Mám takový pocit, že bouře s kvalitními leteckými simulátory současné doby, která trvala, řekněme, od roku 1997 do roku 2000, zcela utichla. V této bouři zcela bezpochyby dominovaly produkty firmy Jane's Combat Simulations (AH-64D Longbow 2, Israeli Air Force, US Air Force), ale třeba i společnost Empire Interactive s tituly Enemy Engaged: Apache vs. Havoc a Enemy Engaged: Comanche vs. Hokum nezůstala pozadu. Jistý úspěch zaznamenal rovněž Microprose se svým Gunshipem
Nyní přichází Rage, dalo by se říci, s datadiskem ke hře Eurofighter Typhoon, jenž nese název Operation Icebreaker. Celičký konflikt se odehrává nad Islandem a pro vás se bitevní scéna otevírá po výběru šesti mezinárodních pilotů (z nichž každý je specializovaný na určitý typ boje – misí), kteří s vámi projdou celičkým peklem, totiž kampaní. Rovněž si zvolíte, zda si přejete odstartovat kampaň v době míru, či již ve válečném stavu a v jaké ze tří nabízených obtížností. Nutno podotknout, že celičká hra probíhá real-time, vteřinu za vteřinou. Ze začátku se unudíte k smrti, než dostanete nějaký bojový úkol – vaši svěřenci si hrají "kulébr", když tu je jeden z nich povolán do akce. Tedy přesněji nejprve na brífink, posléze k plánování mise, které však nelze nikterak změnit či poupravit, stejně jako vaši výzbroj – musíte se holt spolehnout, 
že nadřízení mají pravdu a nikdy se nemýlí (brrr, strašná představa). :-) Teprve po absolvování této "nudy" se objeví váš Eurofighter, jak směřuje na runway, kde teprve získáte (plnou) kontrolu nad letounem. Nutno podotknout, že v době od začátku hry až po taktické plánování mise jsem se stihl bez problému nasnídat. Vše si můžete dvojnásobně zrychlit, takže snídaně připadá v úvahu snad už jen u jednoho ze dvou hlavích amerických gigantů přes rychlé občerstvení. První mise je vcelku dost jednoduchá – vaším úkolem je pouze hlídka, ale přesto se setkáte s několika nepřátelskými loděmi, které však bez problémů zlikvidujete, ať už sami či s pomocí vašeho wingmana. Další typy misí budou již tradičně zahrnovat letecké bitvy, útoky na pozemní cíle, eskortování důležitého „balíčku“ apod.
Rusové, kteří opět představují nepřítele, proti vám budou posílat své nejlepší stroje: MiG – 27 a 29, Su – 25 a 27, stejně jako bombardéry, útočné helikoptéry či transportní letadla. Můžete však narazit i na tanky, lodě či vznášedla. Přátelské letky nad Islandem budou představovat stroje Tornada, Harriery nebo útočné helikoptéry Apache. Pilot, jenž úspěšně splní svoji misi, může být vyznamenán medailí nebo získat schopnosti a především důvěru pro plnění mnohem obtížnějších úkolů. Naopak ti, co neuspějí, mohou být pokáráni či dokonce postaveni před disciplinární komisi a následně putovat do vězení. Je-li 
někdo z vašich šesti pilotů nucen se katapultovat, jeho osud se dělí následovně: a) je zde celkem slušná šance, že ho záchranný tým najde včas; b) je zatčen nepřáteli, katapultoval-li se nad nepřátelským územím; c) nezvládl čekání na záchranný tým a utopil se (k čemu pak mají piloti záchranné vesty a čluny?). Mějte však na paměti, že mrtvé piloty nelze nahradit (trénování nových je zajisté velmi drahé), proto, je-li konec se všemi šesti piloty, je i konec svobodnému světu.
Hratelnost
Jako realistický simulátor to Eurofighter Typhoon prohrál na celé čáře, ale jako akční / arkádový simulátor (střílečka) je na tom podstatně lépe. Fakt, že létáte pouze s Eurofightery, je logický a bylo by velmi hloupé domáhat se ještě dalších strojů. Musím však říct, že učit se létat a bojovat s tímto letounem vůbec není zapotřebí, poněvadž je to směšně jednoduché. Jistě se i častokrát dostanete do situace, kdy budete mít po křídlech tolik wingmanů, že sami nebudete muset ani vystřelit, abyste splnili svůj úkol. K tomu, aby se vám zobrazily pozemní cíle, musíte mít přepnuto na zbraně vzduch-země! Hratelnosti trochu napomáhá, že když sestřelíte nepřátelskou letku, sledujete, jak se v plamenech zapichuje do moře a v následujících televizních zprávách slyšíte, jak se o této situaci hovoří s nadšením a z vás se stává hrdina. Na druhou stranu jí však silně ubírá fakt real-time zpracování. 
I přesto, že můžete zrychlit letové i neletové situace na dvojnásobek, si nějakou tu minutu počkáte, než budete moci letět, což je docela otrava. Chceme snad letecký simulátor, nikoliv simulátor čekárny na úřadech či u doktora! Poslední výčitka směřuje ke kompatibilitě. Chcete-li si zalétat se svým joyem s force feedbackovou podporou, musím vás zklamat, protože nic takového Eurofighter Typhoon nepodporuje.
AI
Je mi líto, ale ani inteligence wingmanů a nepřátelských pilotů není nic zázračného, co by trochu zlepšilo náladu. Opět zde hraje velký faktor real-time hra, poněvadž přepínáte-li mezi piloty, což později musíte, hrozí nebezpečí, že letadlo, kde jste zapnuli autopilota, aby nespadlo, se přesto klidně dřív nebo později zřítí. Proto musíte být velice opatrní a v každé volné vteřině je kontrolovat. Co se týče umělé inteligence nepřátel, jsem opět zklamán. Loď, která například v již zmiňovaném USAF představovala veliké nebezpečí, zde není nijak na obtíž, ani letíte-li přímo nad ní. Pokud už se vám stane, že na vás někdo vystřelí raketu, nastane další zklamání – klamné cíle vypouští počítač sám, což alespoň pro mě znamená, že mám svázané ruce.
Grafika
Samotná letadla působí, stejně jako ve většině leteckých simulátorech, velmi realisticky. Jsou na nich skutečná maskování a v maximálním rozlišení, které je 1024*768 v 32bitové hloubce barev, to vypadá prostě dobře. Co se týče terénu, nad kterým se vyskytnete, neminou vás zasněžené hory, kaňony nebo města. Exploze jsou poměrně slušně zpracované, po samotném výbuchu, znázorněném tradičně ohnivou koulí, zůstává temný dým. O úchvatnosti dalších grafických efektů, jako zásahů raket do země nebo havárií při přistání, by se však dalo diskutovat. Poškozená letadla vypadají z venkovního pohledu pěkně, plamínky a kouř vás věrně doprovázejí a při hrubším přistání může dokonce poškozená část nebo části odpadnout – alespoň částečně. Kokpit si však vaši náklonnost asi nezíská. Je totiž velmi slabě propracovaný a narozdíl od výše zmiňovaných USAF, kde šlo zmáčknout snad úplně každé tlačítko (s jeho skutečnou funkcí), zde fungovala asi jen dvě. Sice máte možnost rozhlížet se po kabině, podívat se na svou řídící páku či se částečně podívat zpět, není-li vám někdo přilepen za ocasem, ale to nemění nic na tom, že kokpit nestojí za nic a máte-li tento pohled v leteckých simulátorech nejraději jako já, hra vás již tímto "menším" nedostatkem bude jistým způsobem rozčilovat. Další stránkou grafiky jsou neinteraktivní animace při brífinku, plánování či jen relaxování před akcemi. Vaši piloti vypadají velmi průměrně, možná i podprůměrně, což je veliká škoda. Kdyby si zde 
dali autoři mnohem více záležet, mohlo toto originální zpracování výše uvedených situací splnit svou úlohu na sto procent.
Zvuky
Zvuky jsou na slabším průměru. Váš pilot nikdy nepronese jediné slovo a nebýt rádia, asi byste ani nic neslyšeli. Ještě je tu varovný hlas při blížícím se nebezpečí, ale to je tak vše. Zvuky raket, výbuchů a všeho okolo jsou jen průměrné a ničím neoslní. Zvukovou stránku naštěstí trochu zlepšuje hudba, jež hraje jak během mise, tak i u animací v době klidu.
Závěrem můžu říct následující: Jedná se o docela povedenou střílečku se slušnou grafikou, která vám nějakou tu hodinku vydrží. Nebýt snahy o real-time válku, mohlo to být určitě lepší, neboť bychom z těch několika dní u hry strávených nemuseli hodiny jen čekat a koukat.
| Eurofighter Typhoon: Operation Icebreaker | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
