Příznivci akčních her se obecně člení do dvou táborů. Jedni preferují neutuchající adrenalinovou 3D řežbu s minimem strategických prvků, druzí zase upřednostňují taktické orgie, při nichž vynikne jejich vůdcovská bonita. Co se týče čtvrtého pokračování série Conflict s podtitulem Global Storm, můžeme směle říci, že stratégové a taktici si určitě přijdou na své.
Jména Bradley, Jones, Connors a Foley jsou známy všem, kteří přišli do kontaktu s pilotním projektem série, nesoucím podtitul Desert Storm. Zmínění váleční veteráni jsou jako členové speciální jednotky nasazeni do boje proti neonacistické teroristické organizaci „Březen 33“. Ta se hodlá za asistence extrémního násilí a vyděračských praktik ujmout pomyslné vlády nad světem a ve své fanatické touze se nehodlá zastavit před ničím. Únosy politických špiček, případně jejich rodinných příslušníků, jsou jen začátkem v řadě zločinů, jejichž následkům či hladkému průběhu má komando veteránů, zde zvané „Red Team“, zabránit. A že to pro čtveřici hrdinů nebude procházka růžovým sadem, na to můžete vzít jed.
Významnou částí hratelnostního potenciálu CGS je systém ovládání činností jednotlivých členů jednotky.
Jak už se stalo v žánru taktických akcí zvykem, jednotlivé herní úrovně jsou do hry zapracovány formou bojových misí, při jejichž absolvování plní čtyřčlenná úderná jednotka konkrétní bojové cíle. Kromě primárních úkolů, spočívajících v zásadních strategických činnostech jako jsou kontaktování spojeneckého oddílu či zajetí teroristického vůdce, jsou ke splnění předurčeny také úkoly sekundární, jejichž předmětem je například zničení komunikačních zařízení. Vzhledem k lokalizaci jednotlivých misí do různých oblastí světa se tyto vzájemně liší nejen svým obsahem, ale také vizuálním projevem. V souladu s probíhajícím dějem jsou pak propojeny působivými FMV, což ve výsledku vytváří parádní, příchutí reality dochucenou, akční zábavu.
Významnou částí hratelnostního potenciálu CGS je systém ovládání činností jednotlivých členů jednotky, který dává vyniknout individuálním kvalitám hráče i jeho týmovému cítění. Vcelku jednoduchým způsobem, pomocí jednoduchých kombinací stisků akčních tlačítek ovladače, je hráči umožněno kdykoliv převzít identitu libovolného člena jednotky. Hravě se tak můžete stát v jedné minutě sniperem a v dalším okamžiku třeba specialistou na výbušniny a těžké zbraně. Bez ohledu na aktuální identitu je vám ponechána schopnost velení nad zbylou částí týmu, které je účelné, komplexní a překvapivě i velmi jednoduché. Snadno
proveditelnými příkazy můžete jednotlivým parťákům nebo celému zbytku týmu určit bojové pozice anebo rozkázat provedení akcí jako jsou průzkum, detonace strategických cílů, krytí jiného člena komanda, dokonce i léčení zraněných. Navíc je možné provedení popsaných rozkazů oddálit a uskutečnit je současně na příkaz velitele. S ohledem na skutečnost, že všechny činnosti probíhají v reálném čase, je zmíněná „akce na povel“ vhodná zvláště v situacích, kdy je koordinace týmu nutná pro získání
momentu překvapení. Zároveň s chválou je však nutné zmínit se o malé možnosti průzkumu oblasti, což se nepříjemně projevuje při určování strategie postupu.
Při přestřelce se dotyčný jedinec bude ohánět nepříliš přesvědčivě pistolí, místo aby sebral opodál ležící Uzi.
Je jasné, že výše popsaná dávka potřebných taktických dovedností by leckterého nováčka v žánru položila na lopatky. Proto je do menu hry zapracována položka Training, umožňující podstoupit dvě tréninkové mise, v jejichž průběhu je hráč seznámen s pohybovými technikami, obsluhou zbraní a v neposlední řadě i se základy řízení týmu.
|
Co se týče akceschopnosti a inteligence jedinců, můžeme říci, že AI hlavních postav (stejně jako nepřátel) je na slušné úrovni.
Krytí se týmových členů za překážkami i jejich přiměřeně přesná střelba dává hráči pocit jejich vysoké bojeschopnosti a ten se díky tomu nemusí zabývat otázkou, zda ten či onen jedinec vyžaduje osobní řízení či nikoliv. Jediný nedostatek, kterým bychom se u inteligence postav mohli zabývat s ohledem na jejich akceschopnost, je absence logiky při nedostatku munice. Abychom jej mohli vysvětlit, přijměte nejprve pár informací o inventáři postav.
Každý člen jednotky s sebou nese malou polní, v níž lze nalézt různé typy granátů, zásobníky s náboji, lékárničky, miny atp. Kromě toho si může každý z nich přehodit přes rameno dvě větší zbraně (např. brokovnici + útočnou pušku) a k pasu připevnit pistoli. Zvláště zajímavým příslušenstvím jsou víceúčelové miny Claymore, které lze použít jako past na pronásledovatele, časovanou anebo dálkově odpalovanou nálož. Významně mohou zvrátit průběh boje s přesilou granáty, jejichž interval odpálení
lze přidržením v ruce zkrátit (přijde vhod při hodech na malou vzdálenost). Uvedený arzenál většinou poskytuje dostatečné prostředky k úspěšnému absolvování mise, ale řekněme si na rovinu – kdo z nás je schopen minimalizovat muniční výdaje a likvidovat oponenty s minimálně padesátiprocentní úspěšností zásahu? Asi se moc takových čarostřelců nenajde. Spíše se ve
většině budeme pohybovat okolo zdravých pětadvaceti procent. U rozsáhlejších misí tudíž lehce může nastat situace, že ta či ona postava najednou bude trpět akutním nedostatkem střeliva. Jelikož je v žánru obvyklou praktikou sebrání zbraně mrtvému nepříteli či drancování nepřátelských muničáků, nepřekvapí nikoho, že uvedené sběratelské praktiky se mohou uskutečnit na základě hráčova velitelského příkazu. Zde se ale nalézá ona dříve naznačená chyba v AI. Pokud totiž danému jedinci sebrání munice (resp. jiné zbraně) nepřikážete, sám to neudělá. V praxi to pak vypadá tak, že při přestřelce se dotyčný jedinec bude
ohánět nepříliš přesvědčivě pistolí, místo aby sebral opodál ležící Uzi. Tento poznatek budiž archivován pro vývoj dalšího dílu Conflictu, při jehož tvorbě se snad s tímto aspektem vývojáři poperou poněkud lépe.
Stejně jako v realitě, i ve hře jsou vojáci za své výkony po právu odměněni. Zúčtování se lze dočkat po ukončení každé mise a přináší hned několik typů odměn. V prvé řadě je každý člen týmu ohodnocen odpovídajícím množstvím zkušenostních bodů, jejichž rozsah závisí zpravidla na počtu zabitých nepřátel. Po dosažení příslušného počtu zkušeností je dotyčnému zvýšena hodnost. Kromě tohoto ocenění čeká na obzvláště zdatné jedince medaile, která je udělována třeba za v rámci mise obdržené bonusy za
nepozorované zabití oponenta nožem nebo jinou tichou zbraní.
Nástin realismu můžeme spatřit nejen v uvedeném systému odměn, ale hlavně také (a to hráče zajímá především) v úrovni grafického zpracování postav, zbraní a herních oblastí. Bojem způsobené poškození terénu a světelné efekty při přestřelkách jsou kvalitně dokreslovány ozvučením, což poznáte zejména při aktivaci formátu Dolby Pro Logic II. Rozhovory týmových kolegů, ale i hlášky oponentů krásně dotváří atmosféru (ještě teď se směji nad překvapením ruského žoldáka ve chvíli, kdy uviděl naši partu a
|
Systém řízení týmu
Slabší průzkum lokacíS ohledem na uvedené lze odpovědně prohlásit, že Global Storm je očividně jedním z nejlepších výtvorů v sérii Conflict a jako takový si zaslouží odpovídající ocenění i pozornost hráčské komunity. Zvláště pak těch pařmenů, kteří si i v rámci hry rádi protáhnou mozkové závity a kterým zdaleka nezáleží jen na počtu dosažených fragů.
| Conflict: Global Storm | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
