Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Syberia II - česká verze

  12:00aktualizováno  8:26
Recenzi této očekávané dobrodružné hry jsme vám přinesli již dávno, avšak nyní si ji u příležitosti českých titulků znovu připomeneme. Článek jsme totiž aktualizovali právě o hodnocení české lokalizace.

Syberia II Přijít s opravdu originálním příběhem je poslední dobou čím dál složitější. Ne však pro Benoita Sokala. Přestože masový trh stále touží po klasické záchraně světa a boji dobra proti zlu, rozhodl se tento uznávaný belgický tvůrce comicsů předložit hráčům k vyřešení zdánlivě banální pracovní problém mladé právničky z New Yorku Kate Walkerové, která dostala za úkol podepsat smlouvu o prodeji továrny na automatony ve francouzských Alpách. Zpočátku prostá a nezajímavá zápletka se ovšem záhy vyvinula v úchvatný dobrodružný epos, jenž stavěl především na osobnosti a charisma hlavní hrdinky, pozoruhodných mechanických „hračkách“ vynálezce Hanse Voralberga a mýtu dávno vymřelých mamutů, kteří podle podivína Hanse v malém množství na dosud neobjeveném ostrově poblíž Sibiře stále přežívají.

Syberia – zaslouženě nejlepší adventura roku 2002 – ovšem nebyla bez chyb. Kromě spousty vizuálně úchvatných, ale jinak zcela mrtvých lokací, jí hráči i novináři vytýkali zejména krátkou hrací dobu. Syberia II Příčina tohoto „nedostatku“ je dnes už všeobecně známá – tvůrčí tým se hned v počátku rozhodl rozseknout příběh na dvě části z důvodu příliš náročného procesu vývoje. O tom, že to byl tah možná nutný, ale nerozumný, jsme doposud mohli pouze spekulovat. Nyní mám tu smutnou povinnost tyto spekulace potvrdit. Syberia II je sice v podstatě stejně dobrá hra jako její předchůdkyně, Benoit však ukvapeně vyložil všechny své trumfy na stůl už v prvním díle a do dílu druhého mu nezbylo prakticky nic, čím by nás dokázal překvapit.

Naopak zde budete řadu věcí postrádat. Vývoj osobnosti hlavní hrdinky Kate se zastavil na bodu mrazu, neboť z klasické městské holky se stal vášnivý dobrodruh už na konci prvního dílu. S výjimkou automatona Oskara a mechanického vlaku, v němž i nadále cestujete, nenarazíte na žádné Hansovy vynálezy, jelikož se na rozdíl od prvního dílu pohybujete po prostředí, které Hans svojí přítomností doposud nikdy "nepoznamenal". No a v neposlední řadě vám budou chybět nové prvky a zajímavé zvraty v příběhu, který kvůli své předvídatelnosti skutečně není ničím jiným než nutným dotažením dobrodružství Kate Walkerové do konce. Jistě - ve spojení s minulým dílem by to nevadilo, ale na samostatnou hru to prostě nestačí.

Po stopách Kate Walkerové

Každému, kdo hrál první díl Syberie, je známo, že rozchod hlavní hrdinky se svojí rodinou a především pak se svým šéfem, jemuž měla doručit podepsanou smlouvu o prodeji Voralbergovy továrny, neproběhl zrovna hladce. Útěk Kate od civilizovaného světa naštěstí nezůstal bez odezvy. Během hry nám tvůrci vyprávějí vedlejší dějovou linku, v níž pan Marson (šéf Kate) najímá soukromého detektiva, aby jeho zaměstnankyni našel a přivedl zpět, nejlépe i s podepsanou smlouvou. Prostřednictvím několika animovaných sekvencí pak nasloucháme vypjatým telefonním hovorům mezi Marsonem a detektivem, který zoufale sleduje stopu Kate, ale je neustále několik kroků pozadu a pod nohy mu padá jeden problém za druhým. Tento „mini-příběh“ sice nemá takovou hloubku jako emotivní telefonní rozhovory Kate z minulého dílu, a navíc je v něm pár nepřesvědčivých hluchých míst, přesto představuje pro příběhově poněkud méně zajímavé pokračovaní vítané a osvěžující zpestření.

Pan Marson a jeho asistent ve své newyorkské kanceláři

S tím souvisí další problém týkající se těch, kdož z jakéhokoliv důvodu původní Syberii nehráli. Tvrzení tvůrců, že si i tito lidé druhý díl vychutnají zcela naplno, je samozřejmě naprosto zcestné. Příběh totiž pokračuje přesně od okamžiku, kdy posledně tak náhle skončil, Syberia II a návaznost outra prvního dílu na intro druhého dílu je tak plynulá, až se člověka zmocňuje podezření, jestli se původně nejednalo o jedinou animaci rozseknutou vejpůl. Po skončení intra vysadí mechanický vlak Kate, Hanse a Oskara v zasněženém ruském městečku Romansbourg a vrhne hráče přímo do hry, aniž by nováčkům svět Syberie patřičně přiblížil. Od toho je zde sice z hlavního menu spustitelná dvouminutová videosekvence mapující nejdůležitější události prvního dílu, ale ani ona k navození té pravé a znalcům původní Syberie dobře známé atmosféry zkrátka nestačí. Pouštět se do hraní Syberie II bez znalosti její předchůdkyně tedy prakticky nemá smysl.

Každá mince má však dvě strany. V tomto případě jednu zašlou, ohmatanou. Druhá naštěstí září jako letní slunce. Pomineme-li slabší a řekněme "nesamostatnou" příběhovou základnu, Syberia II jeví se Syberia II (dle očekávání) jako velice dobrá a v technickém ohledu přímo řemeslně zpracovaná hra. K její „inovaci“ tvůrci přistoupili opatrně, ale rozumně; Co fungovalo už před dvěma lety, to zachovali, a co skřípalo, to vylepšili. Ihned po jejím spuštění se tedy budete cítit jako doma, neboť se nezměnila ani struktura menu, ani styl ovládání, ani vzhled inventáře a jeho rozdělení na předměty a tiskoviny (kterých ovšem tentokrát rapidně ubylo). Kupodivu je stále po ruce i funkční mobil, což působí poněkud kuriózně vzhledem k tomu, v jaké pustině ho budete používat. Přesto už není telefonování natolik častou záležitostí jako posledně - kontakt s okolním světem Kate prakticky zavrhla, a prohodit pár slov na dálku je ochotná téměř výhradně jen s automatonem Oskarem, který díky Hansovu přičinění propadl mobilní mánii taktéž.

Syberia II

Dobrá tedy – ubylo nám telefonování, a ani nebudeme zprovozňovat Hansovy vynálezy, když ve hře žádné nejsou. Znamená to snad, že se styl hratelnosti nějak výrazněji změnil? Kdepak. V podstatě zůstává vše při starém. Stejně jako v prvním dílu nás mechanický vlak přepravuje postupně z jedné lokace na druhou, a na každé takové zastávce je obvykle nutné vlak znova „natáhnout“, Syberia II případně vyřešit několik dalších postupně se kupících problémů. Tradiční mechanické hádanky vystřídaly stejně tak sofistikované logické rébusy, rozhovory s postavami jsou na jednu stranu obsáhlejší, na druhou zase vzácnější. V ruské divočině je totiž postaviček schopných komunikace mnohem míň než třeba na univerzitní půdě v Barrockstadtu, a dostat kloudné slovo kupříkladu z takového řadového člena kmene zakrslých Youkolů, je úkol vpravdě nadlidský. V každém případě je potěšitelné, že obtížnost hádanek mírně stoupla, a tak je při jejich řešení – světe div se – možno i na pár desítek minut, výjimečně i několik hodin, zatuhnout. Naopak mírné zklamání evokuje znatelně menší množství emotivních scén, které byly jedním ze základních stavebních kamenů předchozího dílu. Vůbec první situace, která dokázala pohnout mými emocemi, přišla až zhruba ve ¾ hry, což je na můj vkus poněkud pozdě.

Oproti tomu nad neskutečným uměním grafického týmu z Microids jsem žasl hned od první minuty. Za to, jakého neuvěřitelného pokroku dosáhli ve vylepšení herní vizualizace, bych se jim nezdráhal snad ani líbat boty, Syberia II pokud by se v nich tedy před tím nebrodili v rozbředlém bahně nebo nedej bože v odpadní jímce. Na vysoký standard renderovaných lokací jsme zvyklí už od minule, takže je zbytečné popisovat, jak úžasně vypadá zašlý Romansbourg, divoká příroda severského průsmyku nebo ledové jeskyně Youkolů. Mnohem více pozornosti si však zaslouží drobné animace. Vzpomínáte si na tu mrtvost většiny lokací z prvního dílu? Ano? Výborně. Tak na ni zase rychle zapomeňte. Pravda – i zde se budete procházet po spoustě obrazovek, na nichž nelze dělat nic jiného než se kochat tou krásou všude okolo, ale prostředí na těchto obrazovkách ŽIJE! V pustinách skáče po stromech veverka, kmen smrku okusuje bobr, z větví opadává těžký sníh, na ledových krách komicky pochodují hejna tučňáků. Město Romansbourng nebo vesnici Youkolů zase oživuje několik človíčků, s nimiž si sice nelze promluvit, ale kteří žijí vlastním životem, vykonávají svoji každodenní práci, nebo prostě jen tak lelkují. Všechny tyto libůstky jsou navíc doplněny efekty mlhy, vánice a především nepřetržitě padajících sněhových vloček, které samy o sobě vytvářejí dokonale malebnou, příjemnou a tak nějak uklidňující atmosféru. Zkrátka a dobře: kamkoliv se podíváte, VŠUDE SE NĚCO DĚJE, což je ve srovnání s původní Syberií hotový zázrak.

Youki, aneb jak pes s tuleněm ke štěstí přišli

Youki Velice příjemným zjištěním je, že i když Kate zůstane v určité fázi hry v nehostinných ruských pustinách bez Hanse a Oskara, není tak úplně osamocena. O společnost se jí stará Youki – domácí mazlíček kmene Youkolů, a především pozoruhodný kříženec tuleně a psa. Jak se tato dvě zvířata mohla dostat do styku, ponechme nyní stranou, stejně jako nepotvrzenou informaci, že se do téhle aférky připletl ještě medvěd. Youki je bílé huňaté stvoření, velmi neposedné, kňučící a štěkající na jakéhokoliv jiného (menšího) obyvatele zasněžené divočiny. Navíc je téměř nepřetržitě hladové a za „voňavou“ syrovou rybu je pro Kate ochotné udělat prakticky cokoliv, čehož naše hrdinka nejednou využije. Především ale zastává funkci milého a veselého společníka, který i v jinak těžkých chvílích dokáže pobavit. Třeba už jen tím, jak komicky vrtí svým tlustým chlupatým zadkem s poněkud zakrnělým ohonem :o).

Znatelného vylepšení doznala také hlavní hrdinka Kate. Ta nejen že nyní lépe vypadá a vystřídá hned tři druhy oblečení, ale též vrhá zcela reálné stíny, má svižnější pohyb a především se umí napoprvé trefovat do schodů, což – jak všichni, kdož první díl hráli, uznají – je novinka k nezaplacení.

Syberia II

Takových novinek by ovšem bylo zapotřebí víc, a to nikoliv jen po stránce vizualizace, ale především příběhu. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že ze sebe Benoit tentokráte nevymáčkl maximum. Syberia je sice nyní krásnější než minule, je mnohem živější, celkově propracovanější a konečně KOMPLETNÍ, ale její obsah je „průhledný“ a ničím nepřekvapí. A to je chyba. Navíc oba její díly pojí doslova a do písmene pupeční šňůra, takže zahrát si druhý díl bez prvního je jako hrát fotbal s propichnutým míčem - jde to, ale "něco" tomu chybí. Nicméně pokud si vy sami spojíte hraní obou her dohromady, můžete se těšit na jedinečný, intenzivní a nadprůměrně dlouhý herní zážitek. Proč „jen“ nadprůměrně dlouhý? Protože i navzdory velkým slibům je Syberia II ještě o chlup kratší než její předchůdkyně.

Syberia II

Další názor - Petr Poláček alias Sleepless:
Problém Syberie II je v článku jasně naznačen hned na začátku. Můžete se třeba stavět na hlavu, ale samostatný titul z ní zkrátka neuděláte. Hra sice nabízí jakousi instantní rekapitulaci, ale ta samozřejmě nemůže nahradit úžasný zážitek z prvního dílu. Navíc je rekapitulace nejhůře nadabovanou častí hry. Pokud je to jenom trochu možné, zahrajte si nejdříve znovu první díl a pak plynule navažte aktuálním dílem druhým. Celkový zážitek bude o mnoho procent lepší. Rozdělení příběhu na dvě poloviny není v dnešní době nic neobvyklého, ale u hry, kde je příběh tím zdaleka nejdůležitějším prvkem, je to téměř zločin a tvůrci za to musí nutně pykat. Zejména pokud se snaží hru prezentovat jako samostatný produkt, což je tvrzení, které jim každý příznivce adventur doslova omlátí o hlavu po pár hodinách hraní Syberie II. Pokud se však přeneseme přes výše uvedený problém a podíváme se na hru z nadhledu, uvidíme technicky naprosto brilantní adventuru s velmi dobrou hratelností i dabingem a dobře navrženými hádankami, které jsou citlivě začleněny do příběhu. Po technické stránce hře není možné vytknout prakticky nic. Backgroundy jsou nádherně detailní a působí jako balzám na zrak i duši. Skoro každá obrazovka by se dala típnout a použít jako pozadí na desktop. Animace postav jsou až na výjimky stejně kvalitní a navíc se Kate pohybuje o poznání rychleji a méně zkostnatěle, což byl jeden z malých problémů prvního dílu. Na první pohled malým, ale ve výsledku velmi příjemným, vylepšením je častá změna pohledu kamery během docela dlouhých rozhovorů, což hře přidává na dynamice. Podobný efekt pak mají různé animace na pozadí, které jinak mrtvé lokace velmi pěkně oživují. K celkovému skvělému zážitku pak přispívá i více než kvalitní dabing a tradičně velmi příjemné ovládání. Jaká škoda, že součástí Syberie II není kompletní první díl, hned bych se na hru díval jinak. Jako samostatný produkt je Syberia II pouze skvěle provedenou adventurou, která postrádá drama, napětí a emociálně vypjaté momenty. Ve spojení s prvním dílem však jde o zcela výjimečný produkt, který by neměl chybět v archivu žádného příznivce adventur. Hodnotit však musím jen to co se nachází v krabici s nápisem Syberie II, a protože tam první díl není, nemůže být hodnocení tak vysoké, jak jsme si ho všichni ještě před několika týdny představovali.
Hodnocení: 80%

Hodnocení české verze - Petr Poláček
(17.6.2004) Adventure Syberia již patří ke zlatému fondu her svého žánru. Nic na tom nezmění fakt, že jde vlastně pouze o první část dvoudílného příběhu. Ten byl uzavřen až nedávným vydáním adventure Syberia II, která sice nesplnila očekávání na 100%, ale bez debat jde o povinný titul do sbírky každého příznivce adventur. Vzhledem k tomu jak byl u nás v ČR lokalizovaný první díl populární, se dalo čekat, že se české lokalizace dočkáme i v díle druhém. A nemýlili jsme se. Předem je třeba zdůraznit, že Syberia II není kompletně lokalizovaný titul, což lze jedině z povděkem kvitovat. Při stále ještě nevalné úrovni českého dabingu (existují však výjimky potvrzující pravidlo) by bylo nadabování postav v Syberii II spíše kontraproduktivní. Když se Cenega nemusela zabývat dabingem, čekali jsme, že si dá práci a vypiluje přinejmenším do výborného stavu překlad a implementaci CZ titulků. A naše očekávání se naštěstí splnilo. Překlad, který má na svědomí náš autor Petr Ticháček, je velmi dobrý a obsahově přesně odpovídající anglickému originálu. Potěšující je zejména citlivé přeložení některých vět, které by člověk adventur neznalý jistě přeložil doslova a spatně. Díky tomu si hra zachovává svoji původní atmosféru (na níž se dialogy do značné míry podílejí). Několik menších připomínek by se samozřejmě našlo, ale vždy jde pouze o jedno, či dvě slova, kterých si těžko někdo všimne (výraz sama sobě by mohl být v neformálním rozhovoru nahrazen prostým si atd.). Celkové hodnocení CZ lokalizace Syberie II tedy nemůže být jiné než výborné.

Syberia II
Minimum: CPU 350, 64 MB RAM, 16 MB 3D karta, 270 MB HDD
Optimum: CPU 800, 128 MB RAM, 32 MB 3D karta, 1.1 GB HDD
Multiplayer: ne
Další informace: preview, první dojmy, interview demo, trailer, screenshoty,
Výrobce/distributor: Microids Canada / Microids
Distributor v ČR: Cenega Czech, české titulky (květen 2004)
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Kvalitní, i když poněkud "nesamostatné" završení podmanivého příběhu.
Hodnocení: (info) 80%
Autor:




Nejčtenější

Mass Effect: Andromeda
Krabici s ME: Andromedou si v Británii na PC koupil jen zlomek hráčů

Sci-fi Mass Effect: Andromeda je v Británii nejprodávanější krabicovou hrou uplynulého týdne. PC verzi si však z obchodu odneslo jen minimum hráčů.   celý článek

Vikings: Wolves of Midgard
RECENZE: Vikings: Wolves of Midgard je poctivá slovenská diablovka

Akční hra na hrdiny ze staré školy s vikinskou tematikou? To zní jako splněný sen. I když výsledek úplně snový není.   celý článek

The Keep
RECENZE: Český The Keep je vydařený dungeon ze staré školy. A nestojí moc

Čekání se vyplatilo. Po třech letech vyšla upravená a vylepšená PC verze krokovacího dungeonu The Keep. A hraje se jedna báseň.   celý článek

Fallout 4 - obrázky z recenzování PC verze
Fallout ve virtuální realitě je prý to nejúžasnější, co jsme kdy viděli

Tvůrci Falloutu ve spojení s virtuální realitou nešetří chválou. Titul bude upravenou verzí Falloutu 4, kterou si půjde vyzkoušet na herní show E3 v červnu v...  celý článek

Prince of Persia
Jak vznikal legendární Prince of Persia: čtyři roky bez výplaty

Z dnešního pohledu už nemusí být zřejmé, že animace v Prince of Persia v roce 1989 představovaly grafickou špičku. Celý Prince of Persia byl progresivní hrou,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.