Pětatřicetiletý Neil Robertson je profesionální hráč kulečníku (varianty snooker, abychom byli úplně přesní) a dřívější mistr světa z roku 2010. O další úspěchy v tomto sportu ho připravila závislost na on-line hrách. Místo, aby trénoval, nemohl se odtrhnout od her, popsal v rozhovoru pro Eurosport.
World of Warcraft: Legion
Například jel na turnaj do Číny zrovna v době, kdy jeho herní klan ve World of Warcraft měl jít na raid. Kvůli slabému internetovému pokrytí se Robertson nemohl připojit, což ho značně rozrušilo. Vzpomíná, jak byl celých pět dnů naštvaný, protože jeho místo v raidu nahradil někdo jiný. Tato skutečnost pro něj byla najednou daleko důležitější než samotný snooker a Robertson se už nemohl dočkat, až se dostane zpět domů.
Nebyl to však jen World of Warcraft, ale poněkud překvapivě i fotbalová simulace Fifa 14. „Byl jsem doslova posedlý touhou vyhrát nad ostatními hráči titul,“ popisuje Neil. Ještě horší to bylo u populární onlineovky League of Legends, které propadl i jeho turnajový soupeř Ding Junghui.
FIFA 14
Oba prý byli ve veškerém volném čase doslova přilepeni k obrazovkám notebooků, což byl zřejmě hlavní důvod, proč v celé sezoně výsledkově strádali. Nemůžete prostě propařit celou noc a poté jít soupeřit ve hře, jakou je snooker, s těmi nejlepšími sportovci z celého světa. „Neříkám, že bych vyhrál více turnajů, kdybych nehrál videohry, jen že bych měl více příležitostí i v jiných soutěžích.“ Žádný div, že mu jeho žena Milla League of Legends úplně zakázala, za což je Neil zpětně velice vděčný.
Kromě kariéry profesionálního sportovce je Robertson totiž i otcem malého Alexandra, kterého vozí každý den do školy. Uvědomuje si, že mu asi nebyl v poslední době ideálním vzorem, a proto se rozhodl pro zásadní změnu. Každý den s ním chodí ven hrát fotbal a daleko více si nyní všímá, jak je venku mnohem méně dětí než v době jeho mládí. „Je to opravdu smutné vidět, že už si v parcích nehrají děti. Prázdná fotbalová hřiště, prázdné basketbalové dvorky a když na to přijde, tak i prázdné kulečníkové herny. Všichni jsou doma a hrají počítačové hry. Myslím, že je pro rodiče důležité, aby drželi své iPady mimo dosah dětí, pokud chtějí, aby si vytvořily zdravé životní návyky.“
Neil Robertson se synem Alexanderem
Inu, něco na tomto vyjádření bude, ale osobně se domnívám, že podobně radikální komentáře ničemu nepomáhají. Pravda je někde uprostřed a omezit své činnosti pouze jedním směrem je smutné, ať už je tím koníčkem počítačová hra, nebo sport. Stejně jako v případě „ohnivé vody“ neplatí, že kdo se někdy napije, stává se automaticky alkoholikem. Chce to prostě nalézt vhodný balanc mezi tím, kdy vám koníček ještě něco dává a kdy už si spíše bere.
A Robertson? Ten je již dva měsíce „čistý“ a místo her se věnuje malování modelů do Wathammeru 40 000. Tak snad mu to vydrží.
