Je všeobecně známým faktem, a v poslední době už notoricky omílaným klišé, že hry z první vlny titulů pro nové konzole nebývají zrovna nejlepší a že se jedná spíš jen o takové pozlátko, které má navnadit potenciální kupce. Nicméně, co je moc, to je moc, a když už to řekne takový herní závislák jako já, tak je potřeba zbystřit. Musím totiž říci hned v úvodu (doufám, že mi to prominete), že hra Driving Emotion Type-S (DETS) se Squaresoftu moc nepovedla. V dalších odstavcích samozřejmě vysvětlím, co mě k tomuto výroku vedlo.
Ale ještě předtím vysvětlím to Japonsko, ať to už mám z krku. Nuže, všechny níže uvedené nedostatky byly zatím připisovány pouze japonskému vydání DETS, v americké a evropské verzi měly být z velmi velké části odstraněny. Bohužel, jak jste již určitě pochopili, tento názor nesdílím, a tak mě tedy přepadla pochybnost, jestli jsem z důvodu hraní a neustálého nedostatku času na cokoliv nepromeškal zprávu o tom, že se naše zemička stala japonským dominiem.
Teď už ale k věci. Když jsem si nesl jeden výlisek DETS domů k recenzi a zběžně si prohlížel obal a manuál, nabyl jsem dojmu, že se jedná o arkádové závodní blbnutí ve stylu Ridge Racera a podobných automatových záležitostí, které japonské firmy umějí. Sice mě trochu zarazilo, že na obalu je BMW 328 Ci, a napadlo mě, jestli to nebude spíš simulátor. Po prvním spuštění a bedlivějším prostudování manuálu samozřejmě vyšlo najevo, že se o simulátor jedná, respektive má se jednat. Řekl jsem si, že to bude asi trošku nuda a pustil se do toho. Odklikal jsem několik úvodních obrazovek, abych si v prvním rychlém závodě udělal předběžný úsudek. Nicméně zas tak rychle jsem se do závodu nedostal, protože mě ještě čekala relativně dosti dlouhá "loadovací pauza", během níž mi program oznámil, který model
zrovna nahrává. Konečně se objevil startovní rošt s klasickým arkádovým odpočítáváním (uprostřed obrazovky a velikými znaky). Trošku jsem na startu zaspal, ale ještě na úvodní rovince jsem soupeře dostihl, což se mi realistické nezdálo ani trošku, ale v tu chvíli jsem už řešil, jak jej předjet. Zkusil jsem D-pad, nic se nestalo, zkusil jsem analogové páčky, nic se nestalo, znovu D-pad, po chvíli držení auto zatočilo doleva. Ale jak! Na pětníku se otočilo skoro o devadesát stupňů. Snahy o srovnání vozu vedly akorát k tomu, že jsem po chvíli pozbyl veškeré naděje na jakés takés přijatelné vyrovnání smyku. No nic, první závod, nic se neděje, pohrabu se v nastaveních a zkusím to znova.
Problém ale nastal při zjištění, že ono vlastně není co nastavovat, a když je, tak to žádný valný efekt nemá, nebo jsem si alespoň žádného nevšiml. Je sice hezké, že mi hra nabízí asi deset možností rozložení časomíry a tachometru, ale pocit z jízdy to nevylepšilo. DETS nabízí několik režimů. Bohužel, i zde musím schizofrenicky poznamenat, že v podstatě tam žádný režim není. Posuďte sami. Time attack a vs. Mode netřeba myslím nijak dále rozvádět. Za pozornost stojí volba "line training", ve které trénujete (překvapivě) ideální trasu (rovněž překvapivě) na daném okruhu. Jak se ale dočtete dále, je vám to úplně k ničemu. Na závěr jsem si záměrně nechal mód "Arcade type-S". Jde totiž o jediný ze čtyř herních módů, ve kterém se alespoň něco hraje. Asi čekáte, že teď vysypu klasické řeči o šampionátu, odemykání nových aut a tratí, ale to bude pravda jen částečně. Samozřejmě, že nové tratě a vozy odemykáte vítězstvími v závodech, ale ten šampionát někam zmizel, a to doslova. Jediným účelem DETS je totiž vyhrát závod. Jakýkoliv. Zde totiž platí: vyhraj závod, dostaneš nový okruh a auto, v pozdějších fázích už jen auto. Toť vše, přátelé. Nic víc si v DETS nezahrajete. Bohužel to není jediná chyba tohoto titulu.
Nyní si řekněme něco o vizuální stránce hry. Grafika je totiž to první, co vás na hře zaujme (či spíše odpudí). Jediné, co si pamatuji ze svého prvního auta, je jeho žlutá barva. Značka moc rozeznat nešla. Na první pohled jsem měl dojem, že hraji mírně vylepšenou automatovou verzi již zmiňovaného Ridge Racera 2. Vozy jsou neskutečně hranaté, placaté a kostkované. Ani po nějaké době hraní jsem se nemohl zbavit dojmu, že mám před sebou trošku vyhlazenou verzi nějakého titulu z PS1. Nicméně nejen vozy byly ošizeny, to samé potkalo i okolí tratí. V zásadě lze říci, že kolem tratí nějaké to okolí je, ale je tak chudé na objekty, zajímavé textury, diváky a vlastně na úplně všecko, že jej ani nevnímáte. Tratě pak rozlišujete spíš podle tvaru na malé mapce v rohu, než podle toho, v jakém prostředí jedete.
Co se týče vozítek, jezdíte s víceméně sériovými vozy, což by samo o sobě nebylo nijak na škodu, nebýt několika nepříjemných skutečností. Jednou z nich je to, že většinou jezdíte po závodních okruzích, přesněji řečeno po okruzích, které jako závodní vypadají. Dokonce i taková "Urban Highway" je v zásadě jen závodní okruh, kolem nějž je pár domů a v žádném případě to není něco na způsob monackého městského okruhu. Takže jezdíte s auty "z ulice" po závodních okruzích, což vypadá dosti divně - zejména proto, že vozy nemají ani startovní čísla ani poznávací značky, prostě nic. K nejhoršímu ale dojde, když se s vozem snažíte závodit. To se zpočátku zdá jako čiré šílenství, protože jediné, co vás po pár metrech napadne, je, že se to nedá hrát. Auta po silnicích nejenže plují a kloužou, ale ony si místy dělají, co se jim zachce. Zaprvé je to dáno nešťastným ovládáním, které je zpožděné a absurdně citlivé, a za druhé některými "fatálními" místy, což jsou zejména zatáčky. Při projíždění těmito místy se mi neodbytně vkrádalo na jazyk pořekadlo "ať jím co jím, vždycky bliju vlašský salát", což v tomto případě znamená, že můžete daným místem projíždět v podstatě jak chcete, a
vždycky se vám stane to samé, například že se vaše auto dostane do smyku. V syntéze s odbytým ovládáním to znamená, že si nepamatujete tratě jako v každé normální závodní hře, tedy "před touhle zatáčkou přibrzdit, další můžu na plný plyn, pak najet úplně vpravo atd.," ale budete si říkat něco ve smyslu "plyn pořád u země, tuhle zatáčku D-padem jen poklepávat, v téhle jej můžu normálně stisknout…" Prostě zbytečná otrava. Možnost volby pohledu kamery z celkem tří (!) na tom již nic nezmění (z vozu, z "nárazníku" a shora za vozem).
Avšak nevím, jestli to částečně není způsobeno fyzikálním modelem aut, protože na něm se autoři evidentně vyřádili. Pro ilustraci uvedu jen jednu situaci, která hovoří za vše. Úspěšně (velmi řídký případ) jsem vyjel ze zatáčky, aniž bych dostal smyk, s někým se srazil či do někoho narazil, a dusil jsem to na plný plyn dolů přímým úsekem. Najednou mě něco začalo předjíždět. No, standard, pomyslel jsem si, jenže tentokrát to bylo hodně nestandardní. Za mnou totiž došlo ke kolizi tří soupeřů a dva z nich tlačili vzpříčeného třetího a ještě mě předjeli! To se hned pozná, když se táhne za jeden provaz. Stejně nešikovné je to i se zatáčením. Plynule projet zatáčkou se mi snad nepodařilo, zvláště když tam se mnou byli soupeři. Časem získáte dojem, že tyhle závody nejsou všichni proti všem, ale všichni (bohužel i vaše auto) proti vám. Z toho taky plyne, že je skoro nemožné v závodě zvítězit. Časem jsem přišel na to, že větší šanci na úspěch mám při menším počtu kol, protože se mi stihne "vygenerovat" méně chyb. A vzhledem k tomu, že soupeři jsou neustále za vámi, tak je každá chyba velká. V zájmu napsání této recenze jsem ale musel něco vyhrát, a tak jsem "vynašel" vítězný styl jízdy, který znamenal to, že jsem zatáčky projížděl s pomocí soupeřů a otáčel jsem se o ně. S detaily, jako je poškození vozů, se tady nepočítá, a proto můžeme jezdit naplno :o).
Ke cti DETS však budiž řečeno, že ozvučení má na vcelku slušné úrovni. Ozvučením míním zvuk motorů, nic jiného vlastně ani neslyšíte. Hudba ve hře sice je, ale její existenci si uvědomíte až po dojetí závodu a shlédnutí výsledkové listiny. Takže hudba v zásadě veškerá žádná.
Pro úplnost ještě doplním pár faktografických dat, přestože si myslím, že v tuto chvíli jsou již naprosto bezvýznamná. Celkem tedy ve hře má být 14 tratí a 43 vozů od výrobců jako například Porsche, BMW, Ferrari a víceméně všech japonských výrobců. Záměrně jsem napsal "má být", protože přiznávám, že jsem je všechny neodemkl, zůstal jsem u jedenácti tratí. Neměl jsem totiž sílu ani motivaci je všechny získat a divil bych se, kdybych našel masochistu, který by tím ubíjel svůj volný čas.
Co říci závěrem? DETS není vyloženě hrozná hra (přestože jsem na ni celou recenzi dštil síru) a dá se vcelku i hrát, ale problém je v tom, že asi nikoho nebude bavit. Hratelnost balancuje na hranici mezi ještě hratelným a totálně nehratelným. Ani po vizuální stránce není moc o co stát. Už teď jsou na trhu lepší závodní tituly pro vaši novou černou skříňku, takže pokud si chcete dobře zazávodit a dobře se u toho pobavit, sáhněte raději po SSX. Pokud to stůj co stůj musí být s automobily, tak je tu Ridge Racer V. A pokud chcete co nejvěrnější simulaci cestovních vozů, raději počkejte na Gran Turismo 3.
| Driving Emotion Type-S | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
