1. Napjaté očekávání
Jedním z nejstarších triků z „manuálu hororu“ je strach z neznáma. Víte, že se něco stane, ale není jasné, kdy a co. Výtečně to funguje zejména ve chvílích, kdy jste nepřítele ještě nikdy nepotkali, a ani netušíte, jak vypadá.
To podporuje především hudební doprovod. Ty správné zvuky mohou vyvolat nervozitu a pocit, že se každou chvíli něco musí stát.
Pracovat navíc lze s opakujícím se motivem, například identickou hudební skladbou před nástupem bosse na scénu. Když se pak jednotliví protivníci pokaždé liší a vy netušíte, co očekávat, strach to jen umocňuje.
2. Absence zvuku
Funguje však i opačný postup. Tedy budování atmosféry postavené na takřka hrobovém tichu. Když většinu času slyšíte jen svoje vlastní kroky, každý neznámý zvuk je děsivý.
Ideální je to v kombinaci s tmou, kvůli které nevidíte na více než několik metrů. Blízké zvuky prapodivného původu pak pomáhají budovat intenzivní atmosféru.
3. Pocit úzkosti
Na klidu nepřidají ani různí mutanti, kteří v ideálním případě alespoň vzdáleně připomínají člověka. Ze zad jim může trčet další ruka nebo třeba i noha. Tvář mají zjizvenou, či rovnou rozpůlenou vedví.
Horory proto tak často pracují s nepovedenými vědeckými experimenty a nákazou s hrůzostrašným dopadem na lidi. Vypadat jako monstrum je totiž jednou z elementárních obav lidstva.
4. Uvěřitelnost světa
Najdou se i výjimečně strašidelné retro tituly, ale s kostičkovanou grafikou zpravidla bývá obtížné lidi děsit. Čím realističtější se vizuální stránka hry stává, tím větší šance na strašidelné zážitky.
I v minulosti pochopitelně existovaly silné hororové počiny, dobře tomu napomáhala například éra textových her. Ta totiž těžila z hráčovy představivosti.
Lidská mysl je ostatně nejsilnějším nástrojem pro budování děsivých momentů.
5. Strach ze tmy
Tisíce let evoluce komfort moderního světa zatím nepotlačil. Ve tmě se vždy mohli skrývat životu nebezpeční tvorové, a strach z neznáma si proto přenášíme i do virtuálních prostředí. Tma či jakkoliv omezený rozhled jsou proto nedílnou součástí většiny hororových her.
6. Bezbrannost
Pocit zoufalství a útěk jako jediné možné řešení v nejedné hře slouží k budování atmosféry, ze které lidem vstávají chlupy na těle. Každé monstrum totiž představuje fatální nebezpečí.
Mistrně s tím pracuje například horor Amnesia: The Dark Descent, který jsme v roce 2010 označili za jednu z nejděsivějších her vůbec (recenze).
Amnesia: The Dark Descent
7. Souboje
Hrůzostrašné pocity lze vyvolávat i návrhem soubojů. Jedním trikem je cíleně neobratná kamera, na které stavěly například první díly série Resident Evil.
Druhým je nedostatek nábojů a související strach, že se nedokážete ubránit příliš silnému nepříteli, či početní převaze. Toho využívá například hra Metro 2033.