RECENZE: Zázrak se nekoná. Mafia 3 fanoušky nepotěší

Naleštěné bouráky, skvělá hudba, brutální násilí a koňská dávka stereotypu. To je Amerika sedmdesátých v podání Mafie 3, jedné z nejočekávanějších her letošního roku.

Když jsme dva roky dozadu pořádali anketu o nejlepší česko-slovenskou hru všech dob, moc dobře jsme věděli, jak to dopadne. První Mafia z roku 2002 je bezesporu kultovní dílo, které podle mnohých patří k českým vývozním artiklům podobně jako sklo, škodovky nebo pivo. Citovat dnes už prakticky zlidovělé hlášky patří k dobrému hernímu vychování stejně neodmyslitelně jako proklínání pověstné závodní scény. Že tato značka skončí ve spárech nenasytných vydavatelů a na vývoji pokračování už čeští tvůrci budou jen paběrkovat, pak mnozí berou jako svatokrádež, a tak u nás má třetí díl paradoxně obtížnější vstupní pozici než kdekoli jinde.

Mafia III (PS4)

Připočítejte fakt, že recenzenti neobdrželi své kopie s obvyklým předstihem, a tradičně zmršenou PC verzi v den vydání a člověk aby měl pocit, že tu máme pořádný průšvih. Po náročném víkendu, kdy jsem Mafii podrobil pořádné pařbě, pak musím konstatovat, že obavy jsou bohužel opodstatněné.

Mafia 3 se razantně odklonila od původní myšlenky a je ve výsledku jen průměrnou městskou akcí. I když, jak koukám na soudobou nabídku titulů jako Watch Dogs, Sleeping Dogs nebo nedostižné GTA V, tak spíše podprůměrnou.

Dokolečka dokola

Mafia III (PS4)

Proti hře mám spoustu výhrad, o kterých se níže podrobněji rozepíšu, ale jedna věc mě trápí tolik, že k ní přejdu rovnou. Kdybych měl Mafii 3 popsat jedním slovem, bude to stereotyp. Namísto silného lineárního příběhového zážitku, jaký by člověk od této značky automaticky očekával, tu máme otevřený svět plný generických a do nekonečna se opakujících drobných misí.

Kdybych neznal pozadí vývoje, myslel bych, že je to hra od Ubisoftu, který je proslulý podobnými rozsáhlými světy, v nichž se prakticky nedá nic rozumného dělat. Jenže na rozdíl od Assassin’s Creed nebo Far Cry nejsou tyto mise volitelnou nadstavbou, kterou lze s klidným srdcem ignorovat, ale povinnou složkou, bez níž se příběh nepohne dál.

Mafia III (PS4)

Po slibném úvodu se hra smrskne na následující postup, který opakujete do zblbnutí: promluvit si s vedlejší postavou, která na mapě zobrazí polohy informátorů. Jejich následný výslech vyznačí lokace, na něž musíte postupně zaútočit. Po nakumulování určitého množství destrukce se zpřístupní možnost zlikvidovat velitele, což probíhá na jednom z míst, která už jste předtím vyčistili. A to si zopakujete ještě jednou, protože každá oblast má rovnou dva podšéfy. Až poté se zpřístupní skutečná příběhová mise, která obsahuje dialogy, naskriptované scény a bohatší náplň než jen neustálou likvidaci tupých nepřátel. Na dvacet minut skutečné zábavy tak připadá zhruba hodina a půl „grindování“. To je prostě průšvih. Začátek přitom působil tak slibně.

Vítejte v pekle

Konec 70. let ve Spojených státech je, co se her týče, zcela neprobádané území. Válka ve Vietnamu, drogová a sexuální revoluce, korupce a všudypřítomný rasismus jsou jen některé přísady nebezpečného koktejlu společenských nálad, který hrozí vybuchnutím.

Mafia III (PS4)

Hlavní hrdina Lincoln Clay si výše zmíněné užívá z první ruky. Medailemi ověnčený veterán není kvůli svému míšeneckému původu vnímán jako hrdina, ale jako občan druhé kategorie. Na poměry uniformní AAA produkce se hra nebojí tnout přímo do živého a v zobrazení tehdejší doby si nebere servítky. Do některých podniků kvůli segregaci ani nesmíte vejít, paničky si před vámi ostražitě drží kabelky a ani „slušní“ lidé se nerozpakují vykládat o „líných negrech“, aniž by je jakkoli trápilo, že stojíte metr od nich.

Zatímco původní Mafia zobrazovala problémy organizovaného zločinu v částečně romantizované formě, kdy se pánové v oblecích oháněli slovy jako čest a věrnost, tady se jde více na dřeň. Zaplivané bordely, hektolitry chlastu, jídelny pro chudé. Prostředí černošských komunit tu není nijak idealizované a Lincoln není rytíř bez bázně a hany bojující za sociální rovnost a světový mír, což vnímám jako jeden z největších kladů.

Prvních pár hodin, v nichž se seznamujete s prostředím a hlavními postavami, je opravdu skvělých a kdyby ve stejné úrovni pokračoval i zbytek, bude hodnocení přibližně o 30 procent vyšší. Jenže jakmile se přehoupnete přes hranici, za níž už na Steamu nejde požádat o vrácení peněz, příběhová linka se odsune na druhou kolej, a abyste ji opět našli, musíte se přehrabat nekonečnou hromadou výplňové vaty.

To už jsme někde viděli

Mafia III (PS4)

Neustálé opakování by zabilo i propracovanější kousky. Jenže v případě třetí Mafie není příliš o co stát, ani co se týče hratelnosti. Střílecí pasáže jsou jen miliontou první variací na téma tzv. „cover shooterů“. Místo napínavé akce se schováváte za překážkami a čekáte, kdy se v chování nepřátel vyskytne okénko, během něhož je můžete bez rizika trefit. Všichni zúčastnění jsou přesnější než Vilém Tell, a tak není nouze o absurdní situace, kdy po sobě přes půl mapy střílí sniper a chlápek s pistolí se zhruba stejnou úspěšností.

Přesto jsou přestřelky docela zábavné, a kdyby měl člověk lepší motivaci, proč je vůbec absolvovat, neměl bych s tím větší problém. Slušný standard, dá se říct. To pro plížící pasáže bych měl jiná slova a autoři by si je za rámeček rozhodně nedali. Zoufalost, tragédie a výsměch jsou asi těmi nejpřesnějšími, ale ani z poloviny nevyjadřují míru frustrace, která z pokusů o tichý přístup plyne. Kromě toho, že jsou nepřátelé úplně blbí, jsou často také slepí a hluší. Není nijak výjimečné, když napochodujete skrz hlídanou místnost až k bossovi a za tichého souhlasu jeho ochranky mu máváte nožem před obličejem.

Honza Srp (Twitter)@Honzeecheck

09.října 2016 v 19:26, příspěvek archivován: 11.října 2016 v 12:38

VIDEO: Stealth v podani Mafie 3. Ach jo #PS4share https://t.co/r1mMcy8enO https://t.co/x1XrZ3ocPy

Pro zobrazen? videa mus?te m?t zapnutou podporu JavaScriptu

Stealth v podani Mafie 3. Ach jo #PS4share https://t.co/r1mMcy8enO pic.twitter.com/x1XrZ3ocPy

2 lidé to sdílejíodpovědětretweetoblíbit

A přitom by stačilo tak málo. To je mimochodem věta, kterou jsem si během hraní říkal opravdu často. Na Mafii je vidět pořádný kus práce a spíše než na samotné autory by měl káravý prst (nebo zdvižený prostředníček) mířit spíše na producenty, kteří vydání evidentně uspěchali.

Ve zdravém těle zkažený duch

Že se výsledek pár dnů po vydání často nedá rozumně hrát, je na PC poslední dobou nehezký zvyk. Ale že se hra trhá, padá a je plná chyb i na konzolích, to už je skutečně na pováženou. Více než občasné zahaprování v nasvícení nebo simulaci fyziky mě trápí zjevná nedodělanost, která u značky Mafia mrzí ještě více než u jiné hry.

Mafia III (PS4)

Místo některých speciálních animací tu nalezneme jen zatmívačku, takže například takové nakládání pašovaného kontrabandu připomíná spíše slideshow než ilegální operaci. Na YouTube už koluje srovnávací video, z něhož šest let starý díl vychází jako suverénní vítěz.

Ony změny postoje v závislosti na okolním prostředí, možnost zastavit si na benzince nebo třeba jen více animací při umírání jsou samy o sobě vcelku nepodstatné drobnosti, ve výsledku ovšem mají zásadní vliv na uvěřitelnost prostředí. Město, v němž není žádný systém veřejné dopravy a kde lidé jen bezhlavě bloudí odnikud nikam, působí jako levná kulisa. Svůj díl viny na tom nese i grafika, která působí notně zastarale.

To dobré

Mafia III (PS4)

Možná to tak z předchozích řádků nepůsobí, ale výsledek není úplný průšvih. New Bordeaux jakožto fiktivní verze skutečného New Orleans je spolu s přilehlými bažinami vymodelováno vskutku působivě. Ulicemi brázdí nádherné (byť nelicencované) americké bouráky, kterými v případě, že si v menu nastavíte režim „simulace“, je vyloženě radost se prohánět.

K tomu připočtěte naprosto famózní soundtrack obsahující ty největší hity 60. a 70. let a výsledkem je dílo, ve kterém je přes všechna negativa radost trávit čas. Byť v časovém presu, dokázal jsem si vždy najít čas projet se po okolí a doposlechnout si písničku. Upřímně řečeno, je snadné přivírat oči nad spoustou chyb a nedodělků, protože hra má nezpochybnitelné kouzlo.

To zbytečné

Mafia III (PS4)

Zhusta propagovaná možnost rozdělovat vliv nad městskými částmi svým společníkům je ve výsledku absolutně zbytečná. To, co vypadalo jako strategická nadstavba, je jen zcela zbytečná a od skutečného hraní zdržující nuda. Bonusy za dobré vztahy ve vašem gangu jsou úplně k ničemu, protože i na tu nejtěžší obtížnost je hra směšně jednoduchá.

Celá herní ekonomika je vůbec značně pokřivená, zbraně a léky jsou absurdně drahé, na druhou stranu se jich všude pořád válí nadbytek. Kromě možnosti nechat si přivolat auto na jakékoli místo jsem společníky vůbec nevyužíval a nebýt příběhových animací, nejspíš bych zapomněl, že tam vůbec jsou.

Stejně tak nedodělaná mi přijde zdejší policie. Můžete si sice dávat pozor, dodržovat dopravní předpisy, odposlouchávat jejich komunikaci a nekrást auta na ulici, ale není pro to jediný důvod, protože strážci zákona jsou zde stejně bezmocní jako kdokoli jiný.

Vendeta?

Více než snahu naroubovat do hry násilím kdejakou ptákovinu, která kdesi možná fungovala, bych ocenil, kdyby se autoři soustředili na to, co dělalo Mafii Mafií. A to byl silný osobní příběh ve víceméně realistickém prostředí. Ale ani jedno z toho zde bohužel nenajdeme. Po počátečním nadšení hra přepadne do únavné rutiny a každý okamžik zábavy je vykoupen neúměrnou dřinou.

13. června 2016