V minulých týdnech jsme se opět mohli přesvědčit o tom, že českému studiu Bohemia Interactive rozhodně není jedno, že přišlo o slavnou značku Operation Flashpoint, kterou dnes drží Codemasters vyvíjející pokračování tohoto válečného simulátoru.
Mezi Bohemia Interactive Studiem a Codemasters se tak rozhořel velký spor o to, kdo že vlastně připravuje duchovního nástupce první Operation Flashpoint. Codemasters si myslí, že oni, když mají značku, a snaží se držet aspoň nějakých principů daných jedničkou.
BI Studio zase trvá na tom, že jediným skutečným pokračováním, byť s úplně jiným názvem, je Armed Assault 2, neboli ArmA 2, jak se vžilo zkrácené označení. Několik měsíců před vydáním nabývají mediální a právnické přestřelky na tuhosti.
Ale popravdě, hráčům to může být přece úplně jedno. Naopak mohou být rádi, že dostanou hned dva tituly z jednoho ranku najednou, což bylo v tomto žánru dosud nemyslitelné. Jak jsme se totiž z upozornění v betaverzi ArmA 2 dozvěděli, hra sice na první pohled vypadá jako normální akce, její záběr je ale asi tak dvacetkrát větší.
V BI Studiu si na hře dávají opravdu záležet, protože vědí, že první díl Armed Assault je stál slušnou část jejich renomé. Hra byla sice v jádru poměrně kvalitní, ovšem výšek Operation Flashpoint nedosahovala. A všechny ty bugy, na které jsme v ní narazili, činily hraní takřka nemožným.
ArmA 2 je tak doslova druhým pokusem navázat na někdejší majstrštyk, kdy Operation Flashpoint 
od malého českého týmu ohromila celý svět svou velikostí a úžasnou propracovaností. Jak už jsme naznačili, mohli jsme si podrobně vyzkoušet betaverzi, která o hře leccos prozradila.
Autoři hru vtipně umístili do republiky jménem Černarus, postsovětského státu, jehož problémy až nepříjemně silně evokují současné komplikace kavkazských států s Ruskem i samotných mezi sebou.
Abychom vyprávění příběhu - je mimochodem vedeno opravdu kvalitně televizními reportážemi, které dokážou dobře vtáhnout do děje, aniž by působily komicky - shrnuli: jedná se zkrátka o to, že v Černarusi propukne revoluce. Komunistické síly se chtějí vrátit zpět k moci, čemuž se centrální vláda složitě brání, a tak na pomoc přispěchá americká armáda, zejména pak Razor tým, jehož je hráč všestranným členem.
Pro hru je příběh jednoznačně důležitý, jelikož plní předsevzetí autorů, že se hráče pokusí více vtáhnout do hry a zdůraznit tak rozdílnost mezi válečným simulátorem pro armádu a válečným simulátorem pro hráče.
To se na první pohled rozhodně daří – před misemi neuvidíte jen videa v televizní formě, ale už v rámci úrovní například budete přistávat vrtulníkem, ve kterém probíhá čilá konverzace s týmem. To vše samozřejmě vytváří poutavý herní rámec.
Důležitější je skutečnost, jak se pozadí podaří využít pro hru samotnou. A tady BI Studio nenechalo nic náhodě. Pře hráčem se rozevírá obrovský prostor. Pravda, státy jsou obvykle ještě větší, ale už těch 225 kilometrů čtverečních vám bude připadat jako hodně velká porce.
Procházky po Černarusi se vám brzy zalíbí. Autorům se totiž povedlo vytvořit skutečně pěkný, logický a srozumitelný terén. Pokud vám bude místy připomínat české končiny, není to žádný sen. Topografie a topologie byla vytvářena na základě průzkumu Českého středohoří.
Každopádně tu vše vypadá až nebývale autenticky. Procházka lesem je skutečně realistická, stejně jako návštěva zaostalejších vesniček. Pravda, civilisté a nejrůznější zvířata, jako například krávy, byli do hry umístěni jaksi strnule a nehybně. To je snad jen neduh betaverze.
Technologická úroveň grafiky se dá nahlížet z několika úhlů pohledu. Pokud byste ji srovnávali s nejmodernějšími lineárními akcemi, asi byste trochu žehrali nad nedostatkem malých detailů. Ne, že bych jich tu bylo málo – i malá scéna tu má co nabídnout, jinde jich je ale přece jen více.
Jenže si představte, že se pohybujete v obrovském prostředí, a to svobodným způsobem. Technologie pak dostane zcela nový rozměr a v tomto světle je opravdu kvalitní. Například pohled na vzdálenější objekty je jako by lehce zamžen, což dokáže vykouzlit malebnou scenerii takřka z ničeho.
ArmA 2 je hrou, do níž se bez tutoriálových základů pustí jen největší veteráni. Připravte se na to, že výuka bude dlouhá a nepříliš zábavná. Tak už to ovšem v armádě chodí. Je rozdělena do několika samostatných celků, ve kterých se naučíte například ovládání helikoptéry či komandování parťáků.
Tentokrát už nejde pouze o malou skupinku souputníků. Autoři zašli opravdu hodně daleko a postupně vám svěří hned několik týmů, navíc doplněných o možnost výstavby základny jako ve velmi zjednodušené RTS.
Zatím nevíme přesně, jak to celé bude vsazeno do konceptu kampaně. Trochu se však obáváme přílišné komplikovanosti, která by i bez strategičení byla značná a plně dostačující. Takto široké pravomoce ale budou pravděpodobně volitelné.
Z misí, které jsme si mohli vyzkoušet, čiší již zmíněný důraz na zlidštění a „zhernění“ válečných operací. Prakticky neustále se něco děje, jsou vám zadávány nové úkoly, ale také možnosti jejich řešení.
Není tak třeba na vše složitě přicházet vlastními silami. Na druhou stranu, možností řešení těchto nabízených variací je opravdu hodně. Vždy se jedná o jakýsi rámec, kterých je navíc několik. A je jen na vás, jak se do jeho plnění pustíte.
Tato svoboda konání ze všeho nejvíce vychází z otevřené struktury misí a poměrně kvalitní umělé inteligence, která navíc zjevně nepodvádí, což bylo vidět na nočních misích, kdy o naší pozici neměla ani šajnu.
Čas od času je třeba přijmout nějaké to morální rozhodnutí. Například otázka vybombardování vesnice. Pokud ho nastavíte bez váhání, musíte se smířit se zabitím nevinných. Nebo si předtím můžete trochu zariskovat a vydat se na záchrannou misi.
V testovací verzi jsme samozřejmě narazili na celou řadu chyb, které je ale obtížné v této fázi hodnotit. My doufáme, že se je do prodejní verze podaří odstranit, ačkoliv ani jejich přežití v takto velké hře vyloučit nelze, obzvlášť pokud se podíváme, jak dopadl první díl.
První hratelná verze ArmA 2 nás příjemně naladila. Autoři zjevně vědí, co dělají, je vidět, že se v tomto žánru velmi dobře orientují a realizují stohy svých nápadů, které se tu pak vyskytují v podobě titěrných detailů, jaké bychom ani nečekali.
Projekt je ovšem tak obrovský, že jsme z něj viděli jen velmi malou část a netroufneme si výsledek jakkoliv předjímat. Samozřejmě doufáme, že to dopadne co nejlépe – potenciál tu určitě je. Rozhodně kladně hodnotíme skutečnost, že se autoři odhodlali k většímu promíchání herních elementů s jejich oblíbenou válečnou simulací.
