Syphon Filter byl svého času (roku 1999) velkým a nečekaně úspěšným překvapením, když se vřítil nijak zvlášť neohlášen na PSX kolbiště, aby zde uvedl recenzenty a hráče do vytržení. Mix akce, adventury a tolik oblíbeného schovávání si našel početné zastoupení fanoušků, a tak není divu, že se brzy přispěchalo s dalším pokračováním. V posledním roce starého milénia spatřil světlo herního světa Syphon Filter 2, jenž sice byl hráčskou veřejností přijat stejně pozitivně (v USA prodáno cca 700 000 kopií za rok 2000), ale bohužel se jednalo spíše o update než o novou hru. Připomeňme si tedy tento další pokus, u kterého po dohrání vyvstala otázka třetího dílu, jenž je nyní ohlášen na PS2.
Hlavní hrdina původního SF jménem Gabe Logan je ve dvojce účelově obviněn z teroristických činů a je naň veden hon, jemuž v pozadí dominuje snaha o získání viru Syphon Filter – účinné bakteriologické zbraně. Loganova předchozí partnerka „na vysílačce“ Lian Xing, z níž se zde stává druhá hratelná postava, je virem nakažena a jelikož je jediným subjektem, schopným dokázat Loganovu nevinu, může Gabe v její záchraně spasit i svou osobu a pověst.
Pohybové aktivity, shodné pro obě uvedené postavy, se od posledka nijak výrazně nezměnily. Je tu běh, přikrčení spojené s opatrnou chůzí, rychlá otočka o 180° a velice efektní kotoul
vpřed. Automatické přeskakování mezer či nevelkých průrev také potěší, méně již duplicitní způsob využití tlačítka X (ovladač je však na rozdíl od nového „hitu“ s názvem C-12 plně konfigurovatelný). Uvedené tlačítko X jednak iniciuje režim opatrné chůze využitelné mimo jiné ve velkých výškách, kde tím zabráníte možnému pádu shůry. Jenomže současně toto tlačítko slouží pro zdolání rozličných platforem, což se v několika případech citelně neguje. Takže pohybujete-li se kupř. na střeše domu a chcete postupovat obezřetně – tj. opatrnou chůzí vpřed, lehce může nastat situace, kdy dojdete k okraji střechy a jelikož držíte stisknuté tlačítko X, vaše postava začne automaticky slézat dolů, z čehož občas vyplynou dosti nepříjemné důsledky. Nicméně jedním dechem podotýkám, že Gabe bude zavěšen na hraně platformy jakkoli dlouho bez toho, že byste museli mít stále stisknuté nějaké tlačítko – což je příjemně bezstarostné schéma.
I v mnoha dalších ohledech je SF2 nebývale komfortní záležitost. Kamera, alfa a omega tohoto typu her, zasluhuje velkou pochvalu. V každé situaci se snaží o poměrně inteligentní záběr herní scény, pokud postava stojí příliš blízko stěny, její hlava zprůsvitní, aby poskytla žádaný přehled o okolí, atp. Navrch zde pak je možnost pohledu z vlastních očí, umožňující také lepší zaměření protivníka. Při častých střeleckých soubojích lze totiž
výběrem módu first person přesně zaměřit hlavu oponenta, kde jediná střela značí okamžitou smrt vybraného soka. Na rozdíl od drtivé většiny stříleček (Perfect Dark pro N64 nevyjímaje) má SF2 mnohem příjemnější režim zacilování protivníků. Obrazovka vám zohlední, kterou partii těla nepřátelského vojáka máte právě na mušce, takže se neřídíte pouhým hrubým odhadem. K tomu je nutno připočíst skvělý režim automatického zaměřování, který vám vizuálně zobrazí skutečnost, kdy je váš protivník v hledáčku vaší zbraně. Dále tu funguje jedinečný způsob možného vykukování zpoza rohů a relativně bezpečného opětování střelby, vynikající mód ostřelovací pušky a v neposlední řadě bravurní indikace směru a místa odhození granátu. Zbrojní arzenál vaší postavy je opravdu rozsáhlý, počínaje nožem a samostřílem s uspávacími šipkami, přes různé typy pistolí a rychlopalných armádních pušek a konče klasickou brokovnicí. Každá zbraň má svá specifika jako sílu a kadenci střelby, takže je velice důležité, jak s těmito aspekty naložíte (např. nemá smysl používat brokovnici na dálku atp.). Všechny žádané parametry zbrojního potenciálu jakož i briefing k dané misi či mapu lokace (na rozdíl od prvního dílu jasnou a přehlednou) máte zohledněny ve stylově koncipované nabídce při stisknutí tlačítka Start. Lepších zbraní pro momentální misi se však kupodivu dočkáte spíše po padlých vojácích či objevením a posléze vybráním obsahu specifických beden, vaše předtím získané propriety se z neznámého důvodu (opět „osvědčené“ žánrové schéma) mezi jednotlivými misemi nepřenášejí. S doplněním hodnoty
zdraví je to obdobné; vyjma nálezu uvedených beden se můžete „dobít“ taktéž na úkor vašich oponentů. Řada nepřátel totiž po place běhá s neprůstřelnou vestou. Pokud oponenta rozstřílíte nějakou hodně silnou a průraznou zbraní, přijdete o spoustu nábojů, ale při vzájemné konfrontaci jej téměř jistě nepustíte ke slovu. Jestliže ho raději zlikvidujete techničtější trefou do hlavy, uvedená neprůstřelná vesta tu po něm zůstane a doplní vám tak stupnici života – zajímavý nápad.
Interakce prostředí se znovu vyznačuje poměrně zřejmým zohledněním, při kterém je patrné, jaký spínač či tlačítko je aktivní apod. K tomu pak připočtěte obvyklé aspekty jako díry po kulkách ve zdech, možnost zhasnutí osvětlení, nepřátelé mající po vašem ataku krev na těle atd.
Obhroublá grafika se sice od předchozího dílu nijak výrazně nezlepšila a ozvučení, byť hudební doprovod místy vcelku sympaticky podbarvuje zaměření jednotlivých misí, zrovna tak, nicméně SF2 je nyní mnohem delší, mnohem příběhovější (časté FMV sekvence) a nabízí multiplayerová klání pro dva hráče ve speciálních úrovních, jež si postupem v singleplayeru zpřístupníte. Takže proto dvě CD. Třebaže multiplayerové arény nejsou nijak
rozsáhlé a v oblasti nastavování herních parametrů neslují potřebnou mírou žádaných úprav, je to přese všechno vítaný počin a nejvýraznější pokrok a vylepšení hry v porovnání s prvním dílem.
Co se týče hratelnosti, přes větší množství checkpointů (míst pro zapisování) je výsledný dojem občas velmi rozpačitý, neboť obtížnost od minule dramaticky stoupla a řadu úseků musíte stále a dokola opakovat za použití nepříjemného systému pokus omyl, což ztrácí značně na přitažlivosti. Jednotlivé úrovně jsou předem definované svým zaměřením buď na akci, či na nutnost opatrného plížení vpřed. Stealth mise jsou samozřejmě zábavnější a připomínají do jisté míry zdařilá vystoupení her Metal Gear Solid či Tenchu. Tichá likvidace či pacifikace strážných totiž řadu hráčů přitahuje spíše než hrubá likvidace enormních zástupů nepřátelských elementů. Jenomže vše je možná až příliš programové. Zatímco ve stealth misích mají vojáci značně omezené periferní vidění, v akčních pasážích o vás zpravidla vědí i za okolností, kdyby tomu tak být nemělo. Zkrátka chybí tu ta správná vyváženost, o logice nemluvě (byť se s tímto aspektem neúspěšně vyrovnávají i ostatní herní tituly). Navrch pak směšný způsob generace vojáků při překročení určitého místa ve hře či splnění nějakého zásadního úkolu - to se na vás nečekaně slétnou jako vosy na med i z předtím vyčištěných lokací, což tak trochu nemá úroveň. Na druhou stranu, tvůrci na vás sice vyrukují s početnou
enklávou ozbrojených sil, ale v řadě případů se jedná o opravdové zelenáče, s jejichž likvidací si připadáte jak na lovu divokých hus. Naproti tomu tu existuje něco málo opravdu zdatných protivníků, dovedně suplujících vaše vlastní pohybové schopnosti a zdárně se kryjících za překážkami či zdmi a tehdy vzniká hodně zajímavý střelecký souboj, z něhož má člověk opravdu dobrý pocit.
Je třeba se připravit na značně obtížný postup skrze dvě desítky misí až k vpravdě infarktovému závěru, neboť SF2 se stal domovem pro řadu téměř zázračně střílejících sniperů, operujících na druhé straně barikády. Tito pak často a rádi aplikují akt jediné podařené trefy do vaší hlavy, značící i ve vašem případě okamžité odebrání se do věčných lovišť – takže pozor na ně. Nicméně přes některé pozitivní dojmy se akční střety posléze vyznačují velkou monotónností, jejich téměř arkádovitému zaměření by nakonec slušelo známé pořekadlo – méně by bylo více.
Pokud nicméně hodláte investovat své těžce vydělané peníze do nějaké špionážní akce, neváhejte, neboť přes své chyby je Syphon Filter 2 v současnosti to nejlepší, co na trhu PSX her v regále naleznete.
| Syphon Filter 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
