Zdejší story se odvíjí na odlehlém ostrově (nebo spíše kontinentě) zvaném Forseena. Ten je zpočátku rozdělen na šest říší: Almekia, Padstow, Norgard, Leonia, Iscalio a Carleon. Do děje jsme uvedeni po skončení války Almekie proti Norgardu, která dopadla poražením druhé země a smrtí jejího krále. Na samém začátku hry se sejdou dva významní vojevůdci Almekie, rytíř smrti Cador a slavný generál Zemeckis. Toho Cador přesvědčí, že král jej podezřívá z vlastizrady a zamýšlí nechat ho popravit. Nic z toho samozřejmě není pravda, nicméně Zemeckis všemu uvěří a nakonec podlehne „radám“, příslibům a našeptávání proradného rytíře smrti a rozhodne se převzít moc nad celou Almekií. Tu noc, podporován svými loajálními vojáky (kterých měl jako generál spoustu), dobyl hlavní město Almekie Logres a zabil krále. Podařilo se však uprchnout princi Lancovi a jeho věrnému rytíři Gereintovi a to za pomoci záhadné a zcela neznámé krásky. Společně prchnou do země Padstow k moudrému králi Coelovi. Ten jim slíbí, že mladému princi pomůže dobýt zpátky jeho rodnou vlast a na důkaz toho přejmenuje Padstow na Novou Almekii. Zemeckis založí na půdě původní Almekie svou říši Esgares a rozhodne se ovládnout celou Forseenu a vyhladit z ní všechny ostatní státy. Tím rozpoutá velkou válku, do které se zapojí postupně všechny státy, některé v sebeobraně, jiné v tom vidí šanci na získání větší moci. Boj o nadvládu nad celým kontinentem může začít!
Toto je k příběhu celé hry více méně vše. Děj se výrazně posune ještě asi dvakrát a to po zničení Esgaresu a po sjednocení celého kontinentu Forseena (konec hry). Ale to bychom předbíhali. Nejprve si zkraje zvolíte hlavního hrdinu a zemi, za níž chcete bojovat. Máte tedy na výběr z pěti zcela různých „kampaní“ (za Esgares bohužel hrát nemůžete…, tedy ne bez cheatu:o). Story jakož i postavy se pro každou zemi liší (až na několik nepovinných osobností, které jdou získat za všechny země), a to málo, co jde klasifikovat jako děj, víceméně také, konec je však pro všechny zúčastněné absolutně identický. Postav je tady je poměrně dost, každá má o sobě ve hře uloženo takové krátké povídání, takže by se dalo říct, že mají do jisté míry vykreslený charakter. Jenomže postavy se navenek příliš neprojevují, činí tak pouze zřídka. Třeba když dáte do jednoho hradu dva kamarády, na některých zvláštních questech (viz dále) anebo také nastoupí-li do jedné bitvy staří známí. Následně vyvolané dialogy však nemají na průběh střetu žádný vliv, až na výjimku sourozenců, kteří, pokud je dáte proti sobě, přeběhnou na jednu stranu, aby tedy byli spolu.
Nyní si trochu přiblížíme herní systém. Účelem hry je sjednotit celý kontinent Forseena, tedy dobýt na něm všechny hrady. Těch je zhruba 35. Čeká vás tedy úkol nelehký, k jehož splnění budete samozřejmě potřebovat vojáky. A ne jen tak ledajaké. Forseena je země magických run – ti, kteří
dokáží užívat sílu run, se nazývají runoví rytíři. A právě oni tvoří jádro vaší armády. Ovšem těch, kteří mají dar runové síly, je poměrně málo, takže v bitvách používáte ještě monstra. Jejich výčet je pestrý, čítá draky, obry, golemy, andílky, hydry, grifiny, masožravé kytky… je toho poměrně dost. Každý rytíř pobere tolik monster, kolik mu dovolí právě runová síla. Musíte tedy taktizovat, neboť každá obluda „stojí“ více či méně run – třeba můžete dát svému rytíři tři slabé ghůly, nebo jednoho silnějšího roca. Monstra se vyvolávají v hradech, přičemž v různých hradech můžete vyvolávat různá monstra. Tento akt navíc stojí něco many. Tu získáváte každé kolo podle počtu hradů, kde se vytváří, a podle počtu monster, která každé kolo trochu z příchozí many užerou (nezbedníci! :o). Jedno kolo - jinak také jeden měsíc, se dělí na dvě části. První se nazývá organizační a druhá bojová. Při organizační fázi můžete libovolně přemisťovat své rytíře a jejich monstra mezi vašimi jednotlivými hrady anebo je také třeba posílat na questy. To si vám váš rytíř zmizí na pár měsíců a na své cestě zažije nějaké dobrodružství, třeba získá nějaký předmět, nebo naverbuje nového muže. Některé questy mohou zažít pouze určité postavy, například jistou čarodějku pošlete na quest, na kterém potká kamaráda - runového rytíře, jenž se poté přidá do vaší armády. Pošlete je oba na quest, na němž navštíví starého přítele, který je čirou náhodou také runový rytíř a který poté rozšíří řady vašich válečníků. Pak je vyšlete na quest všechny tři a koho nenajdou? Jednu starou známou,
shodou okolností runovou rytířku, která se - jak jinak - přidá k vašim bojovníkům. Předměty v Brigandine nehrají příliš zásadní roli. Dělí se na výzbroj, jež ale na atributy vašich rytířů nemá až zas tak ohromující vliv a není aplikovatelná na monstra (každý navíc může mít pouze jednu věc a ačkoliv se s tím u her setkávám poměrně často, nikdy mě nepřestane fascinovat, když může mít váš bojovník např. buďto boty - nebo meč). Atributy pro lidi a monstra jsou stejné, je zbytečné je všechny vypisovat, jsou to ty klasické RPG parametry jako strength, inteligence, defense, HP, MP… . Kouzla se dělí do pěti elementů podle barev: červený - oheň, modrý - mráz, černý - dark (temný), bílý - holy (svatý) a zelený - přírodní. Není třeba podotýkat, že např. modrá kouzla více působí na jednotky s červeným elementem. Kouzel je docela hodně a jejich grafické zpracování je poměrně hezké. A hlavně kouzlící sekvence nejsou příliš dlouhé, na rozdíl od animací v jistých hrách jako např. Final Fantasy VII. Dalším druhem předmětů jsou elixírky zvyšující výše popsané atributy (napořád) a předměty na promoci monster. Pomalu se dostáváme k velmi důležitému prvku Brigandine. Lidé i monstra se dají promovat, tedy vyvinout se na další stupeň, naučí se nové speciální útoky a kouzla. U monster je to značně jednoduché, vždy po dosažení určitého počtu zkušenostních úrovní (level) se prostě změní na silnější, někdy máte na výběr ze dvou a více možností. U lidí je vývojový systém složitější, nemá cenu ho však rozepisovat. Pokud jste hráli Final Fantasy Tactics nebo Dragon Quest VII, tak zhruba víte, o co asi tak jde.
Ve druhé sekvenci herního kola, tedy v soubojové části, můžete napadat okolní nepřátelské hrady. V takových případech samozřejmě dochází k bitvě. Bitva probíhá vždy pouze mezi dvěma zeměmi. Každá strana dává do bitvy maximálně tři rytíře a jejich monstra. Pokud rytíř přijde o veškerou hodnotu svých HP, stáhne se se svými monstry zpět do hradu a nemůže měsíc bojovat. Pokud veškerou životní enegii ztratí váš vládce, bitvu jste automaticky prohráli - ale rozhodně ne válku! Konec hry nastává v případě, že přijdete o všechny hrady, nebo pokud válka trvá více než určitou dobu. Ale nebojte se, je to dost času i pro mne:o), tudíž asi pro každého. Způsob boje představuje klasickou kolovou strategii, pole však není rozděleno na čtverečky, ale na šestiúhelníčky, neboli hexy (poměrně příjemná změna). Důležité je, že jednotky mohou používat kouzla a speciální útoky pouze tehdy, pokud se nepohnou (tedy až na jednotku džina, ten ale zase není schopen normálního fyzického ataku). Všechny postavy získávají za své činnosti zkušenosti a klasicky se levelují (max. level je však 30). Přičemž za vítězství v bitvě dostane každá postava 200 zkušeností.
Docela dost příjemným faktem je, že hra se dá ukládat kdykoliv, tedy i při bitvě. Která je výrazně ovlivněna volbou jednoho ze tří druhů obtížnosti. A ještě jedna důležitá věc; pokud nějaká obluda přijde o všechny HP tak umře, a je tedy nenávratně pryč, což mě osobně přijde jako
velké minus, ale je to součást koncepce hry, nutící vás k větší opatrnosti. Zato se mi moc líbí možnost zajmutí nepřátelské obludky. Ta může přejít pod vaší kontrolu, zabijete-li rytíře, který ji ovládá. A ještě jedna poznámka k bojovému systému. Dosud jsem se s tím u žádné kolové strategie s možností ukládání hry v boji nesetkal. Zatím to vždy vypadalo tak, že pokud se například můj bojovník netrefil do draka, prostě jsem hru loadnul a zkusil znovu, pak se většinou už zadařilo. V Brigandine byste se takhle mohli loadovat donekonečna a pořád byste míjeli vybraný cíl. Ovšem, když na draka budete kupříkladu útočit z jiné strany, tak už se trefíte - a to vždy. Budete-li zkrátka útočit na nějakou potvoru a uberete ji 286 HP, loadnete hru a zkusíte to znovu, uberete ji opět 286 HP za předpokladu, že nezměníte strategii.
Celkově je Brigandine solidní hra s povedeným provedením. Některé prvky jsou sice převzaté odjinud, ale myslím, že to vůbec nevadí. Naopak některé motivy jsou zcela originální, jako například možnost pojmenovávat si všechna monstra; já osobně preferuji dávat například ghůlům jména svých učitelů. Potom je mohu nechat v hradu, který přenechám nepříteli. Příští kolo hrad napadnu a celou sborovnu vyhladím:o). Grafické zpracování je poměrně hezké, ale zase nic úchvatného. Bojové sekvence jsou 3D - animace se dají vypnout. Boj se tím neskutečně zkrátí.
Hudba je vcelku ucházející, ale časem může lézt na nervy. Melodií je ve hře všeho všudy asi dvanáct: bojová a klidová pro každou ze zemí, takže se vám více méně neustále střídají dvě typově stejné znělky.
Líbí se mi, že každá země bojuje z jiných důvodů a její obyvatelé se odlišují. Např. většina rytířů v Carleonu jsou čarodějové, v Leonii převládají kněží a v Norgardu byste zase našli nejvíce válečníků. A myslím, že si každý přijde na své i co se vládce týče. Můžete hrát za šlechetného Lance (princ Almekie), moudrého Caie (král Carleonu), chrabrého Vaynarda (lord Norgardu), předobrou Lyonesse (vládkyně Leonie), šíleného Drysta (tyran Iscalia)… Výběr je jen na vás. Řekl bych, že se Brigandine bude líbit každému, kdo má rád propracovaný kolový boj umožňující hráči vymýšlet rozličné strategické postupy. A určitě si na své přijdou i milovníci RPG, alespoň já tedy Brigandine mezi Role Playing Games rozhodně počítám.
| Brigandine | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
