S všemožnými Cokoliv Tycoon se nám nějak roztrhnul pytel, možná že se jedná o kvantitativní soutěž se Sim Cokoliv od firmy Maxis. Na obou stranách již zaznamenali několik pouze průměrných her, avšak dost často se některá z firem trefí do černého. Díla jako Transport Tycoon či Rollercoaster Tycoon se navždy zapsala do zlatého fondu her, k němuž se stále mnoho hráčů nostalgicky vrací. V Transport Tycoonu jsme se starali o firmu, jež si na svá bedra vzala nelehký úkol dopravy mezi jednotlivými městy na mapě. V podstatně novějším Rollercoaster Tycoonu nám autoři svěřili řízení zábavního parku z pozice ředitele. Mimo stavby kolotočů, strašidelných komnat, stánků s hamburgery a dalších atrakcí se hráč též podílel na návrzích naprosto šílených horských drah a nemalou měrou hra přímo vybízela ke zkrášlování parku. Člověk se po pár hodinách bez problémů přistihl, jak na svém pozemku sází kytičky, stromečky, zkrátka aby i na pohled celé centrum zábavy oku lahodilo. Není divu, že jsem se na nový přírůstek Ski Resort Tycoon II poměrně těšil, přestože jsem byl upozorněn, že se nejedná o úplně AAA záležitost. Již podle názvu každému dojde, že tentokrát si vyzkoušíme, jak se asi staví takové zimní centrum sportovního vyžití.
Na první pohled se toho změnilo mnoho – autoři použili skutečný 3D engine. Vzpomeňme si na předchozí jmenované hry, kde se obě sice tváří také jako 3D, ale vlastně se jedná o klasickou 2D grafiku – což mně osobně naprosto vyhovuje. Tím pádem se podstatně zvýšily HW nároky. Zatímco takový Rollercoaster Tycoon v pohodě hrajete ve vysokém rozlišení na Celeronu 500 s grafickou kartou druhé generace (Voodoo II či TNT), u Ski Resort Tycoonu II si s takovouhle konfigurací příliš neužijete. Hra se opravdu nepříjemně trhá, navíc požitek v nejnižším rozlišení zdaleka nepatří k těm nejvíce úžasným. Ale abych se autorů zastal, jejich přesedlání na skutečné 3D docela chápu, protože placaté hory rozdělené na drobné kostičky by asi věci příliš neprospěly. Navíc se tím hráčům otevírají daleko širší možnosti – můžete si vybrat jakoukoli osobu a přepnout se na ní. Fixní kamerou poté máte šanci sledovat vražedný sjezd, chůzi, pády a podobné libůstky. Bohužel, právě v tomhle ohledu mě Ski Resort Tycoon II zklamal asi nejvíce, neboť vlastní pohled mi připadá neuvěřitelně chudý. Ono se toho na bílé kopce příliš umístit nedá, ale i tak to není ono. Pohyby postav v přiblíženém 3D modelu jsou pouze průměrné, navíc se dopouštějí různých zvláštností. Mnohokrát se mi stalo, že postava (stále mluvím o přiblíženém 3D pohledu z vlastních očí) vůbec nerespektuje přirozené prostředí. Vůbec jí nevadí, že už jede po
střeše baráku a různě se zamotává do spleti stromů, keřů a laviček. Trochu zvláštní, ale přiznejme si, tenhle mód je fakticky určen pouze pro potěchu z rychlé jízdy a osobně ho pokládám za takový bonbónek navíc. Těžiště hry samozřejmě spočívá ve vlastní výstavbě lyžařského centra.
Na začátku vás čeká celkem důležitá volba – buďto si podniknete duel s počítačem, nebo si začnete stavět jen tak. K dispozici je něco málo připravených map, balení ovšem obsahuje i rychlý editor, čili pokud chcete, nějakou si rychle spíchnete. Následuje volba obtížnosti, což se přímo projeví na počátečním stavu vašeho konta. Poté se před vámi objeví vstupní hala do parku, za níž se rozléhá nehostinná krajina plná kopců a lesů. Nejprve tedy musím pokácet stromy, které překážejí stavbě – každé odstranění stojí pár dolarů, čili vyčištění silně zalesněné plochy na nějaký ten tisíc přijde. Abych si hru do budoucna usnadnil, pomocí příslušné ikony dorovnám terén, protože jakmile jej jednou zastavíte, už se s ním těžko manipuluje. Všímám si, že veškeré korekce plochy probíhají bez finančního postihu, což je oproti předchozím budovatelským hrám velice příjemné. V tomto okamžiku nadešel čas, abych podrobně prozkoumal nabízené ikony. Mezi ty nedůležitější samozřejmě patří budování a úprava terénu, k zahození nejsou ani podrobné statistiky. Budovy
dále spadají do několika kategorií – ubytovny, zábava, komfort, bezpečnost, energie a pár dalších. Hnedle zjišťuji, že většina budov se hlásí jako neaktivní. K tomu, abyste je mohli stavět, musíte postavit budovy, které si vámi chtěná budova žádá pro provoz. Nejde tedy o žádný výzkum, jak jsme z některých her zvyklý, ale o klasickou stromovou strukturu známou ze všech realtimových strategií.
Ale abych nezamluvil vlastní budování. Nejprve stavím od vstupu kamennou cestičku, která zde hraje docela důležitou roli – na sněhu návštěvníci vždy lyžují, pouze na cestě hodí lyže na záda a hezky pěkně cupitají. Snad nechcete, aby se vám lidičkové proháněli na lyžích mezi vašimi atrakcemi. Nehledě na to, že to podstatně zdržuje. Následně stavím první dvě malé elektrárny, které pro sebe budovy vyžadují. A co dál? Hříchem by bylo zapomenout na ubytovny, zatím malé a levné, stánky s občerstvením, záchody, stánek se suvenýry a pozor, alespoň dvě budovy, v nichž sídlí opraváři. Všechny stavby totiž podléhají permanentnímu poškozování časem a poctí-li vás taková lavina, tak bez nich můžete park rovnou zavřít. Stejně důležitou funkci plní vlek, zatím sice obyčejný, ale bez něj k vám lidé nepřijdou. Tímto mám zhruba minimálně fungující park, jenže
člověk je tvor nespokojený a proto začne brzy remcat. Pocity návštěvníků vyjadřují bubliny nad jejich hlavami, v nichž se skví různě naladěný obličej – jeden se směje, soused chce jíst, tamtomu se tu nelíbí a podobně. Kliknete-li na návštěvníka, zpřístupní se vám jeho souhrnná statistika – záhy zjistíte, co se mu zde nelíbí, co ano, kolik již utratil peněz atd. Ještě bych se vrátil k vlekům, kterých vám hra postupně nabídne velmi slušné množství. Liší se nejen funkčně, ale i v otázce bezpečnosti a rychlosti. Přes to všechno plní ještě jednu podstatnou roli a to, že právě umístěním vleku nepřímo vyčleníte oblast, kam se postupně nahrnou lidé. Nejprve novou atrakci prozkoumávají první odvážlivci, poté již několik políček od epicentra vleku zaplní hrozné davy. Strategie samozřejmě spočívá ve správném umísťování budov. Postavit například školu lyžování určenou všem začátečníkům daleko od svahu rozhodně příliš návštěvníků nepřiláká. Všechno, byť nepřímo, souvisí se vším, určitě se vyplatí i experimentování s cenou jednotlivých atrakcí. Prodělečné budovy nakonec čeká smutný osud konce, aby je nahradila nějaká pro návštěvníky daleko atraktivnější.
Díky tomu, že lidé neustále chtějí různé novinky, časem zkrátka musíte postavit všechny budovy. Brzy poznáte, že komfortnější ubytovny si své zákazníky nakonec najdou, navíc jich
pojmou daleko víc a tak to máte se vším. Ski patrola a nemocnice předchází úrazům, stejně jako novější vleky a lanovky. Mezi budovami lze najít i rádiovou věž, pomocí které si můžete pouštět vlastní hudební soubory. To možná není od věci, protože ty tři odrhovačky, co se linou z reproduktorů, už lezou (po nějaké hodince hraní) hodně na mozek. Z hlediska zábavy nemám co vytknout, hra v podstatě dokáže pohltit, přesto bych měl pár docela podstatných výhrad. Ski Resort Tycoon II samozřejmě obsahuje slušné množství různých laviček, lamp a stromečků, jenže co naplat, dokonalosti zdobícího náčiní v Rollercoaster Tycoon se přiblížit nepodařilo. Tím pádem po postavení všech budov vás už toho mnoho nemotivuje, abyste hráli dál – a to je z mé strany asi vůbec ta největší výhrada. Co se týká grafiky, možná z předchozího textu vyznělo, že vypadá pouze průměrně – to ano, ovšem jen z onoho vlastního pohledu. Tomu zbytku nemám prakticky co vytknout, opět se setkáváme s vypilovanými staveními a na největší přiblížení i milou grafikou. A ještě jeden tip – pokud vám dojdou peníze a máte jakžtakž fungující park, klidně nechte hru třeba půl hodiny bez dozoru běžet. Ony už se ty peníze nastřádají.
| Ski Resort Tycoon II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
