodie v menu je naprosto příšerná.
Skutečně nemám nic proti plošinovkám, spíše naopak. Jenomže Wario si při své premiéře na velké konzoli zasloužil daleko lepší zpracování, něco jako měl právě Mario na N64. Škoda!
P.S. Majitelé obou přístrojů (GC a GBA) se opět dočkají několika překvapení navíc. V případě Wario Worldu sem patří částečné zpřístupnění titulu WarioWare.
| Wario World | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
