Když se podíváme na historii akčních her, konkrétně žánru FPS, zjistíme, že do jisté doby byla z valné části psána jednou společností - idSoftware. Zároveň ale zjistíme, že v závěsu za ní pochoduje již téměř od začátku další, která se jmenuje Raven Software. Ta se již zabývala převážně tím, že od vývojářů z idSoftware vždy zakoupila jejich nejnovější engine, mírně jej upravila a vydala na něm jeden nebo více titulů. Takto vznikl například Hexen, Shadowcaster, Elite Force nebo Heretic, který to všechno vlastně odstartoval a o kterém si budeme dnes povídat.
V roce 1994, kdy Heretic spatřil světlo světa, nebylo licencování enginů příliš běžnou záležitostí, ale právě pracovníci Raven Software světu ukázali, že přesně tímto směrem lze při vývoji her postupovat. Samozřejmě pod podmínkou, že se bude nový produkt od původního titulu dostatečně lišit. S tím ale v Ravenu neměli nikdy problémy, protože razí heslo, že si půjčují engine, ne hru samotnou. Jak tedy Heretic vypadal?
Zatímco Doom, na kterém je Heretic vystavěn, nás zavedl do poměrně blízké budoucnosti, ve které jsme bojovali proti záplavám mimozemšťanů a několika jejich lidským přisluhovačům, Heretic nám 
předkládá zábavu ve stylu fantasy. Brokovnice je tedy nahrazena kuší, pistole čarovnou hůlkou a i ostatní zbraně se dočkaly svých ekvivalentů v podobě všech možných prapodivných magických předmětů. I nepřátelé se pochopitelně změnili. Místo impů a cyberdémonů zde na vás čekají mumie, bazilišci a čarodějové, o různých mutantech či obrněných elementálních hlavách ani nemluvě...
Příběh Heretica je velice prostý, jak bylo ostatně v té době u akčních her zvykem (ano, já vím, často vidíme stejný přístup i dnes, ale tenkrát mi to nevadilo :o)). Na svět sestoupili tři démoni, z nichž dva nakonec odletěli, ale ten třetí se zabydlel. A je jen na vás samotných, abyste jej odsud vystrnadili. Jak ale tušíte, na hru samotnou nemá tato legenda vůbec žádný vliv a můžete hru zdárně dokončit, aniž byste si jí vůbec všimli. Zkrátka procházíte lokacemi a střílíte vše, co se pohne. Šance, že by se něco pohnulo a nebylo vám to nepříznivě nakloněno, je natolik mizivá, že ji můžeme považovat za statistickou chybu a jako takovou ji směle ignorovat. Jak ale již bylo řečeno, akční hry si v té době na příběhové části zrovna příliš nezakládaly. O tom svědčí například i nesmírná obliba, které se Heretic dočkal.
Čemu ale vděčil výtvor pracovníků Raven Software za takový úspěch? Vždyť se nejednalo vlastně o nic jiného, než o Doom v trošku jiném kabátě. Herní systém i všechno ostatní přeci zůstalo stejné... Nebo ne? A vida, ono zde pár změn bylo, a možná ne pár, ale hodně. Co se onoho herního systému týče, sice zde máme naprosto totožný systém lokací, stejný druh automappingu a podobně, ale v Raven Software pro nás přichystali jeden prvek, bez kterého si již nedokážeme žádnou akční hru ani představit. Ten prvek se jmenuje inventář. Ano, ten v Doomu opravdu nebyl a objevil se až zde. Hráči si na něj často zpočátku nemohli zvyknout a jeho ovládání jim přišlo složité, ale sami během několika desítek minut zjistili, jak je takováto věcička šikovná. Do té doby totiž měl hráč při spatření nějakého power-upu dvě možnosti. Buď si předmět vzal, nebo jej nechal na místě. Pokud jej vzal, okamžitě jej aktivoval. V Hereticovi již ne. Mnohé předměty se ukládaly právě do inventáře a až to hráč uznal za vhodné, pak je spustil. Někdy se jednalo o power-upy s jistou délkou trvání (např. magická kniha, nesmrtelnost, neviditelnost apod.), jiné měly efekt jednorázový a okamžitý (dobití zdraví, teleport na jiné místo v lokaci atd.). Byla jich opravdu velká škála a pokud měl hráč cit pro správný okamžik, dokázal s jejich pomocí proklouznout každou situací jako horký nůž hrudkou másla.
Jistých odlišností se pochopitelně dočkal i samotný engine hry. Na první pohled sice vypadá vše naprosto stejně, ale velmi záhy zjistíte, že tomu tak není. Změn je hned několik, přičemž jako první si asi všimnete chování kapalin. Nejen, že když do nich skočíte, trošku se zahoupete a voda vyžbluňkne, ale ona i proudí. To sice na některých místech vypadá jen jako na okrasu, ale později přijdete na to, že musíte "plavat" proti silnému proudu, zatímco jste pod palbou temných černokněžníků... A to není příjemné. Každopádně to je proti stojatým břečkám z Doomu velká změna. Překvapí vás také, když poprvé vstoupíte na led. Ten totiž doopravdy klouže. Výsledek? Zatímco Doom měl pouze jeden druh povrchu (statický), Heretic má hned tři.
Další změnou enginu je jeho úprava z pohledu trojdimenzionálnosti. Sice se stále jedná pouze o pseudo-3D, ale tvůrci vyslechli mnohých proseb hráčů a přidali také možnost dívat se nahoru a dolů. Rázem si můžete pořádně prohlédnout své okolí a odhalit tak například nebezpečná místa nebo číhajícího nepřítele. Avšak to není vše. Nahoru a dolů se nemusíte jen dívat, ale při získání správného power-upu můžete i létat. To bylo něco, o čem jsme si mohli u Doomu jen nechat zdát. Bohužel, ani zde se nekoná tolik důležité skákání, i tentokrát 
jsme si museli vystačit s rychlým přeběhnutím...
Nyní si konečně položme otázku, která zároveň posloužila jako titulek celého článku. Byl Heretic lepší než Doom, nebo se jednalo jen o slabou napodobeninu? Zde si dovolím připomenout, že se jedná opravdu jen o můj vlastní názor, nerad bych, aby mne doma čekal divný balíček se zápalnou šňůrou. Tak tedy k věci. Heretic sice má vylepšený engine, má atraktivní fantasy prostředí, má zajímavější herní systém obohacený o inventář, ale má hlavně smůlu. Doom zůstává neporažený, a to nejen z důvodu, že byl první. Má mnohem zajímavěji navržené lokace, zatímco například téměř celá druhá epizoda Heretica je dosti nudná. Také v atmosféře vede Doom na celé čáře - a to je také asi hlavním důvodem, proč jej považuji za vítěze v tomto pomyslném duelu. Obě hry jsou sice silně nadprůměrné a obě svým způsobem přinesly spoustu nových herních prvků, ale pokud se jedná o hratelnost, zábavnost a rozmanitost lokací, zde holt hraje idSoftware prim. (Uvidíme, jak se jim povede s připravovaným Doomem III a co z něj udělají v Ravenu :o).)
