Advokát Ďáblův: Michael Mlynář
To, že je Amerika země velkých možností, se ví již zhruba stovku let, nicméně z pohledu nás hráčů nabývá toto tvrzení na aktuálnosti až nepříjemně často. Nepříjemně často tam totiž některá z očekávaných herních pecek vychází podstatně dříve než u nás, což je případ i velmi očekávaného třetího dílu série Metal Gear Solid s podtitulem Snake Eater, které se k nám dostane až v březnu příštího roku. Neudrželi jsme ovšem nervy na uzdě a pořídili si importovaný americký kus, ze kterého vám nyní přinášíme naše první dojmy, v nichž se pokusíme vyvarovat příběhových spoilerů, jelikož předpokládáme, že se mnoho z vás nebude chtít nechat ochudit o skvělý zážitek z propleteného příběhu, který k této sérii neodmyslitelně patří. Můžete tedy všichni směle číst dále.
Sám za sebe musím ale hned v úvodu říci, že mé dojmy asi nebudou tak oslavné, jak by se u této hry pravděpodobně čekalo. Začněme ale možná raději těmi pozitivními věcmi. Třeba grafikou, která je skutečně parádní a ukazuje, že PS2 ještě zdaleka nepatří do starého železa. Stačí jen vědět, jak na to. Její největší slabinou je tak pohyb samotného Snaka, na němž je vidět, že do úplné plynulosti a živoucnosti mu stále ještě něco chybí, ale bohatě to vynahrazuje technická úroveň grafiky. Ta je
hladká, ostrá a v rámci možností daného hardwaru i krásně detailní. Ve spojení s tím, že se značná část hry odehrává v džungli, zde pak dostáváme opravdu krásný vizuální zážitek. Vysoká tráva, v níž se můžete skrývat, bažiny, stromoví i fauna, která vás pohybem v trávě často vyleká, působí opravdu tak živoucím dojmem, až by možná na obalu hry mělo být varování pro velmi silné alergiky.
Odtrhnout se od této hry je skutečně nadlidský úkol a bude tedy výsledkem buď asketického odříkání a pevné vůle nebo značného vyčerpání.
Bohužel s tím ale souvisí i první z ne úplně ideálních věcí: omezenost prostoru. Džungle je totiž rozdělena na poměrně malé lokace, v nichž se sice alespoň neztratíte, ale na druhou stranu se tam ani moc neztratíte případným strážím, které vás zmerčí. Tedy ne že byste byli nějak extrémně svázaní klecí aktuální lokace, nicméně přesto jsem alespoň já osobně čekal, že zde bude volnosti více. Hra se tak drží standardů známých z předchozích dvou dílů, kdy byly akorát interiéry nahrazeny venkovním prostředím. Dalo by se ale čekat, že přírodní prostředí budou skýtat více možností, co se týče vašich nejrůznějších možností, což je opět pravdou jen tak částečně. Můžete sice dělat nové věci, nicméně jejich využívání není nijak koncepčně podmíněno, takže se jedná spíše o „cosi navíc“ než že by se to dalo označit za převratnou inovaci. Každopádně ale ve výsledku působí velmi dobře, když se kupříkladu můžete schovat do koruny stromu (ovšem zdaleka není možné vylézt na kterýkoliv strom) a
počíhat si na hlídkujícího nepřítele. A když o tom tak přemýšlím, tak v zápalu hry s největší pravděpodobností stejně nebudete řešit to, že se jedná pouze o jakési rozšíření.
Hra vás totiž dokáže naprosto dokonale pohltit, dovolím si dokonce tvrdit, že jednoznačně nejvíce ze všech tří dílů. Je to zejména dílem perfektně zvládnutých meziherních filmečků, které nejenže skvěle vypadají, ale jsou parádně zvládnuté i co se týče scénáře a „režie“ a velmi rafinovaně posouvají dál děj hry, který se hned zpočátku začne klikatit dosti zajímavě i pro staré MGS veterány. Ve výsledku tak dostáváme skutečně velmi filmový zážitek, který je v této sérii jedním z hlavních cílů již od prvopočátků. Tentokráte je ale výsledný dojem jednoznačně nejblíže akčně špionážnímu filmovému dramatu v celé historii videoher. Mnoho hráčů si u MGS 2 stěžovalo na dlouhé a časté filmové sekvence, které dle jejich názoru zdržovaly tempo hry. Ti budou pravděpodobně znechuceni i zde, jelikož na animacích se autoři opět velmi vyřádili. Musím ale říci, že z mého pohledu se tentokráte jedná o atribut, který mi nedovolil se od hry odtrhnout. Znáte to: „projdu ještě tuhle lokaci, a pak už jdu opravdu spát“. Jenomže po projití dále se spustí animace (vyskytují se opět poměrně často), která vás rázem vyrve ze spárů soustředěného kradmého pohybu, skrývání a
průzkumu okolí do rozbouřených vln zdejšího příběhu odehrávajícího se na pozadí studené války, a rázem si na svůj plán zalehnout do peřin ani nevzpomenete. A tak pořád dál a dál. Odtrhnout se od této hry je skutečně nadlidský úkol a bude tedy výsledkem buď asketického odříkání a pevné vůle nebo značného vyčerpání.
Zranění je pestrá škála: popáleniny, tržné rány, zlomeniny, uvízlé kulky v těle, otravy a když už je nejhůř, přisají se na vás ještě pijavice.
Hodně se před vydáním hry hovořilo i možnostech kamufláže, s čímž se pojí jedna poměrně úsměvná skutečnost. Pokud máte v daném terénu na sobě patřičně vhodnou uniformu, budete občas maskováni tak dobře, že se možná ani sami neuvidíte, zejména v případě, že se plížíte. Někdy mi to vlastně docela i vadilo, protože jsem ztrácel přesný přehled o situaci na obrazovce, nicméně vzhledem k testované normě NTSC se dá předpokládat, že by v tomto ohledu mohla evropská verze přinést alespoň dílčí zlepšení. Základní sadu uniforem s sebou máte hned od začátku a další časem získáte v rámci příběhové linie nebo je někde najdete. Vedle převlékání uniforem má na vaši neviditelnost vliv i maskování obličeje, kdy máte na výběr rovněž z několika schémat vhodných pro různá prostředí. Dost se mluvilo i o možnosti konzumace nejrůznějších věcí, které si ulovíte (ano, hada zde opravdu sníst můžete) nebo najdete (typicky třeba pokud vytřesete svačinu z nepřátelského vojáka). Ještě o něco lépe ale na mě působilo léčení. Pokud nejste stoprocentně fit, vlezete do menu a začnete se sami léčit s pomocí prostředků, které máte v batohu.
Kupříkladu tržné rány tak léčíte v několika krocích: nejprve desinfekce, pak utlumit krvácení, sešít a zavázat bandážemi. Rambo by se měl se svými felčarskými schopnostmi hodně stydět, což se týká i doprovodných animací léčícího se Snaka. Zranění je samozřejmě velmi pestrá škála: popáleniny, tržné rány, zlomeniny, uvízlé kulky v těle, otravy a když už je nejhůř, přisají se na vás ještě pijavice, které se musí upálit.
MGS3 od prvního okamžiku provázel obrovský hype a pro Konami typické mlžení. To v mnoha lidech vyvolalo dojem, že tentokráte na nás čekají obrovské prostory v džungli a ne nevelké lokace. Je nutné se smířit s tím, že MGS3 je sice velmi vylepšený oproti MGS2, ale stále jen vylepšen, ne zcela změněn. S odstupem je ale potřeba říci, že přestože se jedná „jen“ o poctivě zvládnuté pokračování s řadou zajímavých vylepšení a ne o revoluční počin, přesto můžete vzít jed na to, že i MGS3 bude fantastickým dobrodružstvím, které opět doplní mozaiku spletitého příběhu a nabídne vynikající atmosféru špionážní akce. A o to tu jde především. A sám si musím přiznat, že pokud bych od této hry chtěl ještě plno věcí navíc, začínalo by to už asi zavánět rozežraností.
|
Advokát Boží: Karel MichálekMilovali jsme Solida Snakea už v osmibitovém provedení, kdy zachraňoval svět před nebezpečím z Big Bossovy pevnosti »Outer Heaven«. Obdivovali jsme každý jeho úžasný příběh, pro který byly společné dvě věci. Obří chodící nukleární stroj Metal Gear a Kojimova magie. Protože abyste měli radost z příběhů, které tento japonský génius herního světa vrhá v nepravidelných intervalech na trh, musíte chuťové buňky svého hráčského já naladit na jeho mystické dobroty.
Kojimův svět Metal Gearu je úchvatný. Nazvat ho špionážní akcí je totéž jako nazvat Final Fantasy 7 ekologicky laděnou RPG. Ať se Metal Gear objevil kdekoliv, počínaje japonským MSX systémem v roce 1987 a 1990 (Metal Gear a Metal Gear: Solid Snake), přes PlayStation (Metal Gear Solid), GameBoy Color (Metal Gear: Ghost Babel) po PlayStation2 (Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty), vždy to byl megaúspěch právě díky magickým schopnostem KojimySana. Jen on si může dovolit dát vám bez uzardění za protivníky upíra a ducha, On jediný vás nechá sledovat scénu, kdy Bůh odmítne duši vražedkyně žen.
Dodnes nemohu zapomenout na scénu z MGS, když jsem poprvé potkal Revolver Ocelota, který se stal mojí nejoblíbenější postavou série (trochu teď trpím nad jeho mladistvým zjevem). Ať už to byl on, nebo Vulcan Raven, Psycho Mantis, Owl, Pyro
Ruské jídlo ohodnotil jako hnus, živá krysa byla pochoutkou.
Jaké jsou pocity metalgearáckého maniaka při hraní Snake Eater? Rozporuplné. Náznaky, které hru od loňského prvního traileru provázely, byly tak všenabízející, že jsem čekal jiný příběh. Popadl jsem zkrátka hrneček v domnění, že je tam sladký čaj a napil se. Ouha, je to slané! První okamžik v takové chvíli nebývá pozitivní. Do okamžiku než zjistíte, že obsah hrnku je vynikající polévka, kterou dostat na talíři, máte z oblizování jazyk jako The Fear. Takže jsem rychle odhodil svoji konstrukci a věnoval se skutečnému MGS3. Co říct než že je opět překrásný, přímo božský?
Na závěr snad moment, který mě vyloženě rozesmál. Snake chce čas od času jíst, zvláště po fyzickém vypětí. Měl jsem nachytané krysy a nějaké ruské potravinové balíčky. Tipněte, co chtěl Snake raději. Ano, správně. Ruské jídlo ohodnotil jako hnus, živá krysa byla pochoutkou. Výstižné hodnocení úspěchů sovětského potravinářství. :-) Tak vydržte do března, pak vložíte DVD s MGS3 do PS2 a vysmějete se Halo 2 a Half Life 2 maniakům, kteří se vám pošklebovali. Snake strikes back!
Bison, Fortune či Vamp, každá z postav v Metal Gear sérii měla duši a zůstala nezapomenutá. Duši má totiž každý z dílů. A to se o mnoha hrách říct nedá.
Jo, chybí mi tam supertechnologie, které tolik dominovaly předchozím dílům, ale pocitově jsem v Metal Gearu a jsem navýsost spokojený. Co napsat a neprozradit vám, kteří musíte ještě tři měsíce čekat, nic, co by vám čekání zhoršilo? Metal Gear vždy byl a nadále zůstává příběhovou hrou. Michael zmínil léčení. Ano, to je skvost. Žádné »spolkni a jsi zdravý«…pěkně si zjistěte, co platí na průstřely, jak se tahají kulky a hmyz z ran, čím co léčit, třeba se vám to bude hodit. A doprovodné animace trpícího Snakea? :-). Nádhera.
