Takže, o čem že to vlastně ta letošní „étrojka“ vlastně byla? Především o tom, že již po několikáté za sebou dokázala, že hry (a elektronická zábava obecně) již opravdu nejsou okrajovou záležitostí, na kterou drtivá většina populace nahlíží jako na úsměvnou zajímavou blbůstku, u níž se občas pobaví nějaký ten počítačový šílenec. Vyloženě se dere na jazyk ono okřídlené rčení o zpustlých asociálech, neschopných rozumné komunikace s okolním světem. Zkrátka a dobře, tohle už prostě ani v nejmenším neplatí.
Upřímně řečeno, jsem sám za sebe čekal, že výstaviště bude nabité podivuhodnými individui, která budou v absolutním transu pobíhat tam a zpátky a zkoumat každý druhý pixel na obrazovkách s prezentacemi her. Opak byl pravdou. Všude kolem bylo mnoho vyloženě distingovaných profesionálů a byznysmenů, kteří ve výjezdu na E3 spojili příjemné s užitečným (no dobře, na pár zapáchlých tlusťochů se tam dalo narazit taky). Člověk si tak místy ve sportovnějším oblečení určeném pro celodenní trmácení po výstavišti místy až připadal málem jako bezdomovec.
E3 je totiž dnes již bez nejmenších pochyb nejvýznamnější akcí herního světa a dle důvěryhodných zdrojů se svým rozsahem již může měřit kupříkladu i s těmi z největších světových výstav spotřební elektroniky. A to je jistě potěšitelné. Odpovídající význam této skutečnosti přikládají samozřejmě i herní novináři a zejména přední světové weby neponechávají vůbec
nic náhodě a přímo na výstavišti si pronajímají vlastní stánek, který slouží jednak k prezentaci daného média a jednak se v jeho útrobách přímo na místě zpracovávají sebrané materiály a okamžitě se na tomto webu i zveřejňují. Možná, že i právě proto jsme každé ráno našli v tiskovém centru nějakou tu síťovou přípojku volnou a mohli tedy rovněž každý den uveřejnit alespoň jeden aktuální E3 článek. V jedné z postranních chodeb jsem jednou cestou z umývárny narazil na početný hlouček lidí (zhruba patnáct až dvacet), kteří byli překvapivě sladěni oblečením. Po bližším zaostření jsem shledal, že se jedná o tým (těžko ovšem říci, zdali i v tomto počtu už kompletní) amerického GameSpotu. Ten, kdo tam tomu velel, rozdával úkoly typu „ty půjdeš tam a koukneš na tohle, vy dva si teď vezměte do práce táhleto, ty koukni na …“ lidem vyzbrojenými profesionálními kamerami, zvukovou technikou a snad i mobilním internetovým připojením. Zkrátka, novináři tuhle výstavu opravdu neberou na lehkou váhu.
A stejně jsou na tom i vystavovatelé. Dle Ondrových slov byl letošní ročník zase znatelně rozsáhlejší, zejména se pak zaplnila vloni prázdná místa v konzolové West Hall, ale čilým ruchem to žilo všude, dokonce i v odlehlých prostorách, kde byly vyhrazené salónky jednotlivých firem, v nichž probíhala jednání nebo prezentace za zavřenými dveřmi. Na některé jsme měli pozvání, na některé ne, obzvláště líto mi pak je mého neúspěšného pokusu proniknout bez pozvánky do „meeting roomu“ Take 2 a kouknout na živo na GTA: San Andreas :-). Bezpečnostní opatření tam byla ostřejší než na pražském letišti, takže se mi
nepodařilo schovat se v početném čekajícím davu. Škoda. Nejen toto tedy dokazuje, že hry jsou dnes již opravdovým dá se říci, že skutečným průmyslovým odvětvím, v němž peníze hrají „až“ tu první roli.
Naštěstí ale i tento ročník dokázal, že silné firmy si mohou dovolit vedle komerčních trháků dále jakoby testovat trh s novými nápady a technologiemi, takže ani hráči, kteří s hraním nezačali až u PS2, se nemusejí obávat toho, že by v budoucnu vymizely originální a netradiční tituly. A z toho tedy plyne, že hráči obecně můžou klidně spát. Videohry totiž na úbytě zajdou až ve chvíli, kdy technologická úroveň bude tak vysoká, že se hry postupně přetransformují v nějaký vyšší a modernější druh zábavy. Ano, zní to asi hodně nabubřele a velkoryse, ale věřte, že ten, kdo viděl letošní E3 na vlastní oči, nemůže tvrdit nic jiného. Je to prostě fakt. Budoucnost hraní je zkrátka růžová.
A co se nám líbilo z celé výstavy nejvíc? Spousta věcí, o nichž jsme psali v uplynulých dvou týdnech, ale já osobně si po všem tom shonu a zpracovávání materiálů nejostřeji vzpomínám na úžasný potenciál periferie EyeToy, prezentovaný prostřednictvím titulu Anti-Grav (píšeme o něm zde) a skvělým automatem od firmy Simuline. Jednalo se o kabinet, který byl zavěšen ve vzduchu tak šikovně, že se mohl kývat do všech stran. Vevnitř byly nainstalovány motokáry Sega´s ClubKart a
pochopitelně sedačka s volantem. Po spuštění hry se s vámi kokpit začal naklánět přesně podle toho jak jste zatáčeli, brzdili nebo akcelerovali. a nejlepší na tom bylo to, že z pozice nezaujatého diváka vám pohyby kabiny připadaly tak prudké, až jste se divili, jak to, že nebohý hráč nevypadne ven. Po odzkoušení na vlastní kůži jsme ale zjistili, že zpětná odezva je naprosto bezchybná a hodně věrná. Byla to taková velice příjemná tečka za opravdu vydařenou Electronic Entertainment Expo 2004.
P.S.: Peter Molyneux je taky je jenom člověk! Neuvěřitelné, že? Ale věřte nevěřte, když jsme jednou čekali u výstaviště na taxi, všimli jsme si, že stojí v řadě o pár lidí vepředu. No, stojí, evidentně ho náročný program výstavy rovněž poněkud zmohl, tak odpočíval sezením na poblíž stojícím odpadkovém koši:-). Ať se propadneme zpátky na imigrační úřad, jestli kecáme.
