Existovat počítačové hry v raném středověku, tak napsání recenze o tomto megahitu by padlo za oběť stádo oslů a hejno hus. Zasvěcencům došlo, méně informovaným připomenu, že pergamen, který tehdy sloužil k zachycování psaného projevu, se vyráběl z oslí kůže a psalo se husím brkem. Asi si řeknete, co to plácám, ale neobvyklá hra si žádá neobvyklý začátek, ne? Právě když píšu tuto recenzi, plní se mi počítač gigabajty různých ukázek z chystaných PlayStation 3 a Xbox 360 her. Jsou to grafické klenoty, ze kterých se tají dech. Přesto se vždy nemůžu dočkat, až se vrátím k staré dobré PS2 a spolu s Kratosem projdu další kus antického světa. Marně přemýšlím nad tím, zda existuje hra, ke které jde God of War přirovnat. Žádnou nenacházím. Jistě, herní systém čerpal ze všech známých PS2 hitů, v příbuzenstvu najdete Onimushu, Devil May Cry i Prince of Persia a ICO. Ale tam jde o prvky ovládání či vzhledu, potažmo systému boje, nikoliv o emocionální náboj. Ten skutečně podobný nenajdete.
Váš hlavní hrdina Kratos, se kterým se vydáte na cestu, o které by Homér mohl popsat stonásobně více papyru než když se věnoval šarvátce o Tróju, je hajzl a svině. S tím se koukejte smířit. Pokud si to neuvědomíte, budete mít problém přežít nebo vyřešit některé hádanky. Kratos nemá morálku. Kratos zabíjí, protože chce, Kratos zabíjí, protože se mu to hodí. Kratos zabíjí kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Na množství nehledí. Hned na začátku, kdy se vám otevře celá pointa příběhu, se dostanete do Athén, v nichž dupe kilometrový bůh války Ares. Ano, ten, kterého musíte zastavit, protože jeho zamindrákovaní kolegové z Olympu na základě vlastních zákonů nemohou. To jim ovšem nebrání v tom, aby na svého soukmenovce s klidem neposlali úkladného vraha Kratose a ještě ho celou dobu nevybavovali božskými zbraněmi.
Váš hlavní hrdina Kratos, se kterým se vydáte na cestu, je hajzl a svině. S tím se koukejte smířit.
V ulicích Athén řádí monstra všeho druhu, ostatně na nich si dali tvůrci nesmírně záležet, a váš borec je ještě poměrně slabý a života ubývá. Okolo vás však běhají zoufalí Athéňané s křikem nad kterým by
ustrnul kámen. Ne tak Kratos. Stačí zabít ubohou prchající ženu a zelená magie z jejího těla doplní vaši čáru života. Ano, tady nejste na záchranné misi, tady plníte úkol bohů proto, že od nich něco chcete a jim je bohorovně jedno, jak se k cíli proboxujete. Přesto jste překvapeni, když v pozdější fázi hry Kratos dorazí do prostor, kde u stropu visí několik kovových klecí se zajatými řeckými hrdiny, kteří se vydali hledat to co vy, ale s menším úspěchem. V záchvatu soucitu shodíte klec s jedním z nich, ale brzy vám dojde, že starat se o někoho zbůhdarma opravdu olympské bohy nezajímá. Zjistíte, že nešťastník je pro vás jen živý klíč. Za jeho zoufalého křiku ho dotlačíte na obětní místo, kde ho zaživa ugrilují plameny. Jak laskavé chování.
Tak nějak nevím. Kratos se rozhodl splnit úkol bohů, aby ho zbavili strašlivých nočních můr, které mu stále připomínají, jak
bestiálně vraždil bezbranné, jak mu nebyl žádný prostředek dost surový a krvavý, když chtěl dosáhnout cíle. Na zbavení se hrůz
minulých používá teď kupodivu taktiku „vyhánění ďábla
belzebubem“, kterou nedoporučuje už biblický Kristus. Inu, komu není rady, tomu není pomoci.
Budete trhat hlavy, podřezávat krky, rozsekávat oponenty vejpůl, lámat jim vazy, probodávat je jejich vlastním mečem.
O tomto je tedy hra. Fascinující pátrání po Pandořině skříňce, jediném artefaktu, pomocí kterého může smrtelník získat šanci zabít boha. Pátrání, při kterém budete trhat hlavy, podřezávat krky, rozsekávat oponenty vejpůl, lámat jim vazy, probodávat je jejich vlastním mečem a zařizovat jim plamennou lázeň. No, způsoby smrti, které tu existují asi vyjmenovat všechny nelze, to by bylo mírně morbidní a zabralo by to hodně místa.
Na GoW budete obdivovat naprosto všechno. Monstra, prostředí, samotného Kratose, ovšem před čím je ale nutné
smeknout a nejvíce se uklonit, je level design. Nikdy nebudete šílet, že řešení puzzlů je příliš obtížné, na druhou stranu se nebudete nikterak nudit. Vše je ideálně vykombinované tak, aby hra neztratila na své úchvatné dynamice. Právě na
nevyváženosti puzzlů obvykle hry kolabují. GoW se nad tímto problémem nese s naprostým přehledem. Co je podstatné, hra vás nikdy
nežene jako idioty někam zpět, kde už to znáte, abyste našli správný přepínač. Vše je vkomponováno tak, jak má být.
Vynikající je rovněž bojový systém. Od počátku má Kratos výbornou zbraň, jakési dva meče, které jsou řetězy připoutány k jeho pažím, takže dosáhnou na velkou dálku a je s nimi možné dělat spoustu různých komb. Postupem času dostáváte od olympských bohů mnohem mocnější zbraně. Tu možnost metat blesky, onde hlavu Medúzy, která způsobí zkamenění vašich protivníků, speciální meče od bohyně Artemis a arzenál se rychle rozšiřuje. Bylo by ale omylem myslet si, že jste nuceni vždy čekat na určitou božskou zbraň, abyste mohli jít dál. Kdepak, takhle hloupě GoW neklopýtl.
Hra vás nikdy nežene jako idioty někam zpět, kde už to znáte, abyste našli ten správný přepínač.
Ve hře mají hlavní roli tři substance. Zelená životní energie, modrá mana a červená „dobíjející“. Všechny tři se uvolňují z vašich oponentů v takové kvantitě, jak efektně jste je zabili, dále je naleznete v častých „kontejnerech“. Jako geniální mi přišel nápad nechat barvu, která signalizuje, co v kontejneru je, přeblikávat. Podle toho, kdy ho tedy otevřete, dostanete buď chybějící magii nebo životní energii. Abych se vrátil k červené. Tak přesně tou si upgradujete zbraně. A právě tady je zakopaný další pejsánek výjimečnosti GoW. Pokud se totiž od počátku hry vrhnete jen na upgrade základní zbraně, neznamená to, že se někde nutně zaseknete. Posilování je tak přesně vybalancované, že se s nadupanými základními zbraněmi probijete zástupy antických zombií, hejny harpyjí či skupinami. Samozřejmě vám to někdy nedá nerozseknout vejpůl oponenta Artemidiným mečem nebo nesestřelit drzého lučištníka bleskem z dlaně. Ale nemusíte to udělat, vždy se dá projít i se základní výzbrojí.
Údery jsou po upgrade samozřejmě nejenom efektivnější, ale i efektnější, takže si občas připadáte jako antický rytíř Jedi v epileptickém záchvatu, jak zběsile sviští a září světelné čepele Kratových mečů. Když oponenta zasáhnete na slabém místě, rozbliká se nad ním kolečko. Po jeho stisknutí Kratos
v animaci dostane šanci k fatálnímu úderu. Podotýkám dostane šanci, ne že zmáčkne a je hotovo! Například v případě Minotaura Kratos býkohlavou mrchu povalí a když dostatečně rychle mačkáte kolečko, vrazí mu meč do chřtánu a rozpáře mu ho. Mačkejte pomalu a Minotaurus si s vámi zadribluje. U gorgon pak dostanete šanci ukroutit jim hlavy. Velmi zábavná, ale dost namáhavá činnost.
Monster je tolik, že si budete přát, aby autoři trochu šetřili na jejich kvantitě. Už první boss, obří tříhlavá Hydra z počátku hry vám zarazí hřeb do hlavy svým nepopsatelně dokonalým provedením. Na řadě jsou nesčetné voje různorodých Aresových vojáků, kteří mají neskutečně špatných vlastností. Dále jsou tu Minotauři, harpyje, kyklopové, gorgony, Sirény a dál nechte se překvapit. Prostředí jsou okouzlující: chrámy, bludiště, žhavá láva,
podvodní tunely, pouště, záda obra. Atraktivní, detailní, působivá.
Nemusíte nikdy čekat na určitou božskou zbraň, abyste mohli projít přes monstra dál. Stačí ty základní!
Tam kde řádí olympští bohové, tam technika nemusí přesně odpovídat tomu, co si myslí o daném tématu suchopární historikové. Některé mechanismy bychom asi nedali dohromady ani v dnešní civilizaci, nebo jen s obtížemi, ale lpění na historických detailech by bylo hře pro škodu. Nakonec s mocí bohů se musí počítat. Save pointy rozhodili tvůrci po hře tak, abyste nemuseli trpět jejich zoufalým vyhledáváním, ale naopak si neustále říkali: fajn, tady sejvnu, a jdu dál. A věřte, že God of War vás jednoduše nepustí ze spárů. Od prvního okamžiku do posledního budete prožívat dobrodružství s Kratosem každou buňkou svého těla. Takový pocit jsem měl sice i u Resident Evil 4, ale ve třech
čtvrtinách hry mě pozvolna přecházel. U God of War zůstává do konce. A právě proto je tato hra naprostou jedničkou.
Nepustí vás, dokud nedohrajete a z plna hrdla nezařvete: „Do hajzlu, kdy už bude hotový God of War 2!?!“
Přiznávám, že pokud půjde stejně jako Killzone na PS3, tak si pro první exemplář klidně jedu se sobím spřežením na severní pól.
P.S.: O hře jste si přečetli, teď ještě pár ne nepodstatných dovětků. God of War má jednoznačně nejhezčí grafiku, která na PS2 zatím byla k vidění. Je naprosto plynulý, celá hra bez loadingů a umístění kamery snad promýšlel sám Bůh.
| God of War | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
