RECENZE: Střílení civilistů? Hatred je zkažený produkt zkažené doby

Kontroverzní střílečka je přes veškerou mediální hysterii pouze typickým představitelem akčního žánru. Jen se místo do teroristů trefujete do policistů a civilistů.

Psát recenzi na Hatred je poněkud ožehavá záležitost. Je to totiž jedna z těch her, na kterou mají všichni názor hotový prakticky od vydání prvního zveřejněného traileru a výsledná kvalita už nikoho ani příliš nezajímá.

Ale nebojte, nemám v plánu tady moralizovat nad mírou svobody projevu, společenskou etikou, rostoucím násilím a bůhví čím ještě. Na druhou stranu ani nemohu alibisticky pominout ten hlavní důvod, kterým se Hatred liší od ostatních her stejného žánru a hodnotit jej jen jako obyčejnou střílečku.

Proti všem!

Hatred (PC)

Pochopit motivaci vzniku Hatred není nic složitého. Je to zdvižený prostředníček směrem ke všem samozvaným moralistům, přehnané politické korektnosti a pokrytectví, což jsou faktory, které svazují současnou AAA produkci do šedivé uniformity.

Inu proč ne, snaha šokovat, provokovat a bourat společenské konvence provází lidstvo už dlouho. Problémem ale je, že místo snahy vymezit se proti masovému vkusu, neřku-li nastavit zrcadlo společnosti, jde ze strany polských Destructive Creations o pouhopouhý kalkul, zajišťující zdarma širokou publicitu. Ale i to o stavu dnešní společnosti něco vypovídá. Hatred je prostě jen zkažený produkt zkažené doby.

Smrt a nenávist

Hatred (PC)

Ve své podstatě je hra naprosto obyčejnou střílečkou, jaké jsme hrávali už v osmdesátých letech. V krátkém úvodu se hlavní „hrdina“ pochlubí tím, že nenávidí lidstvo, vezme do ruky zbraň a vydá se do ulic masakrovat náhodné kolemjdoucí.

Zábava se dostavuje až ve chvíli, kdy vaše řádění vzbudí pozornost pořádkových sil a na místo dorazí policisté, později i zásahové jednotky či armáda. V tu chvíli tu máme solidně zpracovanou bezhlavou akci, v níž se schováváte za překážky, uskakujete před granáty a pálíte po všem, co se pohne. Díky pěkné, atmosféricky černobílé grafice a propracovanému destrukčnímu modelu, který vám umožní zdemolovat okolí k nepoznání, funguje hra přesně podle pravidel žánru.

Jediným originálním mechanismem je léčení pouze pomocí „dorážení“ zraněných na blízko, což hráče nutí k neustálému pohybu dopředu. Kdyby místo typického amerického předměstí hrdina pobíhal po vietnamské džungli nebo mimozemské základně, proplul by Hatred herním světem zcela bez zájmu, jako se to stalo například podobnému českému projektu Mutant.

Jsou i horší

Hatred (PC)

Přitom co se týče přímo zobrazované brutality, nenabízí Hatred nic nevídaného. Vedle krvavého cirkusu jaký předvádí bojovka Mortal Kombat, nebo emocionálně vypjatého a krutě osobního násilí, s nímž se setkáte v The Last of Us, je to doslova čajíček. Ani takzvané popravy, během nichž jinak odtažitá kamera zazoomuje až k detailům obličeje nezobrazují nic, na co bychom nebyli dávno zvyklí z ostatních mainstreamových her, potažmo televizního vysílání.

Zcela mimo je i nařčení autorů z rasismu a podpory neonacismu. Podle jejich fotek tedy rozhodně nejde o kdovíjaké sympaťáky, s nimiž bych rád zašel po práci na pivo, ale alespoň do hry samotné žádnou politiku necpali, a tak mezi oběťmi najdete zástupce všech ras a pohlaví. Stěžovat by si snad mohli jedině hipsteři, za jejichž likvidaci můžete získat achievement.

Hlavní kontroverze tedy není v tom, co ve hře vidíte a konáte, ale v tom, že zde nemůžete dělat nic jiného. Podobný masakr na civilech totiž při troše snahy můžete vyrobit i v daleko propracovanějším GTA 5, jen v Hatred je ale další postup podmíněn vystřílením vlakového nádraží.

Jsou i lepší

Jenže ani pokud přijmete pokřivená pravidla hry, není ještě žádná záruka, že se budete skvěle bavit. Jak už bývá v dnešní době zvykem, hra vychází ve značně nedodělaném stavu a bohatá řádka bugů jí táhne ještě hlouběji do pekla.

Hloupá AI všech zúčastněných k žánru tak nějak patří, věčné zasekávání o překážky, hardwarová náročnost či krkolomné ovládání jsou už nepříjemné bonusy. Tím největším problémem je ale brzo nastupující stereotyp.

Každá mise je jako přes kopírák: vystřílet dostatečný počet civilistů, přežít závěrečný nápor ozbrojených složek a dojít k východu. Přestože je misí málo a celková herní doba na prostřední obtížnost jen těžko přesáhne 5 hodin, v závěrečných fázích už jsem se jen modlil za rychlý konec.

Hra navíc obsahuje i českou lokalizaci, která však patří mezi to vůbec nejhorší, co se u nás kdy objevilo. Celé to vypadá, jako by texty někdo pouze přeložil Google Translatorem a výsledek nadiktoval na slovenské pomocné škole, jinak si nekonzistenci a bizarní slovní spojení ani nedovedu vysvětlit. Vskutku tristní vzhledem k tomu, že hra obsahuje odhadem padesát vět.

Kdo chce kam…

Hatred (PC)

Musím přiznat, že jsem se u hry, celkem bavil a v době vrcholících svatebních příprav mi byla celkem vítaným protipólem k vybírání romantických cajdáků podkreslující příchod nevěsty a ozdobných typů písma na jmenovky k slavnostní tabuli.

Skvělá grafika a neokoukaná náplň naroubovaná na primitivní pravidla po malých dávkách jednoduše funguje. O žádné přelomové dílo však rozhodně nejde a bezmála 17 eur (zhruba 470 korun) je dle mého za podobný kousek až příliš.

Hru si tak zřejmě nejvíc vychutnají nezletilí teenageři, pro které se hraní stane, vedle hledání hanbatých obrázků na internetu a kouření cigaret ukradených z máminy krabičky, dalším lákavým zakázaným ovocem.