Je to trochu absurdní: v Praze naše kanceláře od sebe dělí jen několik kilometrů, tedy pár minut tramvají. Přesto jsme se potkali až na druhé straně planety v Los Angeles na E3 2015. Díky tomu můžeme vnímat netrpělivě očekávaný Kingdom Come ve světovém kontextu, nikoli pouze jako „naši českou“ hru.
Domácí zlato
Nemám rád kolektivní přivlastňování úspěchů lidí, s nimiž nás pojí tak maximálně společný původ. Jarda Jágr je „náš“ stejným způsobem jako třeba pornoherečka Sylvia Saint a nikdo, kdo se tak hrdě bije v hruď a holedbá se, jak jsme to tomu světu zase nandali, se na jejich úspěchu nepodílel ani kývnutím prstu. Přesto mi pánové ze studia Warhorse dokázali lehce zabrnkat na strunu národní hrdosti.
Kingdom Come: Deliverance
Je to tím, že veškerá krajina ve hře je založena na skutečných topografických informacích a to, co vidíme plus minus odpovídá skutečnému kusu české krajiny. Věřte, nebo ne, obyčejná procházka po louce a lesíku, kde to vypadá jako místo, kam chodím obden venčit psa, mě po všech těch přehnaných prostředích typu ledový svět či postapokalyptická krajina vyloženě zahřála u srdce.
Mimo světla reflektorů
Studio Warhorse na E3 sídlilo mimo dvě hlavní výstavní haly v budce trochu utopené mezi ostatními menšími studii a jejich prezentace působila daleko skromněji než bombastické uřvané show, jež k podobným výstavám patří. Prostě jen počítač, televize, gauč a to hlavní: Kingdom Come (karta hry na Bonuswebu). Poslední den výstavy brzo po ránu už únava na všech zúčastněných byla trochu znát, stačilo však pár minut hraní a pozornost byla opět vyšponována na maximum.
Čeští Warhorse mají na E3 nenápadnou budku, co je uvnitř ale předčí většinu titulů z obřích pódií pic.twitter.com/fLwiDSs4HZ
Autoři nedočkavým hráčům, kteří hru podpořili v mimořádně úspěšné kickstarterové kampani, dávají postupně vznikající obsah k vyzkoušení a otestování. V nejnovější aktualizaci se dramaticky zvětšila mapa, ale pořád jde pouze o zlomek z plánovaných 16 kilometrů čtverečních, které výsledná hra bude mít.
Zdá se vám to jako malé číslo? Tak vězte, že jde o území zhruba o velikostí lokací Novigrad + Velen z posledního Zaklínače. Navíc je důležité si uvědomit, že hra neobsahuje žádné moře, čili těch 16 kilometrů si budete moci prozkoumat téměř celých.
Neobroušený drahokam
Více než pouhá velikost je důležitý obsah, protože k čemu je rozlehlá krajina, když to všude vypadá skoro stejně, že. Z toho mála, co jsem viděl, je patrné, že všechny obavy z repetetivnosti a hluchých míst jsou liché. Přestože vesničky, vojenské tábory a další lidmi obývané části země působí realisticky, jsou k sobě poměrně hustě nahňácány, aby nedocházelo k nudným průchodům prázdnou krajinou. I tak bude pro delší přesuny nezbytností kůň.
Kingdom Come: Deliverance
Ukázka běžela na počítači, o němž vývojář Dan Vávra lakonicky prohlásil, že je zřejmě nejvýkonnějším počítačem na světě. A zas taková nadsázka to asi nebyla, protože celou tu dynamickou, dokonale vymodelovanou nádheru jsme pozorovali na obrovské televizi v rozlišení 4K.
Když k tomu připočteme, že každá živá bytost ve hře, ať už jde o vesnického kováře, nebo slepici na zahrádce, má svou vlastní inteligenci, podle níž během dne dynamicky mění chování na základě okolních událostí, máme tady potenciální trhače železa. Jak toto bude fungovat na konzolích, to jsem opravdu zvědavý.
Ďábel je v detailech
Míra detailů je až zarážející. Vaše postava tak kromě obvyklého brnění, helmy a kaťat musí tentokrát myslet i na spodní vrstvy oblečení. Pod okovanou helmu si tedy musíte obléct ještě tlumící vrstvu, jinak vás rána palcátem tak jako tak omráčí, a plátové brnění si také nemůžete obléct na holou kůži. Páčení zámků je pak kapitola sama pro sebe a výsledkem je minihra, která nechává všecky zlodějské hry, jako je třeba Thief, daleko za sebou. A tak je to ve hře se vším.
Kingdom Come: Deliverance
Ale tím nejzajímavějším předvedeným prvkem byly souboje. Že je Dan Vávra tak trochu blázen, co se pro dosažení přesnějšího zážitku neváhá navléct do skutečného brnění a nechat se otloukat kusem opravdového železa, je už dostatečně známý fakt. Najít ten správný poměr mezi realističností a zábavou je však zase jiná věc. Jestli se výsledek povedl, to vám úplně říci nedokážu, protože jsem nedostal ovladač do rukou. Z pohledu diváka to však vypadá více než nadějně.
Souboje jsou trošku jiné, než jste zvyklí z konkurenčních titulů. Každý útok i každá obrana spotřebovává nějaké procento sil. Pokud budete bez rozmyslu mávat mečem jako zběsilí, rychle se vyčerpáte a stanete se pro protivníka snadným cílem. Na gamepadu mi přišlo ovládání docela intuitivní, ale těžko říct, jak na tom bude klávesnice s myší.
Předváděný souboj trval několik minut, během nichž ovšem postavy většinou jen kroužily kolem sebe a čekaly na vhodnou příležitost k útoku. Více než o rychlé a hbité prsty tak půjde o dlouhodobější taktiku a také vhodný výběr vybavení.
Setkání s méně opancéřovanými protivníky prý mohou být záležitostí jen několika sekund, pokud se vám rychle povede zasáhnout nějaké kritické místo. Přestože ne všechny pohybové animace na sebe přesně navazovaly a vše působilo tak trochu neučesaně, vidím v tom všem ohromný potenciál. Konečně zase něco jiného než stokrát viděný standard.
Co se týče střelby z luků, kuší apod., máme tu neméně propracovaný systém, v němž musíte brát v potaz balistickou křivku vystřeleného šípu, slabá místa v protivníkově zbroji a sílu potřebnou k natažení tětivy. Vše samozřejmě bez jakýchkoliv mířidel.
Černá ovce
Je toho ještě mnoho, o čem by se dalo napsat, od nelineárních úkolů přes historickou zápletku až po ohromné bitvy s desítkami účinkujících. Dosud jsem znal hru pouze z propagačních článků a videí na internetu a teprve takto na vlastní oči jsem se přesvědčil, že si Warhorse nedali za cíl nic menšího než zkusit změnit herní svět. A že se jim to možná opravdu povede.
Jedna věc je totiž vymezit se jasně proti tuctovým fantasy příběhům s draky a monstry, ta druhá pak vymyslet, čím je adekvátně nahradit, aby byla hra přitažlivá. A podle toho, co jsem viděl, na to Dan Vávra a jeho tým kápli.
8. října 2014 |
Nedostal jsem na rozloučenou sice žádné suvenýry, trička, odznáčky a ani si během prezentace nepochutnal na připravených sendvičích, zato jsem si odnesl spoustu pozitivních dojmů. Kingdom Come se totiž nepotřebuje nijak vnucovat, hrát na vlastenecké city ani prosit o přimhouření očí, protože za ním nestojí silný vydavatel. Přestože je na ní ještě spousta práce, tato hra má svoji duši už teď.
