Nijak nepopírám, že řada studií na PC vydává odbyté porty konzolových her. A zejména v posledním roce se objevilo až nepřípustné množství titulů s katastrofální PC verzí. Na mysl okamžitě přicházejí Batman: Arkham Knight, Mortal Kombat X či Mafia 3.
Bídné ovládání a problémy technického rázu jsou jen těžko omluvitelné. Dobře odvedená práce však vede ke hrám, které běží lépe i na počítači.
Lidé konzolím mnohdy vyčítají, že grafiku her drží na uzdě. Do jisté míry to pravda je. Ale zároveň je mnohdy slyšet částečně lichý argument o čtyři roky starém PC, na kterém stále ještě lze spustit i nejnovější hry.
Pokud totiž vývojáři verzi pro počítače věnují patřičnou péči, ve výsledku díky konzolím běhá lépe na všech strojích. Kdyby tedy nebylo Xboxů a PlayStationů, identicky vypadající titul by měl větší nároky.
PC verze Batman: Arkham Knight se vážně nepovedla. Ale existuje i řada zářných příkladů.
Pro konzole totiž probíhají optimalizace, které pomáhají PC hráčům. Právě omezené možnosti hardwaru u zařízení jako Xbox One či PlayStation 4 vedou k řadě kreativních řešení. Příkladem může být starší přednáška o vývoji Left 4 Dead 2 s cílem vydat titul i pro Xbox 360.
Konzole disponovala velmi omezeným množstvím paměti a Left4Dead 2 mělo navozovat pocit zombie apokalypsy, kde se na vás hrnou takřka nekonečné vlny nemrtvých. A pro lepší uvěřitelnost zážitku bylo klíčové, aby každý nepřítel působil odlišným dojmem.
Vývojáři se proto uchýlili ke kreativnímu řešení, kdy textury postav (obrázky, kterými jsou potaženy 3D modely) na základě světelnosti rozdělili na několik sektorů. A každý sektor pak přímo ve hře mohli obarvovat jinou barvou.
Zkombinovali to s několika variacemi krve a špinavých fleků a výsledkem bylo 24 tisíc variací zombíků s úsporou paměti, jakou byste u čistě PC hry hledali jen těžko. Oficiální materiály tvrdí, že nároky na paměť klesly na polovinu a variace nepřátel se oproti prvnímu dílu zdesetinásobila.
Left 4 Dead 2
A takových příkladů existuje více. Třeba tvůrci Zaklínače připustili, že zkušenosti s převáděním druhého dílu na konzole vedly u „trojky“ k menším nárokům na výkon počítače.
Říká se navíc, že omezení bývají přínosná pro kreativitu. Vývojáři musí hledat nápadité způsoby, jak obcházet a řešit různé limity. „Neomezený výkon“ oproti tomu může vést k tvorbě her, ze kterých se stávají technologické orgie bez nápadu.
Omezení způsobená výkonem však existovala spíše dříve. Stávající generace konzolí již vývojáře až tak zásadním způsobem nelimituje, a nesmyslných nápadů na úkor hratelnosti tak přibývá.
O výhodách spojených s omezeními v minulosti promluvil Thomas Grip, šéf vývoje her jako Penumbra, Amnesia: The Dark Descent či SOMA. Jeho firma si zachovává nezávislost, a při práci na prvních projektech proto vývojáři živořili. Například možnost pohybovat předměty v Penumbře tak byla způsobem, jak se vyhnout tvorbě animací.
SOMA
Po úspěchu prvních dvou her si však studio vytvořilo finanční rezervu.
Grip v souvislosti s tím prohlásil: „U naší nové hry SOMA jsme omezení mnohem méně a vedlo nás to k práci na věcech, které bych zpětně hodnotil jako stupidní. Je jednoduché přistupovat k situaci lehkomyslně a cpát do řešení problémů více peněz.“ (čtěte rozhovor)
Omezení tak mohou vést k nápaditějšímu návrhu.
Lidé si s konzolemi mnohdy spojují také zjednodušování herních principů. To lze popírat jen těžko a připočíst je třeba i vymírání žánrů, které se na konzole příliš nehodí. Klasickým příkladem jsou strategie hrané v reálném čase (Starcraft, Command & Conquer).
Zároveň však nutnost přizpůsobit ovládání jen několika tlačítkům často vede k nápaditějšímu řešení. A ovládání se díky tomu v ideálních případech stává jednoduší, aniž by tím vývojáři obětovali komplexnost titulu.
Day of the Tentacle
Ostatně stačí si vzpomenout na krkolomnost her ze začátku devadesátých let. Například na strategie, ve kterých pravé tlačítko myši sloužilo jen pro jednu funkci, nebo na adventury, ve kterých bylo třeba psát, co s předmětem provedete.
Zjednodušování ovládání je ovšem dvousečná zbraň a některé konzolové hry se kvůli tomu na PC hrají otřesně.
Nemohu tedy tvrdit, že konzole nepřinášejí i řadu negativ. Ale o těch se hovoří běžně a je dobré mít na paměti také pozitiva, která nemusí být na první pohled zřejmá.
