Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Enthusia Professional Racing

  12:00aktualizováno  9. června 5:22
Král vždy inspiruje k touze po kralování i ty, u nichž byste to nečekali. A ani spousta usekaných hlav ambicím jiných odvážlivců neodradila Konami od pokusu sestřelit Gran Turismo z jeho trůnu na jeho vlastním písečku. Další práce pro kata?

Enthusia Professional Racing Bylo, nebylo.
Žila a tedy i byla jednou někde jedna dívenka, která nebyla jablkem padlým daleko od stromu. Otcovského stromu. Otcovského stromu, po němž zdědila vášeň pro automobily, která se u ní projevovala tím, že neustále kolem nich tzv. oxidovala. Kolem nich, ne v nich, protože v nich si uzurpovali právo být oni a ony si tak musí většinou vystačit s tou omáčkou kolem nich. Omáčka kolem, jak poznala, chutná nejlépe s foťákem v ruce. A tak fotila a fotila své čtyřkolé miláčky. Až jednou … až jednou jí k srdci přirostl jeden - rudý Lancer Evo; a to patrně proto, že v něm seděl on, jejího srdce šampión. Šampión, který v něm ovšem seděl i v moment, kdy se milý Lancer rozhodl závod z posledního místa zabalit a šel při slušný rychlosti do hodin. A co se autům při hodinách ve vysokých rychlostech stává, je věc již dávno známá. Křup, křup. Karosérie, motor, tělo, vášeň i srdce. A co bylo, již nebylo. Enthuuuusiaaa.

Ano, Enthusia začíná varováním. A jen tak na okraj, ne jedním, ale hned několika. Doslovnými i obraznými. Jezděte bezpečně a hlavně, nepátrejte po smyslu. Žádný není. Intro Enthusie je řemeslně výborně zvládnuté, působivé a naprosto postrádá smysl. A v neposlední řadě je vzhledem ke kontextu hry obsahově zcela mimo. Postrádat smysl a být mimo Enthusia Professional Racing mísu ovšem neznamená automaticky být špatný a intro samotné tak svým způsobem výstižně charakterizuje i hru samotnou. Hru, která slibuje zcestně intrem nevšední podání závodní hry alá Toca Race Driver, ale přináší jen tuctovou šeď stokrát viděné a obehrané struktury. Slibuje ukrutně realistickou jízdní fyziku, ale přináší ve výsledku zážitek podobný tomu z Ridge Racera. Zázraky se dějí jen v pohádkách a Enthusia dělá až příliš věcí, které postrádají smysl na to, aby mohla být důstojnou konkurencí GT4, což ale neznamená, že je jako hra špatná. Není. Ale pěkně od začátku. Varování mějte na paměti.

Bylo spíš než nebylo.
Na počátku nebyla tma, na počátku bylo světlo. Světlo slávy, úspěchu a respektu Gran Turisma. Světlo slávy přitahuje ty, kdož se zatím schovávají ve tmě potencionálního zapomnění. Na počátku snahy Konami o ohřátí a zviditelnění se ve světle úspěchu Gran Turisma bylo odhodlání. Odhodlání přenést reálnou fyziku jízdy automobilů věrně do reality virtuální. Jak se odhodlali, tak udělali.

Numerologie Enthusie

Enthusia rozhodně v řeči čísel nepůsobí mezi konkurenčními tituly (s výjimkou GT4 samozřejmě) jako chudý příbuzný. 50 tratí a 200 licencovaných aut rozhodně není málo, nota bene když vezmeme v potaz, že jde o první hru svého druhu od Konami. Obzvlášť když vezmeme v potaz, že z těch 50 tratí jsou jen dvě licencované. V počtu herních módů a herních stylů žel ale Enthusia již čísly tak nezáří. Krom už v recenzi proklepnutého módu Enthusia Life dál za povšimnutí stojí z toho mála (klasiky alá time trial a single race) jen Driving Revolution, který je takovou menší sbírkou 72 docela zábavných miniher v nichž jezdíte takovou obdobu lyžařského obřího slalomu ovšem pochopitelně za volantem čtyřkolek. Nestačí se ovšem jen trefit, ale musíte se trefit i ve správné rychlosti, což je velmi vtipně graficky vyřešeno a následně ohodnoceno. Problém je, že všech 72 "miniher" je si podobných jako vejce vejci. Liší se jen v obtížnosti, což to pěkn číslo 72 mírně devalvuje. Nu a dál, dál už není co počítat. Nestačí? Smůla. Zpět k GT4.

Enthusia Professional Racing A výsledek je – na to, že jde o první pokud Konami v tomhle žánru – na první pohled vydařený. Setrvačnost, přetáčivost, nedotáčivost i samotný pohyb aut po vozovce, to vše působí poměrně autentickým dojmem. Na pohled. Tomu dopřeje potěšení i celkový vzhled samotných tratí, které jsou ve většině případů výplodem výronu tvůrčí fantasie (nicméně dočkáte se i dvou skutečných licencovaných závodních tratí, Tsukuby a starého Nurburgringu) a nutno jim přiznat jistou dávku nepopiratelného kouzla. Přesto (nebo právě proto), že jsou plné pro tratě převážně arkádovějších her typických klišé (vodopády, větrné mlýny, hrady, zříceniny, přístavy…), působí takovým osvěžujícím a živějším dojmem, než ta převážně suchá realita na tratích GT a jemu podobných. A vzhledem k tomu, že jejich technické provedení je na velice solidní úrovni a vše se hýbe na stabilních 50fps, je zpočátku zábavné samo o sobě jen ježdění po nich a odemykání si nových. To se děje v opět na pohled nápaditě vyřešeném ústředním módu hry „Enthusia Life“, v němž obdobně jako v konkurenčním GT začínáte s nejslabším autem a omezenými možnostmi pěkně od píky, od níže vede poměrně dlouhá cesta k silnějším autům i našlápnutějším závodům. Na tom by samo o sobě nebylo nic hodného slova „nápadité“, nebýt několika ne Enthusia Professional Racing nepodstatných detailů. V prvé řadě, zapomeňte na peníze. O ty se tentokrát nehraje a jejich roli suplují pouhé body. Počet získatelných bodů je pak dán nejen pořadím, na němž dojedete, ale závisí i na tom, s jakým autem ten který závod odjedete. Čím slabší auto v porovnání s ostatními pěti soupeři, tím vyšší je násobitel bodů, které za každé bodované místo můžete dostat. Čím více bodů, tím lepší je vaše celkové umístění v žebříčku. Čím výše jste, tím více úrovní závodů se vám otevírá. Na každé úrovni je vždy několik libovolně přístupných závodů, takže je čistě na vás kudy se na špici propracujete.

Body ovšem nedostáváte jen za umístění, ale rovněž i za jízdu, kde se vám od základu odečítají penalizace za kontakt s ostatními auty, okolím tratě či výjezdu z ní a naopak se vám bonusově přičítají za nejrychlejší kolo či vypnuté asistenty při řízení. Kumulací těchto bodů si pak upgradujete statistiky vašeho avatara a především pak si jejich pomocí automaticky dosti omezeně vylepšujete vaše stávající auto. Nové čtyřkolky pak nezískáváte výměnou za body, ale losem po závodě, kdy si můžete náhodně zpřístupnit auta poražených soupeřů. A ještě jednou zpět k bodům, aby těch čachrů s nimi nebylo málo, penalizace za nečistou jízdu se vám neodečítají jen od počtu bodů obdržených za jízdu, ale i z jakéhosi „enthusia metru“. V moment, kdy se ocitnete na nule, nemůžete po určité časové období závodit (a za příslušný závod nedostanete body za jízdu), což zní sice Enthusia Professional Racing varovně, ale tlačítko „rest“ vás z toho velmi lacino vyseká. Což zjednodušeně vyjadřuje největší problém celé Enthusie. Jakkoliv všechno na první pohled působí nápaditě a komplexně, velmi rychle zjistíte, pod tou pseudokomplexností je po všech stránkách tak trochu pusto a prázdno a celá ta snaha o komplexnost tak díky tomu stejně jako intro hry v podstatě postrádá smysl.

Všechna auta mají zvláštní tendenci i se zapnutými asistenty řízení nabíhat pěkně do smyku.

Spíš nebylo než bylo.
Na první pohled se jednotlivá auta skutečně chovají poměrně autenticky a jejich modely i poměrně autenticky vypadají (o něco málo hůř než v GT3), nicméně po chvíli testování začnete pomalu zjišťovat, že reprodukce fyzikálních zákonů je sice relativně věrná, ale v konečném důsledku má na vaši jízdu menší vliv než by bylo záhodno. Všechna auta mají totiž poněkud zvláštní tendenci i se zapnutými asistenty řízení nabíhat si pěkně do smyku, který je s trochou cviku snad až příliš snadno kontrolovatelný. Chopte se feedbackového volantu a prvním pohledem vytvořená iluze autentičnosti se vytratí úplně, protože podpora feedbacku je naprosto odfláknutá a auta se tak na volantu ovládají, jako by nic nevážily nebo měly posilovače řízení Enthusia Professional Racing výkonnější než nejnadupanější tiráky. O nějakém čitelném vlivu těch velmi omezených možností nastavení aut, které jsou v „Enthusia Life“ přítomny nemůže být příliš řeč, čímž jejich přítomnost ztrácí smysl. Po navyknutí si na působení těch omezeně působících fyzikálních zákonů a sžití se s drobnými rozdíly v ovládání typově jiných aut, tak po počátečních problémech za chvíli budete jezdit se všemi auty více než méně ve stylu poněkud náročnějšího Ridge Racera a Enthusia vám velice rychle její heslo „recreation of real physics“ smykem vygumuje z hlavy. K čemu hře je, když ho nedokáže důsledně aplikovat?!

Dojem, že jste se s rozplynutím dojmu prvního ocitli u RR místo v GT nemalým způsobem pomáhají vytvářet i samotné tratě, které jak už bylo řečeno působí z větší části dojmem, že příbuzným Enthusie jsou právě spíše arkádově laděnější závody než GT. Ano, jsou příjemně živé a osvěžující, ale prostě si nepřipadáte jako v závodní simulaci. Ostatně i samotný profil tratě je takřka vždy u těch vymyšlených postaven spíše pro divočejší jízdu než jízdu technicky poněkud náročnější. Na druhou stranu, takhle kvalitní a původní ambientní hudba u závodní hry už nebyla docela dlouho k slyšení, což je ale čistě subjektivní dojem, který mi ovšem stejně nezabránil ji po pár hodinách vypnout :-). Jeden jediný track pro každou trať přeci jen docela rychle skončí v náruči obehranosti, o neměnné odrhovačce v menu nemluvě. Enthusia Professional Racing

Absence smyslu ovšem neznamenala, neznamená a nikdy snad znamenat nebude absenci kvality.

Pocit obehranosti bohužel ale začnete mít i z toho, co vám bude přehrávat samotná struktura páteřního módu hry. Komplexně se tvářící systém bodování včetně zavedení penalizací je sice fajn, nicméně v konečném zúčtování jde o jediné oživení v monotóním sledu obratlů páteře Enthusie. Jeden obratel v ní je totiž stejný, jako ten druhý. Příklady řečeno to neznamená nic jiného, než to, že od začátku do konce se veškeré závodění omezuje vždy jen a pouze na singl závod na jedné trati a jedním a tím samým způsobem. Žádné několika kolové turnaje, žádné časovky, žádné „driving missions“, žádné knockouty. Jediným oživením zůstávají závody na šotolině, kdy místo pěti máte soupeře jen jednoho, což je samo osobě ovšem oživení dosti sporadické. Nezbývá než tak znovu pustit dovnitř od začátku tu oxidující myšlenku proč vlastně tohle všechno? Proč se snažit o vytvoření reálného fyzikálního modelu a přitom pustit uzdu divočení smykem? Proč se snažit hře vytvořit image konkurence pro Enthusia Professional Racing GT4 a při tom koncepcí hry koketovat s Ridge Racerem? Proč vytvářet komplexní bodovací a hodnotící systém, když pod ním nechám primitivní strukturu postupu hrou? A proč žádná z odpovědí nedává smysl?

Bylo, je a bude.
Absence smyslu ovšem neznamenala, neznamená a nikdy snad znamenat nebude absenci kvality. Žádný kompromis nikdy nemůže být optimální a tak těžko hodnotit Enthusii jako optimální kompromis mezi RR a GT, tedy obrazně řečeno mezi hrami symbolizujícími opačné póly téhož žánru. Stejně tak ji ale nejde shodit, jako nekvalitní hru svého druhu, protože navzdory řečenému v sobě spojuje v nemalé míře to kvalitní z obu boků startovního roštu, byť to nespojuje zrovna tím

Klady a zápory

Plus Napoprvé vcelku slušný pokus Konami o závodní simulátor
Plus Pohodová hratelnost
Plus Výborná muzika

Mínus Ne úplně plně využitý potenciál bodovacího systému
Mínus Naprosto zbytečná plytkost

nejlepším způsobem. Berte ji jako takovou po náročnějším začátku již nenáročnou projížďku po pěkných exteriérech. Projížďku k níž se snadno na chvíli sedá a stejně snadno se od ní za chvíli odsedá. Takový lehce náročnější závodní relax, který po náročných dnech s GT4 a návykovém chaosu v Burnoutu 3 přijde svou neurčitou umírněností na čas k duhu. Nota bene když na dvoře PS2 kvalitní hra obdobného ražení chybí. Žádného krále sice z piedestalu nesesadí, ale kdo by sekal šaškovi hlavu? Dokud je jeho skotačení zábavné, co na tom, že nedává smysl?

Konec. Zvonec.

Enthusia Professional Racing
Výrobce/Vydavatel Konami/Konami
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: ano
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 462 kB
Verdikt: Konkurence pro GT4 se nekoná. Co se koná je kvalitní, byť mírně schizofrení závodní hra. Ideální odpočinkový doplněk po bok stávajícího krále.
Hodnocení: 70% (info)

Autor:




Nejčtenější

Pimax: The World's First 8K VR Headset
Virtuální realita v 8K rozlišení? Helma od Pimaxu boduje na Kickstarteru

Po třech dnech na Kickstarteru už má nová helma pro virtuální realitu od společnosti Pimax více než čtyřnásobek požadovaných peněz. Na papíře totiž vypadá...  celý článek

Marvel vs. Capcom: Infinite
Nebaví vás učení komb? Marvel vs. Capcom Infinite je bojovka pro vás

Jestli rádi bezmyšlenkovitě bušíte do ovladače, je bojovka Marvel vs. Capcom: Infinite něco pro vás.   celý článek

Pokkén Tournament DX
Povedená bojovka Pokkén Tournament je v DX verzi ještě o fous lepší

Přímočará, snadno pochopitelná, ale rozhodne ne mělká bojovka Pokkén Tournament vyšla ve vylepšené verzi DX na konzoli Switch. Povedenou hru s Pokémony...  celý článek

Fallout: New Vegas
Ve Falloutu měla být svatba ve vegaském stylu, nezbyly na ni peníze

Vývojáři z Obsidian původně plánovali, že hra bude mít podtitul Sin City, že umožní hráčům vybrat si rasu hlavní postavy a dokonce chtěli ve hře zorganizovat...  celý článek

WolfenDoom: Blade of Agony
Nemůžete se dočkat nového Wolfensteina? Vyzkoušejte WolfenDooma

Projekt vytvářený fanoušky skvěle kombinuje retro zpracování s moderními herními prvky. Takhle by dnes vypadal Wolfenstein, kdyby nedošlo k žádnému nárůstu...  celý článek

Další z rubriky

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.