Fanoušci her čerpajících z historie mají tak trochu Vánoce. Dlouho očekávaná hra z českého středověku Kingdom Come: Deliverance je po dlouhých letech vývoje konečně na světě a pamětníky potěší už za týden vydání definitivní edice prvního dílu kultovních Age of Empires.
Ne že by těžké kalibry chyběly i loni. Assassin’s Creed: Origins ukázal zatím suverénně nejkrásnější zpracování starověkého Egypta z dob ptolemaiovské dynastie, letos v únoru vyjde výukový režim Discovery Tour a japonské NiOh potěšilo milovníky feudálního Japonska s jeho nezaměnitelným folklórem. Na vlně obnoveného zájmu o tematiku druhé světové války se nesly hry jako Sudden Strike 4, Sniper Elite 4, Call of Duty: WWII, Wolfenstein: New Colossus nebo třeba i netradiční učební pomůcka, jakou byl český Attentat 1942.
Samozřejmě, stupeň dobové věrohodnosti se u posledně zmíněných her lišil z extrému do extrému, i tyto hry ovšem ilustrují jednu holou skutečnost, totiž že historická témata stále táhnou. Hráči jsou po nich navíc pořádně hladoví. Kdo sleduje ankety o nejočekávanější hry měsíce na našich stránkách nebo rovnou čtenářskou anketu o Hru roku, může si všimnout, že ty známější ze zmíněných titulů obsazují pravidelně přední příčky.
Assassin's Creed Origins je co do rozlohy ohromná hra, tvůrci ale nešetřili ani na detailech.
Kouzlo povědomého
Určitý stupeň autentičnosti a snaha se při zpracování držet něčeho, co dobře známe z našeho reálného světa, na hráče evidentně platí. Nemusí přitom jít jen o historii. Jeden příklad za všechny: byla by kupříkladu série městských akcí Grand Theft Auto tak populární, pokud by města nebyla inspirována reálnými předlohami z New Yorku, Miami nebo Los Angeles? Chvílemi dost satirický příběh a jednotlivé dílčí epizody v těchto hrách imitují jak aktuální dění, tak fenomény a nálady ve společnosti. Je to fikce, která si z reálného světa střílí.
Jakkoliv dokážou být hry s elfy, pokémony, orky nebo starcraftími zergy bezesporu fajn, ten pocit, že se hráč pohybuje po „skutečném“ místě na světě, má něco do sebe. Vývojáři to vědí moc dobře, a proto je takových her spousta. Proč je ale zas a znova vidíme zasazené do současné doby nebo do budoucnosti, která bývá zpravidla postapokalyptická? Proč je takový problém jít na to opačně?
Tvorba takovýchto „autentických“ her přitom zdánlivě neklade na vývojáře o moc větší nároky, než jako je tomu u zpracovávání historické tematiky. Většinou musí někdo z týmu jednotlivá místa navštívit, pořídit spoustu obrazového materiálu, který se pak převádí do herní podoby. Bonusem je angažování dabérů ovládajících řeč, kterou se na daném místě mluví. A protože vývoj her áčkové produkce není v dnešní době žádnou levnou záležitostí, nezdá se mi jako pravděpodobný argument, že najmout pár historiků a odborných poradců si studio už dovolit nemůže.
Kingdome Come: Deliverance vsadila na historickou věrohodnost a hra za ni sklízí především potlesk.
Ve znamení pokroku
Spíše mám pocit, že na vině je strach vydavatelů zpracovat dnes poměrně originální témata. Vzpomínám si na nedávný případ, kdy vydavatelství Electronic Arts dlouho odráželo návrhy vývojářů ze studia DICE, kteří toužili sérii Battlefield přenést do první světové války. EA argumentovala tím, že současným hráčům první světová válka vůbec nic neříká, a že se tedy hra nebude dostatečně dobře prodávat.
Ony vůbec ty důvody a myšlenkové pochody jsou někdy zvláštní a mohou se opírat o poněkud „progresivní“ způsob pohledu na věc. Velmi známá a smutně veselá je i minikauzička kolem Kingdom Come, v níž některým rozhořčeným hráčům (recenzenty nevyjímaje) vadí příliš mnoho bělochů. Takže kdo ví, jestli problém není také někde tady.
A to všechno se děje navzdory skutečnosti, že extrémně populární série Assassin’s Creed je tady již deset let a za tu dobu vyvrací podobně nesmyslné mýty jeden za druhým. Pokud uděláte alespoň obstojně dobrou hru z historického prostředí s pěknou grafikou a zajímavým příběhem, máte vyhráno. A je úplně jedno, jestli bude hlavní hrdina Arab, Ital, indián, Brit, Francouz nebo Egypťan.
Thanks to popular demand by history revisionists & for the sake of accuracy let me introduce you to our protagonist! http://t.co/OKteKrDj5f
Podívejte se na ohromná očekávání spjatá s westernem Red Dead Redemption 2. Řeší snad někdo, že westerny jako žánr zdaleka netáhnou tak, jako tomu bylo ve dvacátém století ve zlaté éře Johna Waynea nebo Clinta Eastwooda? Co byla poslední westernovka, kterou jste hráli? První Red Dead nebo snad Outlaws? Schválně si to porovnejte třeba s dnes až nesnesitelně protěžovanou a neoriginální vlnou her se zombíky a odpovězte si sami, co vám přijde zajímavější.
Důvodů aktuálního „historického sucha“ je však více. Úbytek her zasazených do historie totiž jistě souvisí i s tím, jaké žánry dnes táhnou. Na realtimeové strategie dnes pohlížíme jako na vyhynulé dinosaury v čele se sérií Total War, která zázračně vzdoruje klimatu a ne a ne zemřít.
Série Total War se drží co může, pomůže jí vzkříšení Age of Empires?
Na vrcholu popularity se dnes vedle nesmrtelných sportů rozvalují on-line střílečky a postapokalyptické open-worldy zasazené do některého z míst na mapě Spojených států amerických. V takových hrách většina lidstva vymřela, a vy tak nemusíte nikomu krkolomně vysvětlovat, proč se po té krásně vymodelované krajině plné zombíků, atomovek a ohlodaných kostřiček kromě vás vlastně nikdo necourá.
A osvědčené mechanismy jako kamera z pohledu z vlastních očí nebo bojový systém založený na krytí a vykukování zpoza překážek nahrává spíše hrám, kde se místo šermování spíše střílí z pistolí, brokovnic, samopalů a futuristických béefgéček všeho druhu. Přijít se soubojovým systémem, kde bojujete nablízko, je i v dnešní době docela velké umění, a chvályhodná snaha autorů tak bohužel až příliš často končívá poměrně tragicky.
Počítačové hry nejsou primárně o násilí. Někdy...
Faktor krve
A pak tu jsou samozřejmě problémy staré jako herní průmysl sám. Jak zpracovat historickou tematiku a zajímavé příběhy inspirované skutečnými událostmi, když nám to na žádný žánr moc nepasuje? To je přece počítačová hra, tady se musí především umírat.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč je nejoblíbenějším historickým obdobím herních vývojářů právě druhá světová válka? Proč asi. Jenže máme 21. století, komunitní financování, walking simulátory a virtuální realitu. Nevím jak vám, ale zakusit historii na vlastní kůži mi jako slogan zní náramně dobře a nijak by mě nepohoršovalo, pokud by taková hra trvala jeden nebo dva večery a já v ní pro změnu nikoho nevraždil.
Tituly zpracovávající historickou látku jsou zkrátka zlatou žílou, kterou vývojáři po hříchu zanedbávají. Takové hry kombinují přitažlivost autentického světa s kouzlem čehosi, co je pro nás dnes už téměř nepředstavitelné. Je jedno, jakou cestou se vývojářská studia při zpracování historických témat vydají, ale ignorovat by je neměla.
