Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Zaklínač 3 válcuje konkurenci, má ambice stát se hrou roku

aktualizováno 
Zaklínače 3 lze považovat za jednu z nejočekávanějších her posledních let. Po sérii odkladů je Geralt z Rivie konečně tady a příznivci žánru her na hrdiny mohou slavit. Zklamání se nekoná. Dobrou zprávou také je, že díky důkladnému testování se hra vyhnula i výrazným technickým nedostatkům.
95

Zaklínač 3: Divoký hon

Platforma: PC
Výrobce: CD Projekt Red (PlayStation 4)

  • Řada vynikajících příběhů
  • Skvělé postavy a dialogy
  • Rozlehlý a zároveň detailní otevřený svět
  • Šedá morálka a těžké volby
  • Temná fantasy se vším všudy
  • Design monster a jejich lov
  • Hraje se jako Zaklínač
  • Grafika a hudba
  • Hlavní i vedlejší úkoly
  • Nahrávací časy (testováno na Playstation 4)
  • Nepřehledný inventář
  • Skromnější města
  • Potíže se zaměřováním během soubojů

Herní karta

Zaklínač 3: Divoký hon | foto: CD Projekt RED

Když byl před více než dvěma lety oznámen třetí Zaklínač, okamžitě upoutal pozornost nejen svých oddaných příznivců. Hra nikterak neskrývala vysoké ambice. Tvůrci slibovali především dosud nevídané spojení gigantického otevřeného světa a silného příběhu. Kromě toho byl Zaklínač 3 vůbec prvním titulem oznámeným pouze na PC a konzole Playstation 4 a Xbox One. Jinými slovy, hra měla ilustrovat pokrok na poli hardware i v rámci svého žánru. Nelehký úkol, neboť současná konkurence rozhodně není bezzubá.

Majitelé konzole Playstation 4 stále vydýchávají famózní Bloodborne, zatímco PC hráči se mohou těšit z nenápadného, ale o to většího hitu Pillars of Eternity. Stojí tedy třetí dobrodružství Bílého vlka za investované peníze a čas? Rozhodně!

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Sbírka povídek jako od Sapkowského

Mluvit o příběhu hry jako o jednolitém putování za určitým cílem v případě Zaklínače 3 jednoduše nejde. Ne že by ústřední zápletka chyběla. Hlavní hrdina, zaklínač Geralt z Rivie se vydává hledat svou svěřenkyni Ciri, která se nachází na útěku před přízrakem známým v tomto temném fantasy světě pouze jako Divoký hon.

Na své cestě potká Geralt řadu známých nejen z předchozích her, ale i z knižních předloh od polského autora Andrzeje Sapkowského. Vyprávění však působí spíše jako sbírka jednotlivých povídek než jako jednolitý příběh o záchraně blízké osoby. Čeká vás totiž celá řada zajímavých zápletek ve světě sužovaném válkou, předsudky a lidskou hloupostí.

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Autorům ze studia CD Projekt se navíc jejich hlavní cíl vydařil na výbornou – vedlejší, nepovinné úkoly jsou nanejvýš zábavné a skrývají vlastní příběhy. Vývojáři v tomto ohledu hravě překonávají úspěšné hry jako Skyrim nebo loňský Dragon Age: Inquisition. V těchto hrách plnily nesčetné vedlejší úkoly často spíše roli jakési výplně, kterou jste absolvovali prakticky jen za účelem získání odměny, či z pocitu důkladného vymačkání poslední kapky obsahu ze hry. U Zaklínače tomu tak není.

Zápletky jsou ve znamení emotivních příběhů, které dávají vyniknout celé řadě zajímavých postav, jejichž motivy není vždy snadné odhadnout. Ruku v ruce se skvělými dialogy jde i fantastický, vulgarismy a oplzlostmi nešetřící dabing. Geralt je cynický a chladný vůči chaosu, který pohlcuje svět kolem něj, přesto jej okolnosti nutí učinit nelehká rozhodnutí.

Podobně jako v předchozích dílech (nebo již zmíněném Pillars of Eternity), důležité volby nejsou vůbec snadné a na nějaké dobro a zlo můžete zapomenout. Svědomí tak bude hryzat s vytrvalostí maratonce a těžká rozhodnutí vás budou dohánět k zoufalství, nemluvě o sledování tragických následků vašeho počínání.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Díky takovému množství poutavých příběhů není problém, aby si hru vychutnal i někdo, kdo se k Zaklínači dostal vůbec poprvé. Ti, kteří doufají v silnou návaznost na předchozí hry, budou oproti tomu nejspíše zklamaní. Hra nereflektuje jakékoliv volby z prvního dílu. Ale stejně, kdo si pamatuje jiné dilema, než rozhodování mezi Shani a Triss?

Na PC vám hra dovolí využít uloženou pozici z druhého dílu, na konzolích místo toho absolvujete rozhovor, v němž odpovíte na pět otázek týkajících se událostí druhého dílu. Výběr je celkem uspokojivý, ačkoliv mi výrazně chyběla otázka po konečném osudu krále Henselta; rozhodovacím momentu druhého dílu, který jsem z hlavy nedostal ani po čtyřech letech od vydání hry.

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Vzhůru do světa!

Zaklínač 3 je hrou v otevřeném světě, který můžete prozkoumávat podle libosti. Nejde však o svět zcela oproštěný od umělých přechodů. Například úvodní oblast je od centrálního Velenu oddělená nahrávací obrazovkou, stejně tak je tomu i při přechodu na mapu souostroví Skellige. Velen samotný nicméně zaujímá naprosto ohromnou plochu, v rámci které můžete navštěvovat jednotlivé budovy, jeskyně nebo se potápět zcela bez přerušení.

Při prozkoumávání této oblasti můžete na ostatní regiony ve hře klidně zapomenout, jakkoliv by to bylo škoda. V rámci Velenu se nacházejí i dvě ikonická města zaklínačského světa – Novigrad a Oxenfurt. U obou však bohužel platí, že vývojáři evidentně narazili na technologické limity. Města nejsou tak ohromná, jak by se patřilo na metropole jejich významu, a jejich ulice působí nápadně vylidněným dojmem.

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Prozkoumávání herní mapy je každopádně fantastickým zážitkem samo o sobě. S chutí se budete pouštět do hledání pokladů pod vodní hladinou, prozkoumávání zchátralých budov, bojování s bandity nebo potírání krvežíznivých monster. Nebudete zkrátka vědět co dříve, vtip je ale v tom, jak bravurně jsou jednotlivé aktivity zapracovány do válkou sužovaného světa hry.

Vše působí uvěřitelným dojmem, nikoliv jako pomocí editoru náhodně rozsypaná sbírka míst, na nichž lze získat zkušenostní body nebo silnější meč. Prozkoumávání funguje lépe než u konkurenčního Dragon Age nebo Skyrimu i díky tomu, že Geralt umí kromě skákání i přelézat překážky. Není to sice taková paráda jako plynulý parkur v Assassin’s Creed, ale při zdolávání srázů, spadlých kmenů nebo dalších překážek to výrazně pomáhá.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Že se to skvěle hraje? Jistě, ale velkou zásluhu na tom má i audiovizuální stránka. Hudba je fantastická, výrazná a liší se dle situace i místa, které zrovna prozkoumáváte. Autoři na některých místech sáhli i po melodiích doprovázených vokály, které krásně ladí k fantasy světu.

O grafice samotné by se dal napsat samotný článek. Pokud by se nejednalo o hru z žánru fantasy, patrně bych se na tomto místě pustil do poněkud absurdní kritiky. Hra světla, všemožných odlesků a pestrých barev, změny počasí, šumící stromy, denní a noční cyklus – to vše vypadá doslova až nerealisticky dobře.

Hru takového rozsahu můžete (a budete) prozkoumávat koňmo nebo na lodi, ale přesto sem tam seskočíte a budete vychutnávat tu krásu kolem. Připravte se na dechberoucí západy a východy slunce, husté lesy, zrádné bažiny nebo ledem a sněhem pokrytá souostroví Skellige.

Stačí se ale jen na chvíli zasnít a zpátky na zem vás srazí stromy s rozvěšenými oběšenci, na kůly nabodnutá těla či bitevní pole posetá zmasakrovanými vojáky. Zaklínač 3 je extrémně brutální hrou, která se nebojí zobrazovat potoky krve, vyhřezlé vnitřnosti nebo rozsekaná těla. Velkou část hry tvoří rozhovory. 

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Na rozdíl od Dragon Age: Inquisition je zde bez výjimky snímá filmová kamera, což výrazně prospívá vyprávěčskému stylu hry. Během dialogů je znát, že postavy mají oproti minulému dílu detailnější tváře, vylepšenou mimiku a lépe tak vyjadřují emoce. Přesto obličejové animace stále nejsou na úrovni lineárnějších her s menším množstvím postav a působí občas poněkud křečovitě.

Ohromnou pochvalu si však tvůrci zaslouží, pokud jde o detailnost jednotlivých kusů brnění. Těch vystřídáte ve hře mimochodem plno. Nelidští protivníci jsou kapitolou pro sebe a jejich děsivá vizáž vyvolává mrazení v zádech. S ohavnou vynalézavostí jejich designu se mohou měřit jen zrůdy z Miyazakiho her Dark Souls nebo Bloodborne. Přesto by to nebyl Zaklínač, kdybyste občas i k těm největším zrůdám necítili soucit a váš vztek a znechucení se neobracelo směrem k lidem.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

V kůži mutanta

Tvůrci se více než v předchozích hrách zaměřili na to, co zaklínačské řemeslo vlastně obnáší. Geralt tak často používá svoje zostřené smysly, aby ve speciálním režimu odhalil stopy nebo různá vodítka. Nejde sice o nic originálního, zde to však výborně pasuje k postavě zaklínače.

Obzvláště zábavné jsou úkoly přímo zaměřené na lov obludy terorizující místní obyvatelstvo. Jako správný zaklínač nejdříve smlouváte o ceně, a až teprve poté se vydáte bestii stopovat. Na boj s netvory je přitom dobré se připravit. V herním bestiáři si tak o monstru přečtete, na co si máte dávat pozor a jaká znamení (zaklínačská kouzla) vůči němu použít. V ideálním případě si připravíte doporučované lektvary, oleje nebo bomby, a pak už hurá na lov.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že velmi záleží na tom, jakou obtížnost hry zvolíte. Silně doporučuji sáhnout minimálně po té druhé nejtěžší. Hra vás totiž pak opravdu nutí boje si pořádně promyslet, chovat k obludám náležitý respekt a využívat cokoliv, co vám v souboji poskytne výhodu. Jinými slovy, budete mít opravdu pocit, že hrajete Zaklínače a ne nějakou jednoduchou rubačku. Obtížnost si naštěstí můžete měnit kdykoliv během hry.

Souboje jsou přitom převážně povedené, byť mi vadilo nespolehlivé „zamknutí“ nepřítele. Problémy se zaměřováním dělají souboje občas příliš chaotické. Úskoky a kotouly budou vaším častým pomocníkem, kryt vyžaduje v rámci soubojů s lidským protivníkem cvik a pevné nervy. Sečteno a podtrženo, nejde o tak opatrné duely známé z Bloodborne nebo Dark Souls.

Boje jsou však proklatě efektivní, krvavé a na těžší obtížnosti vyžadují zručnost. V momentech, kdy se v poslední chvíli piruetou vyhnete útoku krvežíznivé bestie, jen abyste jí v další sekundě jedním sekem do zad zasadili smrtelnou ránu, bude každý příznivec knižní předlohy vrnět blahem.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Hojně diskutovaným aspektem hry jistě budou pevně zafixované úrovně nepřátel. Ti zkrátka nereflektují aktuální sílu vaší postavy. To samé logicky platí o jednotlivých úkolech, které mají doporučovanou úroveň, jíž musíte podle autorů dosáhnout, abyste měli vůbec šanci na úspěch. Osobně se mi tento přístup líbí, neboť poskytuje skvělou motivaci k zlepšování postavy.

Budete se těšit na plnění úkolů, na které zatím ještě nemáte sílu, nebo třeba na navlečení obzvláště lákavého brnění, které na vás čeká o dvě úrovně výš. Obrácenou stranou mince tohoto přístupu je pak nevyrovnaná obtížnost. Budete tak nejspíše plnit řadu vedlejších i hlavních úkolů, které vám můžou připadat jednoduché. I proto ještě jednou důrazně doporučuji sáhnout po vyšší obtížnosti. Není nic horšího, než ve hře bez sebemenších známek opatrnosti skolit jednu z obávaných kreatur jen pomocí pár líných seknutích meče.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Inventář, nebo smeťák?

Systém alchymie a připravování lektvarů, výbušnin a olejů má své světlé i stinné stránky. Je fajn, že pokud jednou naleznete požadované ingredience, již jednou namíchaný typ lektvaru se vám doplňuje pomocí zásob alkoholu automaticky. Stačí si jen najít klidné místo a uložit se k meditaci. Hra obsahuje i robustní systém výroby zbraní a kusů brnění.

Kováře budete navštěvovat celkem často a tvůrci bohužel usoudili, že jsou v těchto případech celkem zbytečně potřeba dva typy řemeslníků – jeden vám vytvoří brnění, druhý zbraně. Problém je, že ať již jde o alchymii nebo o výrobu výzbroje, brzy budete bezmyšlenkovitě plnit svůj inventář všemožným haraburdím. Situace se tak brzy stává poměrně nepřehlednou a vy budete mít v inventáři hotovou botanickou zahradu a vetešnictví zároveň. 

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Velkou výtku si autoři zaslouží i za to, že z nějakého důvodu veškeré knihy a písemnosti napasovali do jedné kolonky s alchymistickými lektvary a oleji. Udělali by mnohem lépe, kdyby použili podobný systém, jaký se osvědčil Bioware u her Dragon Age nebo Mass Effect a nalezené dokumenty šly do herní encyklopedie. Hra přitom bestiář a glosář postav obsahuje!

Na herní mapě by také stálo za to lépe znázornit, která místa jste už vyčistili, a kolem kterých jste třeba jen proběhli – šedivění ikonky příliš nefunguje a mluvíme tu o hře, jejíž dohrání vám zcela jistě zabere desítky hodin.

Strom dovedností postavy je oproti tomu dostatečně motivující, byť budete především vylepšovat již stávající Geraltovy schopnosti a váš bojový styl se nějak zásadně měnit nebude. To ale vyplývá z charakteru hlavní postavy a mnozí fanoušci knižní předlohy budou jistě jen s nelibostí sahat i po ruční kuši, která se však naštěstí hodí prakticky jen v boji pod vodou (Half-Life!) nebo k sestřelování létajících monster.

Zaklínač 3: Divoký hon
Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Čím mě Zaklínač 3 mile překvapil, je technický stav hry. K dispozici jsem měl verzi na Playstation 4 a nestačil jsem se divit, jak výborně hra běží. Před vydáním jsem hru podezíral z neúnosného trhání způsobeného nestabilním frameratem, to se ale nekoná. Ano, během pohybu po Novigradu nebo v bažinách Velenu jsem zaznamenal citelnější pád pod 30 snímků za sekundu, to mi však nevadilo ani při soubojích.

U bojů jsem se – podotýkám velmi zřídka – setkal s půlvteřinovým trhnutím, to snad ale ani nestojí za řeč. To samé platí o dalších chybách nebo klasických bláznivinách týkajících se například divoké kolize objektů. Je jich překvapivě velice málo. Problém naopak představují zdlouhavé nahrávací obrazovky, které hru na Playstation 4 sužují stejně neúnosnou délkou, jíž se „pyšnily“ například Bloodborne nebo Assassin’s Creed: Unity.

Jak jsem psal výše, nahrávacích obrazovek si při prozkoumávání světa příliš neužijete, pokud ale budete hrát na těžší obtížnost, budete jistě umírat. A v takových případech jsou prodlevy výrazně dlouhé a trpěl jsem při nich jak eunuch v nevěstinci.

Rozčiluje mě také drasticky odlišná úroveň grafiky ve výsledné hře v porovnání především s trailerem z herní akce VGX 2013. Chápu, že hry procházejí během vývoje výraznými grafickými úpravami, ale mrzí mě, že před vydáním nemůžu věřit už ani údajným videím přímo ze hry. Nehledě na to, jak krásně výsledná grafika vypadá.

Zaklínač 3: Divoký hon

Zaklínač 3: Divoký hon

Přes zmíněné problémy a výhrady nelze třetího Zaklínače celkově hodnotit jinak než jako ohromný úspěch a milník v žánru her na hrdiny. Ačkoliv rozloha a zpracování hledá jen těžko soupeře, vyniká Zaklínač také pozoruhodným smyslem pro detail. Hraje přitom podle vlastních, zaklínačských pravidel a daří se mu to. Tohle dobrodružství si prostě nesmíte nechat ujít.



Hodnocení hry

Redakce

95 %

Čtenáři

92 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 2026 čtenářů





Nejčtenější

Kingdom Come: Deliverance
OBRAZEM: Grafika českých her ušla za 30 let obdivuhodný kus cesty

Ačkoliv světových hitů v Česku vzniklo jen pomálu, píle lokálním tvůrcům nechybí. Za posledních třicet let vytvořili celou řadu her, na kterých je možné...  celý článek

Overwatch
Hrou roku podle Game Awards 2016 se stala střílečka Overwatch

Hrou roku se podle ankety The Game Awards stala střílečka Overwatch, nejlepším herním studiem pak studio Blizzard. Během show bylo také odhaleno několik nových...  celý článek

Mass Effect: Andromeda
VIDEO: Podívejte se na přepracované souboje v Mass Effect: Andromeda

Nové video z připravované sci-fi hry na hrdiny Mass Effect: Andromeda ukazuje nejenom krásu nových světů, ale především přepracované souboje.  celý článek

Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.