Dnes už existuje jen málo starších a legendárních her, které nebyly překonány. Ačkoliv s tím někdo nebude souhlasit, Civilization byla pokořena hrou Civilization: Call to Power, legendární Doom byl překonán Dukem, ten byl zase pokořen všemožnými Unrealy a Quaky. Takto by šlo pokračovat déle, avšak jednou z mála her, jež stále sedí na pomyslném trůnu ve svém žánru, je Transport Tycoon (TT). Ačkoliv TT vyšel před šesti lety, stále dokáže přilepit hráče k monitoru a odlepit ho až ve chvíli, kdy mu začne stávkovat žaludek a močový měchýř.
První, co na TT upoutá, je to, že byl jednou z prvních her nacházejících se na CD. Po instalaci hry na vás vykoukne jednoduché menu, v jehož pozadí se prohánění autobusy, vlaky, letadla a lodě. Po navolení základních pravidel (počet oponentů, obtížnost, poměr oceánu a pevniny, ale i takové detaily jako to, jestli auta budou jezdit na pravé či na levé straně) se hráč ocitne v rozsáhlé a náhodně generované mapě. Na ní jsou roztroušeny desítky měst a továren, jenž čekají, až je hráč vzájemně propojí všemožnými dopravními prostředky. Po cestách samozřejmě jezdily autobusy a nákladní auta. Cesty však byly postaveny pouze ve městech, a tak hráč musel investovat mnoho dolarů (případně liber - na začátku jste si mohli vybrat z pětice světových měn) k jejich vybudování. Drahou železnici si hráč musel kompletně vybudovat sám, a tak se nejvhodnější zdála doprava letecká. Na začátku hry v roce 1930 měla letadla velice malou kapacitu a každou chvíli trpěla nějakou poruchu. Navíc hráč vstupoval do hry s půjčenými sto tisíci dolary. Jedno letadlo přitom stálo třiatřicet tisíc, k tomu připočtěte deset tisíc za jedno letiště. Proto se zdálo být vhodné investovat do letecké dopravy až ve chvíli, kdy jste vydělali první milión a letadla byla už alespoň trochu moderní. Posledním druhem dopravy byly loďky a to jednak nejrůznější tankery, tak i lodě převážející stovky lidiček dychtících po cestě do jiného města.
Nyní bylo zapotřebí vyřešit problém, jak se stát milionářem. První variantu představovala přeprava cestujících. Pomocí velice dobře vymyšlených grafů si hráč mohl zjistit, že přeprava lidiček není zrovna nejvýnosnější. Lepší bylo přepravovat jednu z mnoha komodit. Každá továrna měla limit, který určoval, jaká je maximální měsíční produkce. Nejlepší řetězec byl les - pila - město. V lese jste naložili dřevo a s tučným ziskem prodali na pile. Pila vyráběla zboží, které nakupovalo každé město. Pokud měla pila dostatek dřeva, zvýšila měsíční těžbu, a tudíž jste mohli do měst dovážet více zboží a tedy i více profitovat. Továren a komodit byla spousta (uhlí: důl - elektrárna, pošta: město - jiné město, peníze: banka - jiná banka, potom jste mohli obchodovat s obilím, ropou a ještě s dalšími komoditami), takže ani po týdnu hraní TT, narozdíl od dnešních pětiset megových her, neomrzel.
Cestu k bohatství komplikovali počítačoví oponenti, jejichž inteligence závisela na zvolené obtížnosti. Na hard to byla docela makačka, oponenti stavěli železnice a cesty ďábelským tempem a nejvíce naštvalo, když byl oponent rychlejší než vy. Jednou za čas se totiž objevila nabídka, která nabízela první dopravní společnosti, která bude převážet lidi z města A do města B, lukrativní nabídku - rok budou její zisky na dané trase o padesát procent větší. Taktéž nabízely výhodné ceny i továrny, takže se pořád něco dělo, a proto se vám vůbec nemohlo stát, že byste u TT usnuli.
S postupujícím vědeckým pokrokem jste si mohli koupit dopravní prostředky lepší a lepší. Zvětšovala se kapacita, rychlost a samozřejmě i cena. Kolem roku dva tisíce byly k dispozici dokonce vlaky na vzduchovém polštáři jedoucí rychlostí kolem dvě stě padesát kilometrů v hodině. Přes zálivy, řeky a jezera jste mohli postavit jeden z mnoha typů mostů. 
Samozřejmostí bylo výškové upravování terénu, dokonce jste si mohli vysadit vlastní stromky.
Realismus byl v TT vyřešen na jedničku. Ve hře se nepohybovala žádná auta ani ťapkající lidé, prostě nic. Ulice byly pusté a kromě projíždějících autobusů hráče a oponentů zely prázdnotou. To se může zdát jako mínus, ale když jsem před týdnem na mém monitoru pozoroval několikadenní dopravní zácpu v Traffic Giantovi, tak si říkám, že to autoři TT vymysleli skvěle. Jinak bylo realistické všechno. Všechny vláčky, autobusy, lodě a letadla více méně existují i ve skutečnosti. Škoda jen, že se letadlo vypadající jako Concord jmenovalo úplně jinak (když jsem u toho Concordu, velice často padal - autoři dokonce předpověděli budoucnost :o)). Města se, stejně tak jako ve skutečnosti, postupně zvětšovala, a nabídla tedy i více lidiček. A čím mělo město více lidí, tím jich i více cestovalo. A tak jste například museli zbourat jednokolejové nádraží a místo něho postavit nádraží vícekolejové. Proto mohlo vláčků přijíždět více a vy jste bohatli a bohatli. Co bylo na TT někdy až moc realistické, byly dopravní nehody. To se vám takhle srazil vlak s autobusem, nastal menší výbuch a peklo spolu s nebem mohly oslavovat příliv nových zákazníků. Při nehodách totiž zahynuli úplně všichni, avšak na vaší pověsti se to nijak nepodepsalo.
Konec hry nastal v případě, že vaše bankovní konto kleslo pod nějaký ten miliónek. Druhá varianta konce hry byla mnohem veselejší. Konec hry nastal v roce 2030 (hra se tedy odehrávala v rozmezí sta let), kdy jste se zapsali do tabulky nejvyšších skóre. Ve hře se dalo pokračovat i po roce 2030, avšak z vlastní zkušenosti vím, že bylo lepší začít od znova s větší obtížností a s větším počtem oponentů.
Každá hra, ať už sebelepší, má více či méně chyb. TT měl jednu obrovskou - vedlejší účinky na zdraví a psychickou návykovost. Zdravotní problémy vyskytující se při hraní TT byly dosti závažné. Konkrétně se jedná o nespavost, dehydrataci, křeče v žaludku, bolest v zádech, zarudlé oči a obrovská bolest v prstech ruky, která drží myš. Příčinu těchto komplikací lze vidět v tom, že hráč si vybudoval psychickou závislost, a 
proto musel hrát sedm dní v týdnu od rána do večera. Zkušení hráči však ví, že tyto komplikace lze pevnou vůlí překonat :o). Ale teď vážně. TT byl bez sebemenší chybičky, a proto je strašná škoda, že mnoho hráčů tuto skvělou hru nezná. Většinu starších, avšak zábavných a originálních her si už dnes nikdo nezahraje, protože mají hnusnou grafiku a hudbu, která trhá uši. TT je opět výjimkou. Na SVGA grafiku v rozlišení 680x480 v 256 barvách se dá dívat bez ujmy na zdraví i dnes. Pro pohodovou jazzovou hudbu platí totéž. K tomu přidejte možnost zahrát si s kamarády po síti. Opět zdůrazňuji, že TT vyšel před šesti lety...
Pozice TT jako krále budovatelských strategií se již mnohokrát otřásala. Nejblíže k titulu "nejlepší budovatelská strategie" měla už spousta her (Railroad Tycoon 2, Traffic Giant, Sim City 3000, Theme Hospital, Rollercoaster Tycoon nebo třeba nedávno vyšlá hra Zeus: Master of Olympus), avšak TT podle mě byl, je a ještě dlouho bude králem.
