A máme tady Spore! Tedy, v obchodech se nové Wrightovo miminko rozvalovalo již před týdnem, ale já jsem se k němu dostal až během víkendu.
Nadšení hráči, kteří si hru již dávno předobjednali nebo nedokázali odolat svodům virtuální evoluce a pustili si v uplynulých dnech žilou na novou hračku, se mnou jistě budou souhlasit, že jde o jeden z nejrozporuplnějších titulů poslední doby. Jsem však přesvědčen, že chyba není až tak v samotné hře, jako spíše v tom, co od Spore očekáváme. Stačí si vzpomenout na The Sims a vzít v úvahu, že Will Wright se snaží o něco podobného i v jeho aktuální chloubě.
Hodlá oslovit co možná největší skupinu potenciálních zákazníků, přizpůsobit se dnešní uspěchané době a nabídnout zábavu na deset minut i na pár hodin, a to plně v režii samotných hráčů.
Vrátíte se unavení ze školy či z práce, sednete k počítači a pustíte jednu z pěti nabízených evolučních fází. Že máte jen půl hodinky? Nevadí, založíte novou příšerku a svedete boj o život s ostatními mikroorganismy. Když pak nedokážete hru vypnout a po několika hodinách rozlepíte oči na cestě ke středu vesmíru, můžete nadávat akorát sami sobě.
Spore je zkrátka hrou, od které se velmi těžko vstává, ale musíte jí dát šanci. Při mé první cestě za štěstím se to ve mně pralo jako v Petriho misce. Na jednu stranu jsem se skvěle bavil, na stranu druhou jsem zoufale volal po smysluplné kampani, poutavém příběhu a klasickém multiplayeru. Jak by hra vypadala, kdybych si vesmírnou fázi střihnul v kooperaci s nějakým borcem od protinožců? 
Pak jsem si od Spore pár dní oddychnul, nechal jsem hru uležet a nyní se k ní rád vracím a po chvilkách ji zlehka lechtám na místech, kde to mám nejradši.
Electronic Arts totiž udělali jednu velkou chybu. Jak už je v dnešní době dobrým, ovšem spoustou hráčů nenáviděným zvykem, na krabici se hrou neopomněli poznamenat kouzelnou větičku: "Aktivace produktu vyžaduje připojení k internetu." Vedle ní by se ovšem mnohem lépe vyjímalo i důležité upozornění: "Doporučujeme dávkovat po částech!" Spore zkrátka servíruje spoustu možností a dává hráčům velkou svobodu při vlastní realizaci, a tak se záhy můžete cítit zahlcení. Je naprosto skvělé, že příšerku můžete stvořit přesně dle vašich představ, že máte možnost vytvářet vlastní budovy a jednotky ve strategické fázi nebo navrhnout tu nejvýstřednější vesmírnou loď pod na světě, ale všechno najednou to v prvním zátahu skousne jen málokdo.
V touze po co možná nejrychlejším pokroku jsem v prvním kole pečlivě vytvářel jen příšerku a všechny ostatní objekty jsem poměrně otráveně odbyl. Teď už si však konečně začínám Spore užívat, po chvilkách si hraji s editory, šmejdím po Sporepedii a prozkoumávám vesmírné dálavy.
Nové Wrightovo dílko si rozhodně nezaslouží hvězdné skóre, řada věcí přeci jen mohla být řešena zajímavěji. Dám každopádně ruku do ohně za to, že o téhle hře se bude mluvit ještě hodně, hodně dlouho. Možná netrumfne v prodejnosti Simáky, ale dost možná na spoustě strojů nahradí oblíbené hříčky od PopCap Games a zapíše se do srdcí těch, kteří se před "plnohodnotnými" počítačovými hrami dosud bázlivě křižovali.
Navíc je k dispozici s kompletní českou lokalizací a podrobným manuálem, což usnadňuje první krůčky všem méně zkušeným hráčům. Will Wright tedy opět dosáhl svého a zůstává jen na samotných hráčích, jak se k tomu postaví.
Spore není dalším klonem matičky Duny, a tak bychom jí měli brát. Můžeme samozřejmě po sté chválit všechny command&conquery, redalerty a jim podobná šidítka, na která jsme si už zvykli - ano, bezpochyby mají něco do sebe. S otevřenou náručí bychom však měli vítat jakýkoliv pokus o originalitu a odklon od tradičních schémat, která se s přibývajícími roky v úžasném světě videoher začínají nebezpečně přejídat.
Co se děje v trávě...
Nejsem si stoprocentně jistý (prostor k diskuzi), ale nejspíše tu máme první oficiální zákaz hraní videoher v historii.
Ten si vysloužili dva šestnáctiletí Kanaďané, kteří se zhruba před devíti měsíci vloupali do cizího domu, způsobili škodu za 25000 USD a aby toho nebylo málo, v mikrovlnné troubě zde upekli kočku.Nyní byl nad oběma výtržníky konečně vynesen rozsudek, a přestože se vyhnuli vězení, budou mít spoustu jiných starostí. Mají na rok přísný zákaz hraní násilných videoher a omezené používání mobilního telefonu, nesmí vycházet z domu v době mezi devátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní a nevyhnou se ani pravidelným návštěvám u terapeuta.
Musí rovněž odsloužit 100 hodin veřejnoprospěšných prací a zaplatit poplatek 500 USD za pojištění postiženým majitelům domu, kterým jinak veškerou škodu kompletně uhradila pojišťovna.
Ani jedna z rodin dvou bláznivých Kanaďanů nesmí následující dva roky vlastnit žádné domácí zvíře, a tak se museli vzdát i pejska, kterého si pořídili před deseti týdny. Chlapci nicméně dodnes nedokáží vysvětlit, proč vlastně do mikrovlnné trouby šoupli kočku. Záznam z psychologických vyšetření nehovoří o přímém ovlivnění násilnými videohrami (díky bohu!), odborníci nicméně doporučují zákaz. Co se mě týče, dal bych jim tu "grilovačku" sežrat mnohem víc, než jen uvedeným výčtem zákazů a nařízení.
Číňané stále bojují s rostoucí závislostí na internetu, což se netýká pouze hraní, ale také chatování, surfování a dalších online aktivit. Komise National People's Congress se tak nyní rozhodla pro další opatření v podobě monitorování aktuálního dění v onlinových hrách s ilegálním či nevhodným obsahem.
Do popředí zájmu se opět dostává i zavedení speciálního softwaru, který by hráče automaticky odpojoval z virtuálních světů ve chvíli, kdy překročí předem určený počet hodin odehraných na jeden zátah. Toto řešení je ovšem poměrně nešťastné, a to především pro hráče, kteří se na oblíbenou dobrodružnou výpravu dostanou třeba jen jednou za týden a chtějí si to pořádně užít.
Rovněž si dokáži představit rozčarování (velmi slušně řečeno) těch hráčů, které uprostřed instancovaného dungeonu opustí dva spolubojovníci a tím hrdinskou výpravu zkazí nejen sobě, ale všem zúčastněným, o raidech ani nemluvě.
Jak však řešit tento problém v zemi, kde nijak výrazně nepomohlo ani zavedení speciálních klinik na léčbu internetové závislosti a zhruba 10 % (4 milióny) ze všech online uživatelů ve věku do 18 let tvoří teenageři závislí na internetu? Trnem v oku zmiňované komise ovšem není pouze internetová závislost, ale také "nezdravé" hry, jež jsou protivlastenecké, plné násilí a pornografie nebo zobrazují čínské vojáky a agenty jako nepřátele.
Ostatně ani v Německu hráčům v poslední době pšenka nijak zvláště nekvete. Na veřejnost totiž prosákly informace, že nadějný sci-fi survival horror Dead Space neprošel klasifikací, a tudíž zde vůbec nebude v prodeji, stejně jako v Japonsku nebo Číně.
A i když tuto informaci redaktoři německého Eurogameru popřeli a zbývá tedy ještě špetka naděje, chystaná fantasy third person akce Golden Axe: Beast Rider je u našich západních sousedů definitivně odepsána. Hráči v Čechách si tak nemají na co stěžovat, neboť naši obchodníci se neřídí ani ratingem (PEGI). To je ale zase na jiné povídání...
