Super Paper Mario – super zábava

A je to tady! Co jsme mohli ještě před nedávnem jen závistivě okukovat v americké verzi, je konečně k dostání i v Evropě. Naplnila hra naše naděje? Už jsme vám vlastně napověděli.

Super Paper Mario

Pro ty, kdo nečetli preview, jen krátce zopakujme: Super Paper Mario pro konzoli Wii je mixem hopsačky a akčního RPG, přičemž základem svérázné poetiky hry je možnost a současně i nutnost přepínat mezi 2D a 3D zobrazením. Ovládání je svěřeno pouze Wiimotu, který se většinu času drží jako ploché ovladače historických konzolí před příchodem jejich „pistolovitých“ potomků, což výborně zapadá do zvláštní humorně nostalgické atmosféry, jež hráče provází až do závěrečných titulků. Jde ovšem o nostalgii smíchanou s duchem tak moderním, že to místy připomíná některé buddhistické „kapličky s anténou“ v jihovýchodní Asii: člověk si není jistý, zda narazil na něco z dávné minulosti nebo naopak ze vzdálené budoucnosti.

Puzzloidní hrátky se střídáním rozměrů jsou neobyčejně svěží a nezřídka jsme se přistihli až u filosofické reflexe viděného.

Tomu výrazně napomáhá grafika, která je veskrze jednoduchá, snad na možnosti Wii až příliš, ale obrazovky s Mariem „jako zastara“ se střídají s efekty, objekty, postavami a scénami tak výstředními, že to i za řadu let nejspíš bude stále vypadat dost odvážně. Vizuální guláš je ale přitom tak dovedně namíchán, že celek působí naprosto přirozeně – těsně před tím, než by hráči přišlo, že už je té divočiny trochu moc, se styl hry zase úplně změní a frčí se dál. Mimochodem, Super Paper Mario podporuje širokoúhlý režim 16:9 a 480p – vypadá ale dobře i na klasickém televizoru s obrazovkou 4:3.

Kdo dává přednost masové likvidaci nabíhajících nepřátel před přemýšlením, měl by dát od tohoto titulu ruce pryč, protože hra je jednou obrovskou sbírkou drobných i větších logických zádrhelů, při jejichž tvorbě tvůrci invencí opravdu nešetřili. Je sice pravda, že si časem zvyknete v případě potíží automaticky přepínat do 3D, ale autoři zjevně lovili bobříka nemonotónnosti, takže se ve všech fázích hry setkáváte s něčím, co jste v předchozím průběhu dosud neviděli a na co musíte použít čerstvý intelekt a ne jen mechanicky lovit v kartotéce už zdolaných triků. Pobyt ve 3D je časově omezen a když překročíte limit, odměřovaný výrazným ukazatelem v levém horním rohu i akustickou signalizací, ubyde vám jednotka života – není ale třeba se v tomto směru nějak stresovat. Hlavní otázka hry zní „jak?“ a nikoli „kolik mi kruciš ještě zbývá času?“.

Špetka historie

Super Paper Mario je teprve třetím titulem „papírové“ odnože instalatérských her. Předcházely mu rovněž kvalitní tituly Paper Mario pro Nintendo 64 (2000) a jeho pokračování Paper Mario: The Thousand-Year Door pro GameCube (2004). Už zde se objevily náznaky prvků, které nacházíme i v aktuálním dílu – například 2D dům se po vstupu změní na 3D prostor, aniž by ovšem změna perspektivy byla využita tak funkčně jako na Wii. Navíc obě zmíněné hry používaly při soubojích tahový systém.

Puzzloidní hrátky se střídáním rozměrů jsou neobyčejně svěží a nezřídka jsme se přistihli až u filosofické reflexe viděného, protože hra obsahuje veliké množství předmětů, cest a poselství, jež jsou zcela neviditelné ve dvou rozměrech skutečnosti, ale současně naprosto přirozeně zjevné, když jeden rozměr přidáme. Představme si například chodbu viděnou z boku ve 2D, přímou a na obou koncích zakončenou stěnou: odtud není cesty dál. Jenže tento mylný pocit máme jen tak dlouho, dokud nás nenapadne změnit úhel pohledu přidáním jedné dimenze – stačí se trochu povznést a podívat se shora a rázem je zjevné, že chodba zatáčí v pravém úhlu doprava. Určitou potíží zpráv o takto chytře postavených hrách je, že vysvětlováním principů puzzlů zároveň prozrazujeme řešení a tím ochuzujeme hráče o požitek. Nebudeme tedy zacházet do velkých detailů, jen, jak již bylo uvedeno v preview, opakujeme, že fíglů, chytáků, pastí a triků je ve hře tolik, že by je ani několik „recenzí“ psaných necitlivě popisným stylem nemohlo všechny prozradit.

K Mariovi postupně přiberete další členy do party a střídáte je dle libosti.

Kromě toho ani při opakování již jednou prošlých lokací na tom není hratelnost nijak zle. Opakování se totiž nejspíš stejně nevyhnete, protože ukládací body a power-upy nejsou nijak přehnaně časté, osvěžující nápoje, jimiž si doplňujete zdraví, stojí v obchodech majlant a třebaže nemáte pocit, že by hra byla nějak přehnaně těžká, stále znova s úžasem zjišťujete, že už zase jedete na posledních pár jednotek života a ani nevíte, jak k tomu vlastně došlo.

Zmínili jsme se o obchodech. Ty najdete v městečkách a můžete v nich nakoupit sortiment, připomínající RPG žánr. To ale není jediná shoda s „hrami na hrdiny“. V hostinci lze přespat a doplnit si tak HP, jež se mimochodem likvidací nepřátel postupně zvyšuje. Kromě toho jsou po lokacích roztroušené karty s informacemi o protivnících – účinnost vašich útoků vůči nim roste s množstvím nasbíraných karet, na nichž jsou vyobrazeni. V městečku si za úplatu také můžete nechat věštit budoucnost: elegantně vyřešená nápověda pro případ zákysu. V kuchyni lze vařit ze získaných surovin a plnit tak tlumok zesílenými power- upy. Docela hodně času rovněž strávíte oslovováním NPC postav a četbou jejich promluv. Kromě toho, že texty obsahují spoustu vtípků, zesměšňováním herních klišé počínaje a parodováním Windows konče, se nezřídka dozvíte užitečné věci, které vám při troše pozornosti odhalí skryté poklady a hlavně ušetří fůru bloudění.

Pokud máte menší děti, stojí přesto za to jim hru pořídit a texty přeložit, protože pak je zase čekají dlouhé úseky, kde se s angličtinou hmoždit nemusejí. Rovněž hudba se výrazně podílí na tom, že máte místy spíš pocit, že běháte s Linkem, šermujícím za princeznu Zeldu, než s Mariem, dupajícím za princeznu Peach. Tomu ostatně odpovídá i příběh. Na jedné straně tu máme zlověstného Counta Blecka a jeho nohsledy, ztvárněné tak trochu ve stylu černého divadla, na straně druhé partičku z Muchomůrkového Království v čele s Mariem. K záchraně dobra se po světě preventivně poschovávalo osm Čistých Srdcí vzešlých z čisté lásky a ty teď čekají na hrdinu, který je posbírá, což zlé síly nepochybně nerozdýchají. Co jedno Čisté Srdce, to jedna kapitola, sestávající ze čtyř epizod a završená inteligentním soubojem s bossem. Vcelku nejde o nic komplikovaného, ale funguje to na jedničku i s tím mírným patosem, tím spíš, že kupříkladu ze sadistického domu hrůzy s továrnou na peníze i zamrazí a slovo příběh není nezbytně nutné dávat do uvozovek.

K Mariovi, kterého ovládáte od samého začátku, postupně přiberete další členy do party a střídáte je dle libosti – přestože k tomu potřebujete současným stiskem tlačítek 1 a 2 otevřít menu, jde to jako po másle a nemáte nejmenší pocit nějaké komplikovanosti. Každá ovladatelná postava má trochu jiné schopnosti a co si budeme povídat, drtivou většinu času strávíte s Mariem, protože ten jediný umí rozšiřovat plochu na prostor. Trasa je ale tak navržená, že se samozřejmě Mario bez kamarádů neobejde – například princezna Šťabajzna se svým růžovým paraplíčkem vyskočí výš a doletí dál, Bowser zase chrlí oheň, jenž bude časem k nezaplacení.

To ale není vše, díky čemu nedává hra šanci pocitu samoty. Čtveřici hlavních postav totiž dále pomáhají nadpřirozené bytůstky, zvané v originále Pixls – tedy něco jako Pixlové, Pixle, Pixlata. První z nich, Tippi, je přítomna stále a k ní pomocí menu přibíráte jednu další z postupně rozšiřované zásoby, aby to zase nepřipomínalo školku na vycházce. Obdobně jako velké postavy i Pixlové mají každý své unikátní vlastnosti a schopnosti, namátkou jmenujme skenování prostředí a nepřátel namířeným Wiimotem, zvedání těžkých a rozměrných objektů, kladení bomb, zmenšování, otevírající jinak nepřístupná místa a tak dále: snadno odhadnete, jak se tím vším znásobují možnosti logicko-taktických kombinací. A co lepšího: se šíří možností je zcela v harmonii nápaditost autorů, kteří potenciál hry využili prakticky beze zbytku, což se věru často nestává.

Co tedy ze všeho výše uvedeného vyplývá? Že na Wii máme další vynikající titul, který překvapí i optimisty. Jo, a taky že Mario´s not dead.