Do čtveřice her, s kterými hodlá Sony vyrazit do podzimní bitvy na platformě PS3 a které nám byly v minulém týdnu představeny v hratelné podobě patří i již dlouho oznámená akce Heavenly Sword (již minulý týden jsme přinesli dojmy z hraní Lairu, The Eye of Judgement a Uncharted: Drake's Fortune). V našich očích se sice v případě Heavenly Swordu jedná o nejméně atraktivní titul, přestože se tady v hlavní roli v plné parádě předvádí fakt sexy zrzečka, ale to rozhodně neznamená, že by šlo o potenciální propadák. Naopak lze předpokládat vcelku slušný úspěch, jelikož PS3 je zatím stále ještě v plenkách a upřímně řečeno, launchová Genji: Days of the Blade byla evidentně uspěchaným projektem a akčně laděné hráči asi zase tak moc nepřesvědčila.
Každého protivníka musíte vcelku slušně podusit, aby už konečně dal pokoj.
To Heavenly Sword míří na první pohled o poznání výše. Zaujme již jen zajímavým grafickým zpracováním, které kombinuje realistické postavy s komixově ztvárněnými cákanci krve a jakýmsi řekněme monochromatickým barevným nádechem zdejších scén. A když do toho vlítne atraktivní hlavní hrdinka Nariko, začne v mžiku vzduchem lítat všechno, co se ocitne v dosahu jejích smrtících čepelí.
Hned v samotném úvodu hra deklaruje, že krutá akce bude prokládána interaktivními animacemi, v nichž bude potřeba ve správný okamžik stisknout tlačítko, které se objeví na obrazovce, případně pohnout analogovou páčkou do požadovaného směru. Takováto sekvence byla vlastně to první, co jsme ve hře viděli, jelikož Nariko musela k první skupince nepřátel nejprve doběhnout po lanech o tloušťce telegrafního sloupu natažených přes hlubokou propast, z nichž se ji protivníci samozřejmě snažili shodit.
Ale až po překonání propasti vypuklo to pravé peklo. Nepřátelé se začali rojit v počtu více než hojném, což na jednu stranu člověka trochu zarazí, jelikož se úvodní bitka odehrává na izolované skalní plošině, ale na druhou stranu hráč získá okamžitě zcela jasnou představu, co ho čeká. Množství nepřátel by v první chvíli mohlo vyvolat dojem, že se budou k zemi kácet poměrně ochotně, ale to se rozhodně říci nedá. Každého z nich tak musíte vcelku slušně podusit, aby už konečně dal pokoj, v ideálním případě je vhodné jej po povalení na zem dorazit nekompromisním zapíchnutím. To ale není zase až tak jednoduché, protože banda jeho kamarádíčků vás rozhodně nenechá jen tak si pobíhat, kam se vám zachce. V tomto konkrétním případě v úvodu hry je pak vcelku dobrám řešením protivníka sebrat a sprostě ho vyhodit z „ringu“, což je ale ze stejných důvodů ještě o něco obtížnější než „zapichovačky.“
Poměrně sympaticky působí i možnosti interakce s prostředím.
Nezbývá tedy než se nepřátel zbavit pomocí svých zbraní, kterými je možné je samozřejmě v prvé řadě usekat, ale velmi sympaticky působí i fakt, že vaše míhající se čepele ve hře disponují i slušnou kinetickou energií, která rovněž dokáže protivníky z okraje plošiny odmrštit do okolních hlubin. Nariko používá tři typy
čepelí. V základu máte víceméně běžné meče, které svými charakteristikami odpovídají osvědčenému zlatému středu, ale po stisknutí postranních tlačítek vytasí Nariko některou z dalších modifikací. V prvé řadě je zde velký a těžký meč, který si dokáže zjednat respekt, když je v těsné blízkosti nebohé slečinky nalepeno až příliš mnoho ochmatáváků a menší čepele přípevněné na řetězech jsou zase vhodné pro boj na větší vzdálenosti, přičemž nevýhodou je samozřejmě jejich menší průraznost.
V praxi je ale potřeba všechny tři modifikace pokud možno co nejplynuleji střídat, protože ačkoliv je nepřátel velké množství, nejsou zase tak hloupí, jak
jsme si ve hrách zvykli. Nejsou to sice ani žádní géniové, ale když kolem sebe šviháte lehkými čepelemi na řetězech, stále si dokážou spočítat, že když mají v ruce štít, tak je lepší se za něj schovat a vyčkat až vás to přestane bavit nebo až se vám z toho zamotá hlava, než aby se vás bezhlavě pokoušeli sejmout. V takovémto případě je tedy řešením buď bouchačka, kterou ale pochopitelně nemáte (přinejmenším tedy alespoň v této fázi hry), nebo rychlý přískok kombinovaný se změnou
zbraně za těžší kalibr, který už těm ubožákům vysvětlí, že s vám fakt neutečou. Což nám mimochodem připomíná, že obtížnost hry byla už v samotném úvodu poněkud vyšší, nicméně nevíme, jak byla hra defaultně nastavena, jelikož se jednalo zatím pouze o interní verzi Sony.
Poměrně sympaticky působí i možnosti interakce s prostředím. V lokacích se nacházejí různé sudy, bedny a další objekty, které podléhají vaší zkáze a navíc lze mnoho z nich i sebrat a použít proti nepřátelům. To ostatně platí i o padlých protivnících, které je možné zvednout a použít je proti těm, kteří zatím stojí na
nohou. Dokonce by ve hře měla být zakomponována i milá featurka, s níž si jako první vzpomeneme na hru Mark of Kri, kdy se čepel dokáže zaseknout do nějakého bytelnějšího dřevěného objektu v okolí. Sami jsme to při hraní Heavenly Sword sice nezaznamenali, ale byli jsme lidmi ze Sony ujištěni, že to ve hře skutečně implementováno je.
Technickou stránku je zatím obtížné hodnotit, jelikož se stejně jako v případě hry jednalo zatím pouze relativně raný kód hry, takže například hned na začátku bylo potřeba si přetrpět dvě nebo tři slušná zamrznutí hry a i v akci bylo možné pozorovat nějaké ty záškuby. Byli jsme ale ujištěni, že právě tato skutečnost je v současné době předmětem ladění, takže zatím není na místě z toho vyvozovat jakékoliv závěry. Každopádně grafika vypadá velmi atraktivně a ne zcela tradičně, takže pokud se to v budoucnu zkombinuje i s plynulostí, mělo by se jednat o slušný vizuální zážitek. Sice tato hra asi nenastaví nové grafické standardy, ale již nyní bylo možné pozorovat příjemné detaily jako například zvířený prach, když kolem sebe rychle kroužíte lahkými čepelemi a podobně. Ve výsledku tak v tuto chvíli není důvod nedat Heavenly Swordu šanci, i když je zřejmé, že v podobě nadcházejícího Ninja Gaiden Sigma najde hodně silného soupeře.
Index očekávaní: 80%
